Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
9 C 337/2022-22
Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Vladislavou Štulcovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro zaplacení 11 972,34 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve 10 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 10 500 Kč od 29. 1. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba, se co do částky 1 472,34 Kč společně se zákonným úrokem z prodlení z částky 11 252,2 Kč ve výši 11,75 % od 7. 6. 2022 do 28. 1. 2023, dále kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 231,83 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 9 845,75 Kč nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč, zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 698,01 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve 10 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 10 500 Kč od 29. 1. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba, se co do částky 1 472,34 Kč společně se zákonným úrokem z prodlení z částky 11 252,2 Kč ve výši 11,75 % od 7. 6. 2022 do 28. 1. 2023, dále kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 231,83 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 9 845,75 Kč nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč, zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 698,01 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 26. 10. 2022 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 11 972,34 Kč s příslušenstvím a rovněž tak povinnost nahradit vzniklé náklady řízení s odůvodněním, že dne 14. 12. 2020 žalovaný uzavřel se společností právnická osoba, IČO (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), smlouvu o úvěru číslo (dále jen " Smlouva), jejíž přílohu číslo tvořil Předpis splátek pro žalovaným zvolenou variantu úvěru. Na základě Smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 12 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal vrátit celkovou dlužnou částku ve výši 22 302 Kč ve 14měsíčních splátkách ve výši 1 593 Kč. Doba trvání úvěru byla stranami sjednána na 14 měsíců. Žalovaný sjednanou částku neuhradil řádně a včas. Tímto vznikla žalovanému povinnost zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně jistinu a smluvně sjednané příslušenství a povinnost zaplatit účelně vynaložené náklady mimosoudního vymáhání spojeným s uplatněním pohledávky za žalovaným. Žalovaný na splátkách uhradil pouze částku 1 500 Kč. Mezi předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní byla dne 4. 4. 2022 uzavřena rámcová smlouva o postoupení pohledávek. Na základě této smlouvy pak došlo k postoupení pohledávek, a to konkrétně prostřednictvím Dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 3. 6. 2022 s účinností od 6. 6. 2022, o čemž byl žalovaný vyrozuměn přípisem ze dne 21. 6. 2022. Celková hodnota pohledávky činila ke dni postoupení 29 301,30 Kč. Žalobkyně se tak s ohledem na osobu žalovaného rozhodla v rámci soudního řízení uplatnit pouze nesplacenou jistiny 11 252,20 Kč, nesplacený kapitalizovaný smluvní úrok 1 013,63 Kč, nesplacený poplatek za poskytnutí úvěru 5 482,45 Kč, nesplacené náklady na vyhodnocení úvěru 1 039,75 Kč, nesplacený inkasní poplatek 2 013,97 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 231,83 Kč, účelně vynaložené náklady mimosoudního vymáhání spojené s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč a smluvní pokutu ve výši 720,14 Kč. Žalovaný dluh neuhradil i přes zaslání předžalobní upomínky žalobkyní.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Soud vyzval žalobkyni usnesením č.j. 9 C 337/2022-13 ze dne 23. 1. 2023, aby tato soudu sdělila jak, jakým způsobem, zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Podáním ze dne 30. 1. 2023 žalobkyně soudu sdělila, že schopnost žalovaného úvěr splácet byla právní předchůdkyní žalobkyně ověřována na základě vyplněné žádosti žalovaného o úvěr, kde uvedl své údaje, číslo občanského průkazu, jakož i další údaje, dále pak požadovanou částku úvěru, příjmy, výdaje, zaměstnání. Na základě této žádosti pak právní předchůdkyně žalobkyně s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného úvěr splácet a poskytla mu úvěr ve výši 12 000 Kč. Dle údajů uvedených žalovaným mu měsíčně zbývalo k úhradě případných ostatních závazků 11 735 Kč, z tohoto bylo dovozeno, že finanční situace žalovaného mu tedy umožňuje hradit měsíčně splátku ve výši 1 593 Kč. Žalovanému tak i po odečtení měsíční splátky úvěru mělo zůstat cca 10 000 Kč, s nimiž mohl volně disponovat. Žalobkyně k přípisu přiložila pracovní smlouvu žalovaného, tři výplatní pásky žalovaného za období 8-10 2020.
4. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř., proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise.
