Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

12 C 451/2022-128

Okresní soud v Kutné Hoře rozhodl samosoudkyní Mgr. Bc. Alenou Šorčíkovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

o zaplacení 47 617 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 15 120 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 15 120 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 19 992 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 38 087 Kč od datum do datum, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 35 112 Kč od datum do datum, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 19 992 Kč od datum do zaplacení, částky 12 505 Kč a úroku ve výši 102,29 % ročně z částky 27 524,01 Kč od datum do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od datum dosáhne částky 85 680 Kč, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 15 120 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 15 120 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 19 992 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 38 087 Kč od [datum] do [datum], se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 35 112 Kč od [datum] do [datum], se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 19 992 Kč od [datum] do zaplacení, částky 12 505 Kč a úroku ve výši 102,29 % ročně z částky 27 524,01 Kč od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od [datum] dosáhne částky 85 680 Kč, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhá po žalované zaplacení částky ve výši 47 617 Kč s příslušenstvím, což odůvodnila tím, že žalovaná neplnila platební povinnosti vyplývající ze smlouvy o úvěru číslo kterou s žalobkyní uzavřela dne datum a na jejímž základě byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč. Žalovaná se zavázala za poskytnutí peněžních prostředků věřiteli zaplatit úrok ve výši 166,89 % ročně a společně s úvěrem jej splácet v 24 měsíčních splátkách po 2 975 Kč, splatných vždy k 20. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem listopad 2018. Žalovaná splátky nehradila řádně a včas, v důsledku čehož se stal její závazek ke dni datum splatným v celém rozsahu. Před zesplatněním celého úvěru v důsledku prodlení žalované vzniklo žalobkyni právo na zaplacení smluvních pokut dle bodu 6.1 smlouvy v celkové výši 2 495 Kč, neboť dle smluvního ujednání v případě prodlení dlužníka s každou splátkou o délce 30 dnů, vznikne věřiteli právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 499 Kč; žalobkyni vzniklo právo na zaplacení této smluvní pokuty u splátky číslo. Dále bylo sjednáno právo žalobkyně na zaplacení náhrady nákladů v celkové výši 1 200 Kč vzniklých v souvislosti s prodlením žalované ve výši 200 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitne v prodlení o délce 15 dnů; žalobkyni vzniklo právo na zaplacení u šesti splátek, a to číslo. V důsledku prodlení žalované s úhradou splátky o více jak 65 dnů u splátky číslo následně došlo automaticky k zesplatnění celého úvěru, a to k datu datum. V souladu se smlouvou se při zesplatnění úvěru veškeré, v tom okamžiku nezaplacené původní splátky úvěru až do konce splátkového kalendáře, zahrnující jak jistinu, tak běžný úrok, stanou součástí nové jistiny úvěru; výše této nové jistiny činila částku 34 392,47 Kč a žalovaná byla povinna dle uzavřené smlouvy částku uhradit nejpozději v den zesplatnění úvěru. Žalobkyně je oprávněna požadovat v případě prodlení žalované s úhradou nové jistiny úvěru zákonem stanovenou sazbu úroku z prodlení z celé této nově vzniklé zvýšené jistiny a dále, pokud žalovaná neuhradí novou jistinu úvěru v den zesplatnění, smluvní pokutu ve výši 0,1 % z aktuální výše dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, počínaje dnem datum, kapitalizovanou žalobkyní k datu vyhotovení žaloby částkou ve výši 12 505 Kč. S ohledem na výše uvedené tak žalobkyně požaduje aktuální zbývající dlužnou novou jistinu úvěru ve výši 31 417,47 Kč s příslušenstvím, neuhrazené smluvní pokuty ve výši 2 495 Kč s příslušenstvím a ve výši 12 505 Kč s příslušenstvím, dále náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované ve výši 1 200 Kč, v neposlední řadě pak úrok za poskytnutí úvěru z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši 27 524,01 Kč ode dne datum do zaplacení ve výši 102,29 % ročně. Žalovaná na svůj dluh dosud uhradila 14 880 Kč. Přes výzvy žalobkyně žalovaná dluh neuhradila. Na výzvu soudu dále žalobkyně doplnila, že při schvalování úvěru vycházela z údajů poskytnutých žalovanou v ě Hodnocení klienta, z vybraných pohybů na účtu žalované, z výpisů z databází NRKI a příjmení, z výplatnice žalované za měsíce srpen 2018, září 2018, z pracovní smlouvy žalované, ze mzdového výměru žalované, z y prohlášení klientů, z předsmluvního formuláře. V tomto případě žalobkyně při schvalování počítala s měsíčním příjmem žalované ve výši 17 467 Kč a s celkovými měsíčními náklady 11 748 Kč.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním.

