Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

42 C 266/2022-25

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní Mgr. Michaelou Janošcovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

o zaplacení částky 12 890,38 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 12 890,38 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 688,42 Kč od 23. 4. 2019 do 25. 7. 2022, úrokem ve výši 8,05 % ročně z částky 12 890,38 Kč od 26. 7. 2022 do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 821,03 Kč od 22. 1. 2022 do 25. 7. 2022 a zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 12 890,38 Kč od 26. 7. 2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 2 252 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 12 890,38 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 688,42 Kč od 23. 4. 2019 do 25. 7. 2022, úrokem ve výši 8,05 % ročně z částky 12 890,38 Kč od 26. 7. 2022 do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 821,03 Kč od 22. 1. 2022 do 25. 7. 2022 a zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 12 890,38 Kč od 26. 7. 2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 2 252 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 12 890,38 Kč spolu s příslušenstvím specifikovaným ve výroku I. rozsudku, když žalovanou částku měla žalovaná dlužit na základě smlouvy o úvěru ke kreditní kartě číslo, uzavřené mezi žalovanou a žalobkyní (dále i jen banka) dne 23. 4. 2019. Nedílnou součástí smlouvy pak byly obchodní podmínky banky pro ČSOB kreditní kartu. Na základě takto mezi uvedenými subjekty uzavřené smlouvy o úvěru banka poskytla žalovanému úvěr až do výše sjednaného úvěrového limitu 10 000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet žalobkyni spolu se smluvenými úroky ve výši 19,90 % ročně a poplatky v pravidelných měsíčních splátkách v minimální výši 5 % z vyčerpané částky úvěru, minimálně však ve výši 500 Kč. Pokud žalovaná neplnila řádně a včas své peněžité závazky ze smlouvy, byla žalobkyně oprávněna účtovat žalované z částek po splatnosti úroky z prodlení v zákonné výši, veškeré splatné částky pak byla žalobkyně oprávněna inkasovat přímo z běžného účtu žalované č. bankovní účet, přičemž žalobkyně evidovala veškeré čerpání a splácení úvěru ze strany žalované na úvěrovém účtu č. bankovní účet. Vzhledem k tomu, že se žalovaná dostala do prodlení s úhradou pravidelných splátek i přes opakované upomínky ze strany žalobkyně, prohlásila žalobkyně úvěr ke dni 21. 1. 2022 za splatný. Přehled čerpání peněžních prostředků a úhrad je patrný z transakční historie. Žalované byly dále účtovány poplatky dle platného Sazebníku poplatků, které se dnem připsání na účet v souladu se smlouvou stávaly součástí vyčerpané jistiny. Po datu poslední úhrady dne 26. 5. 2021 ze strany žalované a po následném posledním čerpání peněžních prostředků dne 30. 5. 2021 ve výši 450 Kč, kdy zůstávala dlužná jistina ve výši 10 141,55 Kč, byl žalované 6 x účtován pravidelný poplatek za služby spojené s kreditní kartou ve výši 30 Kč, 3 x poplatek za výzvu k úhradě dlužné částky ve výši 500 Kč a dále účtovány smluvní úroky ve výši 19,90 % ročně které se rovněž v souladu se smlouvou stávaly součástí vyčerpané jistiny dnem následujícím po dni splatnosti, tj. vždy k 22. dni v měsíci, pakliže nedošlo k jejich úhradě. Žalované byly takto po datu poslední úhrady vyúčtovány a připsány k tíži úvěrového účtu úroky ze dne 22. 6. 2021 ve výši 173,81 Kč, ze dne 22. 7. 2021 ve výši 168,61 Kč, ze dne 22. 8. 2021 ve výši 184,10 Kč, ze dne 22. 9. 2021 ve výši 198,90 Kč, ze dne 22. 10. 2021 ve výši 171,04 Kč, ze dne 22. 11. 2021 ve výši 86,97 Kč a ze dne 22. 12. 2021 ve výši 85,40 Kč. Dále žalobkyně doplila, že před uzavřením smlouvy posoudila s odbornou péčí úvěruschopnost žalované na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných o žalované, jakož i nahlédnutím do informačních databází o bonitě a důvěryhodnosti spotřebitele. V prvé řadě posuzovala žalovanou na základě údajů vyplněných v samotné Žádosti žalované o poskytnutí úvěru ze dne 23. 