5. Z předložených listinných důkazů byly zjištěny následující skutečnosti:
6. Ze smlouvy o úvěru číslo soud zjistil, že tuto žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně dne 14. 12. 2020, a to ve formě smlouvy o spotřebitelském úvěru. V rámci Smlouvy se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 12 000 Kč, a to v hotovosti. Převzetí této částky žalovaný potvrdil podpisem Smlouvy. V rámci Smlouvy se žalovaný zavázal kromě vrácení poskytnutých prostředků zaplatit i kapitalizovaný smluvní úrok, poplatek za poskytnutí úvěru, náklady za vyhodnocení úvěru a inkasní poplatek, celkem částku 22 302 Kč. Doba trvání úvěru byla stranami sjednána na 14 měsíců. Měsíční splátka byla sjednána ve výši 1 593 Kč.
7. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 21. 6. 2022 bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému postoupení pohledávky za jeho osobou na žalobkyni a vyzvala jej k uhrazení dlužné částky. Z podacího archu ze dne 23. 6. 2022 bylo zjištěno, že odesilatelem doporučené zásilky č. RJ0211767085P adresované žalovanému je žalobkyně.
8. Z dopisu o postoupení pohledávky ze dne 8. 7. 2022 bylo zjištěno, že žalobkyně oznámila žalovanému postoupení pohledávky za jeho osobou na žalobkyni a vyzvala jej k uhrazení dlužné částky 29 413,59 Kč do 26. 7. 2022 a upozornila jej na možnost vzniku nákladů mimosoudního vymáhání.
9. Z předžalobní upomínky ze dne 3. 10. 2022 soud zjistil, že žalobkyně prostřednictvím svého zástupce vyzvala žalovaného k úhradě částky 29 301,30 Kč s příslušenstvím do 14. 10. 2022 a tento jej upozornil na možnost soudního vymáhání pohledávek. Z podacího archu ze dne 5. 10. 2022 bylo zjištěno, že odesilatelem doporučené zásilky č. anonymizováno adresované žalovanému je zástupce žalobkyně.
10. Z rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 4. 4. 2022 ve znění jejího uzavřené mezi předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní, soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně tímto sjednala rámec postoupení svých pohledávek na žalobkyni.
11. Z dodatku číslo k rámcové smlouvě o postoupení pohledávek bylo zjištěno, že tento uzavřela předchůdkyně žalobkyně a žalobkyně dne datum, kdy došlo ke změně stávajícího ust. § 2 odst. 4 rámcové smlouvy o § 6 odst. 5 rámcové smlouvy a tyto byly nahrazeny novými ujednáními.
12. Z potvrzení o provedení transakce ze dne 6. 6. 2022 z právnická osoba vyplývá, že z účtu žalobkyně byla dne 6. 6. 2022 poukázána částka v Kč. Výše této částky je začerněna.
13. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru ze dne 14. 12. 2020 byly zjištěny informace ohledně podmínek poskytnutí úvěru. Žalovanému měla předchůdkyně žalobkyně poskytnout neúčelový hotovostní úvěr ve výši 12 000 Kč. Finanční prostředky budou žalovanému poskytnuty v den uzavření smlouvy o úvěru v hotovosti. Spotřebitelský úvěr se uzavírá na dobu 14 měsíců, když měsíční splátka bude ve výši 1 593 Kč. Celková částka, kterou by měl žalovaný uhradit bude 22 302 Kč.
14. Z dokumentu nazvaného jako výpis mimosoudního vymáhání pohledávek ze dne 20. 10. 2022 bylo zjištěno, že ve fázi mimosoudního vymáhání pohledávky žalovaného podnikl pověřený pracovník věřitele cestu na adresu dlužníka dne 26. 7. 2022.
15. Ze žádosti o úvěr ze dne 14. 12. 2020 bylo zjištěno, že žalovaný požádal právní předchůdkyni o poskytnutí úvěru ve výši 30 000 Kč na 14 měsíců, kdy splátku bude ve výši 3 984 Kč. Žalovaný uvedl, že je zaměstnán od 27. 6. 2017, kdy tyto skutečnosti měly být ověřeny a doloženy, výplatními páskami, potvrzením od zaměstnavatele a pracovní smlouvou. Žalovaný uvedl příjem mzdu ve výši částka, ohledně výdajů žalovaný uvedl, že na bydlení a energie vynakládá částku částka, na dopravu, jídlo, osobní náklady částku částka, srážky ze mzdy, výživné ve výši částka (výdaje celkem ve výši částka). Použitelný měsíční příjem žalovaného tak činí částka. Žalovaný bydlí v nájmu je ženatý, má dvě vyživovací povinnosti, vzdělání má střední.
