Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
10 C 66/2023-72
Okresní soud v Kroměříži rozhodl soudkyní Mgr. Ing. Kateřinou Navrátilovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 23 240 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Řízení se části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 3 240 Kč spolu s úrokem v kapitalizované výši 4 618 Kč, zastavuje.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 20 000 Kč, a to do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku.
III. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení úroku z prodlení v kapitalizované výši 1 043,01 Kč, úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 20 000 Kč od 8. 9. 2022 do zaplacení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 434 Kč, zamítá.
IV. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 728,80 Kč k rukám zástupce žalobkyně do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku
Odůvodnění:
I. Řízení se části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 3 240 Kč spolu s úrokem v kapitalizované výši 4 618 Kč, zastavuje. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 20 000 Kč, a to do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení úroku z prodlení v kapitalizované výši 1 043,01 Kč, úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 20 000 Kč od 8. 9. 2022 do zaplacení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 434 Kč, zamítá. IV. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 728,80 Kč k rukám zástupce žalobkyně do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku
1. Žalobou se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 20 000 Kč s příslušenstvím
a smluvní pokuty ve výši 3 240 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně – společnost právnická osoba, IČO (dále jen„ Společnost“), a žalovaný uzavřeli prostřednictvím internetu dne 24. 2. 2022 smlouvu o úvěru číslo ve znění smlouvy ze dne 2. 3. 2022 (dále jen„ Smlouva“), na jejímž základě poskytla Společnost žalovanému jistinu úvěru ve výši 20 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit tuto jistinu s příslušenstvím do 26. 3. 2022. Žalovaný však dlužnou částku neuhradil řádně a včas, čímž mu vznikla povinnost zaplatit Společnosti smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny za každý den prodlení a dále povinnost zaplatit paušální náhradu výdajů spojených s upomínáním, především za zaslání písemných upomínek. Následně Společnost postoupila žalobkyni pohledávku za žalovaným. Žalovaná částka je složena z nesplacené jistiny ve výši 20 000 Kč a ze smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky 20 000 Kč od 27. 3. 2022 do 5. 9. 2022 v kapitalizované výši 3 240 Kč. Na příslušenství požaduje částku 434 Kč jako náhradu za účelně vynaložené náklady spojené s vymáháním pohledávky, a to
za 2 osobní návštěvy dlužníka, resp. žalovaného pověřeným zaměstnancem ve výši 217 Kč
á 1 návštěva. Dále požaduje úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 20 000 Kč
od 8. 9. 2022 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 043,01 Kč za období od 27. 3. 2022 do 5. 9. 2022 a kapitalizovaný úrok ve výši 4 618 Kč. V posledně uvedené částce je zahrnuta i náhrada nákladů na upomínání ve výši 50 Kč.
2. V podání ze dne 20. 3. 2023 žalobkyně uvedla, že nedisponuje důkazy ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, a proto se nadále domáhá jen zaplacení částky 20 000 Kč spolu
se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně od 8. 9. 2022 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 043,01 Kč a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 434 Kč. S ohledem na uvedené soud řízení ve zbylém rozsahu podle § 96 odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř. “), zastavil, aniž by zjišťoval stanovisko žalovaného k tomuto zpětvzetí, neboť k němu došlo dříve, než bylo zahájeno jednání ve věci (výrok I.).
3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, za splnění podmínek uvedených v § 115a o. s. ř. o. s. ř. za použití § 101 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání ve věci samé.
Zjištěný skutkový stav
4. Společnost coby věřitel a žalovaný coby dlužník si ujednali dne 24. 2. 2022 Smlouvu ve znění Smlouvy ze dne 2. 3. 2022, na jejímž základě měla Společnost poskytnout žalovanému částku
ve výši 20 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit tuto částku spolu s úrokem, celkem tedy 24 568 Kč do 26. 3. 2022. Žalovaný byl oprávněn při úhradě patřičného poplatku požádat celkově 11×
o prodloužení splatnosti o 30 dní za částku 4 600 Kč. Pro případ neuhrazení dlužné částky byl žalovaný povinen zaplatit Společnosti navíc smluvní pokutu ve výši 0,1 % z jistiny za každý den prodlení, kdy smluvní pokuta je splatná den následující po dni takového prodlení, úrok z prodlení v zákonem stanovené výši a poplatek za každou zaslanou písemnou upomínku ve výši 50 Kč (nejvýše tři zpoplatněné upomínky). Nedílnou součástí Smlouvy byly obchodní podmínky Společnosti. Žalovaný prohlásil, že podpisem Smlouvy potvrzuje čerpání úvěru (viz Smlouva).
5. Na výzvu soudu žalobkyně v podání ze dne 20. 3. 2023 uvedla, že nedisponuje důkazy
o posouzení úvěruschopnosti žalovaného ze strany Společnosti, a proto soud uzavřel, že Společnost úvěruschopnost žalovaného před ujednáním Smlouvy neposuzovala.
