Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
16 C 360/2021-40
Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudkyní Mgr. Renátou Pešlovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro 22 744 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 600 Kč s úrokem z prodlení z této částky za dobu od 10. 2. 2021 do zaplacení ve výši 8,25 % ročně, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se zamítá co do částky 17 850 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 13 950 Kč za dobu od 22. 12. 2020 do zaplacení ve výši 9,75 % ročně, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 015,97 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 600 Kč a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 694 Kč.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 600 Kč s úrokem z prodlení z této částky za dobu od 10. 2. 2021 do zaplacení ve výši 8,25 % ročně, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se zamítá co do částky 17 850 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 13 950 Kč za dobu od 22. 12. 2020 do zaplacení ve výši 9,75 % ročně, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 015,97 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 600 Kč a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 694 Kč.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu), doručenou dne 28. 6. 2021, domáhala po žalovaném, aby jí zaplatil částku 22 744 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tvrzením, že 7. 5. 2018 uzavřel žalovaný se společností právnická osoba, IČO, sídlem adresa, PSČ obec (dále jen„ původní věřitelka“), v písemné formě Smlouvu o úvěru č. číslo smlouvy, jejíž přílohu tvořil Předpis splátek pro žalovaným zvolenou variantu úvěru (dále jen„ smlouva“). Na základě uzavřené smlouvy byla žalovanému v hotovosti poskytnuta jistina úvěru 15 000 Kč, kterou převzal při podpisu smlouvy, což stvrdil vlastnoručním podpisem smlouvy. Spolu s jistinou úvěru se žalovaný zavázal uhradit příslušenství úvěru ve výši 10 350 Kč spočívající v kapitalizovaném smluvním úroku, poplatku za správu úvěru, případně poplatku za uzavření smlouvy splatném při uzavření smlouvy a poplatku za hotovostní inkaso splátek. Vzhledem ke skutečnosti, že jednorázový administrativní poplatek byl uhrazen při uzavření smlouvy, zbývalo žalovanému splatit částku ve výši 25 350 Kč. Žalovaný se v uzavřené smlouvě zavázal úvěr původní věřitelce splatit ve 13 měsíčních splátkách ve výši 1 950 Kč, přičemž první splátka byla splatná v kalendářním měsíci následujícím po měsíci, v němž byla smlouva uzavřena. Splatnost poslední splátky připadala na den 7. 6. 2019. Žalovaný sjednanou částku neuhradil řádně a včas, uhradil pouze částku 10 800 Kč, která odpovídá 5 řádně uhrazeným splátkám. Žalovaný poskytnutý úvěr ke dni splatnosti poslední splátky, tj. do 7. 6. 2019 řádně nesplatil. V důsledku prodlení žalovaného vznikl původnímu věřiteli nárok na zákonný úrok z prodlení z neuhrazené jistiny a v souladu i nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý započatý den prodlení. Ke dni 28. 9. 2018 byla část závodu původního věřitele, tj. společnosti právnická osoba, se sídlem adresa, PSČ obec, IČO, zapsané v obchodním rejstříku vedeném Krajským soudem v Ostravě, v oddílu C a vložce číslo, tvořená divizí spotřebitelských úvěrů převedena na společnost právnická osoba, IČO, zapsanou v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, v oddílu B a vložce číslo. V důsledku koupě části závodu se tak věřitelkou pohledávky evidované za žalovaným stala spol. právnická osoba, IČO Touto společnotí byla pohledávka za žalovaným následně postoupena na žalobkyni, a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 12. 2020 s účinností k témuž dni, přičemž změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena přípisem původní věřitelky ze dne 19. 1. 2021. Žalobkyně vyzvala žalovaného dopisem ze dne 8. 2. 2021 k úhradě dlužné částky, avšak bezvýsledně. Zároveň na předžalobní upomínku ze dne 2. 6. 2021 žalovaný nereagoval a ničeho neuhradil.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, jednání se nezúčastnil, ačkoliv byl řádně a včas předvolán. Žalovaný se z účasti u jednání neomluvil, ani nepožádal o odročení jednání, soud proto v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , (dále jen „o. s. ř. “) ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného a současně v omluvené nepřítomnosti zástupce žalobkyně a žalobkyně, přičemž vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů.
