Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
11 C 361/2022-38
Okresní soud v Kolíně rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Janou Matouškovou jako samosoudkyní ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení částky 15 619,10 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba s návrhem, aby žalovanému bylo uloženo zaplatit žalobci částku 15 619,10 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15% ročně z částky 15 619,10 Kč od datum do zaplacení, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žaloba s návrhem, aby žalovanému bylo uloženo zaplatit žalobci částku 15 619,10 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15% ročně z částky 15 619,10 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobce se domáhal na žalovaném zaplacení částky 15 619,10 Kč s příslušenstvím. Uvedl, že s žalovaným uzavřel dne datum smlouvu o úvěru číslo na základě které žalobce poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 60 001 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a sjednaný úrok ve výši 84,97 % ročně splácet v 48 měsíčních splátkách ve výši 3 450 Kč, splatných vždy k 17. dni každého kalendářního měsíce, počínaje prosincem 2016. Žalovaný se však ocitl v prodlení se splácením úvěru a jeho prodlení trvalo déle než 60 dnů. V důsledku toho byla úvěrová pohledávka žalobce za žalovaným zesplatněna, což žalobce sdělil žalovanému oznámením ze dne datum. V důsledku zesplatnění úvěru vznikla nová jistina úvěru sestávající z nesplacené jistiny a dosud nezaplacených úroků za poskytnutí úvěru přirostlých ke dni zesplatnění, tj. částka 53 593,02 Kč. Žalobci vzniklo mimo jiné i právo na zaplacení smluvní pokuty za prodlení žalovaného se splněním pohledávky na vrácení poskytnutých peněžních prostředků ve výši 0,1 % denně z nové dlužné jistiny úvěru až do zaplacení. Smluvní pokuta byla u soudu nejprve uplatněna v částce 13 933,40 Kč za období prodlení žalovaného s úhradou nové jistiny úvěru do datum, a to společně s dlužnou úvěrovou pohledávkou. O uplatněných pohledávkách rozhodl Okresní soud v Kolíně rozsudkem ze dne 26. 1. 2021, č.j. číslo jednací, který nabyl právní moci dne datum. Prodlení žalovaného se splněním pohledávky na vrácení poskytnutých peněžních prostředků však trvalo i v období po datum. Žalobci tak vůči žalovanému vzniklo právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky 53 593,02 Kč (z nové jistiny úvěru) od datum do datum ve výši 15 619,10 Kč. Příslušenstvím této pohledávky žalobce je úrok z prodlení ve výši 15% ročně od datum do zaplacení. Žalovaný tuto smluvní pokutu neuhradil ani přes výzvu žalobce ze dne datum.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Soud provedl důkaz listinami, které předložil žalobce k prokázání svých tvrzení a z těchto listin byl zjištěn tento skutkový stav:
Žalobce a žalovaný uzavřeli dne datum smlouvu o revolvingovém úvěru číslo v níž se žalobce jako věřitel zavázal poskytnout želovanému úvěr ve výši 60 001 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a sjednaný úrok za poskytnutí úvěru ve výši 84,97 % ročně splácet v 48 měsíčních splátkách ve výši 3 450 Kč, splatných vždy k 17. dni každého kalendářního měsíce, počínaje měsícem prosincem 2016, dle splátkového kalendáře tvořícího přílohu oznámení žalobce o schválení úvěru. Mezi účastníky bylo ujednáno, že v případě prodlení žalovaného s úhradou splátky či její části o délce 60 dnů dochází k zesplatnění úvěru, a že pokud žalovaný neuhradí vzniklou novou jistinu úvěru, pak za vzniklé prodlení je povinen uhradit žalobci smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z dlužné nové jistiny od zesplatnění pohledávky až do zaplacení. Žalobce poskytl žalovanému na jeho bankovní účet peněžní prostředky ve výši 60 001 Kč dne datum, jak vyplývá z dokladu právnická osoba o vyplacení úvěru. Žalobce dopisem ze dne datum oznámil žalovanému, že v důsledku prodlení s úhradou splátky úvěru o délce 60 dnů došlo k okamžitému zesplatnění všech závazků z úvěrové smlouvy a žalovaný byl vyzván k okamžité úhradě dosud nesplacené části úvěru v celkové výši po zaokrouhlení 54 041 Kč (z toho 53 593,02 Kč je nová jistina úvěru, 448 Kč jednorázová smluvní pokuta), a to do 10 dnů od odeslání oznámení.
Z rozsudku Okresního soudu v Kolíně ze dne 26. 1. 2021, č.j. číslo jednací, bylo zjištěno, že soud rozhod rozsudkem pro zmeškání tak, že uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 67 974,40 Kč s 9,75% úroky z prodlení ročně z částky 54 041 Kč za dobu od datum do zaplacení, s 63,11% úroky ročně z částky 46 430,07 Kč za dobu od datum do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úroky dosáhnou částky 198 720 Kč, a dále náhradu nákladů řízení ve výši 13 369,40 Kč, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. Součástí přiznaného nároku žalobce byla smluvní pokuta ve výši 13 933,40 Kč představující 0,1% denně z částky 53 593,02 Kč od datum do datum. Uvedený rozsudek nabyl právní moci dne datum.
Předžalobní upomínkou právního zástupce žalobce ze dne datum byl žalovaný vyzván k zaplacení částky 15 619,10 Kč představující smluvní pokutu ve výši 0,1% z dlužné nové jistiny úvěru denně, tj. z částky 53 593,02 Kč od datum do datum, a to ve lhůtě 15 dnů od odeslání této výzvy. Předžalobní upomínka byla odeslána doporučeně žalovanému dne datum.
4. Soud dále na základě důkazního návrhu žalobce učiněného při soudním jednání provedl další listinné důkazy, které žalobce předložil v řízení vedeném pod sp. zn. spisová značka k prokázání skutečnosti, že před uzavřením úvěrové smlouvy posuzoval úvěruschopnost žalovaného.
Z pracovní smlouvy uzavřené dne datum bylo zjištěno, že pracovní poměr žalovaného u právnická osoba a.s. obec byl sjednán na dobu určitou do datum. Potvrzením ze dne datum, které bylo vystaveno na žádost žalovaného, zaměstnavatel sdělil, že žalovanému bude pracovní poměr prodloužen na dobu neurčitou. Průměrný čistý měsíční příjem žalovaného dle potvrzení zaměstnavatele ze dne datum činil 22 404 Kč, žalovaný dále žalobci předložil vyúčtování mzdy za měsíc srpen 2016 s čistou mzdou 20 303 Kč a vyúčtování mzdy za měsíc září s čistou mzdou 23 385 Kč.
Z hodnocení klienta ke smlouvě číslo ze dne datum vyplývá, že čistý měsíční příjem žalovaného činil 22 400 Kč, měsíční výdaje byly uvedeny ve výši 3 800 Kč, splátky závazků žalovaného ve výši 1 200 Kč, další výdaje ve výši 4 000 Kč (nájem, inkaso, ostatní), ohledně osobního stavu žalovaného bylo uvedeno, že je ženatý a s manželkou nežije ve společné domácnosti. Doklady k tvrzeným výdajům nebyly předloženy.
5. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb. (o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
6. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
7. Dle odstavce 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
8. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
9. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožného.
10. Soud má zato, že k posouzení oprávněnosti nároku žalobce na smluvní pokutu bylo zapotřebí posoudit platnost úvěrové smlouvy z hlediska toho, zda žalobce dostál své zákonné povinnosti posoudit úvěruschopnost žalovaného jakožto dlužníka náležitým způsobem. Bylo na žalobci, aby splnění této povinnosti v průběhu řízení tvrdil a prokázal. Soud dospěl k závěru, že žalobce nedostatečně posoudil úvěruschopnost žalovaného, když soudu předložil pouze potvrzení o pracovním poměru žalovaného s příslibem jeho prodloužení v budoucnu a potvrzení o výši jeho čistého měsíčního příjmu, když výdaje žalovaného nebyly vůbec doloženy a nelze tedy učinit závěr o dostatečné solventnosti žalovaného. Jiné důkazy prokazující úvěruschopnost žalovaného nebyly předloženy. Žalobci se tedy nepodařilo vyvrátit právní domněnku porušení povinnosti zkoumat úvěruschopnost žalovaného nastolenou podle zákona o spotřebitelském úvěru.
11. V projednávané věci nepředstavuje porušení povinnosti žalobce před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného poskytnutý spotřebitelský úvěr splácet důvod, který by zakládal zjevný rozpor uzavřené smlouvy o zápůjčce s dobrými mravy nebo zjevně narušoval veřejný pořádek (§ 588 o.z.). Žalovaný námitku neplatnosti uzavřené smlouvy o úvěru z uvedeného důvodu rovněž nevznesl.
12. Podle čl. 8 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS členské státy zajistí,
aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele
na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat.
13. Podle čl. 23 směrnice o spotřebitelském úvěru členské státy stanoví pravidla pro sankce
za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a dostatečně odrazující.
14. Vzhledem k povinnosti členských států stanovit účinné, přiměřené a dostatečně odrazující sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě směrnice o spotřebitelském úvěru nelze považovat relativní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, jejímuž uzavření nepředcházelo splnění povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele za soukromoprávní následek porušení této povinnosti, který odpovídal požadavku vytýčenému v čl. 23 posl. věta směrnice o spotřebitelském úvěru.
15. Je tomu tak proto, že předsmluvní povinnost věřitele posoudit úvěruschopnost dlužníka tím, že směřuje k ochraně spotřebitele před riziky nadměrného zadlužení a platební neschopnosti, přispívá k uskutečnění cíle směrnice o spotřebitelském úvěru, který spočívá, jak vyplývá z jejích bodů 7 a 9 odůvodnění, v oblasti spotřebitelských úvěrů v provedení úplné a nezbytné harmonizace v celé řadě klíčových oblastí, která je považována za nezbytnou pro zajištění vysoké a rovnocenné úrovně ochrany zájmů všech unijních spotřebitelů a pro usnadnění vzniku dobře fungujícího vnitřního trhu spotřebitelských úvěrů. Ve světle takového cíle, jímž je zajistit skutečnou ochranu spotřebitele před nezodpovědným uzavíráním úvěrových smluv, které překračují jejich finanční možnosti a mohou vést k jejich platební neschopnosti, článek 23 směrnice stanoví, že pravidla pro sankce použitelná v případě porušení vnitrostátních ustanovení v oblasti předsmluvního ověřování úvěruschopnosti dlužníka, přijatá podle článku 8 této směrnice, musí být definována tak, aby sankce byly účinné, přiměřené a odrazující, a dále že členské státy přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování (body 42 a 43 odůvodnění rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne datum ve věci C číslo).
16. Články 8 a 23 směrnice o spotřebitelském úvěru a o zrušení musejí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice musejí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době (rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne datum ve věci C číslo).
17. Uvedená pravidla je tedy nutno vyložit tak, že ani v poměrech vnitrostátní právní úpravy není soud povinen vyčkat námitky spotřebitele, aby mohl posoudit, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru splnil povinnost před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného poskytnutý spotřebitelský úvěr splácet.
18. Z toho vyplývá, že soud i bez návrhu přihlédne k neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru, zjistí-li, že poskytovatel spotřebitelského úvěru nesplnil povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele.
19. Smlouva o úvěru, kterou žalovaný uzavřel s žalobcem, je tedy neplatná, protože žalobce porušil povinnost před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného poskytnutý spotřebitelský úvěr splácet.
20. V důsledku neplatnosti smlouvy o úvěru nemohlo žalobci vzniknout právo na sjednanou smluvní pokutu.
21. Z těchto důvodů soud žalobu zamítl.
22. Výrok o nákladech řízení mezi účastníky je odůvodněn ust. § 151 odst. 1 o.s.ř. , kdy plně procesně úspěšný žalovaný by měl dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. právo na náhradu nákladů řízení vůči žalobci. Žalovanému však žádné faktické náklady nevznikly, neboť byl v řízení nečinný, soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů od jeho doručení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím soudu zdejšího.