Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

9 C 15/2023-48

Okresní soud ve Svitavách rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Horákem ve věci

žalobkyně: ; právnická osoba, IČO

sídlem adresa žalobkyně

zastoupená advokátkou anonymizováno jméno příjmení, anonymizováno.

sídlem adresa

proti

žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum

bytem adresa žalovaného

o zaplacení 14 200 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 14 200 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně od 5. 11. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni k rukám její zástupkyně náklady řízení ve výši 1 450 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 14 200 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně od 5. 11. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni k rukám její zástupkyně náklady řízení ve výši 1 450 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b>

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 14. 11. 2022 domáhala po žalovaném zaplacení 14 200 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 5. 11. 2021 do zaplacení, a to z titulu smlouvy o zápůjčce, která měla být mezi účastníky uzavřena 3. 8. 2021. Žalobkyně tvrdila, že na základě uvedené smlouvy poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se měl zavázat, že žalobkyni uvedenou částku vrátí a současně zaplatí poplatek za poskytnutí zápůjčky ve výši 4 200 Kč, obojí ve lhůtě do 4. 11. 2021. Tento svůj závazek však nesplnil řádně a včas. V důsledku prodlení s vrácením zápůjčky vznikla žalovanému povinnost uhradit žalobkyni vedle dlužné jistiny a poplatku rovněž zákonný úrok z prodlení, účelně vynaložené náklady vzniklé v souvislosti s jeho prodlením (poplatky za celkem pět odeslaných písemných výzev po 500 Kč) v celkové výši 2 500 Kč a smluvní pokutu ve výši 3 600 Kč, která odpovídala smluvní sazbě sjednané v čl. 2 smlouvy ve výši 0,1 % z dlužné částky (10 000 Kč) denně za období od 5. 11. 2021 do 31. 10. 2022. Žalovaný na svůj dluh ze smlouvy uhradil pouze 5 800 Kč, přičemž žalobkyně tyto úhrady započetla na shora uvedené náklady vzniklé v souvislosti s prodlením žalovaného a na smluvní pokutu. Po žalovaném se domáhala zaplacení zbývající dlužné částky ve výši 14 200 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení za dobu ode dne následujícího sjednanému dni splatnosti zápůjčky do zaplacení.

2. Žalovaný žalobou uplatněný nárok neuznal. Uvedl, že je již tři roky po úspěšném oddlužení a že se poučil, že nemá na svou osobu přebírat další závazky ve formě jakýchkoliv úvěrů. Se žalobkyní žádnou smlouvu neuzavřel. V době, kdy mu měla být dle žalobkyně poskytnuta zápůjčka, došlo k napadení jeho internetového účtu a bankovního systému v mobilu v rámci Google platformy a banky, u které má vedený účet a internetové bankovnictví. Žalovaný vše ohlásil na policii, která mu však sdělila, že se věcí nebude zabývat, neboť se jednalo o platby do zahraničí. U banky a všech přístupů si změnil hesla a od té doby je už vše v pořádku a žádná společnost přes jeho účet neprováděla žádné další finanční transfery.

3. Soud nařídil ve věci jednání na den 22. 3. 2023. Žalobkyně i její zástupkyně se z tohoto jednání omluvily, přičemž souhlasily, aby soud projednal věc v jejich nepřítomnosti. Proto tak soud v souladu s  , v účinném znění (dále jen„ “), učinil. Žalovaný, který se k jednání dostavil, nad rámec argumentace, která byla obsažena v jeho shora popsaném vyjádření k žalobě, uvedl, že před jednáním se snažil ověřit si poskytnutí peněžních prostředků od žalobkyně na svém internetovém bankovnictví, kde však žádnou platbu nedohledal. Upozornil na to, že v minulosti mu některé úvěrové společnosti zasílaly peníze prostřednictvím právnická osoba právnická osoba Žalovaný si přitom ověřil, že tato společnost získala příslušné oprávnění od ČNB k poskytování platebních služeb až od 11. 3. 2022. Žalovanému od žalobkyně přišly nějaké upomínky, on na ně reagoval a snažil se žalobkyni jí požadovanou pohledávku splácet, neví však přesně, jako částku jí uhradil, mohlo to být v žalobě uvedených 5 800 Kč, ale více. Musel však přestat splácet, když mu byl významným způsobem ponížen příspěvek na péči a nezbývaly mu prostředky na úhradu splátek dluhu. Ten splácel i přesto, že s nárokem žalobkyně nesouhlasí, neboť žalobkyně na něj vyvíjela tlak a on se bál toho, aby nemusel čelit například exekuci. Žalobkyni se opakovaně snažil kontaktovat a dohodnout se s ní na nějakých rozumných splátkách, nikomu se však nedovolal a žalobkyně nereagovala na jeho dopisy.