3. Z jednotlivých dále uvedených listinných důkazů soud učinil následující dílčí zjištění.
4. Z notářského zápisu NZ číslo rok, spisová značka, sepsaného JUDr. jméno příjmení, notářskou se sídlem v Praze dne 27. 9. 2018, soud zjistil, že společnost právnická osoba, IČO, sídlem adresa, PSČ obec, jako prodávající, a společnost právnická osoba, IČO, sídlem adresa, jako kupující, uzavřeli dne 6. 9. 2018 smlouvu o prodeji části závodu, který je tvořen divizí spotřebitelských úvěrů. Ze smlouvy o postoupení pohledávek soud zjistil, že společnost právnická osoba, IČO jako postupitelka a žalobkyně jako postupnice uzavřeli smlouvu, jejímž předmětem je postoupení pohledávek vzniklých ze smluv o zápůjčce, které uzavřela postupitelka jako věřitel se svými klienty jako dlužníky, nebo které nabyla od původního poskytovatele spotřebitelských úvěrů, společnosti právnická osoba Z potvrzení o úhradě kupní ceny za postoupení pohledávek vystaveného postupitelkou bylo zjištěno, že úplata za postoupení byla žalobkyní zaplacena dne 30. 12. 2020. Postupitelka oznámila žalovanému dopisem ze dne 19. 1. 2021, který byl odeslán dne 22. 1. 2021, postoupení pohledávky ze smlouvy o půjčce číslo na žalobkyni jako nového věřitele, a vyzvala jej k uhrazení pohledávky do 10 dnů od obdržení dopisu, což bylo zjištěno z předmětného dopisu a připojeného podacího poštovního archu.
5. Ze smlouvy o úvěru č. 5 2018 bylo zjištěno, že mezi právnická osoba (původní věřitelkou) jako úvěrující a žalovaným jako úvěrovaným byla dne 7. 5. 2015 uzavřena smlouva,
ve které se původní věřitelka zavázala poskytnout žalovanému částku 15 000 Kč, žalovaný potvrdil podpisem smlouvy, že jistinu v hotovosti převzal. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutou jistinu společně s dohodnutým úrokem a sjednanými poplatky. Poplatek za uzavření smlouvy je ve výši 600 Kč a je splatný při podpisu smlouvy, poplatek za správu úvěru ve výši 3 300 Kč, poplatek za hotovostní výběr splátek ve výši 2 850 Kč, celkem dlužná částka, kterou má žalovaný zaplatit činí 25 950 Kč. Žalovaný se zavázal hradit původní věřitelce poskytnutou jistinu, úroky, poplatek za správu úvěru a poplatek za hotovostí výběr splátek v pravidelných rovnoměrných 13 měsíčních splátkách ve výši 1 950 Kč. V čl. II odst. 1 smlouvy je uvedeno, že úvěr je poskytnut za úroky ve výši 28% z poskytnuté jistiny za období, na které byl úvěr poskytnut, což v přepočtu činí 25,85 % p.a. u úvěru na 13 měsíců a 21% mu úvěru na 16 měsíců. V čl. III. odst. 4 smlouvy je uvedeno, že u úvěru na 13 měsíců činí zápůjční úroková sazba v období, kdy podle předpisu splátek jsou splátkami hrazeny pouze úroky, poplatek za správu úvěru a poplatek za hotovostní výběr splátek 63,36% ročně, v přelomové splátce, ve které je hrazena zbývající část úroků poplatků za správu úvěru a za hotovostní výběr splátek a část poskytnuté jistiny, činí zápůjční úroková sazba 19,20% a v období, kdy podle předpisu splátek je hrazena splátkami již pouze poskytnutá jistina činí zápůjční úroková sazba 0% ročně. Ke smlouvě se váže formulář pro standartní informace o spotřebitelském úvěru, který je žalovaným podepsán, a ve kterém je jako celková částka, kterou je žalovaný povinen zaplatit částka 25 950 Kč. Z předpisu splátek je smlouvě o úvěru 13M č. 5 2018, bylo zjištěno, že jistina úvěru má být hrazena z 6. – 13. splátky.
6. Ze žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru soud zjistil, že tuto podepsal žalovaný dne 7. 5. 2018 jako žadatel, a o jeho majetkových a osobních poměrech, jsou uvedeny následující údaje. Zaměstnanec, ženatý, počet výdělečných osob v domácnosti 2, 1 dítě do 6 let a 3 děti do 15 let, způsob bydlení nájem, jako zaměstnavatel je uveden právnická osoba, označený dále sídlem, identifikačním číslem, telefonním číslem, pracovní pozice žalovaného je montážní dělník, pracovní smlouva je na dobu určitou do 31. 7. 2018, a žalovaný je ve zkušební /výpovědní době. Příjem ze závislé činnosti je 13 197 Kč, průměrný příjem celé domácnosti je 21 000 Kč, průměrné měsíční výdaje jsou strukturovány na položku bydlení, 7 000 Kč, energie, 3 000 Kč, stravování, výživné, 7 000Kč, ostatní výdaje 500 Kč, kolonka splátky úvěru (nevypláceného tímto úvěrem) je proškrtnuta, dále jsou uvedeny průměrné měsíční výdaje celé domácnosti ve výši 17 500 Kč, jako doklady k příjmům jsou uvedeny výplatní pásky a pracovní smlouva a jako doklady k výdajům smlouvy a evidenční list. Žalobkyní byly dále předloženy listin y, na které odkazuje žádost, a to pracovní smlouva uzavřená mezi žalovaným jako zaměstnancem a právnická osoba jako zaměstnavatelem, smlouva je uzavřena na dobu určitou od 13. 2. 2018 do 31. 7. 2018, s tříměsíční zkušební dobou, dále výplatní lístek žalovaného za měsíc březen 2018, v němž je výše čisté mzdy 13 197 Kč, dále smlouvu nájmu bytového prostoru ze dne 31. 8. 2014, a evidenční list ze dne 28. 2. 2018, ze kterých soud zjistil, že žalovaný spolu s osobou příjmením příjmení a dalšími 4 osobami bydlí v pronajatém bytovém prostoru, za který hradí měsíčně nájem ve výši 7 000 Kč, a za služby (elektřina, plyn, voda) 3 000 Kč.
7. Žalovaný byl vyzván zástupcem žalobkyně dopisem ze dne 2. 6. 2021, který byl žalovanému odeslán dne 4. 6. 2021, k uhrazení dluhu ze smlouvy číslo před podáním žaloby, do 10. 6. 2021, což bylo zjištěno z předmětného dopisu a poštovního podacího archu.
8. Uvedená dílčí zjištění jsou závěrem o skutkovém stavu.
9. Žalobkyně předložila k důkazu dopisy ze dne 8. 2. 2021 (obsahem je oznámení o postoupení pohledávky žalovanému), 8. 3. 2021 (obsahem je upozornění na závazek nespecifikovaný neuhrazený závazek), 6. 4. 2021 (obsahem je upozornění žalovaného na závazek KIEC3 /1/427 ke kterému neeviduje žalobkyně uzavřenou splátkovou dohodu), a ze dne 4. 5. 2021 (obsahem je oznámení zástupce žalobkyně o dluhu ze smlouvy č. 5 2018) k těmto výzvám nebyly doloženy doklady o jejich odeslání žalovanému, soud z nich proto neučil žádná právně relevantní skutková zjištění. Stejně tak s ohledem na níže podané právní posouzení věci soud neučil žádná právně relevantní skutková zjištění z výpisu úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky. Žádná právně relevantní skutková zjištění soud neučil ani z veřejného rejstříku ze dne 24. 2. 2015 a evidenčního listu KIEC3 /1/4727.
10. S ohledem na shora uvedená skutková zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Mezi původní věřitelkou a žalovaným byla uzavřena smlouva o spotřebitelské zápůjčce ve smyslu ust. § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen o. z.), podle kterého přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce, při peněžité zápůjčce lze sjednat úroky. Na tuto smlouvu v plném rozsahu dopadá regulace stanovená zákonem č. 257/2016 Sb. ,
o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 1. 1. 2018 do 3. 1. 2019 (dále jen„ ZoSÚ“), neboť žalovaný uzavíral tuto smlouvu v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.), když jednal mimo rámec své podnikatelské činnosti, a žalobkyně v postavení podnikatele (§ 420 o. z.) a smlouva naplňuje znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu § 2 odst. 1 ZoSÚ. Na žalobkyni jako poskytovatele spotřebitelského úvěru se tak vztahovala povinnost podle ust. § 86 odst. 1 a 2 věty první ZoSÚ, posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů a poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2). Při výkonu této činnosti je pak poskytovatel úvěru povinen postupovat s odbornou péčí, jak jí obecně definuje zákon č. 634/1992 Sb. , zákon o ochraně spotřebitele, v § 2 odst. 1 písmene p) jako úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnost.
