Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

9 C 119/2022-66

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní Mgr. Evou Hankovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 64 981,19 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni

částku 23 170,74 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 23 170,74 Kč od datum do zaplacení,

částku 21 305,1 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 21 305,1 Kč od datum do zaplacení,

a to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 3 246,3 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 26 417,04 Kč od datum do datum ve výši 8,05 % ročně, zákonný úrok z prodlení z částky 3 246,3 Kč od datum do zaplacení ve výši 8,05 % ročně, úrok 11,9 % ročně z částky 26 417,04 Kč od datum do zaplacení, částku 17 259,05, zákonný úrok z prodlení z částky 23 564,15Kč od datum do datum ve výši 8,05 % ročně, zákonný úrok z prodlení z částky 2 259,05 Kč od datum do zaplacení ve výši 8,05 % ročně a úrok 16,9 % ročně z částky 23 564,15 Kč od datum do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 1 866 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 23 170,74 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 23 170,74 Kč od [datum] do zaplacení, částku 21 305,1 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 21 305,1 Kč od [datum] do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se v části, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 3 246,3 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 26 417,04 Kč od [datum] do [datum] ve výši 8,05 % ročně, zákonný úrok z prodlení z částky 3 246,3 Kč od [datum] do zaplacení ve výši 8,05 % ročně, úrok 11,9 % ročně z částky 26 417,04 Kč od [datum] do zaplacení, částku 17 259,05, zákonný úrok z prodlení z částky 23 564,15Kč od [datum] do [datum] ve výši 8,05 % ročně, zákonný úrok z prodlení z částky 2 259,05 Kč od [datum] do zaplacení ve výši 8,05 % ročně a úrok 16,9 % ročně z částky 23 564,15 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 1 866 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 64 981,19 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právě tuto částku jí žalovaný dluží na podkladě smlouvy, kterou s ním uzavřela její právní předchůdkyně společnost, právnická osoba (dnes právnická osoba) dne datum pod číslo. Na základě této smlouvy předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč oproti závazku žalovaného tento úvěr vrátit v 83 pravidelných měsíčních splátkách po 572 Kč, které v sobě zahrnovaly ujednaný úrok 11,90 % ročně, čemuž žalovaný nedostál, proto s ohledem na trvající porušování povinností předchůdkyně žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni datum a vyzvala žalovaného k úhradě zůstatku úvěru dopisem ze dne datum. Dne datum byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno písemně, přičemž pohledávka ke dni postoupení činila 26 417,04 Kč a ode dne postoupení pohledávky do sepisu žaloby již žalovaný ničeho neuhradil. Žalobkyně proto požaduje po žalovaném zaplacení jistiny ve výši 26 417,04 Kč, smluvního úroku 11,90 % ročně z jistiny ve výši 26 417,04 Kč od datum do zaplacení, úroku z prodlení v zákonné výši 8,05 % ročně z částky 26 417,04 Kč od datum do zaplacení. Žalobkyně dodala, že žalovaný na tuto pohledávku uhradil celkem 6 829,26 Kč. Následně předchůdkyně žalobkyně se žalovaným dne datum uzavřela smlouvu o kontokorentu, na jejímž základě poskytla žalovanému k čerpání úvěr do limitu 30 000 Kč oproti závazku žalovaného splácet úvěr tak, že za období přechozích 3 měsíců zajistí na běžném účtu kreditní obrat ve výši 25 % celkové výše kontokorentu s tím, že úrok byl sjednán na 16,90 % ročně. Žalovaný své povinnosti nedostál, a to ani přes opakované písemné upozornění, pročež předchůdkyně žalobkyně pohledávku za žalovaný zesplatnila ke dni datum, čímž jí vzniklo právo požadovat okamžité splacení veškerých závazků, dlužná jistina k tomuto dni činila 30 525,57 Kč. Zároveň s tím předchůdkyně žalobkyně uplatnila smluvní pokutu 0,1 % denně z dlužné částky. Dne datum byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno písemně, přičemž pohledávka ke dni postoupení činila 23 564,15 Kč a ode dne postoupení pohledávky do sepisu žaloby již žalovaný ničeho neuhradil. Žalobkyně proto požaduje po žalovaném zaplacení jistiny ve výši 23 564, 15,04 Kč, smluvního úroku 16,90 % ročně z jistiny ve výši 23 564,15 Kč od datum do zaplacení, úroku z prodlení v zákonné výši 8,05 % ročně z částky 23 564,15 Kč od datum do zaplacení a smluvní pokuty 15 000 Kč. Žalobkyně doplnila, že za celou dobru trvání smlouvy žalovaný načerpal celkem 287 563,66 Kč a uhradil 266 258,56 Kč. Před podáním žaloby byl žalovaný prostřednictvím zástupce žalobkyně vyzván k úhradě dluhu, což neučinil.