4. 2019 a dále měla k dispozici historické výpisy z běžného účtu žalované č. bankovní účet vedeného u žalobkyně za období posledních osmi měsíců před poskytnutím úvěru. V tomto směru zejména vyhodnotila, že na předmětný běžný účet žalované v období posledních osmi měsíců přicházely pravidelné platby, jejichž výši vyhodnotila žalobkyně jako dostatečnou ke splácení předmětného úvěrového produktu. Dále žalobkyně prověřila výši závazků a platební morálku žalované z databází (tzv. úvěrových registrů) umožňujících posouzení úvěruschopnosti žalované a dalších informačních zdrojů nezávislých na žalované. Na základě Žádosti žalované o poskytnutí úvěru a v návaznosti na poskytnuté sociodemografické informace a behaviorální data o žalované ze strany schvalovatele CF a rovněž po prověření pravidelných finančních příjmů žalované následně tedy žalobkyně ověřila s náležitou odbornou péčí všechny rozhodující informace o žalované a rovněž vyhodnotila možná rizika vztahující se jednak k osobě žalované a jednak ke konkrétnímu požadovanému produktu a neopomněla zdokumentovat ani již dříve uzavřené obchody se žalovanou, a to jak stále existující, tak i již ukončené. Žalovaná přitom neměla v době žádosti žádný negativní záznam týkající se jeho platební morálky a ve všech případech tedy žalovaná své dřívější úvěrové závazky vždy řádně a včas plnila. Žalobkyně tedy neměla žádný důvod pochybovat o tom, že by žalovaná řádně a včas neplnila své závazky. Dále byla žalovaná prolustrována i v databázi neplatných dokladů vedené Ministerstvem vnitra ČR, prověřena jak v Insolvenčním rejstříku, tak také v Centrální evidenci exekucí, jakož i v BRKI, NRKI a SOLUS.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Soud ve věci usnesením ze dne 31. 10. 2022 vyzval žalovanou, aby se vyjádřila, zda podle , (dále i jen ), souhlasí s projednáním věci a rozhodnutím bez nařízení jednání s tím, že byla současně poučena, že nevyjádří-li se do 5-ti dnů od doručení této výzvy, bude soud podle její souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalované řádně doručeno dnem 21. 11. 2022 náhradním doručením – formou uložení u pošty, přičemž žalovaná se k této výzvě nijak nevyjádřila, pročež soud vycházel z toho, že jak žalovaná, tak žalobkyně, která s tímto procesním postupem vyslovila souhlas již v samotné žalobě, s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Z žalobkyní předložených listinných důkazů učinil soud tato skutková zjištění: Žádostí o poskytnutí úvěru ze dne 24. 3. 2019, Smlouvou o úvěru ze dne 24. 3. 2019 číslo,u označenou jako Předsmluvní informace ke kreditní kartě, Oznámením o změně smlouvy ze dne 15. 1. 2021, Podmínkami pro kreditní karty, Všeobecnými obchodními podmínkami žalobkyně, formulářem Informace k pojištění dlužníků, je v řízení prokázáno, že žalovaná požádala žalobkyni o poskytnutí peněžní prostředky formou neúčelového revolvingového úvěru na dobu neurčitou až do výše maximálního úvěrového limitu 10 000 Kč, tento úvěr byl ze strany banky povolen, úvěr mohl být čerpán počínaje datem 23. 4. 2019, žalovaná se zavázala tento splácet v pravidelných měsíčních splátkách v minimální výši 5 % z vyčerpané částky úvěru ke dni vystavení výpisu, minimálně však ve výši 500 Kč; úvěr byl úročen úrokovou sazbou ve výši 19,90 % ročně, RPSN byla sjednána na 30,07 % ročně, splatnost měsíčních splátek úvěru byla sjednána původně vždy k 9. dni v měsíci, počínaje dnem 15. 1. 2021 dodatkem na 21. den v měsíci. Podle smlouvy se úroky, s jejichž placením byla žalovaná v prodlení, staly dnem následujícím po dni splatnosti součástí vyčerpané jistiny. Dále se žalovaná zavázala hradit žalobkyni poplatky za služby související s poskytnutým úvěrem ve výši dle Sazebníku poplatků, který byl součástí smlouvy, tyto poplatky se dle smlouvy okamžikem připsání na účet stávaly součástí vyčerpané jistiny. Nedílnou součástí smlouvy se staly podle dohody stran i obchodní podmínky banky.

5. Výpisem z účtu žalované vedeného u žalobkyně pod č. bankovní účet za období od 31. 8. 2018 do 19. 4. 2019 je dále prokázáno, že žalované na tento pravidelně docházela mzda od jejího zaměstnavatele, z účtu byly hrazeny platby SIPO, žalovaná nebyla v debetu. Výpisem CRIF a informacemi z Credit Bureau (CBCB Informace) je dále prokázáno, že žalovaná neměla v době žádosti z minulosti žádný negativní záznam týkající se platební morálky, ve všech případech tedy žalovaná své dřívější úvěrové závazky řádně a včas plnila.

6. Výpisem z úvěrového účtu žalované č. bankovní účet je dále prokázáno, že žalovaná poprvé čerpala dne 23. 4. 2019 částku 5 150 Kč, dále dne 26. 4. 2019 částku 2 650 Kč, dne 1. 5. 2019 částku 2 150 Kč, dne 31. 5. 2019 částku 30 Kč, dne 13. 6. 2019 částku 2 570 Kč, dne 24. 6. 2019 částku 1 050 Kč, dne 30. 6. 2019 částku 30 Kč, dne 19. 7. 2019 částku 270 Kč, dne 30. 7. 2019 částku 170 Kč atd., čerpané prostředky nepravidelně splácela, kdy takto splatila dne 11. 6. 2019 částku 500 Kč, dne 12. 6. 2019 částku 3 000 Kč, dne 9. 7. 2019 částku 500 Kč, dne 26. 8. 2019 částku 500 Kč, dne 10. 9. 2019 částku 600 Kč, dne 9. 10. 2019 částku 500 Kč, dne 12. 11. 2019 částku 510 Kč atd. Žalovaná provedla poslední úhradu na čerpanou jistinu dne 26. 5. 2021, kdy uhradila částku 559,62 Kč. Po této úhradě čerpala peněžní prostředky ve výši 9 691,55 Kč, přičemž následně žalovaná již ničeho neuhradila, naopak ještě dne 30. 5. 2021 čerpala peněžní prostředky celkem ve výši 450 Kč. Po tomto posledním čerpání peněžních prostředků zůstaly vyčerpané peněžní prostředky v částce 10 141,55 Kč. Žalované pak byly na účtu účtovány poplatky, kdy po datu poslední úhrady, tj. po datu 26. 5. 2021, a po následném posledním čerpání peněžních prostředků ze dne 30. 5. 2021, byl žalované vyúčtován ve dnech 31. 5. 2021, 30. 6. 2021, 31. 7. 2021, 31. 8. 2021, 30. 9. 2021 a 31. 10. 2021, tedy 6 x pravidelný poplatek za služby spojené s kreditní kartou ve výši 30 Kč, a ve dnech 7. 7. 2021, 28. 7. 2021 a 30. 8. 2021, tedy 3 x poplatek za výzvu k úhradě dlužné částky ve výši 500 Kč a dále účtovány smluvní úroky ve sjednané výši.