4. Žalovaná s žalobkyní chtěla dne datum uzavřít smlouvu o úvěru číslo. Ve smlouvě se žalobkyně zavázala poskytnout žalované částku ve výši 30 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit ji spolu s úrokem ve výši 166,89 % v 24 měsíčních splátkách po 2 975 Kč; celková částka k zaplacení činila 71 400 Kč. Dle 6.1 této smlouvy vzniká v případě prodlení s úhradou splátky nebo její části o více než 30 dnů po termínu splatnosti dlužníkovi povinnost zaplatit poskytovateli smluvní pokutu ve výši 499 Kč. Dle 6.2 smlouvy vzniká v případě prodlení s úhradou splátky nebo její části o více než 15 dnů po termínu splatnosti dlužníkovi povinnost zaplatit poskytovateli náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši 200 Kč u každé splátky. Dle 6.3 smlouvy v důsledku prodlení žalované s úhradou splátky o více jak 65 dnů automaticky dojde k zesplatnění celého úvěru a v tom okamžiku nezaplacené původní splátky úvěru až do konce splátkového kalendáře, zahrnující jak jistinu, tak běžný úrok i veškeré smluvní pokuty, stávají součástí nové jistiny; tuto novou jistinu úvěru je dlužník povinen zaplatit poskytovateli nejpozději v den zesplatnění (6.4 smlouvy). Poskytovatel je dle 6.4 smlouvy oprávněn požadovat v případě prodlení dlužníka s úhradou nové jistiny úvěru zákonem stanovenou sazbu úroku z prodlení z celé této nově vzniklé zvýšené jistiny Dle 6.5 smlouvy pokud dlužník neuhradí novou jistinu úvěru v den zesplatnění, vznikne dlužníkovi povinnost zaplatit poskytovateli smluvní pokutu ve výši 0,1 % z nové jistiny úvěru za každý den prodlení dlužníka s její úhradou (zjištěno ze Smlouvy o úvěru číslo). Dne datum žalobkyně zaslala žalované na účet číslo bankovní účet částku ve výši 30 000 Kč (zjištěno z dokladu o vyplacení úvěru). Dne datum žalobkyně oznámila žalované schválení vyplacení úvěru ve výši 30 000 Kč a zaslala žalované splátkový kalendář (zjištěno z y Oznámení o schválení úvěru ze dne datum, doklad o vyplacení). Dne datum, datum, datum, datum, datum žalobkyně žalovanou vyzvala k zaplacení a upozornila ji na možnost zesplatnění celého úvěru (zjištěno z výzev ze dne datum, datum, datum, datum, datum). Dne datum žalobkyně oznámila žalované zesplatnění úvěru a vyzvala ji k úhradě zbývající částky ve výši 38 087 Kč (zjištěno z oznámení ze dne datum). Dne datum žalobkyně zaslala žalované předžalobní výzvu (zjištěno z výzvy ze dne datum, včetně kopie poštovního podacího archu z téhož data). Žalovaná netvrdila a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění nad rámec žalobkyní tvrzených plateb uhradila, nebo že by její dluh zanikl z jiného důvodu.

5. Soud však dále z hlediska skutkového stavu nemohl učinit skutkový závěr takový, že žalobkyně řádně provedla posouzení úvěruschopnosti (schopnosti splácet spotřebitelský úvěr) žalované s odbornou péčí.

6. Po právní stránce soud hodnotil věc dle ustanovení , (dále jen„ o. z.“) a , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.

7. Žalobkyně smlouvu uzavírala v postavení podnikatele (§ 420 o. z.) a žalovaná v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.), jednalo se tedy o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu ustanovení § 1810 a násl. o. z. Tím se tak na smlouvu neaplikuje pouze obecná právní úprava obsažená v o. z., ale i úprava obsažená v zákoně o spotřebitelském úvěru.

8. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

9. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

10. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

11. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví , o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli„ rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“

12. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly.

14. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

15. Podle § 87 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

16. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

17. Podle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

18. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

19. Podle § 1968 věta prvá o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.

20. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

21. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně.

22. Soud se především zabýval otázkou, zda ze strany žalobkyně, coby poskytovatele spotřebitelských úvěrů, byla před vlastním uzavřením každé ze smluv splněna zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele, tedy žalované. V tomto směru nelze než konstatovat, že žalobkyně neunesla břemeno tvrzení a břemeno důkazní ohledně skutečnosti, že své povinnosti ve smyslu ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru dostála.