11. Podle § 87 odst. 1 věta prvá a třetí ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
12. Břemeno tvrzení a břemeno důkazní, o tom, že poskytovatel úvěru posoudil úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, leží v této věci na žalobkyni. Byla to tedy žalobkyně, která byla v řízení povinna tvrdit rozhodné skutečnosti a tyto prokázat. Jelikož se nedostavila k jednání, soud jí nemohl poskytnout poučení o neúplných tvrzeních a neprokázání rozhodných skutečností ve smyslu § 118a odst. 1 , 3 o. s. ř. o. s. ř.
13. Posouzení úvěruschopnosti, tj. závěr, že spotřebitel bude schopen splácet poskytnutý úvěr, s odbornou péčí, musí zahrnovat posouzení příjmů a výdajů, zahrnující výdaje zejména na bydlení a výši splátek případných dalších závazků žadatele o úvěr, a není dostačující se ohledně těchto zásadních údajů spolehnout pouze na prohlášení žadatele o úvěr, poskytovatel úvěru je musí ověřit z jiných zdrojů. Soud má za to, že předloženými listinnými důkazy žalobkyně neprokázala, že by došlo ke skutečnému prověření úvěruschopnosti žalovaného, předložené„ Hodnocení“ plní (navíc jen částečně) tuto povinnost neúplně a toliko formálně, nepostačuje k naplnění účelu zákona, jak jí vyložil Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015 sp.zn. 1 As 30/2015 (dostupné na www.nssoud.cz) a návazně taktéž Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18 (dostupné na www.usoud.cz), podle nichž se má odbornou péčí na mysli vysoce kvalifikovaná činnost profesionála v příslušném oboru, při níž plní všechny povinnosti stanovené zákonem a současně jedná čestně, spravedlivě, v souladu se zásadami dobré víry a v nejlepším zájmu dlužníka. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru je tak možno považovat jen takovou obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr (žalovaným), nýbrž tyto také s odbornou péčí prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat.
1. V projednávané věci dospěl soud k závěru, že žalobkyně neunesla břemeno důkazní, k prokázání toho, že původní věřitelka jakožto profesionál v oblasti poskytování spotřebitelských zápůjček a úvěrů dostála své povinnosti s odbornou péčí prověřit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele. V řízení bylo prokázáno, že původní věřitelka zjišťovala údaje o příjmech a výdajích žalovaného, ale žalobkyně neprokázala, že byly ověřeny všechny relevantní údaje. Z provedených důkazů nevyplývá, že by byl ověřován také další tvrzený příjem domácnosti, v nezanedbatelné výši s ohledem na hraniční výši příjmu a nízkou částku, kterou byly určeny výdaje žalovaného. S ohledem na to, že výdaje v celkové výši 17 500 měly zahrnovat náklady na obstarávání alespoň základních životních potřeb 2 dospělých osob, jednoho dítěte ve věku do 6 let, a třech dětí do 15 let a z toho 10 000 tvořily náklady na bydlení, se ověření pravdivosti údaje o tom, že celkové příjmy domácnosti jsou skutečně 21 000 Kč, jeví jako zásadní, a toto opominutí pak jako porušení odborné péče. A to také ve světle toho, že žalovaný měl pracovní poměr končící dne 31. 7. 2021, tedy dva měsíce po sjednání úvěru, který měl být splácen 13 měsíců, a výše splátky činila k poměru k výši příjmu nezanedbatelných téměř 2 000 Kč. Jestliže žalobkyně nedoložila listin y, na základě kterých měly být údaje o výši dalšího příjmu ověřeny a je povinností poskytovatele úvěru tyto dokumenty uchovávat, dle § 78 odst. 1 , odst 2. písm. b) ZoSÚ, soud došel k závěru, že příjmy nebyly řádně ověřeny a současně bylo jejich ověření v souladu s výkonem odborné péče na místě. Žalobkyně ani netvrdila, natož aby prokázala, že byly ověřovány další závazky žalovaného, zejména lustrací v příslušných registrech, které evidují poskytnutí spotřebitelských úvěrů. Z uvedeného vyplývá, že původní věřitelka při určení částky, se kterou žalovaný disponuje po uhrazení měsíčních nákladů a ze které může hradit splátky, vyšla z nedostatečně zjištěných a ověřených údajů. Soud proto dospěl k závěru, že nebylo prokázáno, že původní věřitelka jako poskytovatelka spotřebitelského úvěru posoudila úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí, a tedy poskytla žalovanému jako spotřebiteli úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou prvou, což je dle ust. § 87 odst. 1 věty prvé ZoSÚ stíháno sankcí neplatnosti smlouvy. Soud si je vědom že zákon o spotřebitelském úvěru ve znění účinném ke dni uzavření předmětných smluv stanovoval ve větě druhé předmětného ustanovení, že námitku neplatnosti může spotřebitel uplatnit v tříleté promlčecí lhůtě, což vyvolávalo interpretační potíže, zda soud může k neplatnosti přihlédnout i v případech, že námitka není spotřebitelem vznesena. Tato otázka však již byla judikatorně vyřešena, a to
i v návaznosti na rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. března 2020, OPR- Finance s.r.o. v. GK., ve věci C -679/18, tak, že soud musí z úřední povinnosti posoudit, zda došlo k řádnému posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatelem úvěru. Soud proto dospěl k závěru, že porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet úvěr, je možno považovat za jednání, které odporuje zákonu (neboť povinnost je stanovena § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru), způsobující neplatnost právního jednání dle § 580 o.z. Soud tak vyšel z toho, že postup poskytovatele úvěru v rozporu s § 86 ZoSÚ je jednáním, které je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání a podle § 588 o. z. se k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží i bez návrhu, jinak by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak v úrovni informovanosti, pozitivním zásahem ze strany soudu.
14. Je-li smlouva o zápůjčce absolutně neplatná ve smyslu ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ, a to pro porušení povinnosti zapůjčitele řádně před uzavřením spotřebitelské smlouvy posoudit úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele, avšak současně bylo prokázáno, že na základě neplatné smlouvy původní věřitelka poskytla žalovanému 15 000 Kč, vznikla žalovanému povinnost vrátit žalobkyni jistinu dle § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ, jiné povinnosti mu z neplatné smlouvy nevznikly. Na tuto jistinu je pak nutno započíst to, co žalovaný již podle smlouvy žalobkyni zaplatil, což byla podle tvrzení žalobkyně, které žalovaný nerozporoval, částka 10 800 Kč, a dále uhrazených 600 Kč jako poplatku za uzavření smlouvy, který byl splatný při podpisu smlouvy, a to i bez námitky žalovaného, když ust. § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ představuje speciální úpravu povinností spotřebitele z neplatné smlouvy o spotřebitelské zápůjčce či úvěru. Soud musel současně určit
i počátek splatnosti povinnosti vrátit poskytnutou jistinu, když vyšel z toho, že žalovaný byl v oznámení o postoupení pohledávky ze dne 19. 1. 2021, odeslaném dne 22. 1. 2021, vyzván k úhradě dluhu z (neplatné) smlouvy do 10 dnů, proti čemuž žalovaný nikterak nebrojil, v řízení netvrdil, natož aby prokázal skutečnosti rozhodné pro určení jiné splatnosti dluhu. Při aplikaci domněnky obsažené v § 573 o. z. je pak nutno dojít k závěru, že lhůta ke splnění povinnosti uplynula dne 9. 2. 2021, a ode dne následujícího je tak žalovaný v prodlení, proto soud přiznal žalobkyni podle § 1970 o. z. rovněž nárok na úrok z prodlení z přiznané částky, úroky byly žalobkyni přiznány ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Za dobu předchozí byly úroky z prodlení zamítnuty. Rovněž byla jako nedůvodná zamítnuta žaloba co do nároků, které mají původ v absolutně neplatné smlouvě (úroky, poplatky, paušální náklady vymáhání, smluvní pokuta).
15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků řízení nepřiznal náhradu nákladů řízení, neboť žalobkyně byla neúspěšná (se zohledněním výše příslušenství ke dni rozhodnutí soudu) co do více než poloviny požadovaného nároku a žalovanému dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly. Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení,
a to u Okresního soudu v Karviné, písemně. O odvolání rozhodne Krajský soud v Ostravě.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu nebo nařízení exekuce.