4. Soudu je z úřední činnosti známo, že žalovaný uplatňuje shora uvedenou procesní obranu (tvrzení o napadení jeho internetového bankovnictví) u zdejšího soudu opakovaně v různých řízeních, jejichž předmětem jsou nároky vyplývající ze smluv o spotřebitelských úvěrech. Namátkou lze jmenovat např. řízení vedená pod sp. značkami nebo . Vzhledem k tomu, že v řízení sp. zn. soud prováděl dokazování ve vztahu k posouzení pravdivosti tvrzení žalovaného o napadení jeho internetového bankovnictví, opatřil si soud z vlastní iniciativy z uvedeného spisu související důkazy. Konkrétně se jednalo o výpis z běžného účtu žalovaného za období od 2. 6. 2021 do 27. 10. 2021 a zprávy právnická osoba Bylo by totiž v rozporu se zásadou rychlosti a hospodárnosti řízení, pokud by soud opětovně žádal banku žalovaného o předložení těchto listin, které lze přitom považovat za klíčové pro posouzení pravdivosti skutkové verze žalovaného. Níže proto soud ve výčtu provedených důkazů uvádí nikoliv pouze listinné důkazy předložené žalobkyní, ale rovněž důkazy, které si opatřil shora uvedeným způsobem.

5. Ze smlouvy o zápůjčce, z jejíhož obsahu se podává, že byla uzavřena mezi žalobkyní a žalovaným dne 3. 8. 2021, soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému bezúčelovou a bezhotovostní zápůjčku ve výši 10 000 Kč, a to ve prospěch bankovního účtu č. bankovní účet. Žalovaný se zavázal, že poskytnuté peněžní prostředky žalobkyni vrátí a současně zaplatí poplatek za poskytnutí zápůjčky ve výši 4 200 Kč, a to ve třech splátkách, přičemž první splátka ve výši 4 733 Kč byla splatná 31. den od poskytnutí zápůjčky, druhá splátka ve výši 4 733 Kč byla splatná 62. den od poskytnutí zápůjčky a třetí splátka ve výši 4 734 Kč byla splatná 93. den od poskytnutí zápůjčky. Dle čl. 2 smlouvy okamžikem prodlení žalovaného se splacením zápůjčky i jakékoliv její části veškeré doposud vyúčtované poplatky měly přirůst k jistině a stát se její součástí. Zároveň byla pro případ prodlení žalovaného v uvedeném ustanovení sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení a dále povinnost žalovaného uhradit zákonný úrok z prodlení a účelně vynaložené náklady, které žalobkyni vzniknou v souvislosti s jeho prodlením. Mezi ty byl dle smlouvy řazen mimo jiné poplatek za písemnou výzvu k úhradě ve výši 500 Kč.

6. Z výpisu z běžného účtu žalobkyně č. bankovní účet bylo zjištěno, že žalobkyně dne 3. 8. 2021 odeslala ve prospěch bankovního účtu žalovaného č. bankovní účet peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, a to pod variabilní symbol (rodné číslo žalovaného). V poznámce pro příjemce byl uveden text:„ AV: Identifikace klienta a poskytnutí zápůjčky od anonymizována tři slova“ Z uvedeného účtu žalovaného byla dne 2. 8. 2021 ve prospěch účtu žalobkyně provedena platba ve výši 1 Kč.

