Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
12 C 431/2022-47
Okresní soud v Kutné Hoře rozhodl samosoudkyní Mgr. Bc. Alenou Šorčíkovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované zastoupená opatrovníkem jméno příjmení
bytem adresa žalované
právně zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení, LL.M.
sídlem adresa, obec a číslo
o zaplacení 46 300,19 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba, jíž se žalobkyně po žalované domáhá zaplacení částky 46 300,19 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 687,13 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 444,39 Kč, s úrokem ve výši 9,90 % ročně z částky 45 800,19 Kč od datum do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 45 800,19 Kč od datum do zaplacení, se zamítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení v částce 14 383,89 Kč k rukám zástupce JUDr. jméno příjmení, LL.M., a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žaloba, jíž se žalobkyně po žalované domáhá zaplacení částky 46 300,19 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 687,13 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 444,39 Kč, s úrokem ve výši 9,90 % ročně z částky 45 800,19 Kč od [datum] do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 45 800,19 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení v částce 14 383,89 Kč k rukám zástupce JUDr. [jméno] [příjmení], LL.M., a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobkyně se domáhá po žalované zaplacení částky ve výši 46 300,19 Kč s příslušenstvím, což odůvodnila tím, že žalovaná neplnila platební povinnosti ze smlouvy o rychlé půjčce číslo kterou uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně, společností právnická osoba (IČO, dále jen„ právní předchůdce) dne datum a na základě které jí byl poskytnut úvěr ve výši 250 000 Kč, úroková sazba byla sjednána ve výši 9,9 % p.a.; žalovaná se zavázala úvěr splatit v 60 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 5 300 Kč. Schopnost žalované splácet úvěr byla posuzována na základě výpisu z bankovních i nebankovních registrů klientských informací (příjmení), výpisem z insolvenčního rejstříku, databáze MVČR. Žalovaná splátky nehradila řádně a včas, v důsledku čehož se stal její závazek splatným v celém rozsahu ke dni datum. Žalovaná celkem na svůj závazek uhradila částku ve výši 272 446,55 Kč. Dlužná částka se sestává z jistiny ve výši 45 800,19 Kč, z dlužných poplatků ve výši 500 Kč, dále pak ze smluvních úroků a zákonných úroků z prodlení. Přes výzvy žalobkyně žalovaná zbytek dluhu neuhradila.
2. Žalovaná s žalobou nesouhlasila a navrhovala její zamítnutí, neboť právní předchůdce nesplnil svou zákonnou povinnost a řádně nezkoumal úvěruschopnost žalované. Dále uvedla, že v době uzavření předmětné smlouvy nebyla plně svéprávná, neboť již v té době trpěla duševní poruchou, na základě které byla později omezena na svéprávnosti (viz spis Os v obec sp. zn. 10 Nc 5204/2022).
3. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním.
4. Žalovaná s právním předchůdcem chtěla dne datum uzavřít úvěrovou smlouvu číslo (nazvanou„ smlouva o rychlé půjčce), ve které se právní předchůdce zavázal poskytnout žalované úvěr ve výši 250 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit čerpané peněžní prostředky v 60 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 5 300 Kč; roční úroková sazba byla sjednána ve výši 9,9 % ročně a celková částka k zaplacení činila 317 959 Kč (zjištěno ze smlouvy o rychlé půjčce číslo). Dne datum právní předchůdce vyzval žalovanou ke splacení celého úvěru ve výši 49 431,71 Kč (zjištěno z výzvy ze dne datum, včetně přehledu podacích čísel). Na základě smlouvy o postoupení pohledávek byla pohledávka převedena na právnická osoba, a.s. IČO, o čemž byla žalovaná písemně vyrozuměna (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum, oznámením ze dne datum včetně přehledu podacích čísel). Na základě smlouvy o postoupení pohledávek byla pohledávka převedena ze právnická osoba, a.s. IČO na žalobkyni, o čemž byla žalovaná písemně vyrozuměna (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum, oznámením ze dne datum včetně seznamu odeslaných oznámení o postoupení pohledávky). Dne datum žalobkyně zaslala žalované předžalobní výzvu (zjištěno z výzvy ze dne datum, včetně seznamu odeslaných předžalobních výzev). Rozsudkem Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 6. 12. 2022, č. j. 10 Nc 5204/2022-78, 10 P a Nc 47/2022, 10 P a Nc 48/2022, byla žalovaná na dobu pěti od právní moci rozsudku omezena ve svéprávnosti tak, že není schopna nakládat s finančními prostředky a se jměním přesahující částku 3 000 Kč, není schopna uzavírat jakékoliv smlouvy, není schopna právního jednání, jimiž dochází k realizaci práv a povinností vyplývající ze zdravotního, důchodového a nemocenského pojištění, na zajištění hmotné nouze a státní sociální podporu a jimiž dochází k realizaci práva na sociální služby a příspěvku na péči, není schopna pracovní činnosti a právního jednání v souvislosti s pracovní činností, není schopna posoudit zdravotní výkony a udělení souhlasu či nesouhlasu s hospitalizací, podepsání reverzu, není schopna právního jednání v souvislosti s držením občanského průkazu; právní moc ke dni datum (zjištěno z rozsudku zdejšího soudu č. j. 10 Nc 5204/2022-78).
5. Soud však dále z hlediska skutkového stavu nemohl učinit skutkový závěr takový, že právní předchůdce žalobkyně řádně provedl posouzení úvěruschopnosti (schopnosti splácet spotřebitelský úvěr) žalované s odbornou péčí.
6. Po právní stránce soud hodnotil věc dle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.
7. Žalobkyně, resp. její právní předchůdce, smlouvu uzavírala v postavení podnikatele (§ 420 o. z.) a žalovaná v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.), jedná se tedy o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu ustanovení § 1810 a násl. o. z. Tím se tak na smlouvu neaplikuje pouze obecná právní úprava obsažená v o. z., ale i úprava obsažená v zákoně o spotřebitelském úvěru.
8. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
9. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.
10. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.
11. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli„ rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“
12. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
13. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly.
14. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.
15. Podle § 87 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.
16. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
17. Podle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
18. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
19. Podle § 1968 věta prvá o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.
20. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je zcela nedůvodná.
21. Soud se především zabýval otázkou, zda ze strany právního předchůdce žalobkyně, coby poskytovatele spotřebitelského úvěru, byla před vlastním uzavřením smlouvy splněna zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele, tedy žalované. V tomto směru nelze než konstatovat, že žalobkyně neunesla břemeno tvrzení a břemeno důkazní ohledně skutečnosti, že své povinnosti ve smyslu ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru dostála.
22. Žalobkyně skutečnost o zkoumání úvěruschopnosti sice tvrdila, avšak dostatečně neprokazovala, neboť přes výzvu soudu předložila pouze samotnou smlouvu o rychlé půjčce číslo potvrzení o příjmu pro právnická osoba ze dne datum. Ze smlouvy o rychlé půjčce číslo vyplývá, že žalovaná je rozvedená, bydlí u rodičů, má úplně střední vzdělání, její čistý měsíční příjem je 36 000 Kč, měsíční splátky jiných úvěrů jsou ve výši 5 000 Kč. Z potvrzení o příjmu pro právnická osoba ze dne datum vyplývá, že průměrný měsíční příjem žalované činil za tři poslední měsíce před uzavřením smlouvy částku ve výši 42 327 Kč a že pracovní smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou. Žalobkyně ale dále nikterak nespecifikuje, jakým konkrétním způsobem byly ověřeny výdaje žalované. Výpis z bankovních i nebankovních registrů klientských informací (příjmení) nebyl předložen, stejně jako výpis z insolvenčního rejstříku, výpis z databáze MVČR.
23. Ve vztahu ke zkoumání výdajů žalované však soud takovéto zkoumání právního předchůdce nemůže hodnotit jako dostatečné. Záměr zákonodárce, jakož i právní závěry, které Nejvyšší soud formuloval, vycházel ze směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES, a zcela jistě nebyl takový, že se odborná péče věřitele při poskytování úvěrů spotřebiteli má zúžit toliko na statistickou pravděpodobnost dodržení úvěrových závazků ze strany klienta a na jeho ničím nepodložené sdělení o jeho příjmech a výdajích. I v rozsudku Soudního dvora ze dne datum ve věci C číslo, v němž došlo k interpretaci čl. 8 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a jméno 2008 /48/ soudní dvůr vyslovil, že„ tento článek musí být vykládán zaprvé v tom smyslu, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem, za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a že jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady, a zadruhé, že neukládá poskytovateli úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu informací poskytnutých spotřebitelem“. Jak dále konstatoval Krajský soud v Praze ve svém rozhodnutí ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019,„ ustanovení o povinnosti poskytovatele posoudit úvěruschopnost spotřebitele je normou s relativně neurčitou hypotézou a zákon již nestanoví taxativní výčet postupů, které musí být ze strany věřitele pro její naplnění provedeny. Odvolací soud si je taktéž vědom toho, že výklad dané normy by neměl vést k nereálným požadavkům kladeným na poskytovatele úvěrů a také na žadatele o ně v souvislosti s povinností zákonem ukládanou. Nicméně, pokud má být zachován smysl a účel dané úpravy a alespoň elementární míra požadovaného odborného posouzení úvěruschopnosti, nelze přehlížet, že toto posouzení není možné bez reálného zjištění nejen příjmů a dosavadního dluhového zatížení klienta (zejména pak již ve fázi vymáhání či insolvence podle dostupných databází), ale také alespoň podstatných, zcela základních, pravidelných a nezbytných výdajů, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou především již zmíněné náklady na bydlení. Neověření uváděných výdajů implikuje účelovost ze strany žalobkyně - snahu uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta.“ V daném případě pak žalobkyně tvrdila, že právní předchůdce vycházel z informací od žalované a z listin (výpis z bankovních i nebankovních registrů klientských informací (příjmení), které ovšem nebyly předloženy, stejně jako výpis z insolvenčního rejstříku a výpis z databáze MVČR), nicméně již vůbec nezkoumala, jaké jsou výdaje žalované na bydlení, na splácení dalších závazků, ostatní náklady domácnosti, neboť všechny tyto údaje by se zcela jistě projevily v posouzení její schopnosti splácet předmětný úvěr.
24. Soud zcela nevylučuje, že by k prokázání tvrzení ohledně dostatečného zkoumání úvěruschopnosti mohlo ve výjimečných případech postačit toliko předložení řádně vyplněné žádosti o úvěr, pakliže by soud neměl pochyb ohledně komplexnosti a správnosti všech uvedených údajů, jakožto i skutečnosti, že žalobkyně tyto údaje v době uzavírání smlouvy ověřovala (např. nahlédnutím do žalovaným předložených listin). Žalobkyně se však vystavuje riziku, že soudu tato tvrzení nebudou postačovat, a tudíž s ohledem na neudržení důkazního břemena při nepředložení ověřovaných listin (či jiných důkazních prostředků) dospěje k závěru o nesplnění povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele.
25. Soud nepostupoval dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.) a ve věci nařídil jednání mj. za tím účelem, aby mohl žalobkyni ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. poskytnout poučení, že jí dosud nebyly vylíčeny všechny rozhodující skutečnosti a nebyla prokázána tvrzení o tom, že původní věřitel skutečně zkoumal úvěruschopnost žalované, a to včetně následků spojených s nesplněním výzvy k jejich dotvrzení a označení. Nutno dodat, že poučení dle shora citovaného ustanovení o. s. ř. se poskytuje pouze účastníku, který je přítomen u jednání, při jiném úkonu soud takové poučení neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být takové poučení poskytnuto účastníku, který se k jednání nedostavil a nepožádal o odročení jednání z důležitého důvodu (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 21 Cdo 4314/2008). Je-li jednáno v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníka (jeho zmocněnce či zástupce), je to účastník, jenž svou nepřítomností u soudu způsobil, že se mu příslušného poučení nedostalo (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2006, sp. zn. 29 Odo 832/2006). Za situace, kdy se žalobkyně omluvila z jednání a souhlasila s projednáním a rozhodnutím věci v její nepřítomnosti se tak sama připravila o dobrodiní soudu ve formě poučovací povinnosti dle § 118a o. s. ř.