2. Žalobkyně na výzvu soudu doplnila, že její právní předchůdkyně zkoumala před uzavřením obou smluv úvěruschopnost žalovaného tak, že zhodnotila informace požadované a získané od žalovaného a nahlédnutím do veřejných registrů. V tomto kontextu žalobkyně upozornila na rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 7. 2020, č. j. -97 a na rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 9. 3. 2021, č. j. -170.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud ve věci nařídil jednání, jelikož žalobkyně nesouhlasila s tím, aby bylo ve věci rozhodnuto bez nařízení jednání. K jednání se bez jakékoliv omluvy nedostavil žalovaný, který byl řádně předvolán, a žalobkyně, jejíž neúčast omluvil její zástupce a souhlasil s tím, aby bylo jednáno v její nepřítomnosti. Soud proto jednal v nepřítomnosti žalobkyně a žalovaného. Při jednání soud provedl dokazování listinami, které předložila žalobkyně, a učinil z nich tato zjištění:

4. Z Návrhu na uzavření Smlouvy o půjčce na refinancování, který žalovaný podepsal dne datum a dodatek pak dne datum, bylo zjištěno, že žalovaný tímto návrhem navrhnul předchůdkyni žalobkyně, aby mu poskytla půjčku 30 000 Kč, kterou se jí on zaváže vrátit s úrokem 11,90 % ročně, a to v 83 měsíčních splátkách po 533 Kč. Z Akceptace návrhu na uzavření smlouvy pak vyplývá, že právnická osoba tento návrh žalovaného přijala dne datum.

5. Návrhem na uzavření smlouvy o kontokorentu bylo prokázáno, že žalovaný dne datum požádal předchůdkyni žalobkyně o poskytnutí kontokorentu do výše 30 000 Kč s tím, že jej bude splácet s úrokem 16,90 % ročně. Z akceptace návrhu pak vyplývá, že právnická osoba tento návrh přijala dne datum.

6. Výzvou ze dne datum a podacím lístkem bylo zjištěno, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k uhrazení částky v celkové výši ke dni sepisu upomínky 114 324,36 Kč nejpozději do datum s tím, že žalovaného upozornil, že neuhradí-li svůj dluh ve stanovené lhůtě, bude se žalobkyně splnění tohoto nároku domáhat soudní cestou. Výzva byla dána k poštovní přepravě dne datum.

7.u označenou jako smlouva o postoupení pohledávek ze dne datum, včetně seznamu postupovaných pohledávek bylo prokázáno, že právnická osoba prodala žalobkyni obě předmětné pohledávky za žalovaným za sjednanou úplatu.

8. Z dopisů„ Oznámení o postoupení pohledávky“ ze dne datum bylo zjištěno, že právnická osoba informovala žalovaného, že pohledávku ze smlouvy o Půjčce a o Kontokorentu postoupila žalobkyni a veškeré platby má nyní směřovat právě žalobkyni. Z kopie poštovního podacího archu pak vyplývá, že tyto dopisy byly žalovanému odeslány dne datum.

9. Z Oznámení o zesplatnění úvěru datum soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému, že zesplatnila úvěr a vyzvala jej k zaplacení částky 29 233,91 Kč, a to okamžitě. Kopií poštovního podacího archu bylo zjištěno, že tento dopis byl žalovanému odeslán dne datum.

10. Výzvou ke splacení Kontokorentu ze dne datum bylo prokázáno, že banka vyzvala žalovaného k zaplacení celé částky aktuálně čerpaného kontokorentu ve výši 30 525,57 Kč.

11. Protokolem o ověření úvěruschopnosti klienta k úvěru číslo soud zjistil, že žalovaným deklarovaný příjem 20 000 Kč ověřili s využitím komplexního statistického nástroje, který určuje reálně dosažitelné příjmy na základě klientových osobních předpokladů. Zohlednili výdaje ve výši 10 000 Kč, z toho splátky stávajících úvěrů ve výši 0 Kč, výdaje na bydlení ve výši 6 590 Kč, výdaje na živobytí 3 410 Kč a ostatní výdaje 0 Kč. Podle jejich vyhodnocení klientovi na splátku nové půjčky a nepředvídané výdaje zbývá celkem 10 000 Kč a byl tedy schopen půjčku splácet. Žalovaný byl dále lustrován v insolvenčním rejstříku, na interním Black listu, v databázi BRKI/NRKI a SOLUS, kde neměl negativní záznamy, byly vyhodnoceny ukazatele DTI/DSTI a dále byl žalovaný rizikově vyhodnocen dle interního postupu.

12. Ze žádosti bylo zjištěno, že žalovaný deklaroval příjem ze zaměstnání 20 000 Kč a výdaje na živobytí na 10 000 Kč. Mezi započtené výdaje byla zahrnuta částka 6 590 Kč na bydlení a 3 410 Kč na živobytí.

13. Protokolem o ověření úvěruschopnosti klienta ke kontokorentnímu úvěru soud zjistil, že žalovaným deklarovaný příjem 19 000 Kč ověřili podle příjmů připisovaných na účet klienta, ale vzhledem k tomu, že takto ověřený příjem byl nižší, než deklarovaným započítali jen příjem 17 077 Kč. Z důvodu obezřetnosti rovněž navýšili výdaje žalovaného. Zohlednili výdaje ve výši 7 934 Kč, z toho splátky stávajících úvěrů ve výši 600 Kč, výdaje na bydlení ve výši 3 924 Kč, výdaje na živobytí 3 410 Kč a ostatní výdaje 0 Kč. Podle jejich vyhodnocení klientovi na splátku nové půjčky a nepředvídané výdaje zbývá celkem 9 143 Kč a byl tedy schopen půjčku splácet. Žalovaný byl dále lustrován v insolvenčním rejstříku, na interním Black listu, v databázi BRKI/NRKI a SOLUS, kde neměl negativní záznamy, byly vyhodnoceny ukazatele DTI/DSTI a dále byl žalovaný rizikově vyhodnocen dle interního postupu.

14. Z připojeného výpisu z účtu žalovaného za měsíc leden rok vyplývá příjem 14 819 Kč. Počáteční zůstatek účtu činil 361,08 Kč a konečný zůstatek pak 13,02 Kč.

15. Ze žádosti bylo zjištěno, že žalovaný deklaroval příjem ze zaměstnání 19 000 Kč a výdaje na živobytí na 3 500 Kč a splátky 600 Kč. Mezi započtené výdaje byla zahrnuta částka 6 590 Kč na bydlení a 3 410 Kč na živobytí.

16. Z výpisů ze SOLUS vyplývá, že odeslaná data, nebyla nalezena, z tohoto soud usuzuje, že žalovaný neměl v registru žádný záznam.

17. Všechny shora uvedené důkazy soud následně hodnotil podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu věci. Žalovaný dne datum písemně navrhl právnická osoba (dále jen„ anonymizováno“ nebo„ předchůdkyně žalobkyně“), že ona mu poskytne úvěr 30 000 Kč a on se naproti tomu zaváže takto vyčerpané finanční prostředky anonymizováno splatit spolu s úrokem 11,90 % ročně, a to formou měsíčních splátek ve výši 572 Kč. Před odsouhlasením anonymizováno zkoumala schopnost žalovaného splácet dohodnuté splátky tak, že žalovaný vyplnil návrh, ve kterém deklarovaný příjem 20 000 Kč ověřili s využitím komplexního statistického nástroje, který určuje reálně dosažitelné příjmy na základě klientových osobních předpokladů. Zohlednili výdaje ve výši 10 000 Kč, z toho splátky stávajících úvěrů ve výši 0 Kč, výdaje na bydlení ve výši 6 590 Kč, výdaje na živobytí 3 410 Kč a ostatní výdaje 0 Kč. Podle jejich vyhodnocení klientovi na splátku nové půjčky a nepředvídané výdaje zbývá celkem 10 000 Kč a byl tedy schopen půjčku splácet. Žalovaný byl dále lustrován v insolvenčním rejstříku, na interním Black listu, v databázi BRKI/NRKI a SOLUS, kde neměl negativní záznamy, byly vyhodnoceny ukazatele DTI/DSTI a dále byl žalovaný rizikově vyhodnocen dle interního postupu. Předchůdkyně žalobkyně pak akceptovala návrh žalovaného a dne datum a ještě téhož dne, bez další žádosti žalovaného, mu na jeho běžný účet zaslala 30 000 Kč. Žalovaný následně porušoval povinnosti, neplnil splátky řádně a včas, proto předchůdkyně žalobkyně celou dlužnou částku zesplatnila ke dni datum a vyzvala žalovaného k úhradě zbytku dluhu okamžitě. Dopis se zesplatněním úvěru byl žalovanému zaslán dne datum. Žalovaný na svůj dluh uhradil celkem částku 6 829,26 Kč.

18. Žalovaný dne datum písemně navrhl právnická osoba (dále jen„ anonymizováno“ nebo„ předchůdkyně žalobkyně“), že ona mu poskytne kontokorent do výše 30 000 Kč a on se naproti tomu zaváže takto čerpané finanční prostředky anonymizováno pravidelně splácet spolu s úrokem 16,90 % ročně. Před odsouhlasením anonymizováno zkoumala schopnost žalovaného splácet dohodnuté splátky tak, že žalovaný vyplnil návrh, ve kterém deklarovaný příjem 19 000 Kč ověřili podle příjmů připisovaných na účet klienta, ale vzhledem k tomu, že takto ověřený příjem byl nižší, než deklarovaným započítali jen příjem 17 077 Kč. Z důvodu obezřetnosti rovněž navýšili výdaje žalovaného. Zohlednili výdaje ve výši 7 934 Kč, z toho splátky stávajících úvěrů ve výši 600 Kč, výdaje na bydlení ve výši 3 924 Kč, výdaje na živobytí 3 410 Kč a ostatní výdaje 0 Kč. Podle jejich vyhodnocení klientovi na splátku nové půjčky a nepředvídané výdaje zbývá celkem 9 143 Kč a byl tedy schopen půjčku splácet. Žalovaný byl dále lustrován v insolvenčním rejstříku, na interním Black listu, v databázi BRKI/NRKI a SOLUS, kde neměl negativní záznamy, byly vyhodnoceny ukazatele DTI/DSTI a dále byl žalovaný rizikově vyhodnocen dle interního postupu. Předchůdkyně žalobkyně pak akceptovala návrh žalovaného a dne datum. Žalobaný za dobu trvání dohody načerpal celkem částku 287 563,66 Kč a zaplatil celkem 266 258,56 Kč. Žalovaný následně porušoval povinnosti, neplnil splátky řádně a včas, proto předchůdkyně žalobkyně celou dlužnou částku zesplatnila ke dni datum a vyzvala žalovaného k úhradě zbytku dluhu.

19. Společnost anonymizováno dne datum prodala žalobkyni obě pohledávky za žalovaným za sjednanou úplatu a tuto skutečnost oznámila žalovanému dopisy ze dne datum, které odeslala téhož dne a žalovaný měl plnit okamžitě. Zástupce žalobkyně před podáním žaloby opět vyzval žalovaného k úhradě dlužných částek z obou smluv dopisem, který dal do poštovní přepravy dne datum.

