Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
9 C 27/2023-43
Okresní soud ve Svitavách rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Horákem ve věci
žalobkyně: ; právnická osoba, IČO
sídlem adresa
zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení, anonymizováno.
sídlem adresa
proti
žalované: ; celé jméno žalované, narozená dne datum
bytem adresa žalované
o zaplacení 60 294 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni
-) 17 020 Kč s úrokem ve výši 25,77 % ročně z částky 17 020 Kč od 31. 1. 2020 do zaplacení a úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 17 020 Kč od 31. 1. 2020 do zaplacení, a
-) 13 274 Kč s úrokem ve výši 21,27 % ročně z částky 13 274 Kč od 6. 3. 2020 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 10 % z částky 13 274 Kč od 6. 3. 2020 do zaplacení,
to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení dalších
-) 12 000 Kč s úrokem a úrokem z prodlení nad rámec úroku a úroku z prodlení přiznaných ve výroku I. tohoto rozsudku a
-) 18 000 Kč s úrokem a úrokem z prodlení nad rámec úroku a úroku z prodlení přiznaných ve výroku I. tohoto rozsudku, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni</b> <b>-) 17 020 Kč s úrokem ve výši 25,77 % ročně z částky 17 020 Kč od 31. 1. 2020 do zaplacení a úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 17 020 Kč od 31. 1. 2020 do zaplacení, a</b> <b>-) 13 274 Kč s úrokem ve výši 21,27 % ročně z částky 13 274 Kč od 6. 3. 2020 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 10 % z částky 13 274 Kč od 6. 3. 2020 do zaplacení,</b> <b>to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení dalších</b> <b>-) 12 000 Kč s úrokem a úrokem z prodlení nad rámec úroku a úroku z prodlení přiznaných ve výroku I. tohoto rozsudku a</b> <b>-) 18 000 Kč s úrokem a úrokem z prodlení nad rámec úroku a úroku z prodlení přiznaných ve výroku I. tohoto rozsudku, zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 31. 1. 2023 domáhala po žalované zaplacení 29 020 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 14 402,57 Kč odpovídajícím sazbě 25,77 % ročně z částky 20 000 Kč za dobu od 31. 1. 2020 do 1. 11. 2022, úrokem ve výši 25,77 % ročně z částky 20 000 Kč od 2. 11. 2022 do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 5 588,89 Kč odpovídajícím zákonné roční sazbě z částky 20 000 Kč za dobu od 31. 1. 2020 do 1. 11. 2022 a zákonným úrokem z prodlení z částky 20 000 Kč od 2. 11. 2022 do zaplacení, a to z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené mezi právnická osoba, IČO, se sídlem adresa (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“), a žalovanou dne 6. 12. 2018. Žalobkyně tvrdila, že na základě zmíněné smlouvy byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, přičemž žalovaná se zavázala uvedenou částku právnímu předchůdci žalobkyně vrátit a současně mu zaplatit úrok, poplatek za administrativní činnost, poplatek za hotovostní inkaso splátek, poplatek za doplňkovou službu životního pojištění a poplatek za doplňkové asistenční služby v souhrnné výši 12 900 Kč. Porušila však sjednaný splátkový kalendář a dostala se do prodlení s úhradou sjednaných splátek svého dluhu, z nichž poslední byla splatná k datu 30. 1. 2020 Celkem na svůj dluh uhradila 8 000 Kč. Pohledávka z uvedené smlouvy byla na žalobkyni postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1. 11. 2022, a to ve výši 35 270 Kč. Žalobkyně se však domáhala toliko zaplacení částky 29 020 Kč, která sestávala z dlužné jistiny ve výši 20 000 Kč a nesplacené části plateb souvisejících s úvěrem ve výši 9 020 Kč Vedle těchto částek požadovala rovněž příslušenství v podobě smluvního úroku a zákonného úroku z prodlení tak, jak je popsáno shora.
