Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
12 C 64/2023-44
Okresní soud v Kutné Hoře rozhodl samosoudkyní Mgr. Bc. Alenou Šorčíkovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 12 982 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni
a) částku 2 267 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 2 267 Kč od datum do zaplacení,
b) částku 185 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 185 Kč od datum do zaplacení,
a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení
a) částky 5 730 Kč s úrokem ve výši 24,48 % ročně z částky 6 000 Kč od datum do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 6 000 Kč od datum do datum, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 3 733 Kč od datum do zaplacení,
b) částky 4 800 Kč s úrokem ve výši 24,69 % ročně z částky 3 877,22 Kč od datum do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 3 877,22 Kč od datum do datum, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 3 692,22 Kč od datum do zaplacení,
zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni a) částku 2 267 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 2 267 Kč od [datum] do zaplacení, b) částku 185 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 185 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení a) částky 5 730 Kč s úrokem ve výši 24,48 % ročně z částky 6 000 Kč od [datum] do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 6 000 Kč od [datum] do [datum], se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 3 733 Kč od [datum] do zaplacení, b) částky 4 800 Kč s úrokem ve výši 24,69 % ročně z částky 3 877,22 Kč od [datum] do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 3 877,22 Kč od [datum] do [datum], se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 3 692,22 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se domáhá po žalované zaplacení nejprve částky ve výši 7 997 Kč s příslušenstvím, což odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně, společnost právnická osoba (IČO, dále jen„ právní předchůdce“), uzavřel s žalovanou dne datum smlouvu o spotřebitelském úvěru v hotovosti číslo na jejímž základě byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč, a to v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaná se zavázala za poskytnutí peněžních prostředků věřiteli zaplatit úrok ve výši 1 200 Kč s úrokovou sazbou 32,15 % ročně, administrativní poplatek ve výši 1 200 Kč, poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 400 Kč, poplatek za pojištění Credit life ve výši 180 Kč, a to v 60 týdenních splátkách po 183 Kč. Žalovaná splátky nehradila řádně a včas, v důsledku čehož se stal její závazek splatným v celém rozsahu. Žalovaná na svůj dluh dosud uhradila částku ve výši 3 733 Kč. Dále žalobkyně požaduje po žalované zaplacení částky ve výši 4 985 Kč s příslušenstvím z titulu neplnění platebních povinností ze smlouvy o spotřebitelském úvěru v hotovosti číslo kterou s žalovanou uzavřel právní předchůdce dne datum a na jejímž základě byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč, a to v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaná se zavázala za poskytnutí peněžních prostředků věřiteli zaplatit úrok ve výši 1 200 Kč s úrokovou sazbou 32,15 % ročně, administrativní poplatek ve výši 1 200 Kč, poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 400 Kč, a to v 60 týdenních splátkách po 180 Kč. Žalovaná splátky nehradila řádně a včas, v důsledku čehož se stal její závazek splatným v celém rozsahu. Žalovaná na svůj dluh dosud uhradila částku ve výši 5 815 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum uzavřené mezi právním předchůdcem a žalobkyní došlo s účinností k témuž dni k postoupení uvedených pohledávek za žalovanou na žalobkyni. Postoupení pohledávek bylo žalované oznámeno přípisem. Přes výzvy žalobkyně žalovaná zbytek dluhu neuhradila.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním.
4. Žalovaná s právním předchůdcem chtěla dne datum uzavřít smlouvu o spotřebitelském úvěru v hotovosti číslo. Ve smlouvě se právní předchůdce zavázal poskytnout žalované částku ve výši 6 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit spolu s úrokem ve výši 1 200 Kč s úrokovou sazbou 32,15 % ročně, administrativní poplatek ve výši 1 200 Kč, poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 400 Kč, poplatek za pojištění Credit life ve výši 180 Kč, a to v 60 týdenních splátkách po 183 Kč. Svým podpisem potvrdila žalovaná převzetí zápůjčky ve výši 6 000 Kč v hotovosti (prokázáno smlouvou o spotřebitelském úvěru v hotovosti číslo). Pohledávka za žalovanou byla s účinností ke dni datum převedena na žalobkyni, o čemž byla žalovaná vyrozuměna (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum, včetně seznamu, a oznámením ze dne datum včetně podacího lístku). K zaplacení zbývající dlužné částky, a to nejpozději do datum, byla žalovaná řádně vyzvána upomínkou před podáním žaloby (prokázáno předžalobní výzvou ze dne datum včetně podacího lístku).