26. Soud konstatuje, že žalobkyně náležitě neprokázala, že právní předchůdce dostatečně ověřoval výši výdajů žalované a takový postup soud nemohl hodnotit jako souladný se zákonem o spotřebitelském úvěru.
27. Povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, uložená poskytovateli (žalobkyni), přičemž pokud tuto svoji povinnost nesplní, je smlouva dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná a to absolutně, tedy soud k ní dle § 588 o. z. přihlédne i bez návrhu (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, č. j. 33 Cdo 2178/2018-77 či nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18). Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele (v podrobnostech srov. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 31. 5. 2019, č. j. 27 Co 81/2019 – 71, ve kterém dospěl k závěru,„ že v § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.“). Dále je na místě také uvést, že ačkoliv znění § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru podmiňuje neplatnost smlouvy námitkou učiněnou spotřebitelem v promlčecí lhůtě, takové ustanovení je v rozporu s články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne datum, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, které mají být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, přičemž stejná ustanovení směrnice zároveň brání tomu, aby sankce (neplatnost smlouvy) spojená s porušením této povinnosti byla podmíněna uplatněním námitky spotřebitele v promlčecí lhůtě (srovnej rozsudek Soudního dvora ze dne datum ve věci C číslo, OPR- právnická osoba proti GK). Soud je tedy k nesplnění povinnosti věřitele zkoumat schopnost žalované splácet úvěr povinen přihlédnout i z úřední povinnosti (srovnej § 588 o. z.).
28. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že žalobkyně nemá za žalovanou pohledávku, která by měla svůj právní základ ve smlouvě o rychlé půjčce číslo uzavřené mezi právním předchůdcem a žalovanou, neboť má tuto smlouvu za neplatnou, a to s účinky ex tunc.
29. Za situace, kdy je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná, může se žalobkyně po žalované domáhat úhrady finanční částky, kterou jí prokazatelně na základě neplatné smlouvy poskytla, a to z titulu bezdůvodného obohacení, které na straně žalované vzniklo ve smyslu ustanovení § 2991 o. z. Soud má za prokázané, že právní předchůdce poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 250 000 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaná na tento úvěr před podáním žaloby uhradila 272 446,55 Kč, vzal soud za prokázané, že žalovaná svůj dluh zcela splatila a žaloba byla z uvedených důvodů shledána jako nedůvodná (výrok I.). S ohledem na uvedený právní závěr se již soud nezabýval námitkou žalované spočívající v tom, že v okamžiku uzavření předmětné smlouvy trpěla duševní poruchou.
30. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal plně úspěšné žalované náhradu nákladů řízení v celkové výši 14 383,89 Kč, která sestává z odměny za zastupování účastníka advokátem podle § 6 odst. 1, § 7 bod 5., § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) za 3 úkony právní služby z tarifní hodnoty ve výši 46 300,19 Kč po 2 980 Kč (příprava a převzetí věci, vyjádření k žalobě dne datum, účast na jednání soudu dne datum), z částky 900 Kč představující paušální náhradu hotových výdajů za 3 úkony právní služby podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, dále z náhrady cestovních výdajů ve výši 1 447,51 Kč, vynaložených v souvislosti s cestou zástupce k jednání soudu z obec do obec a zpět (při celkově ujetých 168,4 km osobním automobilem zn. Volkswagen Touareg, při průměrné spotřebě 7,7 l na 100 km, ceně nafty 44,10 Kč a základní sazbě náhrady 5,2 Kč za 1 km jízdy), z náhrady za ztrátu času v trvání 6 × 30 minut v částce 600 Kč podle § 14 a. t. a daně z přidané hodnoty v sazbě 21 % stanovené ze základu ve výši 11 887,51 Kč částkou 2 496,38 Kč, neboť zástupce žalobkyně je plátcem DPH.
31. Povinnost k plnění byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.) O splatnosti náhrady nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně soud rozhodl podle § 149 odst. 1 o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Kutné Hoře. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li povinný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se oprávněný domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.