7. Výzvou banky ze dne 30. 8. 2021 a oznámením o zesplatnění ze dne 23. 1. 2022, vždy včetně dodejky pak vzal soud v řízení za prokázáno, že banka po výzvě k úhradě dluhu oznámila žalované zesplatnění celého úvěru ke kreditní kartě číslo a současně žalovanou vyzvala k úhradě dlužné částky v celkové výši ke dni 22. 1. 2022 13 345,31 Kč (splátka v prodlení včetně úroků, úroků z prodlení a poplatků) nejpozději do 30. 1. 2022 na účet č. bankovní účet.

8. Předžalobní upomínkou ze dne 4. 7. 2022, jakož i podacím lístkem z 8. 7. 2022 bylo v řízení dále prokázáno, že právní zástupkyně žalobkyně touto upomínkou vyzvala žalovanou k uhrazení dlužné částky, a to ve lhůtě do 11. 7. 2022 s tím, že v případě, že tuto částku žalovaná neuhradí, bude se žalobkyně splnění tohoto nároku domáhat soudní cestou, upomínku zástupkyně žalobkyně doručovala žalované na adresu dle smlouvy.

9. Všechny shora rozvedené a provedené důkazy přitom soud hodnotil jak jednotlivě, tak ve vzájemných souvislostech a dospěl k závěru, že tyto jsou ve shodě a navzájem se doplňují a podporují. Z těchto důvodů, jakož i s ohledem na to, že k pravosti a správnosti těchto důkazů ani nikdo z účastníků nevznesl žádné námitky, soud následně všechny provedené a shora popsané důkazy vyhodnotil jako zcela věrohodné a pravdivé. Soud přitom provedl všechny důkazy navrhované účastníky, přičemž potřeba provedení dalších důkazů v řízení nevyšla najevo.

10. Na základě výše uvedených zjištěných skutečností učinil soud skutkový závěr, že mezi stranami sporu byla dne 23. 4. 2019 uzavřena smlouva o úvěru číslo, na podkladě které banka poskytla žalované úvěr až do výše sjednaného úvěrového limitu 10 000 Kč, který se žalovaná zavázala splácet bance spolu se smluvenými úroky ve výši 19,90 % ročně a poplatky v pravidelných měsíčních splátkách v minimální výši 5 % z vyčerpané částky úvěru, minimálně však ve výši 500 Kč; žalovaná však své povinnosti neplnila řádně, pročež banka po opakovaných upomínkách využila svého práva a úvěr ke dni 22. 1. 2022 zesplatnila, k tomuto dni žalovaná dlužila bance celkem částku 13 345,31 Kč včetně úroků, úroků z prodlení a poplatků. Při posouzení úvěruschopnosti žalované před uzavřením smlouvy banka vycházela jednak z žádosti žalované, jednak z výpisů z jejího běžného účtu č. bankovní účet vedeného u žalobkyně za období posledních osmi měsíců před poskytnutím úvěru, z databází (tzv. úvěrových registrů) umožňujících posouzení úvěruschopnosti žalované, dále byla žalovaná lustrována i v databázi neplatných dokladů vedené Ministerstvem vnitra ČR, prověřena jak v Insolvenčním rejstříku, tak také v Centrální evidenci exekucí, jakož i v BRKI, NRKI a SOLUS.

