Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

12 C 431/2022-47

Okresní soud v Kutné Hoře rozhodl samosoudkyní Mgr. Bc. Alenou Šorčíkovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované zastoupená opatrovníkem jméno příjmení

bytem adresa žalované

právně zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení, LL.M.

sídlem adresa, obec a číslo

o zaplacení 46 300,19 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žaloba, jíž se žalobkyně po žalované domáhá zaplacení částky 46 300,19 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 687,13 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 444,39 Kč, s úrokem ve výši 9,90 % ročně z částky 45 800,19 Kč od datum do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 45 800,19 Kč od datum do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení v částce 14 383,89 Kč k rukám zástupce JUDr. jméno příjmení, LL.M., a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

I. Žaloba, jíž se žalobkyně po žalované domáhá zaplacení částky 46 300,19 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 687,13 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 444,39 Kč, s úrokem ve výši 9,90 % ročně z částky 45 800,19 Kč od [datum] do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 45 800,19 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení v částce 14 383,89 Kč k rukám zástupce JUDr. [jméno] [příjmení], LL.M., a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhá po žalované zaplacení částky ve výši 46 300,19 Kč s příslušenstvím, což odůvodnila tím, že žalovaná neplnila platební povinnosti ze smlouvy o rychlé půjčce číslo kterou uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně, společností právnická osoba (IČO, dále jen„ právní předchůdce) dne datum a na základě které jí byl poskytnut úvěr ve výši 250 000 Kč, úroková sazba byla sjednána ve výši 9,9 % p.a.; žalovaná se zavázala úvěr splatit v 60 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 5 300 Kč. Schopnost žalované splácet úvěr byla posuzována na základě výpisu z bankovních i nebankovních registrů klientských informací (příjmení), výpisem z insolvenčního rejstříku, databáze MVČR. Žalovaná splátky nehradila řádně a včas, v důsledku čehož se stal její závazek splatným v celém rozsahu ke dni datum. Žalovaná celkem na svůj závazek uhradila částku ve výši 272 446,55 Kč. Dlužná částka se sestává z jistiny ve výši 45 800,19 Kč, z dlužných poplatků ve výši 500 Kč, dále pak ze smluvních úroků a zákonných úroků z prodlení. Přes výzvy žalobkyně žalovaná zbytek dluhu neuhradila.

2. Žalovaná s žalobou nesouhlasila a navrhovala její zamítnutí, neboť právní předchůdce nesplnil svou zákonnou povinnost a řádně nezkoumal úvěruschopnost žalované. Dále uvedla, že v době uzavření předmětné smlouvy nebyla plně svéprávná, neboť již v té době trpěla duševní poruchou, na základě které byla později omezena na svéprávnosti (viz spis Os v obec sp. zn. ).

3. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním.

4. Žalovaná s právním předchůdcem chtěla dne datum uzavřít úvěrovou smlouvu číslo (nazvanou„ smlouva o rychlé půjčce), ve které se právní předchůdce zavázal poskytnout žalované úvěr ve výši 250 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit čerpané peněžní prostředky v 60 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 5 300 Kč; roční úroková sazba byla sjednána ve výši 9,9 % ročně a celková částka k zaplacení činila 317 959 Kč (zjištěno ze smlouvy o rychlé půjčce číslo). Dne datum právní předchůdce vyzval žalovanou ke splacení celého úvěru ve výši 49 431,71 Kč (zjištěno z výzvy ze dne datum, včetně přehledu podacích čísel). Na základě smlouvy o postoupení pohledávek byla pohledávka převedena na právnická osoba, a.s. IČO, o čemž byla žalovaná písemně vyrozuměna (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum, oznámením ze dne datum včetně přehledu podacích čísel). Na základě smlouvy o postoupení pohledávek byla pohledávka převedena ze právnická osoba, a.s. IČO na žalobkyni, o čemž byla žalovaná písemně vyrozuměna (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum, oznámením ze dne datum včetně seznamu odeslaných oznámení o postoupení pohledávky). Dne datum žalobkyně zaslala žalované předžalobní výzvu (zjištěno z výzvy ze dne datum, včetně seznamu odeslaných předžalobních výzev). Rozsudkem Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 6. 12. 2022, č. j. -78, a Nc 47/2022, a Nc 48/2022, byla žalovaná na dobu pěti od právní moci rozsudku omezena ve svéprávnosti tak, že není schopna nakládat s finančními prostředky a se jměním přesahující částku 3 000 Kč, není schopna uzavírat jakékoliv smlouvy, není schopna právního jednání, jimiž dochází k realizaci práv a povinností vyplývající ze zdravotního, důchodového a nemocenského pojištění, na zajištění hmotné nouze a státní sociální podporu a jimiž dochází k realizaci práva na sociální služby a příspěvku na péči, není schopna pracovní činnosti a právního jednání v souvislosti s pracovní činností, není schopna posoudit zdravotní výkony a udělení souhlasu či nesouhlasu s hospitalizací, podepsání reverzu, není schopna právního jednání v souvislosti s držením občanského průkazu; právní moc ke dni datum (zjištěno z rozsudku zdejšího soudu č. j. -78).