23. Žalobkyně skutečnost o zkoumání úvěruschopnosti sice tvrdila, avšak dostatečně neprokazovala, neboť přes výzvu soudu předložila toliko smlouvu o úvěru, hodnocení klienta, vybrané pohyby na účtu žalované, prohlášení klienta, výpis NRKI, výpis z registru příjmení, výplatnice žalované za srpen a září 2018, pracovní smlouvu žalované, mzdový výměr žalované, u prohlášení klientů, předsmluvní formulář. Dle údajů uvedených ve formuláři hodnocení klienta se uvádí pravidelný čistý měsíční příjem žalované ve výši 17 467 Kč a výdaje ve výši životního minima 3 410 Kč plus bydlení 2 000 Kč, další splátky u žalobkyně ve výši 5 838 Kč a ostatní výdaje (doprava, kurzy, záliby apod.) ve výši 500 Kč; žalovaná byla zaměstnaná u společnosti právnická osoba, nebydlela s manželem/partnerem, žila v pronájmu a byla svobodná. Výše měsíčního příjmu žalované pak byla doložena vybranými pohyby na účtu žalované za měsíce září 2018, říjen 2018 (19 006 Kč, 15 929 Kč) a dále vyplývá i z doložených výplatních pásek žalované za období srpen 2018, září 2018.

24. Žalobkyně nepředložila ničeho, z čeho by vyplývalo, jakým způsobem byly ověřeny výdaje žalované, resp. z uvedených dat vyplývá, že výdaje byly pouze odhadovány. Ve vztahu ke zkoumání výdajů žalované však soud takovéto zkoumání žalobkyní nemůže hodnotit jako dostatečné. Záměr zákonodárce, jakož i právní závěry, které Nejvyšší soud formuloval, vycházel ze směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES, a zcela jistě nebyl takový, že se odborná péče věřitele při poskytování úvěrů spotřebiteli má zúžit toliko na statistickou pravděpodobnost dodržení úvěrových závazků ze strany klienta a na jeho ničím nepodložené sdělení o jeho příjmech a výdajích. I v rozsudku Soudního dvora ze dne datum ve věci C číslo, v němž došlo k interpretaci čl. 8 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES soudní dvůr vyslovil, že tento článek musí být vykládán zaprvé v tom smyslu, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem, za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a že jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady, a zadruhé, že neukládá poskytovateli úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu informací poskytnutých spotřebitelem“. Jak dále konstatoval Krajský soud v Praze ve svém rozhodnutí ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. ,„ ustanovení o povinnosti poskytovatele posoudit úvěruschopnost spotřebitele je normou s relativně neurčitou hypotézou a zákon již nestanoví taxativní výčet postupů, které musí být ze strany věřitele pro její naplnění provedeny. Odvolací soud si je taktéž vědom toho, že výklad dané normy by neměl vést k nereálným požadavkům kladeným na poskytovatele úvěrů a také na žadatele o ně v souvislosti s povinností zákonem ukládanou. Nicméně, pokud má být zachován smysl a účel dané úpravy a alespoň elementární míra požadovaného odborného posouzení úvěruschopnosti, nelze přehlížet, že toto posouzení není možné bez reálného zjištění nejen příjmů a dosavadního dluhového zatížení klienta (zejména pak již ve fázi vymáhání či insolvence podle dostupných databází), ale také alespoň podstatných, zcela základních, pravidelných a nezbytných výdajů, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou především již zmíněné náklady na bydlení. Neověření uváděných výdajů implikuje účelovost ze strany žalobkyně - snahu uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta.“ V daném případě pak žalobkyně tvrdila, že vycházela z informací od žalované, podložených jen informace získanými od žalované, nicméně žalobkyně již vůbec nezkoumala, jaké jsou konkrétní výdaje žalované na bydlení, ostatní náklady domácnosti, neboť všechny tyto údaje by se zcela jistě projevily v posouzení její schopnosti splácet předmětný úvěr. S ohledem na výše uvedené a na absenci předložení dalších podkladů ze strany žalobkyně (a to k výdajům žalované) soudu proto nezbývalo než uzavřít, že žalobkyně svou povinnost řádně zkoumat úvěruschopnost žalované v okamžiku uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru nesplnila. Nutno připomenout, že ve smyslu § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je zákonnou povinností poskytovatele úvěru dokumenty a záznamy týkající se posuzování schopnosti spotřebitele splácet úvěr uchovávat, a to nejméně po dobu pěti let.

