Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
17 C 55/2023-52
Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr. Martinou Valentovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o 58 227 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 27 465 Kč do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části o zaplacení částky 30 762 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 6 271,10 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 2 034,26 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 29 319,43 Kč od 29. 1. 2022
do zaplacení a úrokem 25,23 % ročně z částky z částky 29 319,43 Kč od 29. 1. 2022
do zaplacení.
III. Žádnému z účastníků se náhrada nákladů řízení nepřiznává.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 27 465 Kč do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá v části o zaplacení částky 30 762 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 6 271,10 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 2 034,26 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 29 319,43 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení a úrokem 25,23 % ročně z částky z částky 29 319,43 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení. III. Žádnému z účastníků se náhrada nákladů řízení nepřiznává.
1. Žalobkyně se žalobou doručenou Okresnímu soudu v Olomouci dne 2. 11. 2022 domáhala po žalovaném zaplacení částky 58 227 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně, společnost právnická osoba, IČO, uzavřel se žalovaným dne 21. 10. 2019 smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo jejíž nedílnou součástí byly rovněž Smluvní podmínky. Právní předchůdce žalobkyně před uzavřením smlouvy prověřil úvěruschopnost žalovaného na základě informací požadovaných a získaných od žalovaného, které byly zaznamenány v zákaznické kartě a ověřeny doklady uvedenými v části„ ověřené dokumenty“. Na základě smlouvy o úvěru poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému částku 30 000 Kč v hotovosti, což žalovaný potvrdil podpisem smlouvy. Žalovaný se zavázal úvěr vrátit s kapitalizovaným úrokem za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 20 500 Kč a odměnou za zpracování zápůjčky ve výši 10 262 Kč. Celkovou částku se žalovaný zavázal splácet ve 24 měsíčních splátkách po 2 532 Kč. Žalovaný nesplácel řádně a včas a dluh byl ke dni 29. 7. 2020 zesplatněn. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022. Žalovaný od uzavření smlouvy
o úvěru do dne postoupení pohledávky na žalobkyni uhradil celkem částku 2 535 Kč. Žalobkyně požaduje úhradu dlužné jistiny ve výši 29 319,43 Kč, dlužného poplatku ve výši 28 907,57 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 2 034,26 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 6 271,10 Kč, úroku ve výši 25,23 % ročně z dlužné jistiny od 29. 1. 2022 do zaplacení
a zákonného úroku z prodlení z dlužné jistiny od 29. 1. 2022 do zaplacení. Před podáním žaloby vyzval zástupce žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky.
2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, k nařízenému jednání se bez řádné a včasné omluvy nedostavil. Žalobkyně svou neúčast u jednání řádně a včas omluvila prostřednictvím svého zástupce.
3. Soud provedl předložené listinné důkazy, z nichž učinil následující skutková zjištění:
-) ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022, včetně příloh, bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným přešla na žalobkyni;
-) ze zákaznické karty bylo zjištěno, že žalovaný v ní uvedl své osobní údaje, adresu, že bydlel s rodiči, byl svobodný, neměl vyživovací povinnost a byl majitel auta. Dále údaje
o svém zaměstnavateli, své měsíční příjmy ze zaměstnání ve výši 28 000 Kč a měsíční příjmy domácnosti ve výši 28 000 Kč, a nakonec odhadované měsíční výdaje ve výši 4 500 Kč. Údaje měly být ověřeny dvěma výpisy z bankovního účtu;
-) z výzvy ze dne 6. 6. 2022, včetně podacího lístku, bylo zjištěno, že žalovaný byl před podáním žaloby vyzván žalobkyní k úhradě částky 70 233,66 Kč do 21. 6. 2022;
-) z výpisu z OR bylo zjištěno, že žalobkyně je akciovou společností s datem vzniku a zápisu 16. 5. 2005;
-) ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 21. 10. 2019 bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi právnická osoba a žalovaným, že výše úvěru činila 30 000 Kč a zápůjční úroková sazba byla stanovena ve výši 56 % ročně. Žalovaný se zavázal úvěr spolu s poplatkem ve výši 30 762 Kč splatit ve 24 měsíčních splátkách po 2 532 Kč Součástí smlouvy byly Smluvní podmínky;
-) z dopisu ze dne 30. 1. 2022, včetně podacího lístku, bylo zjištěno, že žalovanému bylo oznámeno postoupení pohledávky na žalobkyni;
-) z tabulky umoření bylo zjištěno, že žalovaný na poskytnutý úvěr uhradil částku 2 535 Kč;
-) z rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací, neučinil soud žádná relevantní skutková zjištění.