2. Žalobkyně dále požadovala zaplacení částky 31 274 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 12 835 Kč odpovídajícím sazbě 21,27 % ročně z částky 22 372,35 Kč za dobu od 6. 3. 2020 do 1. 11. 2022, úrokem ve výši 21,27 % ročně z částky 22 372,35 Kč od 2. 11. 2022 do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 6 034,32 Kč odpovídajícím zákonné roční sazbě z částky 22 372,35 Kč za dobu od 6. 3. 2020 do 1. 11. 2022 a zákonným úrokem z prodlení z částky 22 372,35 Kč od 2. 11. 2022 do zaplacení, a to z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou dne 6. 9. 2018. Žalobkyně tvrdila, že na základě zmíněné smlouvy byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč, přičemž žalovaná se zavázala uvedenou částku právnímu předchůdci žalobkyně vrátit a současně mu zaplatit úrok, poplatek za administrativní činnost, poplatek za hotovostní inkaso splátek a poplatek za doplňkovou službu životního pojištění v souhrnné výši 22 874 Kč. Porušila však sjednaný splátkový kalendář a dostala se do prodlení s úhradou sjednaných splátek svého dluhu, z nichž poslední byla splatná k datu 5. 3. 2020 Celkem na svůj dluh uhradila 16 600 Kč. Pohledávka z uvedené smlouvy byla na žalobkyni postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1. 11. 2022, a to ve výši 37 774 Kč. Žalobkyně se však domáhala toliko zaplacení částky 31 274 Kč sestávající z dlužné jistiny ve výši 22 372,35 Kč a nesplacené části plateb souvisejících s úvěrem ve výši 8 901,65 Kč Vedle těchto částek požadovala rovněž příslušenství v podobě smluvního úroku a zákonného úroku z prodlení tak, jak je popsáno shora.
3. Žalovaná se k žalobě, kterou jí soud zaslal na adresu, na níž je hlášena k trvalému pobytu, ani přes výzvu soudu nevyjádřila.
4. Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařizoval jednání, neboť byly splněny podmínky uvedené v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v účinném znění (dále jen„ o. s. ř.“). Soud totiž s přihlédnutím k obsahu žaloby a charakteru projednávaného sporu dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Žádná z účastnic se ve stanovené lhůtě k výzvě soudu obsahující doložku podle § 101 odst. 4 o. s. ř. nevyjádřila, zda s takovým postupem souhlasí, soud proto ve smyslu citovaného ustanovení jejich souhlas s projednáním věci bez nařízení jednání předpokládal.
5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou dne 6. 12. 2018 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované v hotovosti peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr vrátit a současně zaplatit úrok ve výši 4 000 Kč, poplatek za administrativní činnost ve výši 4 000 Kč, poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 8 000 Kč, poplatek za zařazení do pojistného programu pojištění anonymizována dvě slova ve výši 480 Kč a poplatek za doplňkové asistenční služby anonymizována dvě slova ve výši 540 Kč, celkem tedy částku 37 020 Kč, a to v 60 pravidelných týdenních splátkách po 617 Kč s tím, že první splátka měla být dle smlouvy splatná 7. kalendářní den od data uzavření smlouvy, každá následující pak vždy nejpozději do konce dalšího následujícího týdenního období. Dle bodu 1.3. smlouvy byla smlouva uzavřena na dobu určitou v délce 60 týdnů. V bodě 1.4. smlouvy bylo uvedeno, že žalovaná uhradí právnímu předchůdci žalobkyně za poskytnutí spotřebitelského úvěru úrok stanovený fixní úrokovou sazbou platnou po celou dobu trvání smlouvy, přičemž v případě smlouvy uzavřené na 60 týdnů měla úroková sazba činit 32,15 % ročně.
6. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou dne 6. 9. 2018 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované v hotovosti peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr vrátit a současně zaplatit úrok ve výši 4 250 Kč, poplatek za administrativní činnost ve výši 5 000 Kč, poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 13 000 Kč a poplatek za zařazení do pojistného programu pojištění anonymizována dvě slova ve výši 624 Kč, celkem tedy částku 47 874 Kč, a to v 78 pravidelných týdenních splátkách po 614 Kč s tím, že první splátka měla být dle smlouvy splatná 7. kalendářní den od data uzavření smlouvy, každá následující pak vždy nejpozději do konce dalšího následujícího týdenního období. Dle bodu 1.3. smlouvy byla smlouva uzavřena na dobu určitou v délce 78 týdnů. V bodě 1.4. smlouvy bylo uvedeno, že žalovaná uhradí právnímu předchůdci žalobkyně za poskytnutí spotřebitelského úvěru úrok stanovený fixní úrokovou sazbou platnou po celou dobu trvání smlouvy, přičemž v případě smlouvy uzavřené na 78 týdnů měla úroková sazba činit 21,27 % ročně.
7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 1. 11. 2022 mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalobkyní bylo zjištěno, že pohledávky z obou shora uvedených smluv o úvěru byly s účinností k datu uzavření postupní smlouvy postoupeny na žalobkyni.
8. Z oznámení o postoupení pohledávky z 24. 11. 2022 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně informoval žalovanou písemně o postoupení obou pohledávek na žalobkyni a vyzval ji, aby na svůj dluh z obou úvěrových smluv napříště plnila již výhradně ve prospěch žalobkyně. Dle přiloženého poštovního podacího lístku bylo oznámení odesláno žalované dne 24. 11. 2022.
9. Z předžalobní výzvy z 12. 1. 2023, která byla dle přiloženého poštovního podacího lístku odeslána žalované dne 12. 1. 2023, soud zjistil, že žalobkyně prostřednictvím svého zástupce vyzvala žalovanou k zaplacení dluhu ve výši 101 984,74 Kč vzniklého z titulu shora uvedených smluv o úvěru ve lhůtě do 27. 1. 2023 s upozorněním, že pokud nebude dluh zaplacen, bude přistoupeno k jeho soudnímu vymáhání.
10. Na podkladě žalobkyní předložených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci:
Právní předchůdce žalobkyně na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené mezi ním a žalovanou dne 6. 12. 2018 poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč. Žalovaná se zavázala uvedenou částku vrátit a současně zaplatit úrok ve výši 4 000 Kč, poplatek za administrativní činnost ve výši 4 000 Kč, poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 8 000 Kč, poplatek za pojištění její schopnosti úvěr splácet ve výši 480 Kč a poplatek za doplňkové asistenční služby ve výši 540 Kč, to vše v 60 pravidelných týdenních splátkách po 617 Kč. První splátka byla splatná 7. kalendářní den od data uzavření smlouvy, každá následující pak vždy nejpozději do konce dalšího následujícího týdenního období. Smlouva byla uzavřena na dobu určitou v trvání 60 týdnů. Zápůjční úroková sazba činila 32,15 % ročně, přičemž byla platná po celou dobu trvání smlouvy. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla již dříve uzavřena další smlouva o spotřebitelském úvěru, a to dne 6. 9. 2018. Na jejím podkladě byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč, přičemž žalovaná se zavázala, že tuto částku právnímu předchůdci žalobkyně vrátí a dále že mu zaplatí úrok ve výši 4 250 Kč, poplatek za administrativní činnost ve výši 5 000 Kč, poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 13 000 Kč a poplatek za pojištění její schopnosti úvěr splácet ve výši 624 Kč, to vše v 78 týdenních splátkách po 614 Kč, přičemž splatnost jednotlivých splátek byla sjednána stejně jako ve smlouvě z 6. 12. 2018, zápůjční úroková sazba pak dle této smlouvy činila 21,27 % ročně. Pohledávky z obou těchto smluv byly s účinností k 1. 11. 2022 postoupeny žalobkyni, o čemž byla žalovaná právním předchůdcem žalobkyně písemně informována. Žalobkyně sama následně prostřednictvím svého zástupce písemně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu vzniklého z předmětných smluv.
11. Po právní stránce soud hodnotil věc jako spor ze smluv o úvěru uzavřených podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v účinném znění (dále jen„ o. z.“), které současně vykazovaly znaky spotřebitelských úvěrů ve smyslu příslušných ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru v účinném znění.
12. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
13. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.
14. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
15. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.
16. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Dle odst. 2 citovaného ustanovení je neplatné rovněž právní jednání, pokud má být podle něho plněno něco nemožného.
17. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
18. Ačkoliv žalobkyně nebyla smluvní stranou ani jedné ze smluv, z nichž dovozovala své žalobou uplatněné nároky, svou aktivní legitimaci k podání žaloby prokázala předloženou smlouvou o postoupení pohledávek, na jejímž základě se ve smyslu § 1879 a § 1880 odst. 1 o. z. stala věřitelkou obou žalobou uplatněných pohledávek včetně jejich příslušenství. V řízení bylo dále prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou vznikly dva závazkové právní vztahy založené smlouvami o úvěru uzavřenými ve smyslu § 2395 o. z. Právní předchůdce žalobkyně svůj závazek z obou těchto smluv splnil, neboť žalované v obou případech poskytl peněžní prostředky v ujednané výši.
19. Žalované tak na základě předmětných smluv a rovněž i dle citovaného § 2395 o. z. nepochybně vznikla povinnost vrátit poskytnuté prostředky a rovněž zaplatit úrok z úvěru. Pro posouzení oprávněnosti podané žaloby však bylo klíčové, jak vysoký úrok byl vlastně v předmětných smlouvách sjednán a zda žalovanou rovněž stíhá povinnost zaplatit všechny ve smlouvách sjednané poplatky související s oběma úvěry.
20. Výše samotného úroku byla v textu smlouvy o úvěru z 6. 12. 2018 vyjádřena jednak absolutní částkou 4 000 Kč (bod 1.9 smlouvy), jednak ve formě zápůjční úrokové sazby ve výši 32,15 % ročně (bod 1.4 smlouvy). Uvedená absolutní výše úroku měla odpovídat zmíněné procentuálně vyjádřené zápůjční úrokové sazbě z jistiny úvěru za sjednanou dobu trvání smlouvy, tj. za dobu 60 týdnů. Jak tedy vyplývá z bodu 1.9 smlouvy, pokud by žalovaná splácela poskytnutý úvěr řádně a včas, byla by povinna celkem na úrocích zaplatit 4 000 Kč. Vzhledem k tomu, že se dostala do prodlení s hrazením sjednaných splátek (toto tvrzení žalobkyně žalovaná nikterak nerozporovala, natož aby jej v průběhu řízení vyvrátila), stíhá žalovanou povinnost zaplatit žalobkyni sjednaný úrok ve výši 32,15 % ročně z nesplacené jistiny úvěru, a to až do doby úplného vrácení poskytnutých peněžních prostředků (§ 2399 odst. 2 věta druhá o. z.). Byť je sjednaná výše úroku nepochybně vyšší než obvyklá sazba, kterou byly v době poskytnutí úvěru úročeny bankovní úvěry (dle databáze časových řad ARAD dostupné na webových stránkách České národní banky činila průměrná sazba bankovních spotřebitelských úvěrů v prosinci 2018 9,89 % ročně), soud nepominul, že v řešeném případě získala žalovaná potřebné prostředky v hotovosti ihned při podpisu smlouvy, bez nutnosti jakéhokoliv zajištění povinnosti tyto prostředky vrátit a bez stanovení účelu, k nimž mají být použity. Navíc nepochybně nemusela absolvovat tak přísný proces ověření její schopnosti úvěr splatit, jakému by byla vystavena, kdyby o poskytnutí úvěru požádala u některé banky, a který by mohl vést i k tomu, že by jí úvěr bankou nebyl vůbec poskytnut. S tím souvisí zvýšená rizikovost celé transakce pro právního předchůdce žalobkyně. Právě s ohledem na tuto rizikovost lze v daném případě akceptovat vyšší smluvní úrok, než jaký by byl s vysokou pravděpodobností sjednán ve smlouvě o úvěru uzavřené s některou z bank.