6. Dne 5. 9. 2022 si ujednaly Společnost jako postupitel a žalobkyně jako postupník dílčí smlouvu
o postoupení pohledávek, kterou Společnost v souladu s rámcovou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 8. 12. 2021 postoupila žalobkyni pohledávky specifikované v seznamu Pohledávek, tj. v příloze číslo smlouvy, v níž byla uvedena též pohledávka Společnosti
za žalovaným v celkové výši 27 858 Kč (viz rámcová smlouva o postoupení pohledávek, společné prohlášení smluvních stran o postoupení pohledávek). Dopisem ze dne 12. 9. 2022 informovala Společnost žalovaného, že postoupila pohledávku ze Smlouvy v aktuální výši 27 858 Kč včetně příslušenství na žalobkyni. Dopisem z téhož dne vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě částky ve výši 27 896,63 Kč do 29. 9. 2022 s upozorněním na možnost předání věci advokátní kanceláři; současně upozornila žalovaného, že v případě neposkytnutí součinnosti si bude účtovat náklady za mimosoudní vymáhání pohledávky, a sice za odchozí dopis 39 Kč, za odchozí dopis (doporučeně) 50 Kč, za odchozí telefonický hovor 72 Kč a za osobní návštěvu 217 Kč (viz dopisy ze dne 12. 9. 2022 včetně podacího archu). Ve dnech 13. 10. 2022 a 24. 11. 2022 měly proběhnout návštěvy žalovaného terénním pracovníkem žalobkyně (viz výpisy úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky, GPS kontrola polohy terénního poradce). Žalovaný ničeho neuhradil i přes předžalobní výzvu zástupce žalobkyně ze dne 5. 1. 2023 (viz výzva před podáním žaloby ze dne 5. 1. 2023 vč. podacího archu, nezpochybněné tvrzení žalobkyně, kdy případné splnění dluhu má tvrdit dlužník).
Právní posouzení věci
7. Nejprve se soud zabýval aktivní legitimací žalobkyně. Pohledávku za žalovaným ze Smlouvy postoupila Společnost ve stavu ke dni 5. 9. 2022 na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 5. 9. 2022 uzavřené mezi Společností jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem ve smyslu § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), přičemž žalovanému byla změna v osobě věřitele oznámena Společností dopisem ze dne 12. 9. 2022, čímž nabylo postoupení pohledávky účinnosti ve vztahu k žalovanému. Žalobkyně je tak aktivně legitimována k uplatnění nároků v daném řízení.
8. Společnost a žalovaný uzavřeli dne 24. 2. 2022 Smlouvu, ve znění Smlouvy ze dne 2. 3. 2022, kterou soud posoudil podle svého obsahu jako smlouvu o zápůjčce ve smyslu § 2390 o. z.
Na jejím základě Společnost přenechala žalovanému peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč
a žalovaný se zavázal vrátit Společnosti jistinu do 26. 3. 2022 s možností požádat celkově 11×
o prodloužení splatnosti o 30 dní za částku 4 600 Kč.
9. Ačkoliv soud shledal smluvní konsensus obou smluvních stran být vázány Smlouvou, má za to, že Smlouva je neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. ,
o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, neboť žalobkyně na výzvu soudu uvedla, že nedisponuje důkazy k prokázání, že by Společnost řádným způsobem posoudila úvěruschopnost žalovaného; za dané situace soud upustil od ústního jednání, které by bylo nadbytečné a procesně neekonomické, načež uzavřel, že úvěruschopnost žalovaného ze strany Společnosti – jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. – řádně posouzena nebyla.
10. Pro úplnost lze uvést, že byť § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. naznačuje, že by nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti mělo být stiženo toliko relativní neplatností právního jednání, jíž se přitom žalovaný v dané věci nedovolal, je nezbytné s ohledem na ústavně konformní
a eurokonformní výklad dovodit, že se jedná ve skutečnosti o neplatnost absolutní (např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019 , viz též rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C číslo, či usnesení Ústavního soudu ze dne 6. 10. 2021, Pl. ÚS 3/20 ), k níž je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti. Nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti přitom v daném případě způsobuje neplatnost smlouvy v celém rozsahu, neboť zmíněná vada nezkoumání úvěruschopnosti se netýká toliko části právního jednání, kterou lze od ostatního obsahu oddělit.
11. Jestliže je Smlouva neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by odvozovala ze zápůjčky založené Smlouvou. Žalobkyni proto nebylo možné přiznat žalovanou jistinu ve výši 20 000 Kč, jakož ani požadované příslušenství (zákonný úrok z prodlení a náklady spojené s uplatněním pohledávky).
12. Při závěru o neplatnosti Smlouvy je s ohledem na zásadu iura novit curia nicméně třeba právní poměr mezi Společností, resp. po postoupení pohledávky žalobkyní, a žalovaným posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalovaného dle § 87 zákona č. 257/2016 Sb. , které je speciálním ustanovením k vypořádání plnění z neplatné smlouvy podle § číslo věty první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ), které spočívá v tom, že žalovaný obdržel částku 20 000 Kč náležející Společnosti, aniž by pro takovou platbu existoval (platný) právní důvod. Z dokazování nevyplynulo, že by žalovaný čehokoliv na dluh plnil, a proto bezdůvodné obohacení stále činí 20 000 Kč.