25. Soud zcela nevylučuje, že by k prokázání tvrzení ohledně dostatečného zkoumání úvěruschopnosti mohlo ve výjimečných případech postačit toliko předložení řádně vyplněné žádosti o úvěr, pakliže by soud neměl pochyb ohledně komplexnosti a správnosti všech uvedených údajů, jakožto i skutečnosti, že žalobkyně tyto údaje v době uzavírání smlouvy ověřovala (např. nahlédnutím do listin předložených žalovanou). Žalobkyně se však vystavuje riziku, že soudu tato tvrzení nebudou postačovat, a tudíž s ohledem na neudržení důkazního břemena při nepředložení ověřovaných listin (či jiných důkazních prostředků) dospěje k závěru o nesplnění povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele.

26. S ohledem na to, že dokumenty vážící se k povinnosti věřitele posuzovat schopnost žalované splácet úvěr nebyly v žalobě ani v jiném podání žalobkyně dostačujícím způsobem označeny, k žalobě nebyly ani přiloženy, nepostupoval soud dle , (dále jen „ ) a ve věci nařídil jednání mj. za tím účelem, aby mohl žalobkyni ve smyslu , 3 poskytnout poučení, že jí dosud nebyly vylíčeny všechny rozhodující skutečnosti a nebyla prokázána tvrzení o tom, že původní věřitel skutečně zkoumal úvěruschopnost žalované. Při jednání dne datum soud poučil žalobkyni ve smyslu , 3 a to včetně následků spojených s nesplněním výzvy k jejich dotvrzení a označení. Žalobkyně ničeho dalšího neoznačila.

27. Soud konstatuje, že žalobkyně náležitě neprokázala, že by ověřovala tvrzení žalované, tedy že by dostatečně ověřovala výši výdajů žalované. Takový postup žalobkyně soud nemohl hodnotit jako souladný se zákonem o spotřebitelském úvěru.

28. Povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, uložená poskytovateli (žalobkyni), přičemž pokud tuto svoji povinnost nesplní, je smlouva dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná a to absolutně, tedy soud k ní dle § 588 o. z. přihlédne i bez návrhu (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, č. j. -77 či nález Ústavního soudu sp. zn. ). Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele (v podrobnostech srov. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 31. 5. 2019, č. j.  – 71, ve kterém dospěl k závěru,„ že v  stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.“). Dále je na místě také uvést, že ačkoliv znění zákona o spotřebitelském úvěru podmiňuje neplatnost smlouvy námitkou učiněnou spotřebitelem v promlčecí lhůtě, takové ustanovení je v rozporu s články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne datum, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, které mají být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, přičemž stejná ustanovení směrnice zároveň brání tomu, aby sankce (neplatnost smlouvy) spojená s porušením této povinnosti byla podmíněna uplatněním námitky spotřebitele v promlčecí lhůtě (srovnej rozsudek Soudního dvora ze dne datum ve věci C číslo, OPR- právnická osoba proti GK). Soud tedy k nesplnění povinnosti věřitele zkoumat schopnost žalované splácet úvěr přihlédl z úřední povinnosti (srovnej o. z.).

29. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že žalobkyně nemá za žalovanou pohledávku, která by měla svůj právní základ ve smlouvě o úvěru číslo ze dne datum uzavřené mezi ní a žalovanou, neboť má tuto smlouvu za neplatnou, a to s účinky ex tunc.

30. Za situace, kdy je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná, může se žalobkyně po žalované domáhat úhrady finanční částky, kterou jí prokazatelně na základě neplatné smlouvy poskytla, a to z titulu bezdůvodného obohacení, které na straně žalované vzniklo ve smyslu ustanovení § 2991 o. z. Soud má za prokázané, že žalobkyně poskytla žalované dne datum bezhotovostně peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč. Žalovaná na tento úvěr před podáním žaloby uhradila 14 880 Kč, její bezdůvodné obohacení tak činí 15 120 Kč. Bezdůvodné obohacení je splatné na výzvu věřitele. První výzvou k úhradě dluhu žalobkyni, jejíž odeslání žalobkyně prokázala, byla předžalobní výzva ze dne datum, v níž byla žalované stanovena lhůta plnění do datum (15 dnů od data odeslání výzvy). Ode dne následujícího je tak žalovaná s úhradou svého dluhu žalobkyni v prodlení. Soud proto uznal žalovanou povinnou uhradit úrok z prodlení v jeho zákonné výši od datum do zaplacení (výrok I.).

31. Z důvodů uvedených shora potom soud ve zbývajícím rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II.).

32. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. tak, že žádnému z účastníků nepřiznal náhradu nákladů řízení, neboť v řízení úspěšnější žalované dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly, přičemž v tomto případě soud ohledně poměru úspěchu a neúspěchu přihlédl i k uplatněnému příslušenství pohledávky v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. (výrok III.).

33. Povinnost k plnění byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů ( věta prvá před středníkem ).

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Kutné Hoře. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.