16. Z pracovní smlouvy ze dne 19. 6. 2017 uzavřené mezi společností právnická osoba a žalovaným bylo zjištěno, že smlouva byla uzavřena na dobu určitou od 27. 6. 2017 do 26. 6. 2018.
17. Z dodatku k pracovní smlouvě ze dne 22. 6. 2018 bylo zjištěno, že pracovní smlouva byla prodloužena na dobu neurčitou.
18. Z výplatní pásky žalovaného za srpen 2020 bylo zjištěno, že čistá mzda v tomto měsíci činila 16 643 Kč, kdy žalovanému je měsíčně stržena částka 2 000 Kč na výživné.
19. Z výplatní pásky žalovaného za září 2020 bylo zjištěno, že čistá mzda v tomto měsíci činila 12 960 Kč, kdy žalovanému je měsíčně stržena částka 2 000 Kč na výživné.
20. Z výplatní pásky žalovaného za říjen 2020 bylo zjištěno, že čistá mzda v tomto měsíci činila 22 337 Kč, kdy žalovanému je měsíčně stržena částka 2 000 Kč na výživné.
21. Z důkazů předložených žalobkyní má soud za prokázaný tento skutkový stav: Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla dne 14. 12. 2020 žalovanému částku 12 000 Kč, tyto se žalovaný zavázal vrátit ve 14měsíčních splátkách ve výši 1 593 Kč. Žalovaný v dané souvislosti uhradil právní předchůdkyni žalobkyni pouze částku 1 500 Kč, která neodpovídá ani jedné řádně uhrazené splátce. Pohledávku za žalovaným postoupila právní předchůdkyně žalobkyně žalobkyni na základě rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 4. 4. 2022 (s účinností od 6. 6. 2022), což bylo žalovanému oznámeno písemností odeslanou dne 21. 6. 2022, následně žalobkyně také zaslala dne 3. 10. 2022 žalovanému předžalobní výzvu. Ode dne postoupení pohledávky žalovaný neuhradil ničeho.
22. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
23. Dle § 1968 o.z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
24. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
25. Dle § 1958 odst. 2 o.z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
26. Dle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
27. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
28. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
29. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen z části. Z provedeného dokazování vyplynulo, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému dne 14. 12. 2020 částku 12 000 Kč, která byla žalovanému předána při podpisu Smlouvy. Žalovaný uhradil právní předchůdkyni žalobkyně částku 1 500 Kč. Následně byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 4. 4. 2022, o čemž byl žalovaný vyrozuměn přípisem ze dne 21. 6. 2022. Jelikož však soud shledal tuto smlouvu neplatnou z dále uvedených důvodů, dále se nezabýval jejími ujednáními a vzájemný vztah účastníků řízení vypořádal dle pravidel pro vydání bezdůvodného obohacení.
30. Je nepochybné, že na právní vztah, od nějž žalobkyně odvíjí svůj žalobní nárok, dopadá zákon o spotřebitelském úvěru (§ 2 tohoto zákona), neboť se v daném případě jedná o úvěr poskytnutý spotřebiteli. Žalobkyně pak argumentovala tím, že se schopností žalovaného splácet úvěr podrobně a zodpovědně zabývala právní předchůdkyně žalobkyně v souladu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Tomuto závěru však soud nepřisvědčil. Právní předchůdkyně žalobkyně sice po formální stránce učinila některá zkoumání (šetření v registrech a doložení příjmu žalovaného) nicméně tyto v souladu se zákonnými pravidly nevyhodnotila. Je zřejmé, že nepostačuje si pouze od spotřebitele či z jiných zdrojů opatřit příslušné relevantní informace, ale je pro naplnění smyslu zákona nutné z těchto také učinit kvalifikovaný závěr. Poskytovatel spotřebitelských úvěrů má dle dikce zákona sám aktivně v daném ohledu postupovat a především pak, a to mimochodem i v ryze vlastním obchodním zájmu, jednostranné informace o poměrech spotřebitele náležitě ověřovat, k čemuž v daném případě, alespoň dle doložených důkazů, jejichž portfolio žalobkyně i přes seznámení se shora uvedeným právním názorem soudu, nijak nerozšířil (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 sp. zn. 1 As 30/2015 a navazující usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1742/15 ze dne 8.7.2015), nedošlo. Je pravdou, že zákon o ochraně spotřebitele v případě otázky splnění povinnosti zkoumat schopnost spotřebitele splácet úvěr počítá i s jeho vlastní aktivitou (§ 87 odst. 1 zákona o SP) ve formě námitky, nicméně Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26.2.2019 dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Tuto povinnost má pak obecný soud dle Ústavního soudu bez ohledu na to, zda je tento princip v nějakém zákoně zakotven či nikoliv. Soud je tedy přesvědčen, že závěry Ústavního soudu nepřipouštějí jiný výklad než takový, že i bez námitky vznesené dlužníkem (spotřebitelem) je obecný soud povinen se shora uvedenou činností poskytovatele úvěru zabývat a pokud výsledkem tohoto zkoumání bude negativní zjištění ohledně řádné a kvalifikované činnosti při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyvodit z tohoto patřičné konsekvence ve smyslu shledání neplatnosti uzavřené smlouvy (ať již dle § 87 odst. 1 zákona o ochraně spotřebitele, tak dle § 580 odst. 1 o.z.).