4. Na základě uvedených skutkových zjištění dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu:
Právní předchůdce žalobkyně uzavřel se žalovaným dne 21. 10. 2019 smlouvu o spotřebitelském úvěru, jejíž nedílnou součástí byly i Smluvní podmínky, a na jejímž základě žalovanému poskytl
v hotovosti částku 30 000 Kč. Žalovaný se v uvedené smlouvě zavázal úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách spolu se sjednaným úrokem a poplatky. Před uzavřením smlouvy žalovaný vyplnil tzv. zákaznickou kartu, ve které uvedl své osobní údaje, adresu, že bydlel s rodiči, byl svobodný, neměl vyživovací povinnost a byl majitel auta. Dále údaje o svém zaměstnavateli, své měsíční příjmy ze zaměstnání ve výši 28 000 Kč a měsíční příjmy domácnosti ve výši 28 000 Kč, a nakonec odhadované měsíční výdaje ve výši 4 500 Kč. Údaje měly být ověřeny dvěma výpisy z bankovního účtu. Žalovaný na poskytnutý úvěr uhradil částku 2 535 Kč. Žalovaná pohledávka byla postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022, uzavřené mezi právnická osoba jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 30. 1. 2022. Zástupce žalobkyně zaslal žalovanému před podáním žaloby výzvu k úhradě dlužné částky.
5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník občanský zákoník “), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
6. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
7. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
8. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
9. Podle § 87 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. , je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.
10. Podle § 1970 občanského zákoníku , po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
11. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.
12. Soud zhodnotil provedené důkazy v souladu se shora citovanými zákonnými ustanoveními a dospěl k tomuto právnímu závěru:
13. Prvně byla v řízení prokázána aktivní legitimace žalobkyně, na kterou žalovaná pohledávka přešla na základě platné smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022. Dále bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně uzavřel se žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru. Jelikož žalovaný při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru vystupoval jako spotřebitel (slabší strana), je nezbytné na uvedený smluvní vztah aplikovat ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. ,
o spotřebitelském úvěru. V souladu s § 86 zákona č. 257/2016 Sb. měl právní předchůdce žalobkyně jako věřitel povinnost před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru řádně, s odbornou péčí, posoudit úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele, tj. jeho schopnost úvěr splácet. Věřitel přitom nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. , a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ). Žalobkyně v řízení soudu neprokázala, že její právní předchůdce řádným (výše uvedeným) způsobem prověřoval schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr, neboť soudu předložila pouze zákaznickou kartu, v níž byly obsaženy údaje o příjmech a výdajích žalovaného, což však nelze s ohledem na výše uvedené závěry posoudit jako dostatečné.
14. Vzhledem k tomu, že žalobkyně soudu neprokázala, že by před uzavřením smlouvy
o spotřebitelském úvěru její právní předchůdce řádně posoudil úvěruschopnost žalovaného,
tj. schopnost žalovaného poskytnutý úvěr spolu s poplatky žalobkyni (jejímu právnímu předchůdci) vrátit řádně a včas, dospěl soud k závěru, že právní předchůdce žalobkyně zjevně porušil svou povinnost stanovenou v § 86 zákona č. 257/2016 Sb. , v důsledku čehož je nutné posoudit smlouvu o spotřebitelském úvěru uzavřenou mezi právnická osoba
a žalovaným jako absolutně neplatnou.
15. V souladu s § 87 zákona č. 257/2016 Sb. je žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle závěrů uvedených v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 , je § 87 zákona č. 257/2016 Sb. speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení. Toto ustanovení, podle kterého je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem, tak představuje určitý typ soukromoprávní sankce určené poskytovatelům„ lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která se neodvíjí od výzvy věřitele k plnění.
16. V řízení bylo zjištěno, že žalovaný na poskytnutý úvěr uhradil částku 2 535 Kč. Zbývající dlužná jistina tak činí 27 465 Kč. Dále v řízení však nebylo zjištěno, že by se účastníci řízení dohodli na době, v níž je žalovaný povinen jistinu úvěru vrátit (tj. době splatnosti). Určil ji proto soud. Žalovaný byl během celého řízení zcela pasivní, ničeho netvrdil ani soudu k věci neoznačil žádné důkazy. Vzhledem k tomu, že soud tak nebyl schopen zjistit (platební) možnosti žalovaného, určil lhůtu pro vrácení zbývající dlužné jistiny úvěru žalobkyni jako obecnou lhůtu k plnění podle
§ 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , tedy v délce tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.
17. V důsledku závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru žalobkyni nevznikl nárok na úhradu poplatků a smluvního úroku. Rovněž žalobkyni nebyl přiznán nárok na úhradu požadovaného zákonného úroku z prodlení, neboť doba splatnosti jistiny byla soudem stanovena až uplynutím tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku a žalovaný proto není s úhradou jistiny úvěru (prozatím) v prodlení. Soud proto žalobu v této části jako nedůvodnou zamítl.
18. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , když více procesně úspěšným účastníkem byl v řízení žalovaný (žalobkyně požadovala úhradu celkové částky
58 227 Kč bez příslušenství, přičemž jí byla přiznána pouze částka 27 465 Kč). Jelikož žalovanému, který by tak měl právo na náhradu nákladů řízení v poměrné výši, žádné náklady nevznikly, soud rozhodl, že žádnému z účastníků řízení se náhrada nákladů řízení nepřiznává.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu Ostrava, prostřednictvím Okresního soudu v Olomouci. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.