Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

16 C 94/2022-54

Okresní soud v Opavě rozhodl soudcem Mgr. Radkem Solařem ve věci

žalobkyně: ; právnická osoba, IČO

sídlem adresa žalobkyně

; zastoupená advokátem JUDr. Ing. jméno příjmení Ph.D.

sídlem adresa

proti

žalovanému: ; celé jméno žalovaného, datum narození

bytem adresa žalovaného

o zaplacení 20 135 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žaloba o zaplacení částky 20 135 Kč, úroku v částce 7 136,76 Kč a dále úroku ve výši 23,72 % ročně jdoucího z částky 15 293,94 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, úroku z prodlení v částce 2 475,15 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně jdoucího z částky 6 122,15 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně jdoucího z částky 7 376,79 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, jakož i o zaplacení úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně jdoucího z částky 1 795 Kč za období od 30. 11. 2019 do splatnosti této částky, jak nastane podle výroku II. tohoto rozsudku, se zamítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1 795 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, po splatnosti této částky pak až do jejího zaplacení s úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení s úhradou splátky, zvýšené o 8 procentních bodů.

III. Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení vůči žalobkyni nepřiznává.

Odůvodnění:

I. Žaloba o zaplacení částky 20 135 Kč, úroku v částce 7 136,76 Kč a dále úroku ve výši 23,72 % ročně jdoucího z částky 15 293,94 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, úroku z prodlení v částce 2 475,15 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně jdoucího z částky 6 122,15 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně jdoucího z částky 7 376,79 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, jakož i o zaplacení úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně jdoucího z částky 1 795 Kč za období od 30. 11. 2019 do splatnosti této částky, jak nastane podle výroku II. tohoto rozsudku, se zamítá. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1 795 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, po splatnosti této částky pak až do jejího zaplacení s úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení s úhradou splátky, zvýšené o 8 procentních bodů. III. Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení vůči žalobkyni nepřiznává.

1. Podanou žalobou domáhala se žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 20 135 Kč spolu s úrokem v částce 21 297,95 Kč a dále úrokem ve výši 23,72 % ročně jdoucím z částky 15 293,94 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, s úrokem z prodlení v částce 7 420,32 Kč a dále úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně jdoucím z částky 6 122,15 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení a úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně jdoucím z částky 9 171,79 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení s odůvodněním, že žalovaný uzavřel dne datum se společností právnická osoba, se sídlem adresa, obec a číslo, IČO, smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo na základě které tato společnost poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem smlouvy. K tomu žalobkyně dále tvrdila, že v souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaný ve smlouvě zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1 680 Kč s úrokovou sazbou ve výši 23,72 % ročně sjednanou v čl. 1 smlouvy a odměnu za administrativní činnost ve výši 2 400 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 800 Kč, kdy celkovou částku odpovídající součtu jistiny, úroku za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy a veškerých poplatků, včetně poplatku za službu životního pojištění v částce 290 Kč, kterou si žalovaný zvolil při uzavření smlouvy, se žalovaný zavázal uhradit v 58 týdenních splátkách po 365 Kč se splatností poslední splátky dne 19. 12 2018. Žalovaný na pohledávku vzniklou ze smlouvy číslo za trvání smluvního vztahu dosud uhradil částku 9 095 Kč. Dále žalobkyně v podané žalobě tvrdila, že vedle toho žalovaný uzavřel dne datum taktéž se společností právnická osoba další smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo na základě které tato společnost poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem smlouvy. K tomu žalobkyně dále tvrdila, že v souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaný ve smlouvě zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1 680 Kč s úrokovou sazbou ve výši 23,72 % ročně sjednanou v čl. 1 Podmínek, které byly nedílnou součástí uzavřené smlouvy a odměnu za administrativní činnost ve výši 2 400 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 800 Kč, vedle toho při uzavření smlouvy si žalovaný ve smlouvě dále zvolil doplňkovou službu životního pojištění, za níž se zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně poplatek ve výši 290 Kč, kdy celkovou částku odpovídající součtu jistiny, úroku za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy a veškerých poplatků se žalovaný zavázal uhradit v 58 týdenních splátkách po 365 Kč se splatností poslední splátky dne 7. 11. 2017. Žalovaný na pohledávku vzniklou ze smlouvy číslo za trvání smluvního vztahu dosud uhradil částku 13 110 Kč. Dále žalobkyně v podané žalobě uvedla, že v důsledku fúze sloučením se dne datum stala právním nástupcem společnosti právnická osoba, společnost právnická osoba, IČO, se sídlem adresa, obec a číslo (dnes vystupující pod firmou právnická osoba) a dále tyto pohledávky za žalovaným vzniklé z uvedeného důvodu poté byly, včetně příslušenství a se se všemi právy s nimi spojenými postoupeny žalobkyni původní věřitelkou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum s účinností k témuž dni, což žalované bylo písemně oznámeno dopisem ze dne 29. 11. 2019. Přitom ke dni postoupení činila celková výše pohledávky za žalovaným vzniklá ze smlouvy číslo částku 12 075 Kč, skládající se z dlužné jistiny v částce 9 171,79 Kč, dlužného poplatku za hotovostní inkaso splátek v částce 2 737,80 Kč a dlužného poplatku za životní pojištění v částce 165,41 Kč a celková výše pohledávky za žalovaným vzniklá ze smlouvy číslo částku 8 060 Kč, skládající se z dlužné jistiny v částce 6 122,15 Kč a dlužného poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 1 827,44 Kč a dlužného poplatku za životní pojištění ve výši 110,41 Kč. Žalovaný byl přitom před podáním žaloby ze strany žalobkyně k úhradě předmětné pohledávky vyzván, což však žalovaný neučinil.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.