31. Právní předchůdkyně žalobkyně se při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného zaměřila na příjmovou část poměrů žalovaného (avizovaný příjem žalovaného ze zaměstnání měl být ve výši 20 735 Kč, kdy toto dokládala pracovní smlouvou a výplatními páskami za období 08-10 2020) z důkazů však soud zjistil, že průměrná mzda žalovaného za udané období je představována částkou částka a dále část výdajovou, kdy žalovaný uvedl, že měsíčně vynakládá na bydlení a energii částku částka, na dopravu, jídlo a osobní náklady částku částka a na výživném částka, celkem na výdajích částka. K výdajové stránce nebyly žalobkyni předloženy žádné doklady jako např. nájemní smlouva či výpisy z účtu žalovaného svědčící o jeho měsíčních výdajích. Žalobkyně se tak zcela spokojila s tvrzením žalovaného a tyto informace nebyly nikterak dokladovány či ověřovány. Jak vyplynulo z doložených výplatních pásek není příjem žalovaného uváděných částka, nýbrž částka částka. Právní předchůdkyně žalobkyně tak nedostatečným způsobem zkoumala nejen příjmovou stránku, ale především výdajovou stránku žalovaného, kdy k tomuto neměla tvrzené informace nikterak doloženy a tím jednoznačně porušila svoji povinnost řádného zkoumání a vyhodnocení úvěruschopnosti žalovaného.
32. Pokud pak bylo prokázáno, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému 12 000 Kč, je třeba na dané plnění pohlížet jako na bezdůvodné obohacení žalovaného, neboť mu bylo plněno na základě neplatných smluv, tedy bez právního důvodu a je tedy povinen takové obohacení žalobkyni vydat (§ 2991 odst. 1, odst. 2 o.z.). Žalovaný v dané souvislosti žalobkyni vrátil celkem 1 500 Kč, je tedy povinen vrátit rozdíl v obou částkách ve výši 10 500 Kč. Již z povahy právního vztahu vydání bezdůvodného obohacení je zřejmé, že doba plnění nemohla být mezi stranami dohodnuta a žalovaný byl tedy povinen bezdůvodné obohacení vydat bezodkladně po výzvě věřitele (§ 1958 odst. 2 o.z.). Za první řádnou výzvu k plnění je tak nutné považovat až žalobu (§ 1958 odst. 2 o.z.), s níž měl žalovaný objektivní možnost seznámit se až dne 27. 1. 2023, kdy byla zásilka uložena na poště a připravena k vyzvednutí. Žalovaný pak byl povinen uhradit dlužnou částku bez zbytečného odkladu, tedy dne 28. 1. 2022. Jelikož tak neučinil, dostal se dnem následujícím po splatnosti, tedy dnem 29. 1. 2023 do prodlení. K prvnímu dni prodlení činila sazba úroku z prodlení 15 % ročně (nař. vlády č. 351/2013 Sb.). Žalobkyně požadovala úrok z prodlení v sazbě 11,75 % již od 7. 6. 2022, tedy od data dřívějšího, než požadovat mohla. Proto soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení v požadované výši 11,75 % ročně z částky 10 500 Kč od 29. 1. 2023 do zaplacení (výrok I. rozsudku). Co do zbytku požadované částky tj. 1 472,34 Kč a příslušenství pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (II. výrok rozsudku).
33. Podle § 151 o. s. ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 698,01 Kč, přičemž tato částka představuje 75,4 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 87,7 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 12,3 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 11 972,34 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč Tyto náklady řízení je žalovaný podle § 149 odst. 1 o. s. ř. povinen zaplatit advokátu žalobkyně.
34. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovil soud třídenní lhůtu k plnění uložené povinnosti, neboť nebyly shledány důvody pro stanovení delší lhůty.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově.
Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna řádně a včas, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí.