Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
21 C 60/2023-71
Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudkyní JUDr. Danou Fiedlerovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
zastoupená advokátkou Mgr. jméno příjmení
sídlem adresa
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení částka s příslušenstvím,
takto:
I. Žaloba, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku částka spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši částka od datum do datum, dále s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši částka od datum do datum, úrokem ve výši anonymizováno ročně z částky částka od datum do zaplacení a zákonným úrokem z prodlení ve výši anonymizováno ročně z částky částka od datum do zaplacení, se zamítá.
II. Žalobkyně je povinna nahradit žalovanému náklady řízení ve výši částka, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žaloba, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši [částka] od [datum] do [datum], dále s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši [částka] od [datum] do [datum], úrokem ve výši [anonymizováno] ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a zákonným úrokem z prodlení ve výši [anonymizováno] ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, se zamítá. II. Žalobkyně je povinna nahradit žalovanému náklady řízení ve výši [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným dne datum domáhala zaplacení částky částka s příslušenstvím z titulu smlouvy o příjmení půjčce číslo kterou uzavřel žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba, IČO, sídlem adresa, dne datum. Tvrdila, že právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši částka a žalovaný se zavázal, že tento úvěr splatí v pravidelných měsíčních splátkách, spolu se smluvním úrokem ve výši anonymizováno p.a. a s dalšími poplatky dle této smlouvy a anonymizováno. Žalovaný poskytnutý úvěr nesplácel dle smluvních podmínek. Právní předchůdkyně žalobkyně proto dne datum přistoupila k zesplatnění dluhu. Před poskytnutím úvěru byla zkoumána úvěruschopnost žalovaného, a to jak prostřednictvím bankovních a nebankovních registrů klientských informací (příjmení), tak i kontrolou veřejných databází (insolvenční rejstřík, databáze MVČR). Dne datum byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní uzavřena smlouva o postoupení pohledávek, kterou byla předmětná pohledávka postoupena na žalobkyni. Žalovaná částka se sestává z nesplacené jistiny úvěru ve výši částka, z kapitalizovaného smluvního úroku ve výši částka, z kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši částka a z dlužných poplatků ve výši částka. Dlužná částka nebyla uhrazena ani přes předžalobní upomínku.
2. Vzhledem k tomu, že se žalobkyně a její právní zástupkyně z nařízeného jednání konaného dne datum omluvily, soud projednal a rozhodl věc v jejich nepřítomnosti postupem dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., Občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“). Žalovaný při jednání navrhl, aby byla žaloba zamítnuta.
3. Z provedených listinných důkazů zjistil soud následující skutkový stav.
4. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a z návrhu na uzavření smlouvy o příjmení půjčce bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne datum smlouvu o rychlé půjčce, v níž se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky do částky částka, a žalovaný se je zavázal vrátit v anonymizováno měsíčních splátkách spolu s úroky ve výši anonymizováno ročně. Žalovaný ve smlouvě uvedl, že je ženatý, má vyživovací povinnost k jednomu dítěti a od číslo je zaměstnán u právnická osoba s čistým měsíčním příjmem částka. Dále uvedl, že splácí další úvěry měsíční splátkou částka.
5. Z údajů klienta a protokolu o ověření úvěruschopnosti klienta bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně uvedla, že schvalovací proces úvěr proběhl podle schválených a platných interních předpisů, které odpovídají standardům trhu a regulacím ČNB. Součástí protokolu jsou vstupní informace, které žalovaný v době žádosti deklaroval zadáním do formuláře. Žalovaný současně prohlásil, že údaje jsou pravdivé a úplné a udělil souhlas k nahlédnutí do úvěrových a jiných registrů za účelem ověření si těchto informací. Při posuzování úvěruschopnosti žalovaného bylo využito interních a externích datových zdrojů. anonymizováno 16 slov příjmení anonymizováno (příjmení): anonymizováno 6 slov: spisová značka: anonymizováno 8 slov příjmení: anonymizováno 6 slov.
6. Z akceptace návrhu smlouvy ze dne datum bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně sdělila žalovanému, že přijala jeho návrh na uzavření smlouvy.
7. Ze souhrnného výpisu pohybů na účtu bylo zjištěno, že žalovaný dne datum čerpal úvěr ve výši částka. V období od datum do datum pak žalovaný uhradila celkem částka.
8. Z prohlášení o okamžité splatnosti zajišťovaného závazku z datum bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně prohlásila úvěr za okamžitě splatný a vyzvala žalovaného, aby dluh okamžitě uhradil.
9. Z rámcové smlouvy o postupování pohledávek, vč. přílohy, ze dne datum bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi právní předchůdkyní žalobkyně a právnická osoba, a.s.
10. Ze smlouvy s postoupení pohledávek, vč. příloh, ze dne datum bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi právní předchůdkyní žalobkyně a právnická osoba, a.s. a jejím předmětem byla mimo jiné pohledávka za žalovaným.
11. Ze smlouvy o postoupení pohledávek, vč. příloh, ze dne datum bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi právnická osoba, a.s., a žalobkyní a jejím předmětem byla mimo jiné pohledávka za žalovaným.
12. Z vyrozumění o postoupení pohledávky ze dne datum, vč. dokladu o odeslání, bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému, že došlo k postoupení pohledávky na právnická osoba, a.s.
13. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum, vč. dokladu o odeslání, bylo zjištěno, že právnická osoba, a.s. oznámila žalovanému, že došlo k postoupení pohledávky na žalobkyni.
14. Z výzvy k úhradě ze dne datum, vč. dokladu o odeslání, bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného před podáním žaloby k úhradě dlužné částky.
15. Na základě shora provedených důkazů dospěl soud k následujícímu skutkovému závěru. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla dne datum uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši částka. Žalovaný postupně splatil částku ve výši částka.
16. Hmotněprávní posouzení věci bylo založeno mimo jiné na právní úpravě zákona č. 89/2012 Sb., Občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), neboť všechny rozhodné skutečnosti nastaly již za jeho účinnosti (§ 3028 odst. 1 o. z.).
17. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
18. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., zákona o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
19. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.
20. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.
21. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
22. Uzavřenou smlouvu je třeba posoudit nejen podle ustanovení § 2395 o. z., ale s ohledem na její spotřebitelský charakter i podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění pozdějších předpisů, účinného od 1. 12. 2016 s ohledem na to, že předmětná smlouva byla uzavřena dne datum.
23. Soud má za to, že obdobně jako za předchozí právní úpravy obsažené v zákoně č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, platné a účinné do 30. 11. 2016, je namístě se i nyní za účinnosti zákona o spotřebitelském úvěru, z úřední povinnosti soudu zabývat (i bez námitky žalovaného) v případě spotřebitelské smlouvy o úvěru předně otázkou, zda ze strany právní předchůdkyně žalobkyně jakožto poskytovatele úvěru byla před vlastním uzavřením smlouvy splněna její zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele (žalovaného). Povinnost věřitele zkoumat schopnost spotřebitele splácet sjednávaný úvěr je v zákoně stanovena nikoliv pouze na ochranu zadlužujícího se spotřebitele, ale současně též na ochranu dotčeného věřitele (v jehož prospěch je, aby spotřebitel, jenž se vůči němu úvěrově zavazuje, byl skutečně schopen svým závazkům dostát), i na ochranu všech dalších (i potenciálních) věřitelů dotčeného dlužníka, u nichž by řádné splácení jejich pohledávek daným spotřebitelem v případě jeho předlužení (další závazky), mohlo být ohroženo. Zakotvením ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru do právního řádu došlo k implementaci směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, podle níž musí věřitel před uzavřením smlouvy posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (článek 8). Z ustálené judikatury Krajského soudu v Praze (rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 19. 5. 2020 sp. zn. 22 Co 5/2020, rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 19. 5. 2020 sp. zn. 22 Co 53/2020, rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 18. 7. 2019 sp. zn. spisová značka) plyne, že pouze jazykový výklad právní úpravy účinné od 1. 12. 2016 a obsažené v ustanovení § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb. by (zejména vzhledem k druhé větě § 87 odst. 1) mohl nasvědčovat, že touto změnou došlo ke změně zákonného důsledku porušení kontinuálně stanovené povinnosti poskytovatele úvěru v tom směru, že jím bude nikoli absolutní, ale pouhá relativní neplatnost dotčené smlouvy, kterou, jako takovou, by měl soud zkoumat pouze k námitce spotřebitele. Při výkladu a aplikaci právních předpisů však nelze pomíjet jejich účel a smysl, který není možné hledat jen ve slovech a větách toho kterého předpisu, ale je v něm třeba vždy nalézat i zásady uznávané demokratickými právními státy (srov. nález Ústavního soudu ze dne 7. 5. 2009, sp. zn. I. ÚS 523/07). Mezi tyto náleží i zásada rovnosti a s ní související zásada ochrany slabší strany, jejímž projevem je i ochrana spotřebitele, vtělená do zvláštní úpravy spotřebitelských vztahů, která usměrňuje v oblasti soukromého práva uplatnění obecné zásady autonomie vůle. Nelze tedy vycházet pouze z toho, že žalovaný smlouvu uzavřel, a pokud mu podmínky smlouvy nevyhovovaly, nemusel ji s právní předchůdkyní žalobkyně uzavírat. Nelze současně tolerovat systematické porušování či obcházení zákona ze strany poskytovatelů jen s poukazem na zásadu pacta sunt servanda s tím, že spotřebitel přístup poskytovatele na připraveném formuláři odsouhlasil. K výkladu právních norem Ústavní soud již v usnesení svého pléna ze dne 3. 4. 2007, sp. zn. Pl. ÚS 92/06, zdůraznil, že„ Obecný soud není absolutně vázán doslovným zněním zákona, nýbrž se od něj smí a musí odchýlit, pokud to vyžaduje účel zákona, historie jeho vzniku, systematická souvislost nebo některý z principů, jež mají svůj základ v ústavně konformním právním řádu jako významovém celku; povinnost soudů nalézat právo neznamená pouze vyhledávat přímé a výslovné pokyny v zákonném textu, ale též povinnost zjišťovat a formulovat, co je konkrétním právem i tam, kde jde o interpretaci abstraktních norem a ústavních zásad“ (srov. též nález sp. zn. Pl. ÚS 21/96). Jinými slovy, soudy musí při své činnosti postupovat tak, aby interpretační a aplikační právní problémy řešily s maximální mírou racionality. Jestliže interpretace právní normy za použití jazykové metody výkladu vede k nerozumným výsledkům, zakládajícím neodůvodněnou nerovnost mezi subjekty, je na místě použít další výkladové metody, jako je metoda výkladu systematického, logického, teleologického či historického, které by přiměřeně korigovaly interpretační výsledky plynoucí ze základního, nikoliv však jediného, výkladu jazykového. I rozsudek SDEU ve věci C -679/18, OPR-Finance, k předběžné otázce vznesené Okresním soudem v Ostravě právě k předmětné právní úpravě zákona o spotřebitelském úvěru, a shodné stanovisko v obdobné věci C -616/18, Cofidis. Soudní dvůr EU ve věci OPR-Finance uzavřel, že„ články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“. Výklad předmětného ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovícího důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, aby respektoval smysl a účel daného ustanovení (teleologický výklad), kontinuitu (historický výklad) a dosavadní vývojové trendy v dané právní oblasti (výklad z judikatury), a aby se současně jednalo o výklad eurokonformní, tak nepřipouští, aby důsledkem uvedeného porušení povinnosti věřitele (poskytovatele úvěru) byla pouhá relativní neplatnost. Zákonem stanovenou neplatnost, k níž v důsledku daného porušení dochází, je nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti. V ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití ustanovení § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele (srovnej rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 27. 7. 2021, č.j. 22 Co 92/2021-52).
24. Z listin označených žalobkyní k důkazu a založených ve spise nelze považovat za prokázané, že příjmy a výdaje žalovaného jako klienta její právní předchůdkyně byly náležitým způsobem zkoumány, a jeho úvěruschopnost tak byla řádně prověřena. Vzhledem k tomu, že se žalobkyně ani její zástupce nedostavili k nařízenému jednání dne datum, nemohli být soudem vyzváni k doplnění tvrzení, jakým konkrétním způsobem byla úvěruschopnost žalovaného zkoumána a k předložení důkazů k prokázání tohoto tvrzení, a poučeni o následcích nesplnění výzvy soudu ve smyslu ustanovení § 118a o. s. ř. Takové procesní poučení se totiž poskytuje jen účastníkům přítomným u soudního jednání. Nebylo tak zjištěno, že by právní předchůdkyně žalobkyně blíže zkoumala výdaje žalovaného (jinak než spokojením se s vyplněným formulářem žalovaným), tedy, kde žalovaný bydlí, jaké konkrétní výdaje vynakládá na poplatky za služby poskytované v souvislosti s bydlením (voda, elektřina, příp. plyn), které lze doložit poměrně snadno (např. výpisem z účtu). Právní předchůdkyní žalobkyně nebyly zkoumány ani další běžné měsíční výdaje žalovaného jako např. na jízdné, platby mobilnímu operátorovi, záliby, ošacení, atd. Právní předchůdkyně žalobkyně ani nijak neověřovala uvedený příjem žalovaného. Právní předchůdkyně žalobkyně svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného řádně nesplnila. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015, použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.). Pouhé vyplnění formuláře, resp. v tomto případě žádosti o úvěr, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí„ na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. V souladu se shora citovaným ustanovením § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K tomuto porovnání však reálně vzhledem k nedostatku jakýchkoli podkladů k příjmům a výdajům žalovaného v daném případě nemohlo dojít.
25. Neprokázala-li žalobkyně, že při sjednávání smlouvy o úvěru byla splněna zákonná povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného dlužníka, je třeba nahlížet na předmětnou smlouvu o úvěru jako na absolutně neplatnou (§ 87 odst. 1 věta prvá zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s ustanovením § 588 o. z.). Za stavu, kdy mezi účastníky nebyl sjednán platný závazek, se při vypořádání vztahu mezi nimi na místo obecných ustanovení o bezdůvodném obohacení uplatní speciální ustanovení § 87 odst. 1 věty poslední zákona o spotřebitelském úvěru, podle kterého vzniká žalobkyni vůči žalovanému pouze nárok na vrácení poskytnuté jistiny.
26. Soud se poté zabýval otázkou, jaká byla žalovanému poskytnuta jistina a jakou částku žalovaný uhradil. Žalobkyně tvrdila, že dlužná částka ke dni podání žaloby činila částka a skládala se z nesplacené jistiny. Dále požadovala smluvní úrok a zákonný úrok z prodlení. Z provedených důkazů bylo zjištěno, že žalovaný celkem čerpal částku ve výši částka a celkem uhradil částka. Z předloženého přehledu čerpání a splácení úvěru je přitom zřejmé, že žalovanému byly účtovány úroky a poplatky. Je tak zcela jisté, že platby žalovaného byly započítávány i na částky, které mu byly účtovány na základě absolutně neplatné smlouvy. Vzhledem k tomu, že žalovaný již celou čerpanou jistinu (částka) uhradil, je třeba žalobu v celém rozsahu zamítnout (výrok I.).
27. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 151 odst. 1 o. s. ř., kdy ve věci zcela úspěšnému žalovanému náleží plná náhrada nákladů řízení. Tyto náklady se sestávají z částky částka představující paušální náhradu hotových výdajů za jeden úkon (účast na jednání dne datum) v souladu s ustanovením § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb.
28. Lhůta ke splnění povinnosti byla určena podle ustanovení § 160 odst. 1, část věty před středníkem o. s. ř., neboť ke stanovení jiné lhůty neshledal soud důvody.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání prostřednictvím Okresního soudu Praha-východ, ke Krajskému soudu v Praze, do 15 dnů ode dne doručení.
Nesplní-li povinná dobrovolně povinnost stanovenou tímto rozhodnutím, lze se jejího výkonu domáhat podáním návrhu u soudu (§ 251 o. s. ř.) nebo za podmínek daných zvláštním zákonem (zákon č. 120/2001 Sb.) u soudního exekutora.