20. Podle , o spotřebitelském úvěru, (dále jen„ ZSU“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

21. Podle § 86 odst. 1 ZSU poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

22. Podle § 86 odst. 2 ZSU poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

23. Podle § 87 odst. 1 ZSU Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

24. Po právní stránce soud posoudil zjištěný skutkový stav podle citovaných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne datum smlouvu o úvěru podle § 2395 o. z. na základě, které se žalobkyně zavázala poskytnou žalovanému úvěrový rámec 30 000 Kč k opakovanému čerpání. Stejné strany uzavřely dne datum uzavřely smlouvu zápůjčce ve smyslu § 2390 o. z., na základě které byly žalovanému poskytnuty prostředky ve výši 30 000 Kč. Jelikož právní předchůdkyně žalobkyně je podnikatelem a finanční prostředky zapůjčila žalovanému při výkonu své podnikatelské činnosti, v rámci, které poskytuje spotřebitelské úvěry, bylo nutné na právní vztahy mezi účastníky aplikovat kromě o. z. i ZSU, jelikož i zápůjčka je spotřebitelským úvěrem (§ 2 ZSU).

25. Podle § 86 ZSU je povinností poskytovatele úvěru, v tomto případě žalobkyně, potažmo její právní předchůdkyně, před uzavřením smlouvy zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, žalovaného, tedy zkoumat, zda je v jeho schopnostech splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Toto zkoumání chrání nejen spotřebitele samotného, ale i poskytovatele tím, že předchází negativním důsledkům, ať už v podobě nevrácení zápůjčky či upadnutí do dluhové pasti. Úvěruschopnost dlužníka je věřitel povinen zkoumat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, pokud se spokojí s objektivně nedoloženým osobním prohlášením dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, jinými slovy, pokud si prohlášení učiněná dlužníkem, zaznamenaná např. do karty zákazníka, neověří listinami (doklady), které bude požadovat po dlužníku. V takovém případě nelze dospět k závěru, že zkoumání úvěruschopnosti bylo provedeno s odbornou péčí. Dostačujícím pak není ani to, že věřitel nahlédne do veřejně přístupných databází dlužníků, insolvenčního rejstříku apod., neboť tyto dokládají pouze to, že dlužník není v registrech veden, nikoliv bez dalšího, že je schopen úvěr splácet. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, pokud se jedná o příjmy. Klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými informacemi o jeho příjmech a výdajích. Pokud si věřitel neověří ničím, nebo zcela nedostatečně, pravdivost uváděných výdajů implikuje to možnou snahu uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta. Poskytovatel musí ověřit alespoň zcela základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. K tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , rozsudek Soudního dvora Evropské Unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13 (bod 46), rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. .

26. S ohledem na uvedený výklad, soud uzavřel, že žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, nezkoumala úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí ani v jednom případě. Předchůdkyně žalobkyně si nepočínala s náležitou odbornou péčí ani při ověřování příjmů žalovaného, když se spolehla pouze na statistický nástroj, aniž by od žalovaného požadovala např. potvrzení zaměstnavatele, výpisy z účtu za předcházející období, případně výplatní pásky. Žalobkyně sice uvedla, že její předchůdkyně měla k dispozici výpisy z účtu, nicméně z ničeho není zřejmé, za jaké období a co z nich konkrétně bylo zjištěno. Jeden výpis z účtu za měsíc leden rok rozhodně ničeho nedokládá, navíc konečný zůstatek nečinil ani 100 Kč. Pokud se jedná o výdaje, na jejich individuální ověření předchůdkyně žalobkyně rezignovala a k deklarovaným výdajům připočetla částky podle svého uvážení, aniž by se zabývala tím, jaké jsou reálné výdaje žalovaného a jak žalovaný sám nakládá se svými finančními prostředky. Není samozřejmostí, že osoba s určitými poměry, má stejné výdaje, jako jiná osoba se stejnými poměry. V dnešní době není nic jednoduššího než si od klientů vyžádat výpisy z účtu za přiměřené období předcházející žádosti, výplatní pásky, SIPO, nájemní smlouvu apod., ze kterých bude možné zjistit alespoň pravidelné výdaje konkrétního klienta. Soud má za to, že statistický nástroj je sice relevantním nástrojem, jak si ověřit úvěruschopnost klienta, nicméně pouze a jen jako nástroj doplňkový. Zbývá ještě dodat, že jelikož byly obě smlouvy uzavřeny za účinnosti ZSU, tak v § 78 odst. 2 písm. b) ZSU je stanovena povinnost uchovávat dokumenty sloužící pro zkoumání úvěruschopnosti. Posouzení úvěruschopnosti žalovaného splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr proto nebylo dle závěru soudu dostatečné a správné, proto právní předchůdkyně žalobkyně nemohla dostát svým povinnostem, které pro ni vyplývaly ze zákona o spotřebitelském úvěru, neboť nepostupovala s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti žalovaného, zejména pokud se týká výdajové stránky, a to ani v případě smlouvy o zápůjčce, tak smlouvě o úvěru. Proto soudu nezbylo nic jiného než prohlásit smlouvu o zápůjčce a smlouvu o úvěru v souladu s § 87 odst. 1 ZSU za absolutně neplatné, protože v souladu s § 588 o. z. je soud povinen i bez návrhu k absolutní neplatnosti přihlížet, neboť předmětná zápůjčka a úvěr jsou v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání. V opačném případě by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. Skutečnost, že nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele způsobuje absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyplývá např. z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18. Dnes je tato skutečnost již zakotvena v  ZSU. Pro poučení žalobkyně ze strany soudu ve smyslu přitom nebyly předpoklady, neboť žalobkyně tvrdila všechny skutečnosti a předložila všechny důkazy, kterými disponovala ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného její právní předchůdkyní. Soud nerozhodoval na základě neunesení břemene důkazního nebo břemene tvrzení, ale na podkladě zjištěného skutkového stavu, který ve vztahu k úvěruschopnosti, vyhodnotil jako nedostatečný.

27. Nad rámec uvedeného soud uvádí, že pokud žalobkyně opakovaně v mnoha řízeních odkazuje na závěry Krajského soudu v Českých Budějovicích, pak opomněla, že v zákoně č. , který jmenovaný soud aplikoval, absentovalo ustanovení obdobné aktuálnímu , odst. 2 písm. b) ZSU, které poskytovatelům spotřebitelských úvěrů ukládá povinnost uchovávat dokumenty týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele.

28. Jelikož obě smlouvy mezi účastníky byly posouzeny jako absolutně neplatné, bylo potřeba vztah mezi nimi posoudit ve smyslu § 87 ZSU. Žalobkyně v řízení prokázala, že její právní předchůdkyně poskytla žalovanému částku 30 000 Kč a žalovaný jí vrátil částku 6 829,26 Kč, pročež jí z tohoto důvodu dluží částku 23 170,74 Kč. Dále žalobkyně prokázala, že její právní předchůdkyně prostřednictvím úvěru poskytla žalovanému celkem 287 563,66 Kč a žalovaný jí vrátil 266 258,56 Kč, a proto jí nadále žalovaný dluží 21 305,1 Kč. Pro doplnění soud dodává, že právní předchůdkyně žalobkyně, jako postupitel, uzavřela se žalobkyní, jako postupníkem, platnou smlouvu o postoupení pohledávek za žalovaným na žalobkyni, která je tak nyní aktivně legitimována k vymáhání pohledávek. Proto soud vyhověl žalobě co do zaplacení těchto dvou uvedených částek a zavázal žalovaného k jejich zaplacení.