21. Vedle zmiňovaného úroku se žalovaná ve smlouvě zavázala také k úhradě poplatku za administrativní činnost ve výši 4 000 Kč. Tento poplatek sice dle smlouvy představuje samostatnou platbu, v podstatě je však třeba jej rovněž považovat za jakousi skrytou podobu úroku, neboť jde jen o další plnění požadované právním předchůdcem žalobkyně za poskytnutí úvěru. Smysl tohoto poplatku se totiž v podstatě překrývá s účelem smluvních úroků, neboť, stejně jako sjednaný úrok, i poplatek za administrativní činnost sloužil na jedné straně k pokrytí nákladů právního předchůdce žalobkyně souvisejících s poskytnutím peněžních prostředků, na straně druhé přinejmenším částečně i k dosažení jeho obchodního zisku. Z uvedených důvodů soud zmíněný poplatek za administrativní činnost hodnotil jako součást úplaty za poskytnutí úvěru a jeho výši posuzoval společně s výší sjednaného úroku. Dospěl přitom k závěru, že za situace, kdy samotný smluvní úrok ve výši kapitalizované za celou dobu trvání smlouvy odpovídal 20 % z poskytnuté jistiny úvěru, což lze považovat za vysoce nadstandardní úrok zejména s přihlédnutím k tomu, že průměrná bankovní úroková sazba v době poskytnutí smlouvy činila 9,89 % ročně, nelze již připustit, aby celkovou úplatu za poskytnutí peněžních prostředků dále navyšoval administrativní poplatek ve stejné výši. Z toho důvodu soud uzavřel, že ujednání zakládající nárok žalobkyně na úhradu administrativního poplatku ve výši 4 000 Kč se zjevně příčí dobrým mravům a je tedy ve smyslu § 580 odst. 1 o. z. neplatné, přičemž k této neplatnosti soud v souladu s § 588 o. z. přihlédl i bez návrhu žalované, tedy z úřední povinnosti.
22. Předmětem smlouvy o úvěru bylo dále i ujednání o povinnosti žalované zaplatit poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 8 000 Kč. Soud i toto ujednání hodnotil z hlediska jeho přiměřenosti a souladu s dobrými mravy. Vycházel v prvé řadě z toho, že zde existovala možnost úhrady sjednaných splátek úvěru formou bezhotovostních plateb, které jsou již dlouhou dobu v platebním styku naprosto běžně využívány. I pokud by soud pominul fakt, že mnohé bankovní domy již delší dobu podobné platby provádí bez jakýchkoliv poplatků, je evidentní, že náklady vzniklé právnímu předchůdci žalobkyně při bezhotovostní formě splácení úvěru by v každém případě oproti shora uvedenému poplatku byly naprosto minimální. Obecně lze samozřejmě konstatovat, že je zcela na vůli smluvních stran, jakou formu splácení úvěru si ve smlouvě sjednají. V řešené věci však byla mezi smluvními stranami uzavřena smlouva formulářového typu, přičemž soud nepochybuje o tom, že některé její předem právním předchůdcem žalobkyně nastavené parametry žalovaná reálně neměla možnost jakkoliv ovlivnit, a to mimo jiné právě i formu, jakou bude právnímu předchůdci žalobkyně hradit sjednané splátky úvěru. Těžko si lze totiž představit, že by si žalovaná dobrovolně zvolila formu hotovostního splácení úvěru za situace, kdy je tato výrazně zpoplatněna, a přitom bezhotovostní forma splácení by pro ni byla v podstatě beznákladová. Předmětná formulářová smlouva ostatně ani možnost bezhotovostního splacení úvěru neumožňuje. Za těchto okolností v žádném případě nelze akceptovat, aby poplatek za hotovostní režim splátek odpovídal 40 % z částky, která byla žalované fakticky poskytnuta, a flagrantně tak navyšoval již tak dosti vysoké celkové náklady žalované související s poskytnutím úvěru. Soud proto dospěl k závěru, že ujednání o poplatku za hotovostní režim splátek ve výši 8 000 Kč je rovněž ve zjevném rozporu s dobrými mravy, a je tedy stejně jako ujednání o administrativním poplatku absolutně neplatné podle § 580 odst. 1 ve spojení s § 588 o. z.
23. Žalované naopak na základě posuzované smlouvy nepochybně vznikla povinnost zaplatit sjednaný poplatek za pojištění ve výši 480 Kč a poplatek za doplňkové asistenční služby ve výši 540 Kč, neboť za tyto poplatky byly sjednány volitelné doplňkové služby a výše poplatků je podle názoru soudu odpovídající charakteru a rozsahu těchto služeb, kdy žalovaná byla pojištěna pro případ její neschopnosti úvěr splácet, respektive mohla využít možnosti sjednaných asistenčních služeb.