11. Podle ust. , , smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Po právní stránce soud posoudil nárok žalobkyně ve smyslu shora citovaných zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je v celém rozsahu důvodná a lze ji proto v celém rozsahu vyhovět. Soud má v prvé řadě za to, že mezi žalobkyní a žalovanou byla dne 23. 4. 2019 uzavřena smlouva o úvěru, na podkladě které banka poskytla žalované úvěr až do výše sjednaného úvěrového limitu 10 000 Kč, který se žalovaná zavázala splácet bance v pravidelných měsíčních splátkách; současně se zavázala hradit bance i sjednané úroky ve výši 19,90 % ročně. Tato smlouva tak měla všechny podstatné náležitosti daného smluvního typu ve smyslu , . Nedílnou této smlouvy se pak v souladu s dohodou stran staly i obchodní podmínky žalobkyně, na které bylo výslovně odkázáno v samotné smlouvě ve smyslu , , a soud má za to, že v tomto směru je možno vyhodnotit tuto doložku odkazující na obchodní podmínky jako platnou, byť se v daném konkrétním případě jedná o smlouvu uzavřenou adhezním způsobem ve smyslu a násl. , , když v řízení žalobkyně prokázala samotnou písemnou smlouvou o úvěru, že v rámci této smlouvy ještě před podpisem žalované byla žalovaná jako slabší strana smlouvy seznámena právě s tím, že nedílnou součástí smlouvy jsou i obchodní podmínky banky. Vzhledem ke skutečnosti, že žalobkyně při poskytnutí těchto finančních služeb vystupovala v rámci své podnikatelské činnosti, zatímco žalovaná vystupovala jako fyzická osoba, která nejednala v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání, je nutno na předmětnou smlouvu pohlížet i jako na smlouvu spotřebitelskou ve smyslu ust. až 1867 , , a v tomto směru aplikovat i tato ustanovení směřující k ochraně spotřebitele. Ve smyslu jsou zakázána taková ujednání smluv, která zakládají významnou nerovnováhu práv nebo povinností v neprospěch spotřebitele. Podle věty druhé tohoto ustanovení však jsou předmětem přezkumu smluvní ujednání vymezující předmět plnění či jeho cenu pouze za předpokladu, že nejsou poskytnuta jasně a srozumitelně. V dané věci má soud za to, že ujednání o ceně úvěru bylo žalované poskytnuto jasně a srozumitelně, když žalovaná již v době podání žádosti o poskytnutí úvěru věděla, jaká je cena za poskytnutí tohoto úvěru. V projednávané věci navíc soud považuje tuto cenu za uzavření smlouvy za přiměřenou, okolnostem daného případu, když roční úroková sazba (RPSN) nepřevyšuje běžné RPSN poskytované při úvěrech ze strany bank. Současně pak je na tuto smlouvu nutno pohlížet jako na smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu , který stanovil některé podmínky pro smlouvy, jimiž se sjednával spotřebitelský úvěr. Vzhledem ke skutečnosti, že soud u dané smlouvy neshledal absenci požadavků stanovených v daném právním předpise, navíc má soud i za to, že banka v daném konkrétním případě dostála své povinnosti ve smyslu tohoto zákona a jako poskytovatel úvěru před uzavřením samotné úvěrové smlouvy posoudila úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, resp. i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Jak přitom vyslovil Nejvyššího soudu České republiky ve svém rozsudku sp. zn. „ povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto , o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Lze přisvědčit odvolacímu soudu, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185).“ Dle názoru okresního soudu je tato judikatura použitelná i v intencích nového zákona o spotřebitelském úvěru, tedy . Záměr zákonodárce, jakož i právní závěry, které Nejvyšší soud formuloval v tomto svém rozhodnutí, vycházel ze směrnice Evropského parlamentu a Radu 2008 /48/, a zcela jistě nebyl takový, že se odborná péče věřitele při poskytování úvěrů spotřebiteli má týkat toliko některých pochybných právních subjektů poskytujících úvěr. I v rozsudku Soudního dvora ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13, v němž došlo k interpretaci směrnice Evropského parlamentu a Radu 2008 /48/ soudní dvůr vyslovil, že„ tento článek musí být vykládán zaprvé v tom smyslu, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem, za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a že jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady, a zadruhé, že neukládá poskytovateli úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu informací poskytnutých spotřebitelem“. Jak dále konstatoval Krajský soud v Praze ve svém rozhodnutí ze dne 12. 12. 2019, sp.zn. ,„ ustanovení o povinnosti poskytovatele posoudit úvěruschopnost spotřebitele je normou s relativně neurčitou hypotézou a zákon již nestanoví taxativní výčet postupů, které musí být ze strany věřitele pro její naplnění provedeny. Odvolací soud si je taktéž vědom toho, že výklad dané normy by neměl vést k nereálným požadavkům kladeným na poskytovatele úvěrů a také na žadatele o ně v souvislosti s povinností zákonem ukládanou. Nicméně, pokud má být zachován smysl a účel dané úpravy a alespoň elementární míra požadovaného odborného posouzení úvěruschopnosti, nelze přehlížet, že toto posouzení není možné bez reálného zjištění nejen příjmů a dosavadního dluhového zatížení klienta (zejména pak již ve fázi vymáhání či insolvence podle dostupných databází), ale také alespoň podstatných, zcela základních, pravidelných a nezbytných výdajů, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou především již zmíněné náklady na bydlení. Neověření uváděných výdajů implikuje účelovost ze strany žalobkyně - snahu uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta.“ V daném případě pak žalobkyně tvrdila a dle soudu rovněž dostatečně prokázala, že měla dostatečně podrobné informace o příjmových a výdajových poměrech žalované, když tato u ní ještě před uzavřením úvěru měla veden běžný bankovní účet, na němž byly zcela transparentní jak její pravidelné příjmy, tak její pravidelné výdaje. Vzhledem k tomu pak soud posoudil danou smlouvu jako platnou i ve smyslu předmětného zákona. Banka přitom svůj závazek ze smlouvy splnila a dohodnuté finanční prostředky (úvěr) žalované skutečně poskytla, avšak žalovaná naopak svůj závazek ze smluv poskytnuté finanční prostředky a smluvený úrok bance hradit v dohodnutých splátkách se stanovenou splatností nesplnila a porušila. Banka pak žalovanou opětovně vyzývala k úhradě dlužných splátek a v důsledku porušení povinností žalované splácet úvěr řádně a včas pak využila svého práva sjednaného smlouvou a prohlásila úvěr za ihned splatný, přičemž požadovala okamžité předčasné splacení veškerých dlužných částek dle smlouvy.

13. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaná řádně a včas svůj dluh na úhradě jednotlivých předepsaných splátek úvěru a následně na úhradě celého dlužného zůstatku úvěru nesplnila, dostala se tak s úhradou popsaného dluhu ve smyslu ust. a násl. , , do prodlení. Žalobkyni tak proto vznikl vůči žalované též nárok na úhradu úroků z prodlení v zákonné výši 11,75% ročně, která ve smyslu ust. nař. vl. č. , odpovídala, resp. odpovídá výši repo sazby stanovené ČNB pro poslední den kalendářního pololetí, které předchází kalendářnímu pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů.

14. Vzhledem k výše uvedenému proto soud podané žalobě v celém rozsahu vyhověl a žalovanou zavázal, aby žalobkyni uhradila částku 12 890,38 Kč spolu s příslušenstvím, jak je toto specifikováno ve výroku I. tohoto rozsudku, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

15. Soudem stanovená lhůta k plnění vychází z ust. věta před středníkem a činí tři dny od právní moci rozsudku, když v daném případě zejména vzhledem k již dlouhé době trvání, povaze a nemalé výši dluhu, jakož i k dosavadnímu zcela pasivnímu postoji žalované k tomuto dluhu, soud žádné důvody pro poskytnutí lhůty delší, případně pro povolení splátek, neshledal, respektive tyto důvody nebyly ani žádným z účastníků ani tvrzeny. Žalovaný dluh navíc vychází ze smlouvy o úvěru, podle níž žalovaná již měla poskytnutou ze strany žalobkyně možnost svůj dluh pravidelně splácet, tuto svou možnost, resp. povinnost, však porušila a po žalobkyni nyní nelze spravedlivě požadovat, aby strpěla opětovnou možnost žalované hradit projednávaný dluh ve splátkách či ve lhůtě delší než zákonné, neboť by se jednalo o neúměrné zvýhodnění zájmů žalované na úkor oprávněného zájmu žalobkyně na řádné a včasné uspokojení dluhu.