29. Žalobkyně v řízení prokázala, že žalovaný byl poprvé vyzván k uhrazení dlužné částky ze smlouvy o zápůjčce dopisem ze dne datum, kterým předchůdkyně žalobkyně zesplatnila zápůjčku a vyzvala žalovaného k jejímu okamžitému zaplacení. Dopis byl dán k poštovní přepravě dne datum. K doručení zásilky došlo třetí pracovní den (srov. např. rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 7. 2019, č. j. -109), tj. dne datum. Od té doby běžela žalovanému lhůta k úhradě dlužné částky. Za lhůtu přiměřenou ve smyslu ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z. na to, aby si žalovaný finanční prostředky opatřil a předal je žalobkyni, soud považoval lhůtu 7 dnů, tedy do datum. Ode dne následujícího se žalovaný dostal do prodlení. Podle o. z. má žalobkyně právo na úrok z prodlení z částky 23 170,74 Kč, a to ode dne datum v žalobou požadované výši, když soud je návrhem žalobkyně v žalobě vázán ( ). Žalobkyně dále prokázala, že žalovaný byl poprvé vyzván k uhrazení dlužné částky ze smlouvy o úvěru (kontokorent) dopisem ze dne datum, kterým předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému postoupení pohledávky na žalobkyni a vyzvala žalovaného k jejímu okamžitému zaplacení. Dopis byl dán k poštovní přepravě dne datum. K doručení zásilky došlo třetí pracovní den, tj. dne datum. Od té doby běžela žalovanému lhůta k úhradě dlužné částky. Za lhůtu přiměřenou soud považoval rovněž lhůtu 7 dnů, tedy do datum. Ode dne následujícího se žalovaný dostal do prodlení. Podle o. z. má žalobkyně právo na úrok z prodlení z částky 21 305,1 Kč, a to ode dne datum. v žalobou požadované výši, když soud je návrhem žalobkyně v žalobě vázán ( ). Ve zbytku pak byla žaloba jako nedůvodná pro výše uvedený právní závěr soudu zamítnuta.

30. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V projednávané věci soud v dalším ve smyslu usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. , přistoupil ke kapitalizaci veškerého příslušenství ke dni vyhlášení rozsudku, a to tak, že ke dni datum činil celý předmět řízení částku 64 981,19 Kč, přičemž žalobkyně se podanou žalobou domáhala dvou nároků, tzn. nárok I. (zápůjčka) činila 26 417,04 Kč (40,65 % celku) a nárok II. (kontokorent) pak 38 564,15 Kč (59,35 %). Těmito procenty se jednotlivé nároky podílely na vzniku nákladů řízení. Dále soud zjistil, že v případě nároku I. byla žalobkyně úspěšná, co do 33 217,51 Kč (60,45 %) a neúspěšná, co do 21 730,08 Kč, tzn. procesní úspěch činí 20,9 %. U nároku II. byla žalobkyně úspěšná ve 23 875,34 Kč a neúspěšná ve 47 523,1 Kč, tzn. procesně úspěšnější byl žalovaný, kterému však žádné náklady dle obsahu spisu nevznikly. S ohledem na právě uvedené má žalobkyně nárok na náhradu nákladů řízení pouze u výroku I., a to v rozsahu 20,9 % z celkových 40,65 % nákladů.

31. Náklady řízení žalobkyni vznikly v celkové výši 61 120 Kč, představující zaplacený soudní poplatek 2 600 Kč, odměnu advokáta dle za 4 úkony právní služby učiněné zástupcem žalobkyně za přípravu a převzetí zastoupení, sepis kvalifikované výzvy k plnění, sepis žaloby, účast u jednání). Odměnu za úkon spočívající v podání ze dne datum soud nepřiznal, jelikož se jednalo o tvrzení a označené důkazy, které měly být již součástí žaloby Jelikož žalobkyně tvrzení k úvěruschopnosti do žaloby neuvedla, vystavila se tak sama tomu, že ji soud musel k doplnění vyzvat. Rovněž soud nepřiznal odměnu advokáta za vyjádření ze dne datum, které obsahovalo pouhý jednoduchý nesouhlas s rozhodnutím bez nařízení jednání. Za tyto 4 úkony náleží odměna ve výši 14 800 Kč (4krát 3 700 Kč). Dále jí byla přiznána náhrada hotových výdajů 4 x 300 Kč, tj. 1 200 Kč a 21% DPH (počítáno ze základu 16 000 Kč) ve výši 3 360 Kč, když zástupce žalobkyně jako advokát prokázal, že je registrovaným plátcem DPH. Právo na náhradu nákladů řízení má žalobkyně však pouze v nároku tvořícím 40,65 % nákladů, tj. 8 926,74 Kč, a z toho pouze 20,9 % (procesní úspěch v této části), tj. 1 866 Kč.

32. Lhůtu k plnění 3 dny od právní moci rozsudku soud v případě výroků I. a III. stanovil v souladu s  větou před středníkem , když v daném případě neshledal pro jiný postup podmínky.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Frýdku-Místku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.