7. Z výpisu z běžného účtu žalovaného č. bankovní účet za období od 2. 6. 2021 do 27. 10. 2021 bylo zjištěno, že ve prospěch tohoto účtu byla dne 3. 8. 2021 připsána ze shora uvedeného bankovního účtu žalobkyně platba ve výši 10 000 Kč. Ve shora uvedeném období byl na tento účet žalovanému od úřadu práce vyplácen příspěvek na péči, od ČSSZ invalidní důchod, z účtu pak odcházely nejrůznější druhy plateb, dle poznámek k uvedeným platbám se jednalo např. o platby za pojištění nebo nákup traktoru, zjevně rovněž i o splátky úvěrů.

8. Ze zpráv právnická osoba z 23. 9. 2022 a 25. 10. 2022 bylo zjištěno, že internetové bankovnictví žalovaného bylo blokováno v období od 28. 6. 2021 do 13. 7. 2021, žalovaný kontaktoval banku ohledně odblokování přístupu do internetového bankovnictví s tím, že si jej sám zablokoval několikrát chybně zadanými údaji. Banka přitom neeviduje žádné podezření na zneužití jeho údajů.

9. Z písemných upomínek ze 7. 10. 2021, 18. 10. 2021, 6. 11. 2021, 15. 11. 2021 a 28. 11. 2021 soud zjistil, že žalobkyně celkem v pěti případech vyzývala žalovaného k úhradě jeho dluhu z předmětné smlouvy o zápůjčce.

10. Z předžalobní výzvy z 3. 10. 2022 soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu ze smlouvy o zápůjčce rovněž prostřednictvím zástupkyně žalobkyně, přičemž byl upozorněn na to, že v případě neuhrazení dluhu bude přistoupeno k jeho soudnímu vymáhání.

11. Provedené důkazy soud hodnotil jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přičemž v souladu s  přihlížel k tomu, co v řízení vyšlo najevo, zejména k tomu, co uvedl v rámci své procesní obrany proti podané žalobě žalovaný. Musel přitom vyřešit především to, zda lze mít za prokázané, že mezi účastníky skutečně došlo k uzavření smlouvy o zápůjčce a zda žalovanému byly vyplaceny peněžní prostředky, které dle žalobkyně tvořily předmět této smlouvy.

12. Žalovaný na jednu stranu tvrdil, že žádnou smlouvu se žalobkyní neuzavřel a žádné peněžní prostředky od ní neobdržel, zároveň však připustil, že mu byly ze strany žalobkyně zaslány výzvy k úhradě dluhu a že na tyto reagoval a snažil se žalobkyní požadované peněžní prostředky splácet, dokud mu to jeho aktuální finanční situace dovolovala, neboť měl strach z toho, jaké budou následky, pokud splácet nebude. Soudu se toto vysvětlení samo o sobě nejeví jako příliš přesvědčivé (proč by žalovaný splácel dluh, pokud by byl přesvědčen o tom, že mu žádný nevznikl…), především je však v rozporu s tím, co vyplynulo z provedených listinných důkazů. Žalovaný totiž zjevně dne 2. 8. 2021, tedy bezprostředně předtím, než mělo dojít k uzavření předmětné smlouvy o zápůjčce (3. 8. 2021), zaslal ze svého bankovního účtu ve prospěch účtu žalobkyně platbu ve výši 1 Kč. Taková platba obvykle v případě smluv uzavíraných elektronicky představuje poplatek, jehož prostřednictvím se poskytovatel úvěru snaží ověřit, že jeho klient je majitelem bankovního účtu, na který mu má být poskytnut úvěr (případně zápůjčka). Pro danou věc je však zejména klíčové, že žalobkyně prokazatelně poskytla žalovanému částku 10 000 Kč, což rovněž vyplývá jak z výpisu z účtu žalobkyně, tak i z výpisu z účtu žalovaného. Výše této částky koresponduje s výší zápůjčky dle textu žalobkyní předložené smlouvy, zároveň bylo v poznámce k provedené platbě výslovně zmíněno, že se jedná o zápůjčku od žalobkyně, a platba byla označena variabilním symbolem, který odpovídá rodnému číslu žalovaného. Všechny tyto indicie jednoznačně nasvědčují tomu, že k uzavření smlouvy o zápůjčce mezi účastníky skutečně došlo a že žalovaný na jejím podkladě inkasoval od žalobkyně částku 10 000 Kč. Platba mezi oběma účty přitom proběhla přímo, právnická osoba právnická osoba se na jejím provedení nikterak nepodílela, pokud tedy žalovaný poukazuje na to, že tato společnost v dané době nedisponovala příslušným oprávněním pro poskytování platebních služeb, nemá taková skutečnost (i pokud by to byla pravda) pro řešenou věc jakoukoliv relevanci.