24. S ohledem na shora uvedené lze tedy konstatovat, že žalované dle smlouvy o úvěru ze dne 6. 12. 2018 vznikla povinnost zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně, respektive následně žalobkyni samotné jistinu úvěru ve výši 20 000 Kč, úrok ve výši 4 000 Kč, poplatek za sjednané pojištění ve výši 480 Kč a poplatek za sjednané asistenční služby ve výši 540 Kč, celkem tedy 25 020 Kč. V řízení nebylo prokázáno, že by žalovaná na tento dluh uhradila více, než kolik vyplývá z podané žaloby, tedy více než 8 000 Kč. Soud proto uvedenou částku započetl na shora uvedený celkový dluh žalované z předmětné smlouvy a dospěl k závěru, že žalované zbývá uhradit 17 020 Kč. Uložil proto žalované povinnost uvedenou částku žalobkyni zaplatit, a to včetně běžícího úroku v žalobkyní požadované výši 25,77 % ročně (je zcela věcí rozhodnutí žalobkyně, pokud požadovala v žalobě úhradu smluvního úroku v nižší sazbě, než jaká byla sjednána ve smlouvě) z dlužné částky ve výši 17 020 Kč za dobu ode dne následujícího dni splatnosti poslední sjednané splátky úvěru (tj. od 31. 1. 2020) do zaplacení. Zároveň přiznal žalobkyni právo na zaplacení zákonného úroku z prodlení z téže dlužné částky za totéž období. Nárok na zaplacení úroku z prodlení se opírá o § 1970 o. z., výše přiznaného úroku z prodlení se pak řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb., za jehož účinnosti se žalovaná dostala do prodlení s úhradou svého peněžitého dluhu.
25. Co do zbývající požadované částky ve výši 12 000 Kč s úrokem a úrokem z prodlení, jejichž zaplacení se žalobkyně domáhala nad rámec úroku a úroku z prodlení přiznaných ve výroku I. tohoto rozsudku a uvedených v předchozím odstavci, pak soud ze shora popsaných důvodů žalobu jako nedůvodnou zamítl.
26. Naprosto stejným způsobem nahlížel soud i na dluh žalované vzniklý z titulu druhé ze smluv o úvěru uzavřené dne 6. 9. 2018, a to pouze s tím rozdílem, že v této smlouvě nebyl sjednán poplatek za doplňkové asistenční služby. I v tomto případě tedy soud uzavřel, že žalované vznikla povinnost uhradit jistinu ve výši 25 000 Kč, úrok ve výši 4 250 Kč a poplatek za sjednané pojištění ve výši 624 Kč. Naopak stejně jako u smlouvy uzavřené dne 6. 12. 2018 posoudil jako absolutně neplatné ujednání o poplatku za administrativní činnost ve výši 5 000 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 13 000 Kč, a to z naprosto stejných důvodů, které již nastínil výše. Žalovaná tak celkem dle smlouvy byla povinna uhradit 29 874 Kč. V řízení nebylo prokázáno, že by na svůj dluh z této smlouvy uhradila více než žalobkyní tvrzených 16 600 Kč. Soud proto opět tuto úhradu započetl oproti celkové dlužné částce a dospěl k závěru, že žalované zbývá uhradit ještě 13 274 Kč. Zavázal ji proto k zaplacení této částky a současně i smluvního úroku ve výši 21,27 % ročně z dlužné částky za dobu od 6. 3. 2020 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení z téže dlužné částky za totéž období. Ve zbytku pak žalobu zamítl.
27. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř., tedy podle poměru úspěchu a neúspěchu obou účastníků ve věci. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky v celkové výši 60 294 Kč s příslušenstvím. Žalobě bylo vyhověno co do částky 30 294 Kč s příslušenstvím, naopak co do částky 30 000 Kč s příslušenstvím byla žaloba zamítnuta. Poměr úspěchu a neúspěchu ve věci tedy činí 50 % ku 50 % a lze tedy konstatovat, že obě účastnice měly z procesního hlediska v řízení naprosto totožný úspěch. Soud proto ve smyslu shora citovaného ustanovení žádné z nich právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.
28. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. na tři dny od právní moci tohoto rozsudku.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Hradci Králové – pobočce v Pardubicích. Odvolání je třeba podat u Okresního soudu ve Svitavách.
Nebude-li povinnost uložená vykonatelným rozhodnutím splněna dobrovolně, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci.