Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
14 C 56/2023-37
Okresní soud ve Znojmě rozhodl samosoudkyní Mgr. Evou Klaudingerovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro 16 336 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8 096 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 8 096 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení, a to ve splátkách ve výši
2 500 Kč měsíčně, a to vždy nejpozději do 20. dne v měsíci počínaje měsícem po právní́ moci rozsudku, a to pod ztrátou výhody splátek.
II. Zamítá se žaloba, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku
8 240 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2 266,67 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 5 548,80 Kč, úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1 904 Kč ode dne
8. 1. 2022 do zaplacení a úrok 24,48 % ročně z částky 10 000 Kč ode dne 8. 1. 2022
do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8 096 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 8 096 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení, a to ve splátkách ve výši 2 500 Kč měsíčně, a to vždy nejpozději do 20. dne v měsíci počínaje měsícem po právní́ moci rozsudku, a to pod ztrátou výhody splátek. II. Zamítá se žaloba, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 8 240 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2 266,67 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 5 548,80 Kč, úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1 904 Kč ode dne 8. 1. 2022 do zaplacení a úrok 24,48 % ročně z částky 10 000 Kč ode dne 8. 1. 2022 do zaplacení. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Žalobou doručenou soudu dne 3. 11. 2022 se žalobkyně domáhala zaplacení dlužné částky
16 336 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností právnická osoba, IČO, se sídlem adresa, PSČ obec a číslo (dále též jen„ právní předchůdce žalobce“) a žalovaným došlo dne datum k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo na jejímž základě poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se ve smlouvě zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně úrok ve výši 2 000 Kč a odměnu za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč. Žalovaný si dále zvolil doplňkovou službu životního pojištění ve výši 240 Kč. Celkovou částku se žalovaný zavázal uhradit v 60 týdenních splátkách po 304 Kč, počínaje dnem 27. 8. 2018, poslední splátka byla stanovena na 14. 10. 2019. Neuhradil však splátky řádně a včas. Právnímu předchůdci žalobkyně tak vzniklo právo požadovat uhrazení celé zbývající dlužné částky, a to od 15. 10. 2019, včetně zákonného úroku z prodlení a smluvního úroku ve výši
24,48 % ročně sjednaným v čl. 1 smlouvy. Žalobkyně přitom požaduje nižší sazbu, než byla ve smlouvě sjednána. Pohledávka byla žalobkyni postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum. Žalovaný na pohledávku uhradil toliko 1 904 Kč. Žalovanou částku tvoří dluh na jistině ve výši 10 000 Kč a dlužné úhrady za služby ve výši 6 336 Kč. Právní předchůdce žalobkyně před uzavřením smlouvy posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Právní předchůdce žalobce neměl důvod pochybovat o správnosti
a pravdivosti tvrzení žalovaného, které uvedl v kartě zákazníka.
Žalovaný u jednání soudu dne 19. 4. 2023 uvedl, že si není vědom, o jakou půjčku by se mělo jednat, avšak připouští, že s předchůdcem žalobkyně nějakou smlouvu uzavřel. Pokud žalobkyně uvádí, že na dluh uhradil pouze 1 904 Kč tak je to možné, sám si to nepamatuje a v poslední době žalobkyni určitě žádnou částku neposílal. V roce 2018 asi pracoval v právnická osoba, kde mohl mít příjem přes 20 000 Kč, ale jestli to tak bylo neví, v té době měl určitě i jiné půjčky, dlužil za elektřinu a vodu. Bydlel u matky, které přispíval na domácnost 3 500 Kč měsíčně, neměl žádnou vyživovací povinnost. Jestli něco předkládal žalobkyni k prokázání svých příjmů a nákladů neví, ale je možné, že ano. V současné době je na ÚP bez podpory v nezaměstnanosti, vystřelil si pravé oko, takže na něj nevidí. Občas si přivydělá, ale stálý příjem nemá, manželka pobírá rodičovský příspěvek ve výši 10 000 Kč měsíčně a pak je jim vyplácen příspěvek na bydlení. Požádal soud
o možnost splácet dluh v měsíčních splátkách.
Z písemné smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne datum číslo bylo prokázáno, že byla uzavřena s žalovaným jako spotřebitelem formulářová smlouva o úvěru, jejíž nedílnou součástí byly smluvní podmínky, žalovaný podepsal smlouvu o úvěru. Předloženou listinou bylo prokázáno, že mezi původním věřitelem a žalovaným jako dlužníkem byla uzavřena smlouva o úvěru, ve které původní věřitel žalovanému půjčil částku 10 000 Kč, úvěr byl žalovanému vyplacen v hotovosti, žalovaný se zavázal úvěr vrátit se souhrnným poplatkem v celkové výši 18 240 Kč v 60 týdenních splátkách po 304 Kč, první splátka byla splatná dne
27. 8. 2018, z obsahu smlouvy a článku 4 obchodních podmínek bylo prokázáno, že úroková sazba činila 32,15 % ročně. Soudu nebyly předloženy žádné důkazy, kterými by bylo prokázáno, že obchodním zástupcem původního věřitele byla zkoumána a vyhodnocena úvěruschopnost žalované.
Z předložené smlouvy o postoupení pohledávek ve znění příloh a z písemného oznámení
o postoupení pohledávky ze dne 3. 2. 2022 bylo prokázáno, že předmětná pohledávka byla smluvně postoupena žalobkyni s účinností ke dni 7. 1. 2022, postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno.
Dle skutkových tvrzení žaloby a předložených listinných důkazů měla být mezi původním věřitelem a žalovanou uzavřena smlouva o úvěru dle § 2390 a následujících o. z.
a zákona o spotřebitelském úvěru. Soud předložené listinné důkazy posoudil a vyhodnotil s přihlédnutím k rozsudku Soudního dvora EU (dále jen„ SDEU“) ze dne 5. 3. 2020 ve věci
C -679/18, ve kterém SDEU potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. V případě zjištění porušení povinnosti je povinností vnitrostátního soudu vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího, vnitrostátní úprava, dle které se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem. V daném případě soud dospěl k závěru, že původní věřitel řádně a důsledně nepřezkoumal a nevyhodnotil úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele, žalobkyně k posouzení úvěruschopnosti žalovaného nedoložila žádné důkazy, ze kterých by bylo prokázáno, že pro účely uzavření smlouvy byly zkoumány osobní, výdělkové
a majetkové poměry žalovaného, jeho pravidelné měsíční výdaje, plnění vyživovacích povinností
a zákonných povinností, nebylo osvědčeno, jaké byly v roce 2018 příjmy žalovaného a za jakým účelem byl úvěr poskytnut. Uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru je neplatná dle § 9 zákona o spotřebitelském úvěru. Cílem směrnice 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru je ochrana spotřebitele před nadměrným zadlužením a platební neschopností s přihlédnutím k nerovnému postavení spotřebitele vůči poskytovateli úvěru a jeho vyjednávací pozice, která často vede k akceptaci předem nastavených neměnných smluvních podmínek formulářových smluv tak, jak tomu bylo v projednávané věci. Původní věřitel porušil zákonnou povinnost posoudit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalovaného, z toho důvodu byl žalovaný povinen uhradit dle § 87 odstavec 1 zákona o spotřebitelském úvěru pouze dlužnou jistinu úvěru, žalovanému byl poskytnut spotřebitelský úvěr 10 000 Kč, dle žalobkyně žalovaný zaplatil celkem 1 904 Kč, proto byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 8 096 Kč
(10 000 Kč – 1 904 Kč) s úrokem z prodlení v zákonné výši za období od účinnosti postoupení pohledávky žalobkyni a to ve splátkách ve výši 2 500 Kč měsíčně, a to vždy nejpozději do
20. dne v měsíci počínaje měsícem po právní moci rozsudku, a to pod ztrátou výhody splátek.
Ohledně zaplacení zbývající částky 8 240 Kč s úrokem z prodlení, kapitalizovaného úroku z prodlení v zákonné výši a smluvního úroku byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.
O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odstavec 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), kdy měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. S ohledem na celkový výsledek řízení byl úspěšnější žalovaný. Vzhledem k tomu, že žalovanému žádné náklady nevznikly, soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu ve Znojmě. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.