13. Z ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona č. 257/2016 Sb. rovněž vyplývá, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté, anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. věřiteli vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona
č. 257/2016 Sb. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne
20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ).
14. Při promítnutí uvedených závěrů do posuzovaného případu lze uvést, že žalobkyně má nárok jen na doplacení částky 20 000 Kč coby poskytnuté jistiny. Na úrok z prodlení dle přesvědčení soudu žalobkyni nárok nevznikl, neboť žalovaný se doposud nedostal do prodlení; pokud jde totiž
o splatnost povinnosti vrátit poskytnutou jistinu zápůjčky, v projednávaném případě nedošlo mezi stranami k dohodě o době splatnosti„ v době přiměřené možnostem spotřebitele“, a proto je soud nucen stanovit splatnost svým rozhodnutím. Soud zohlednil, že celý dluh ze Smlouvy měl být uhrazen původně do 26. 3. 2022, což již nastalo, výše dluhu přesahuje částku 10 000 Kč, tedy nejedná se o zcela bagatelní částku, přičemž poměry žalovaného zůstaly soudu pro jeho pasivitu v řízení neznámé. S ohledem na okolnosti případu má tak soud za to, že je namístě v souladu
s § 160 odst. 1 větou první části věty za středníkem o. s. ř. o. s. ř. uložit žalovanému povinnost k úhradě dlužné částky 20 000 Kč do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
15. Pokud jde o náklady na vymáhání ve výši 434 Kč, ani tento nárok soud neshledal důvodným, neboť žalobkyně tento nárok neopírala o sjednaný smluvní závazek, souhlas žalovaného ani
o zákonné ustanovení (včetně vyhlášek Ministerstva spravedlnosti číslo Sb. a číslo Sb.), ale výlučně o vlastní propočet svých průměrných nákladů spojených s vymáháním pohledávky, kdy tyto náklady nelze bez dalšího na žalovaného přenášet; nadto žalovaný
s provedenými způsoby vymáhání pohledávky souhlas nevyjádřil, přičemž zejména u osobních návštěv se rozhodně nejedná o nezbytnou záležitost při vymáhání pohledávky, a proto takové návštěvy lze kvalifikovat jako nevyžádanou službu, za níž by nemělo čehokoliv žalobkyni náležet.
16. S ohledem na uvedené soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 20 000 Kč
do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok II.), naopak žalobu v části, v níž se žalobkyně
po žalovaném domáhala zaplacení úroku z prodlení v kapitalizované výši 1 043,01 Kč, úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 20 000 Kč od 8. 9. 2022 do zaplacení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 434 Kč, soud pro nedůvodnost zamítl (výrok III.).
Náklady řízení a lhůta k plnění
17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ve spojení s § 146 odst. 2 větou první o. s. ř. o. s. ř. Pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení dle citovaných ustanovení bylo nutné k datu vyhlášení rozhodnutí kapitalizovat částku, které se žalobkyně žalobou domáhala,
a částku, která byla žalobkyni skutečně přiznána, aby bylo možno posoudit míru úspěchu
a neúspěchu žalobkyně v řízení. Žalobkyni bylo v řízení přiznáno celkem 20 000 Kč, přičemž
ke dni rozhodnutí požadovala celkem 30 777,20 Kč (jistina ve výši 20 000 Kč + smluvní pokuta ve výši 3 240 Kč + smluvní úrok v kapitalizované výši 4 618 Kč + úrok z prodlení v kapitalizované výši 1 043,01 Kč + úrok z prodlení od 8. 9. 2022 do zaplacení, kapitalizovaný
ke dni vyhlášení rozsudku na částku 1 442,19 Kč + náklady spojené s uplatněním pohledávky
ve výši 434 Kč). Co do vyjádření v procentech, úspěch žalobkyně v řízení činil 64,98 % v poměru k neúspěchu 35,02 %. Po odečtení procesního neúspěchu od procesního úspěchu má tedy žalobkyně nárok na úhradu 29,96 % vynaložených nákladů. Náklady řízení v celkové výši 2 432,50 Kč se skládají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 162 Kč, z odměny advokáta ve výši 750 Kč (§ 14b vyhl. Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů), která spočívá v odměně za 2,5 úkonu právní pomoci (převzetí a příprava zastoupení
a písemné podání žaloby, jednoduchá výzva k plnění) á 300 Kč, z náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 300 Kč za 3 úkony právní služby á 100 Kč (§ 14b odst. 5 cit. vyhl.) a z náhrady za 21% DPH z odměny a náhrad ve výši 220,50 Kč (§ 137 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. ). Soud proto žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 29,96 % z částky 2 432,50 Kč, tedy ve výši 728,80 Kč, kterou je žalovaný dle § 149 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. a § 160 odst. 1 věty první části věty za středníkem
o. s. ř. o. s. ř. povinen uhradit k rukám zástupce žalobkyně rovněž do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok IV.).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Kroměříži. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.