13. Neobstojí ani tvrzení žalovaného o tom, že v inkriminované době bylo někým napadeno jeho internetové bankovnictví. Žalovaný pro toto své tvrzení nepředložil jediný důkaz, naopak, ze soudem opatřených zpráv od banky žalovaného lze mít za prokázané, že banka neeviduje žádný pokus o zneužití přihlašovacích údajů žalovaného do jeho internetového bankovnictví a že i když toto bylo určitý čas blokováno, dělo se tak proto, že sám žalovaný opakovaně chybně zadal přihlašovací údaje. V době, kdy mu byla předmětná zápůjčka poskytnuta, navíc žalovaný zjevně svůj účet již opět používal, a to i k běžným platbám, a z výpisu za uvedené období nelze dovodit, že by o pohybech na své účtu nevěděl, nebo že by snad jeho účet byl někým zneužit k podvodnému vylákání peněžních prostředků od žalobkyně jménem žalovaného. Žalovaný neprokázal ani své další tvrzení, že celou věc ohlásil na policii, která údajně měla odmítnout věcí se zabývat.

14. Veden shora popsanými úvahami, soud vzal za prokázaný následující skutkový stav věci:

Žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 3. 8. 2021 smlouvu o zápůjčce, na jejímž podkladě ještě téhož dne poskytla žalovanému převodem na jeho bankovní účet, z něhož předtím žalovaný zaslal na účet žalobkyně ověřovací poplatek ve výši 1 Kč, peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal, že tuto částku žalobkyni vrátí a současně zaplatí poplatek za poskytnutí zápůjčky ve výši 4 200 Kč, a to ve třech splátkách tak, že první splátka ve výši 4 733 Kč byla splatná 31. den od poskytnutí zápůjčky, druhá splátka ve výši 4 733 Kč byla splatná 62. den od poskytnutí zápůjčky a třetí splátka ve výši 4 734 Kč byla splatná 93. den od poskytnutí zápůjčky, tj. k datu 4. 11. 2021. Účastníci se ve smlouvě sjednali pro případ prodlení žalovaného s vrácením zápůjčky smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky denně a povinnost žalovaného zaplatit žalobkyni účelně vynaložené náklady související s prodlením žalovaného, konkrétně mimo jiné též poplatek za každou písemnou výzvu k úhradě ve výši 500 Kč. Rovněž bylo mezi nimi ujednáno, že okamžikem prodlení žalovaného se splacením zápůjčky nebo jakékoliv její části veškeré dosud vyúčtované poplatky přirostou k jistině a stanou se její součástí. Žalobkyně celkem pětkrát písemně upomínala žalovaného o zaplacení jeho dluhu z předmětné smlouvy, následně pak žalovanému prostřednictvím své zástupkyně zaslala ještě předžalobní výzvu.

15. Po právní stránce soud hodnotil věc jako spor ze smlouvy o zápůjčce uzavřené podle a násl. , v účinném znění (dále jen„ o. z.“), která zároveň vykazovala znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu příslušných ustanovení , o spotřebitelském úvěru v účinném znění (dále jen„ ZSÚ“).