5. Soud však dále z hlediska skutkového stavu nemohl učinit skutkový závěr takový, že právní předchůdce žalobkyně řádně provedl posouzení úvěruschopnosti (schopnosti splácet spotřebitelský úvěr) žalované s odbornou péčí.

6. Po právní stránce soud hodnotil věc dle ustanovení , (dále jen„ o. z.“) a , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.

7. Žalobkyně, resp. její právní předchůdce, smlouvu uzavírala v postavení podnikatele (§ 420 o. z.) a žalovaná v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.), jedná se tedy o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu ustanovení § 1810 a násl. o. z. Tím se tak na smlouvu neaplikuje pouze obecná právní úprava obsažená v o. z., ale i úprava obsažená v zákoně o spotřebitelském úvěru.

8. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

9. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

10. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

11. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví , o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli„ rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“

12. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly.

14. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

15. Podle § 87 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

16. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

17. Podle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

18. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

19. Podle § 1968 věta prvá o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.

20. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je zcela nedůvodná.

21. Soud se především zabýval otázkou, zda ze strany právního předchůdce žalobkyně, coby poskytovatele spotřebitelského úvěru, byla před vlastním uzavřením smlouvy splněna zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele, tedy žalované. V tomto směru nelze než konstatovat, že žalobkyně neunesla břemeno tvrzení a břemeno důkazní ohledně skutečnosti, že své povinnosti ve smyslu ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru dostála.

22. Žalobkyně skutečnost o zkoumání úvěruschopnosti sice tvrdila, avšak dostatečně neprokazovala, neboť přes výzvu soudu předložila pouze samotnou smlouvu o rychlé půjčce číslo potvrzení o příjmu pro právnická osoba ze dne datum. Ze smlouvy o rychlé půjčce číslo vyplývá, že žalovaná je rozvedená, bydlí u rodičů, má úplně střední vzdělání, její čistý měsíční příjem je 36 000 Kč, měsíční splátky jiných úvěrů jsou ve výši 5 000 Kč. Z potvrzení o příjmu pro právnická osoba ze dne datum vyplývá, že průměrný měsíční příjem žalované činil za tři poslední měsíce před uzavřením smlouvy částku ve výši 42 327 Kč a že pracovní smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou. Žalobkyně ale dále nikterak nespecifikuje, jakým konkrétním způsobem byly ověřeny výdaje žalované. Výpis z bankovních i nebankovních registrů klientských informací (příjmení) nebyl předložen, stejně jako výpis z insolvenčního rejstříku, výpis z databáze MVČR.