5. Žalovaná s právním předchůdcem chtěla dne datum uzavřít smlouvu o spotřebitelském úvěru v hotovosti číslo. Ve smlouvě se právní předchůdce zavázal poskytnout žalované částku ve výši 6 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit spolu s úrokem ve výši 1 200 Kč s úrokovou sazbou 32,15 % ročně, administrativní poplatek ve výši 1 200 Kč, poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 400 Kč, a to v 60 týdenních splátkách po 180 Kč. Svým podpisem potvrdila žalovaná převzetí zápůjčky ve výši 6 000 Kč v hotovosti (prokázáno smlouvou o spotřebitelském úvěru v hotovosti číslo). Pohledávka za žalovanou byla s účinností ke dni datum převedena na žalobkyni, o čemž byla žalovaná vyrozuměna (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum, včetně seznamu, a oznámením ze dne datum včetně podacího lístku). K zaplacení zbývající dlužné částky, a to nejpozději do datum, byla žalovaná řádně vyzvána upomínkou před podáním žaloby (prokázáno předžalobní výzvou ze dne datum včetně podacího lístku).
6. Soud však dále z hlediska skutkového stavu nemohl učinit skutkový závěr takový, že právní předchůdce žalobkyně řádně provedl posouzení úvěruschopnosti (schopnosti splácet spotřebitelský úvěr) žalované s odbornou péčí.
7. Po právní stránce soud hodnotil věc dle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen„ o. z.“) a zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.
8. Žalobkyně, resp. její právní předchůdce, smlouvy uzavírala v postavení podnikatele (§ 420 o. z.) a žalovaná v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.), jednalo se tedy o spotřebitelské smlouvy ve smyslu ustanovení § 1810 a násl. o. z. Tím se tak na smlouvu neaplikuje pouze obecná právní úprava obsažená v o. z., ale i úprava obsažená v zákoně o spotřebitelském úvěru.
9. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
10. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.
11. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.
12. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb. , o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli„ rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“
13. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
14. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly.
15. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.
16. Podle § 87 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.
17. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
18. Podle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
19. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
20. Podle § 1968 věta prvá o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.
21. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
22. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná.
23. Soud se především zabýval otázkou, zda ze strany právního předchůdce, coby poskytovatele spotřebitelských úvěrů, byla před vlastním uzavřením každé ze smluv splněna zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele, tedy žalované. V tomto směru nelze než konstatovat, že žalobkyně neunesla břemeno tvrzení a břemeno důkazní ohledně skutečnosti, že své povinnosti ve smyslu ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru dostála.
24. Žalobkyně skutečnost o zkoumání úvěruschopnosti sice tvrdila, avšak dostatečně neprokazovala, neboť přes výzvu soudu předložila pouze vlastní smlouvy o spotřebitelském úvěru a karty zákazníka. Soud konstatuje, že žalobkyně náležitě neprokázala, že by právní předchůdce ověřoval tvrzení žalované uvedené v zákaznické kartě, tedy že by dostatečně ověřoval výši příjmů, a zejména výdajů žalované. V kartě zákazníka ze dne datum je toliko zaškrtnutím jednotlivých kolonek vyznačeno, že právní předchůdce ověřil některé uvedené listin y (výplatní pásky, složenky-příjmy). To obdobně platí i o kartě zákazníka ze dne datum, kde je toliko zaškrtnutím jednotlivých kolonek vyznačeno, že právní předchůdce ověřil některé uvedené listin y (jiná smlouva, složenky - příjmy). Ve své podstatě se tak jedná pouze o tvrzení žalobkyně zaznamenané v písemné podobě, které není doloženo žádným relevantním důkazem, zejména předložením kopií ověřovaných listin. Takový postup právního předchůdce soud nemohl hodnotit jako souladný se zákonem o spotřebitelském úvěru za situace, kdy o správnosti údajů uvedených v kartě zákazníka lze mít důvodné pochyby.
25. Záměr zákonodárce, jakož i právní závěry, které Nejvyšší soud formuloval, vycházel ze směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES, a zcela jistě nebyl takový, že se odborná péče věřitele při poskytování úvěrů spotřebiteli má zúžit toliko na statistickou pravděpodobnost dodržení úvěrových závazků ze strany klienta a na jeho ničím nepodložené sdělení o jeho příjmech a výdajích. I v rozsudku Soudního dvora ze dne datum ve věci C číslo, v němž došlo k interpretaci čl. 8 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES soudní dvůr vyslovil, že tento článek musí být vykládán zaprvé v tom smyslu, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem, za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a že jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady, a zadruhé, že neukládá poskytovateli úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu informací poskytnutých spotřebitelem“. Jak dále konstatoval Krajský soud v Praze ve svém rozhodnutí ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019 ,„ ustanovení o povinnosti poskytovatele posoudit úvěruschopnost spotřebitele je normou s relativně neurčitou hypotézou a zákon již nestanoví taxativní výčet postupů, které musí být ze strany věřitele pro její naplnění provedeny. Odvolací soud si je taktéž vědom toho, že výklad dané normy by neměl vést k nereálným požadavkům kladeným na poskytovatele úvěrů a také na žadatele o ně v souvislosti s povinností zákonem ukládanou. Nicméně, pokud má být zachován smysl a účel dané úpravy a alespoň elementární míra požadovaného odborného posouzení úvěruschopnosti, nelze přehlížet, že toto posouzení není možné bez reálného zjištění nejen příjmů a dosavadního dluhového zatížení klienta (zejména pak již ve fázi vymáhání či insolvence podle dostupných databází), ale také alespoň podstatných, zcela základních, pravidelných a nezbytných výdajů, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou především již zmíněné náklady na bydlení. Neověření uváděných výdajů implikuje účelovost ze strany žalobkyně - snahu uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta.“ V dané věci není v zákaznické kartě ze dne datum a datum nikterak specifikováno, jakým konkrétním způsobem právní předchůdce ověřil příjmy a výdaje žalované, resp. ze zákaznické karty vyplývá, že výdaje byly pouze odhadovány. S ohledem na výše uvedené a na absenci předložení dalších podkladů ze strany žalobkyně (a to ohledně příjmů i výdajů žalované) soudu proto nezbývalo než uzavřít, že právní předchůdce žalobkyně svou povinnost řádně zkoumat úvěruschopnost žalované v okamžiku uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru nesplnil. Nutno připomenout, že ve smyslu § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je zákonnou povinností poskytovatele úvěru dokumenty a záznamy týkající se posuzování schopnosti spotřebitele splácet úvěr uchovávat, a to nejméně po dobu pěti let.
26. Soud nepostupoval dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř. ) a ve věci nařídil jednání mj. za tím účelem, aby mohl žalobkyni ve smyslu § 118a odst. 1 , 3 o. s. ř. o. s. ř. poskytnout poučení, že jí dosud nebyly vylíčeny všechny rozhodující skutečnosti a nebyla prokázána tvrzení o tom, že původní věřitel skutečně zkoumal úvěruschopnost žalované, a to včetně následků spojených s nesplněním výzvy k jejich dotvrzení a označení. Nutno dodat, že poučení dle shora citovaného ustanovení o. s. ř. o. s. ř. se poskytuje pouze účastníku, který je přítomen u jednání, při jiném úkonu soud takové poučení neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být takové poučení poskytnuto účastníku, který se k jednání nedostavil a nepožádal o odročení jednání z důležitého důvodu (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 21 Cdo 4314/2008 ). Je-li jednáno v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. v nepřítomnosti účastníka (jeho zmocněnce či zástupce), je to účastník, jenž svou nepřítomností u soudu způsobil, že se mu příslušného poučení nedostalo (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2006, sp. zn. 29 Odo 832/2006 ). Za situace, kdy se žalobkyně omluvila z jednání a souhlasila s projednáním a rozhodnutím věci v její nepřítomnosti, soud nemohl její důvod žádosti o odročení jednání stran případného procesního poučení v případě, že by žalobě nemohlo být v celém jejím rozsahu vyhověno, považovat za důležitý. I s ohledem na výše uvedené judikaturní závěry soud dospěl k závěru, že odročení jednání nebylo na místě a žalobkyně se tak sama připravila o dobrodiní soudu ve formě poučovací povinnosti dle § 118a o. s. ř. o. s. ř.
27. Soud konstatuje, že žalobkyně náležitě neprokázala, že by právní předchůdce ověřoval tvrzení žalované, tedy že by dostatečně ověřoval výši příjmů, a zejména výdajů žalované. Takový postup právního předchůdce soud nemohl hodnotit jako souladný se zákonem o spotřebitelském úvěru.
28. Povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, uložená poskytovateli (žalobkyni), přičemž pokud tuto svoji povinnost nesplní, je smlouva dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná a to absolutně, tedy soud k ní dle § 588 o. z. přihlédne i bez návrhu (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, č. j. 33 Cdo 2178/2018 -77 či nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ). Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele (v podrobnostech srov. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 31. 5. 2019, č. j. 27 Co 81/2019 – 71, ve kterém dospěl k závěru,„ že v § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.“). Dále je na místě také uvést, že ačkoliv znění § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru podmiňuje neplatnost smlouvy námitkou učiněnou spotřebitelem v promlčecí lhůtě, takové ustanovení je v rozporu s články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne datum, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, které mají být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, přičemž stejná ustanovení směrnice zároveň brání tomu, aby sankce (neplatnost smlouvy) spojená s porušením této povinnosti byla podmíněna uplatněním námitky spotřebitele v promlčecí lhůtě (srovnej rozsudek Soudního dvora ze dne datum ve věci C číslo, OPR- právnická osoba proti GK). Soud tedy k nesplnění povinnosti věřitele zkoumat schopnost žalované splácet úvěr přihlédl z úřední povinnosti (srovnej § 588 o. z.).
29. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že žalobkyně nemá za žalovanou pohledávky, které by měly svůj právní základ ve smlouvách o spotřebitelském úvěru v hotovosti číslo číslo uzavřené mezi právním předchůdcem a žalovanou, neboť má tyto smlouvy za neplatné, a to s účinky ex tunc.
30. Za situace, kdy obě smlouvy o spotřebitelském úvěru jsou neplatné, může se žalobkyně po žalované domáhat úhrady finanční částky, kterou jí prokazatelně na základě neplatných smluv poskytla, a to z titulu bezdůvodného obohacení, které na straně žalované vzniklo ve smyslu ustanovení § 2991 o. z. Soud má za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované dne datum v hotovosti 6 000 Kč a dne datum v hotovosti 6 000 Kč; žalovaná na prvý úvěr před podáním žaloby uhradila 3 733 Kč a na druhý úvěr 5 815 Kč, její bezdůvodné obohacení tak činí 2 267 Kč a 185 Kč. Bezdůvodné obohacení je splatné na výzvu věřitele. První výzvou k úhradě dluhu žalobkyni, jejíž odeslání žalobkyně prokázala, byla v obou případech předžalobní výzva ze dne datum, v níž byla žalované stanovena lhůta plnění do datum. Ode dne následujícího je tak žalovaná s úhradou svého dluhu žalobkyni v prodlení. Soud proto uznal žalovanou povinnou uhradit úrok z prodlení v jeho zákonné výši od datum do zaplacení (výrok I.). Z důvodů uvedených shora potom soud ve zbývající části uplatněného nároku žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II.).
31. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto dle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. věty před středníkem.
32. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků nepřiznal náhradu nákladů řízení, neboť v řízení úspěšnější žalované dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly, přičemž v tomto případě soud ohledně poměru úspěchu a neúspěchu přihlédl i k uplatněnému příslušenství pohledávky v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. I. ÚS 2717/08 (výrok III.).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Kutné Hoře. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.