16. Podle § 2390 o. z., přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

Podle § 2392 odst. 1 věty prvé o. z. lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky.

Podle § 122 odst. 1 ZSÚ může věřitel pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze

a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu,

b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo

c) smluvní pokutu.

Podle § 122 odst. 2 věty prvé ZSÚ uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy.

Podle § 122 odst. 3 ZSÚ souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výši spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč.

17. V řízení bylo prokázáno, že mezi účastníky došlo uzavřením smlouvy o zápůjčce podle § 2390 o. z. ke vzniku závazkového právního vztahu. Zatímco žalobkyně svou povinnost ze smlouvy splnila, neboť poskytla žalovanému peněžní prostředky v ujednané výši, žalovaný svému závazku nedostál, neboť tyto prostředky spolu s poplatkem za jejich poskytnutí nevrátil žalobkyni v ujednaném termínu splatnosti. Výši poplatku za poskytnutí zápůjčky, který v daném případě plní funkci úroku ve smyslu § 2392 odst. 1 věty prvé o. z., soud neposoudil jako nepřiměřenou, a to zejména s ohledem na to, že v daném případě se jednalo o krátkodobou zápůjčku splatnou ve lhůtě 3 měsíců a pro žalobkyni by nemělo ekonomický smysl, pokud by takovou zápůjčku úročila roční úrokovou sazbou v místě a čase obvyklou pro spotřebitelské úvěry s delší dobou splatnosti (1 rok a více), která je samozřejmě neporovnatelně nižší. Navíc nelze přehlížet, že žalovaný obdržel potřebné peněžní prostředky bez nutnosti zajištění či jejich účelové vázanosti a nemusel absolvovat jistě nepoměrně přísnější test jeho úvěruschopnosti, jakému by byl podroben, pokud by o podobnou zápůjčku požádal některou banku a který by mohl vést i k tomu, že by potřebné peněžní prostředky vůbec nezískal. Proto soud posoudil jako oprávněný jak nárok na zaplacení dlužné jistiny zápůjčky, tak i poplatku za její poskytnutí.

18. Žalobkyni v důsledku prodlení žalovaného s vrácením zápůjčky vzniklo dle čl. 2 smlouvy rovněž právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % z dlužné částky denně. Jak vyplývá z podané žaloby, žalobkyně vůči žalovanému uplatnila právo na zaplacení smluvní pokuty ve shora uvedené denní sazbě z dlužné částky ve výši 10 000 Kč za dobu od 5. 11. 2021 (1. den prodlení žalovaného) do 31. 10. 2022. Za toto období činila smluvní pokuta celkem 3 600 Kč. I nárok na její zaplacení lze s ohledem na to, že žalovaný nesplnil povinnost, která byla smluvní pokutou utvrzena, považovat za oprávněný, neboť žalobkyní požadovaná smluvní pokuta nepřesahuje limit stanovený v § 122 odst. 3 ZSÚ, tedy polovinu jistiny zápůjčky.

19. Pokud jde o nárok na zaplacení částky 2 500 Kč z titulu účelně vynaložených nákladů souvisejících s prodlením žalovaného, tento soud považuje za oprávněný pouze částečně. Jak vyplývá z předložených důkazů, žalobkyně vyzývala žalovaného k úhradě jeho dluhu ze smlouvy o zápůjčce celkem pěti písemnými upomínkami. Soud má však za to, že takový postup nelze považovat za účelný. Podle názoru soudu v situaci, kdy dlužník nereaguje ani na opakovanou upomínku k zaplacení dluhu ze strany věřitele, již nemá smysl, aby jej věřitel nadále upomínal, naopak je namístě přistoupit k soudnímu vymáhání dluhu, neboť je evidentní, že dlužník jej dobrovolně zaplatit nehodlá. Soud proto za účelně vynaložené náklady považuje toliko částku ve výši 1 000 Kč, která odpovídá sjednanému poplatku za dvě písemné upomínky k úhradě dluhu (čl. 2 smlouvy). Naopak na zbývající nárokovanou částku ve výši 1 500 Kč je třeba ve smyslu § 122 odst. 1 písm. a) ZSÚ nahlížet jako na smluvní pokutu, neboť se nejedná o účelně vynaložené náklady vzniklé v souvislosti s prodlením žalovaného. Z uvedené částky pak lze za oprávněný považovat pouze nárok na zaplacení 1 400 Kč, neboť tato částka ve spojení se smluvní pokutou nárokovanou žalobkyní v částce 3 600 Kč (viz předchozí odstavec) dosahuje částky 5 000 Kč odpovídající polovině poskytnuté jistiny zápůjčky, a tedy maximální výše smluvní pokuty, kterou si žalobkyně z titulu smlouvy o zápůjčce mohla dle § 122 odst. 3 ZSÚ po žalovaném nárokovat. Ve zbytku, tj. v částce 100 Kč, již smluvní pokuta přesahuje zákonný limit, a nárok na její úhradu nelze žalobkyni přiznat.

20. Ze shora popsaných důvodů soud uzavřel, že žalovaný byl na podkladě předmětné smlouvy o zápůjčce povinen uhradit žalobkyni jistinu ve výši 10 000 Kč, poplatek za poskytnutí zápůjčky ve výši 4 200 Kč, účelně vynaložené náklady související s prodlením žalovaného ve výši 1 000 Kč a smluvní pokutu ve výši 5 000 Kč, celkem tedy částku 20 200 Kč. Podle žaloby přitom žalovaný doposud žalobkyni zaplatil pouze 5 800 Kč. Vzhledem k tomu, že toto tvrzení žalobkyně žalovaný nevyvrátil (uvedl, že je možné, že uhradil uvedenou částku, nebo i více, přesnou výši jeho úhrad však nesdělil), vycházel soud z toho, že na svůj dluh ze smlouvy skutečně uhradil 5 800 Kč. Tyto úhrady soud odečetl od celkové dlužné částky ve výši 20 200 Kč a uzavřel, že žalovanému zbývá doplatit 14 400 Kč. Vzhledem k tomu, že žalobkyně se domáhala úhrady částky 14 200 Kč s příslušenstvím, lze její nárok považovat za oprávněný, proto soud podané žalobě v plném rozsahu vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni zmíněných 14 200 Kč, a to včetně zákonného úroku z prodlení z této částky za dobu ode dne následujícího dni splatnosti poslední splátky zápůjčky (tj. od 5. 11. 2021) do zaplacení. Nárok na zaplacení úroku z prodlení se opírá o o. z., neboť žalovaný se dostal do prodlení s úhradou svého peněžitého dluhu a z ničeho nevyplývá, že by za toto prodlení nebyl odpovědný. Výše přiznaného úroku z prodlení se řídí

21. Žalobkyně měla v řízení plný procesní úspěch a podle jí tak vůči žalovanému svědčí právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a z nákladů zastoupení ve výši 1 050 Kč Náklady zastoupení žalobkyně tvoří mimosmluvní odměna advokáta ve výši 750 Kč za dva úkony právní služby učiněné ve smyslu vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. , advokátního tarifu v účinném znění (dále jen„ AT“), a to za převzetí a přípravu zastoupení a sepis žaloby, kdy každý z těchto úkonů je podle bodu 2 AT honorován sazbou odměny ve výši 300 Kč, a za jeden úkon právní služby učiněný ve smyslu AT (jednoduchá výzva k plnění), který je honorován poloviční sazbou ve výši 150 Kč. Dále jsou náklady zastoupení tvořeny třemi paušálními náhradami hotových výdajů po 100 Kč podle AT. Soud tak uložil žalovanému povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení v celkové výši 1 450 Kč, a to k rukám její zástupkyně ( ).

22. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností stanovil soud podle na tři dny od právní moci tohoto rozsudku.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Hradci Králové – pobočce v Pardubicích. Odvolání je třeba podat u Okresního soudu ve Svitavách.

Nebude-li povinnost tímto rozsudkem uložená splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí či exekuci.