3. Za souhlasu obou účastníků soud věc projednal a rozhodl podle bez nařízení jednání, přičemž vycházel z obsahu spisu a provedených listinných důkazů.

4. Přitom ze smlouvy o půjčce číslo ze dne datum a ze smlouvy o půjčce číslo ze dne datum a ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum soud vzal za prokázány skutečnosti tvrzené žalobkyní v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu o uzavření smlouvy o úvěru, jak jsou uvedeny shora, na která proto pro stručnost v dalším odkazuje.

5. Na základě shora uvedených důkazů proto soud vzal za prokázáno, že žalovaný a společnost právnická osoba mezi sebou uzavřeli ve dvou případech smlouvu, na základě které tato společnost poskytla žalovanému úvěr ve výši 12 000 Kč, respektive ve výši 12 000 Kč u druhé z uzavřených smluv, který se žalovaný zavázal splácet v dohodnutých 58 týdenních splátkách po 365 Kč, respektive v dohodnutých 58 týdenních splátkách po 365 Kč v případě druhé z uzavřených smluv. Žalovaný na poskytnutý úvěr podle smlouvy číslo uhradil částku 9 095 Kč a na poskytnutý úvěr podle smlouvy číslo částku 13 110 Kč Tyto pohledávky pak následně na základě uzavřené smlouvy o postoupení pohledávky byly převedeny na žalobkyni.

6. V posuzované věci pak soud dospěl k závěru, že společnost právnická osoba a žalovaný uzavřeli ve dvou případech smlouvu o úvěru ve smyslu ust. , (dále jen „ “). Přitom se jedná o úvěry spotřebitelské ve smyslu , o spotřebitelském úvěru (v případě smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo uzavřené se žalovaným dne datum), resp. ve smyslu ustanovení , o spotřebitelském úvěru (v případě smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo uzavřené se žalovaným dne datum). Soud se proto předně zabýval otázkou platnosti uzavřených smluv o těchto spotřebitelských úvěrech ve smyslu ustanovení , o spotřebitelském úvěru a ve smyslu ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru tedy náležitého posouzení úvěruschopnosti spotřebitele ve smyslu ustanovení , o spotřebitelském úvěru a ve smyslu ustanovení , o spotřebitelském úvěru ze strany právní předchůdkyně žalobkyně.

7. Podle , o spotřebitelském úvěru, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

8. Podle , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívajícím ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

9. Podle ustanovení § 86 odst. 2 téhož zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

10. Podle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. V daném případě žalobkyně k otázce posouzení úvěruschopnosti žalovaného pouze uvedla, že žalovaný v kartě zákazníka ze dne datum a ze dne datum uvedl, že je zaměstnán na hlavní pracovní poměr jako zámečník ve společnosti právnická osoba, jeho měsíční příjem činí 24 700 Kč (datum), respektive 11 000 Kč (datum), nemá vyživovací povinnost k žádné další osobě, žije v nájmu. Nic dalšího žalobkyně ohledně příjmové a zejména pak výdajové stránky k poměrům žalovaného netvrdila.

12. Za té situace proto právní předchůdkyně žalobkyně nevyhověla zákonnému požadavku uvedenému v ustanovení , o spotřebitelském úvěru a , o spotřebitelském úvěru, když neposoudila zejména výdajovou stránku žalovaného, kdy k těmto neplatnostem soud přihlédne vždy z úřední povinnosti, byť jazykové vyjádření obsažené ve větě druhé , o spotřebitelském úvěru by mohlo svádět k domněnce, že se jedná o neplatnost relativní. Evropský soudní dvůr však již mnohokráte ve svých rozhodnutích konstatoval, že (evropské) směrnice nesmí být v různých členských státech vykládány a aplikovány různě. Proto přesto, že naše úprava zavádí nově relativní neplatnost, k této neplatnosti se přihlédne vždy v jakékoliv fázi řízení a je to poskytovatel úvěru, který má povinnost posoudit a jediný nese následek nedostatečného posouzení úvěruschopnosti dlužníka - jiný výklad by totiž znamenal materiální obsolentnost této právní normy, kterou zákonodárce v žádném případě nemohl sledovat. Byl by tím totiž popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči podnikateli pozitivním zásahem ze strany soudu (nerovné postavení spočívá jak v ekonomické síle spotřebitele vůči poskytovateli úvěru, tak v úrovni jeho informovanosti), pokud by takový zásah ze strany soudu závisel na námitce spotřebitele. Závěr o absolutní neplatnosti smluv, které jsou v rozporu s právem na ochranu spotřebitele, odpovídá ustálené judikatuře Soudního dvora Evropské unie, jehož závěry mají při výkladu norem spotřebitelského práva implementovaných do našeho právního řádu z unijního práva nezastupitelný význam. Je tedy zřejmé, že česká právní úprava stanovující i pro případ porušení povinnosti zkoumání úvěruschopnosti pouze relativní neplatnosti je v přímém rozporu s požadavky směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 (dále jen„ směrnice 2008/48/ES“) a zakotvuje tak nižší standard ochrany, než který uvedená směrnice zamýšlela. Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. eurokonformního výkladu v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 tak, aby dosáhl jí zamýšleného výsledku, a to i v horizontálních sporech (viz rozsudky Marleasing SA C -106/89, EU:C: 1990, Océano Grupo SA C -240-244/98, EU:C: 2000, Konstantinos Adeneler C -12/04, EU:C: 2006). Tento postup byl aprobován, jak v judikatuře Krajského soudu v Ostravě, například v rozsudku ze dne 30. 1. 2018, sp. zn. , tak v judikatuře Nejvyššího soudu, například v rozsudku ze dne 20. 6. 2013, sp. zn. . Ačkoliv taková interpretace způsobí praktickou obsolentnost věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru, je v tomto případě možná (Melzer Filip. Metodologie nalézání práva. Úvod do právní argumentace. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 146-167 a s. 174-178) nebo rozsudek Simmenthal SpA, C -106/87, ECLI:EU:C: 1978). Závěr o absolutní neplatnosti v případě spotřebitelských smluv pak vyplývá i z nálezu Ústavního soudu ze dne 26. února 2019, sp. zn. , který se celou problematikou podrobně zaobírá a na který v dalším, pro argumentační hloubku a obsáhlost, si však soud dovoluje také již jen odkázat. Tudíž obě smlouvy uzavřené se žalovaným jsou neplatné.

13. Tedy za situace, kdy smlouvy uzavřené se žalovaným jako platné neobstojí, je plnění poskytnuté na základě těchto smluv nutno posoudit a případně též vypořádat podle zásad o vydání bezdůvodného obohacení, tj. žalovaný je (byl) povinen vrátit právní předchůdkyni žalobkyně pouze to, co z každé neplatné smlouvy obdržel. Jestliže žalobkyně tvrdila, že na základě smlouvy o půjčce číslo ze dne datum byla žalovanému poskytnuta částka 12 000 Kč a žalovaný z titulu plnění na to smlouvu již zaplatil částku 9 095 Kč a na základě smlouvy o půjčce číslo ze dne datum byla žalovanému poskytnuta částka 12 000 Kč a žalovaný z titulu plnění na tuto smlouvu již zaplatil částku 13 110 Kč, pak žalovaný je povinen vrátit to, co z neplatných smluv obdržel po odečtení toho, co již zaplatil. Tedy na základě smlouvy o půjčce číslo částku 2 905 Kč (12 000 Kč - 9 095 Kč) a na základě uzavřené smlouvy o půjčce číslo částku - 1 110 Kč (12 000 Kč - 13 110 Kč), tedy žalovaný na druhou z uzavřených smluv vrátil více, pohledávka vzniklá z titulu bezdůvodného obohacení tím zcela zanikla a plnil-li žalovaný dále, pak toto plnění nemohlo již směřovat nikam jinam, než na druhou pohledávku vzniklou z titulu bezdůvodného obohacení, která uhrazena zcela ještě nebyla. Dluh žalovaného u smlouvy číslo tak při zápočtu tohoto dalšího plnění činí pouze částku 1 795 Kč. Tuto částku soud zároveň považuje již za dostatečně nÍzkou na to, aby ji žalovaný žalobkyni zaplatil v jedné jediné splátce (tedy v době přiměřené jeho schopnostem), a poté spolu s úrokem z prodlení, na jehož zaplacení má žalobkyně nárok ve smyslu ustanovení , a to ve výši dle nařízení vlády číslo , kterým se stanoví výše úroku z prodlení, když současně bylo v řízení prokázáno, že tato pohledávka za žalovaným žalobkyni byla postoupena původní věřitelkou ve smyslu ustanovení a následujících , .

14. S ohledem na vše výše uvedené je pak také zřejmé, že další nároky žalobkyní uplatněné z neplatně uzavřených smluv jí být přiznány nemohly, a proto je soud ve výroku I. zamítl, přičemž za toho stavu věcí je naprosto nadbytečné zabývat se jakýmikoliv dalšími skutečnostmi, jak je žalobkyně v řízení tvrdila a prokazovala.

15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle s přihlédnutím k tomu, že žalovanému, který v řízení zaznamenal úspěch převažující nad úspěchem žalobkyně, dle obsahu spisu žádné náklady řízení, které by mu tudíž mohly být přiznány, nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím podepsaného soudu, písemně ve trojím vyhotovení.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na nařízení výkonu rozhodnutí či exekuce.