23. Ve vztahu ke zkoumání výdajů žalované však soud takovéto zkoumání právního předchůdce nemůže hodnotit jako dostatečné. Záměr zákonodárce, jakož i právní závěry, které Nejvyšší soud formuloval, vycházel ze směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES, a zcela jistě nebyl takový, že se odborná péče věřitele při poskytování úvěrů spotřebiteli má zúžit toliko na statistickou pravděpodobnost dodržení úvěrových závazků ze strany klienta a na jeho ničím nepodložené sdělení o jeho příjmech a výdajích. I v rozsudku Soudního dvora ze dne datum ve věci C číslo, v němž došlo k interpretaci čl. 8 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a jméno 2008 /48/ soudní dvůr vyslovil, že„ tento článek musí být vykládán zaprvé v tom smyslu, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem, za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a že jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady, a zadruhé, že neukládá poskytovateli úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu informací poskytnutých spotřebitelem“. Jak dále konstatoval Krajský soud v Praze ve svém rozhodnutí ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. ,„ ustanovení o povinnosti poskytovatele posoudit úvěruschopnost spotřebitele je normou s relativně neurčitou hypotézou a zákon již nestanoví taxativní výčet postupů, které musí být ze strany věřitele pro její naplnění provedeny. Odvolací soud si je taktéž vědom toho, že výklad dané normy by neměl vést k nereálným požadavkům kladeným na poskytovatele úvěrů a také na žadatele o ně v souvislosti s povinností zákonem ukládanou. Nicméně, pokud má být zachován smysl a účel dané úpravy a alespoň elementární míra požadovaného odborného posouzení úvěruschopnosti, nelze přehlížet, že toto posouzení není možné bez reálného zjištění nejen příjmů a dosavadního dluhového zatížení klienta (zejména pak již ve fázi vymáhání či insolvence podle dostupných databází), ale také alespoň podstatných, zcela základních, pravidelných a nezbytných výdajů, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou především již zmíněné náklady na bydlení. Neověření uváděných výdajů implikuje účelovost ze strany žalobkyně - snahu uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta.“ V daném případě pak žalobkyně tvrdila, že právní předchůdce vycházel z informací od žalované a z listin (výpis z bankovních i nebankovních registrů klientských informací (příjmení), které ovšem nebyly předloženy, stejně jako výpis z insolvenčního rejstříku a výpis z databáze MVČR), nicméně již vůbec nezkoumala, jaké jsou výdaje žalované na bydlení, na splácení dalších závazků, ostatní náklady domácnosti, neboť všechny tyto údaje by se zcela jistě projevily v posouzení její schopnosti splácet předmětný úvěr.

24. Soud zcela nevylučuje, že by k prokázání tvrzení ohledně dostatečného zkoumání úvěruschopnosti mohlo ve výjimečných případech postačit toliko předložení řádně vyplněné žádosti o úvěr, pakliže by soud neměl pochyb ohledně komplexnosti a správnosti všech uvedených údajů, jakožto i skutečnosti, že žalobkyně tyto údaje v době uzavírání smlouvy ověřovala (např. nahlédnutím do žalovaným předložených listin). Žalobkyně se však vystavuje riziku, že soudu tato tvrzení nebudou postačovat, a tudíž s ohledem na neudržení důkazního břemena při nepředložení ověřovaných listin (či jiných důkazních prostředků) dospěje k závěru o nesplnění povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele.

25. Soud nepostupoval dle , (dále jen „) a ve věci nařídil jednání mj. za tím účelem, aby mohl žalobkyni ve smyslu , 3 poskytnout poučení, že jí dosud nebyly vylíčeny všechny rozhodující skutečnosti a nebyla prokázána tvrzení o tom, že původní věřitel skutečně zkoumal úvěruschopnost žalované, a to včetně následků spojených s nesplněním výzvy k jejich dotvrzení a označení. Nutno dodat, že poučení dle shora citovaného ustanovení se poskytuje pouze účastníku, který je přítomen u jednání, při jiném úkonu soud takové poučení neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být takové poučení poskytnuto účastníku, který se k jednání nedostavil a nepožádal o odročení jednání z důležitého důvodu (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. ). Je-li jednáno v souladu s ustanovením v nepřítomnosti účastníka (jeho zmocněnce či zástupce), je to účastník, jenž svou nepřítomností u soudu způsobil, že se mu příslušného poučení nedostalo (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2006, sp. zn. ). Za situace, kdy se žalobkyně omluvila z jednání a souhlasila s projednáním a rozhodnutím věci v její nepřítomnosti se tak sama připravila o dobrodiní soudu ve formě poučovací povinnosti dle

26. Soud konstatuje, že žalobkyně náležitě neprokázala, že právní předchůdce dostatečně ověřoval výši výdajů žalované a takový postup soud nemohl hodnotit jako souladný se zákonem o spotřebitelském úvěru.

27. Povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, uložená poskytovateli (žalobkyni), přičemž pokud tuto svoji povinnost nesplní, je smlouva dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná a to absolutně, tedy soud k ní dle § 588 o. z. přihlédne i bez návrhu (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, č. j. -77 či nález Ústavního soudu sp. zn. ). Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele (v podrobnostech srov. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 31. 5. 2019, č. j.  – 71, ve kterém dospěl k závěru,„ že v  stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.“). Dále je na místě také uvést, že ačkoliv znění zákona o spotřebitelském úvěru podmiňuje neplatnost smlouvy námitkou učiněnou spotřebitelem v promlčecí lhůtě, takové ustanovení je v rozporu s články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne datum, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, které mají být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, přičemž stejná ustanovení směrnice zároveň brání tomu, aby sankce (neplatnost smlouvy) spojená s porušením této povinnosti byla podmíněna uplatněním námitky spotřebitele v promlčecí lhůtě (srovnej rozsudek Soudního dvora ze dne datum ve věci C číslo, OPR- právnická osoba proti GK). Soud je tedy k nesplnění povinnosti věřitele zkoumat schopnost žalované splácet úvěr povinen přihlédnout i z úřední povinnosti (srovnej o. z.).

28. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že žalobkyně nemá za žalovanou pohledávku, která by měla svůj právní základ ve smlouvě o rychlé půjčce číslo uzavřené mezi právním předchůdcem a žalovanou, neboť má tuto smlouvu za neplatnou, a to s účinky ex tunc.

29. Za situace, kdy je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná, může se žalobkyně po žalované domáhat úhrady finanční částky, kterou jí prokazatelně na základě neplatné smlouvy poskytla, a to z titulu bezdůvodného obohacení, které na straně žalované vzniklo ve smyslu ustanovení § 2991 o. z. Soud má za prokázané, že právní předchůdce poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 250 000 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaná na tento úvěr před podáním žaloby uhradila 272 446,55 Kč, vzal soud za prokázané, že žalovaná svůj dluh zcela splatila a žaloba byla z uvedených důvodů shledána jako nedůvodná (výrok I.). S ohledem na uvedený právní závěr se již soud nezabýval námitkou žalované spočívající v tom, že v okamžiku uzavření předmětné smlouvy trpěla duševní poruchou.

30. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle a přiznal plně úspěšné žalované náhradu nákladů řízení v celkové výši 14 383,89 Kč, která sestává z odměny za zastupování účastníka advokátem podle , ., , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) za 3 úkony právní služby z tarifní hodnoty ve výši 46 300,19 Kč po 2 980 Kč (příprava a převzetí věci, vyjádření k žalobě dne datum, účast na jednání soudu dne datum), z částky 900 Kč představující paušální náhradu hotových výdajů za 3 úkony právní služby podle advokátního tarifu, dále z náhrady cestovních výdajů ve výši 1 447,51 Kč, vynaložených v souvislosti s cestou zástupce k jednání soudu z obec do obec a zpět (při celkově ujetých 168,4 km osobním automobilem zn. Volkswagen Touareg, při průměrné spotřebě 7,7 l na 100 km, ceně nafty 44,10 Kč a základní sazbě náhrady 5,2 Kč za 1 km jízdy), z náhrady za ztrátu času v trvání 6 × 30 minut v částce 600 Kč podle a. t. a daně z přidané hodnoty v sazbě 21 % stanovené ze základu ve výši 11 887,51 Kč částkou 2 496,38 Kč, neboť zástupce žalobkyně je plátcem DPH.

31. Povinnost k plnění byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů ( věta prvá před středníkem ) O splatnosti náhrady nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně soud rozhodl podle

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Kutné Hoře. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li povinný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se oprávněný domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.