16. Výrok o nákladech řízení má oporu prvotně v ust. , podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V daném řízení měla žalobkyně se svou žalobou plný úspěch, a proto jí dle citovaného ustanovení vzniklo právo na náhradu všech účelně vynaložených nákladů celého řízení. V projednávané věci však soud v souladu s vyhl. č. ve znění účinném od 1. 7. 2014, když žaloba byla ke zdejšímu soudu podána dne 27. 7. 2022, hodnotil při rozhodování o výši náhrady nákladů řízení specifika tohoto řízení, neboť žalobkyně je právnickou osobou, jejímž předmětem podnikání je mimo jiné bankovní činnost, přičemž z úřední činnosti soudu je známo, že žalobkyně s ohledem na předmět svého podnikání podává stovky žalob ve skutkově a právně obdobných věcech (kdy vymáhá pohledávky ze smluv o úvěru), a je tedy naplněn předpoklad vyhl. č. , tedy, že řízení je zahájeno na ustáleném vzoru, uplatněném opakovaně týmž žalobcem, ve skutkově i právně obdobných věcech. Pokud jde o ustálenost vzoru, jde o strukturované vylíčení nároků ze smlouvy o úvěru uvedením věřitele, data uzavření smlouvy (případně jejího čísla), výše pohledávky, výše úroků z úvěru a poplatků odkazem na smlouvu, poukazem na splátkovou povinnost dlužníka (často bez uvedení výše splátek), která byla porušena s následkem zesplatnění úvěru k určitému datu a vyčíslení požadované částky v jejich jednotlivých součástech s případným odkazem nay. Individualizace pohledávky je pak pouze doplněním konkrétních údajů, jako data, jména a částky (blíž. srovnej usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 9. 2014, č.j.  – 12). Základ právní argumentace v těchto žalobách, včetně její stylizace a formálního vyjádření je tak v podstatě zcela totožný a sepis této žaloby je pak spíše administrativním úkonem, než úkonem právní služby v pravém slova smyslu. Navíc v dané věci jde o předmět řízení, v rámci něhož peněžité plnění a tarifní hodnota nepřesahují hodnotu 50 000 Kč ve smyslu vyhl. č. S ohledem na uvedené proto soud dospěl k závěru, že je na místě žalobkyni za její první tři úkony právní pomoci (tzn. za zaslání předžalobní upomínky, za přípravu a převzetí zastoupení a za sepis žaloby) přiznat odměnu a režijní paušály dle vyhl. č. účinné od 1. 7. 2014.

17. Tyto celkové náklady jsou přitom představovány jednak zaplaceným soudním poplatkem ve výši 800 Kč a jednak částkou 1 452 Kč za náklady právního zastoupení žalobkyně mající oporu ve vyhl. č. (tvořené částkou 900 Kč jako odměnou dle bodu 2 vyhl. č. za tři žalobkyni účelně poskytnuté úkony právní pomoci v podobě přípravy a převzetí zastoupení, sepisu předžalobní výzvy a sepisu žaloby po 300 Kč v souladu s  vyhl.č. , 300 Kč jako tři režijní paušály po 100 Kč za tyto tři žalobkyni účelně poskytnuté úkony právní pomoci dle vyhl. č. , to vše pak včetně 21% DPH, kterou je povinen z přiznané odměny a náhrad odvést zástupkyně žalobkyně jako advokát, která v řízení osvědčila, že je registrovaným plátcem DPH). Žalovaná proto byla zavázána zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení právě částku 2 252 Kč, a to rovněž do tří dnů od právní moci rozsudku v souladu s ust. věta před středníkem , když ani zde soud důvody pro stanovení lhůty delší či pro povolení splátek neshledal, přičemž určené platební místo – k rukám právní zástupkyně žalobkyně – vychází z ust.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Frýdku-Místku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.