Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
16 C 88/2022-41
Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudkyní Mgr. Renátou Pešlovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro 11 155,57 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 6 400 Kč s úrokem z prodlení z této částky za dobu od 9. 2. 2021 do zaplacení ve výši 8,25 % ročně, to vše do tří dnů
od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se zamítá co do částky 4 755,57 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení
ve výši 978,91 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 347,88 Kč, zákonného úroku z prodlení z prodlení z částky 6 536,04 Kč za dobu od 19. 12. 2020 do 8. 2. 2021, zákonného úroku z prodlení z částky 136,04 Kč za dobu od 9. 2. 2021 do zaplacení, úroku ve výši 29 % ročně z částky 6 536,04 Kč za dobu od 19. 12. 2020 do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 6 400 Kč s úrokem z prodlení z této částky za dobu od 9. 2. 2021 do zaplacení ve výši 8,25 % ročně, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se zamítá co do částky 4 755,57 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 978,91 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 347,88 Kč, zákonného úroku z prodlení z prodlení z částky 6 536,04 Kč za dobu od 19. 12. 2020 do 8. 2. 2021, zákonného úroku z prodlení z částky 136,04 Kč za dobu od 9. 2. 2021 do zaplacení, úroku ve výši 29 % ročně z částky 6 536,04 Kč za dobu od 19. 12. 2020 do zaplacení.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobkyně se žalobou domáhala, aby žalovaný byl zavázán zaplatit jí částku 11 155,57 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 978,91 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 1 347,88 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 6 536,04 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení ve výši 9,75 % ročně a úrok ve výši 29 % ročně z částky 6 536,04 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, s odůvodněním, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností právnická osoba, IČO (dále jen právní předchůdkyně žalobkyně) a žalovaným byla dne 27. 5. 2019 uzavřena smlouva o zápůjčce číslo (dále též jako smlouva), na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému zápůjčku ve výši 7 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal splácet spolu se sjednaným úrokem a poplatkem v pravidelných 45 týdenních splátkách po 274 Kč splatných tak, že splatnost poslední splátky byla dne 6. 4. 2020. Nedílnou součástí smlouvy o zápůjčce jsou smluvní podmínky. Žalovaný v rozporu se smlouvou nehradil splátky řádně a včas, čímž se dostal do prodlení s úhradou dluhu. Poslední splátka byla uhrazena dne 7. 6. 2019, žalovaný uhradil celkem 600 Kč. Pohledávka byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, jednání se nezúčastnil, ačkoliv byl řádně a včas předvolán. Žalovaný se z účasti u jednání neomluvil, ani nepožádal o odročení jednání, soud proto v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“) ve věci jednal
a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného.
3. Z jednotlivých dále uvedených listinných důkazů soud učinil následující dílčí zjištění. Ve smlouvě o postoupení pohledávek datované dnem 18. 12. 2020 se společnost právnická osoba, IČO, sídlem adresa, PSČ obec, jako postupitel a žalobkyně jako postupník dohodli (čl. I. smlouvy), že postupitel postoupí za podmínek stanovených smlouvou nezajištěné pohledávky vzniklé ze smlouvy o půjčce anebo smluv o zápůjčce specifikované v příloze č. 1 smlouvy, které uzavřel postupitel jako věřitel se svými zákazníky jako dlužníky, v čl. II. odst. 3 smlouvy si smluvní strany sjednaly, že k postoupení pohledávek dojde okamžikem podpisu smlouvy oběma smluvními stranami, smlouva je podepsána za obě smluvní strany, za žalobkyni statutární ředitelkou Ing. jméno příjmení, která byla oprávněna jednat za žalobkyni, jak bylo zjištěno z výpisu z obchodního rejstříku ze dne 7. 6. 2018. V příloze smlouvy je specifikována pohledávka za žalovaným (označený jménem, příjmením) uvedením čísla smlouvy pod položkou č. 5753. V dopise„ Oznámení o postoupení pohledávek“ ze dne 6. 1. 2021, který byl dle připojeného podacího lístku odeslán dne 25. 1. 2021, oznamuje právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému postoupení pohledávek ze smlouvy o zápůjčce číslo na nového věřitele, žalobkyni, a současně jej vyzývá k úhradě dluhu do deseti dnů
od doručení oznámení. Ze smlouvy o zápůjčce číslo soud zjistil, že smlouva byla uzavřena dne 27. 5. 2019 mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným, ve smlouvě si smluvní strany sjednaly, že právní předchůdkyně poskytne žalovanému částku 7 000 Kč,
a žalovaný se zavazuje zaplatit za poskytnutí zápůjčky poplatek ve výši 5 302 Kč, to vše v 45 týdenních splátkách, ve výši 274 Kč, resp. poslední splátka ve výši 246 Kč, splatných vždy ke konci splátkového období, první splátkové období začíná běžet dnem uzavření smlouvy. Ve smlouvě je uvedeno, že žalovaný podpisem smlouvy potvrzuje, že přijal v hotovosti celou výše uvedenou částku zápůjčky, z čehož soud učinil závěr, že žalovanému, byla částka 7 000 předána. Z tabulky umoření ke smlouvě číslo má soud za prokázáno, že žalovaný celkem na pohledávky dle uvedené smlouvy uhradil 600 Kč. Žalobkyně k prokázání toho, že právní předchůdkyně žalobkyně posuzovala před uzavřením smluv úvěruschopnost žalovaného, předložila zákaznickou kartu ze dne 27. 5. 2019. V zákaznické kartě podepsané žalovaným
a osobou oprávněnou jednat za právní předchůdkyni žalobkyně dne 27. 5. 2019 je uvedeno, že žalovaný žádá o poskytnutí zápůjčky ve výši 8 000 Kč, ohledně majetkových a osobních poměrů je formou zaškrtnutí předtištěné varianty uvedeno jako bydlení ubytovna, že žalovaný je svobodný, jeho dosažené vzdělání je základní. Ohledně zaměstnání je zaškrtnuto políčko plný pracovní úvazek, a že zaměstnání bylo ověřeno z pracovní smlouvy a výplatní pásky, pracovní zařazení skladník, zaměstnavatel je označen plným názvem (právnická osoba), adresou, identifikačním číslem, je uveden telefonický kontakt. V oddílu„ finanční údaje“ je vyplněno, že čistý příjem žadatele je 13 085, běžné měsíční výdaje jsou uvedeny externí splátky zápůjček s uvedením 4 200, interní splátky PF s vyplněním 0, dále je vyplněna kolonka odhadované měsíční výdaje částkou 4 255. Uvedené údaje měly být ověřeny z pracovní smlouvy„ číslo“
a výplatních pásek„ 3, 4/19“. Žalobkyně dále předložila výplatní pásku žalovaného za mzdové období 3.2019, v této je uvedena čistá mzda ve výši 13 392 a dále jsou jako povinné srážky ze mzdy uvedeny 3 exekuce, s tím, že ze mzdy bylo strženo celkem 4 642 Kč, a výplatní pásku žalovaného za mzdové období 4.2009, v níž je uvedena čistá mzda žalovaného ve výši 12 778, srážky ze mzdy v celkové výši 4 232 Kč, a čtyři exekuce, pro které mají být srážky ze mzdy prováděny. Žalobkyně vyzvala žalovaného výzvou vyhotovenou zástupcem žalobkyně ze dne 9. 11. 2021 k uhrazení pohledávek ze smlouvy, do 24. 11. 2021 s upozorněním, že nebude-li dluh uhrazen, budou pohledávky vymáhány soudní cestou, dle připojeného podacího lístku byla výzva odeslána prostřednictvím České pošty s. p. dne 10. 11. 2021.
4. Uvedená dílčí skutková zjištění jsou závěrem o skutkovém stavu.
5. S ohledem na shora uvedená skutková zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena o spotřebitelské zápůjčce ve smyslu ust. § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), podle kterého přenechá-li zapůjčitel (právní předchůdkyně žalobkyně) vydlužiteli (žalovanému) zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce, při peněžité zápůjčce lze sjednat úroky. Na tuto smlouvu v plném rozsahu dopadá regulace stanovená zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 4. 1. 2019 do 23. 4. 2020 (dále jen„ ZoSÚ“), neboť žalovaný uzavíral tuto smlouvu v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.), když jednal mimo rámec své podnikatelské činnosti, a právní předchůdkyně žalobkyně v postavení podnikatele (§ 420 o. z.) a smlouva naplňuje znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu § 2 odst. 1 ZoSÚ. Na právní předchůdkyni žalobkyně jako poskytovatele spotřebitelského úvěru se tak vztahovala povinnost podle ust. § 86 odst. 1 a 2 věty první ZoSÚ, posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů a poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2).
6. Podle § 87 odst. 1 věta prvá a třetí ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
7. Posouzení úvěruschopnosti, tj. závěr, že spotřebitel bude schopen splácet poskytnutý úvěr, s odbornou péčí, musí zahrnovat posouzení příjmů a výdajů, zahrnující výdaje zejména na bydlení a výši splátek případných dalších závazků žadatele o úvěr, a není dostačující se ohledně těchto zásadních údajů spolehnout pouze na prohlášení žadatele o úvěr, poskytovatel úvěru je musí ověřit z jiných zdrojů. Soud má za to, že předloženými listinnými důkazy žalobkyně neprokázala, že by došlo ke skutečnému prověření úvěruschopnosti žalovaného, předložená„ karta klienta“ plní (navíc jen částečně) tuto povinnost neúplně a toliko formálně, nepostačují k naplnění účelu zákona, jak jí vyložil Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015 sp. zn. 1 As 30/2015 (dostupné na www.nssoud.cz) a návazně taktéž Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18 (dostupné na www.usoud.cz), podle nichž se má odbornou péčí na mysli vysoce kvalifikovaná činnost profesionála v příslušném oboru, při níž plní všechny povinnosti stanovené zákonem a současně jedná čestně, spravedlivě, v souladu se zásadami dobré víry a v nejlepším zájmu dlužníka. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru je tak možno považovat jen takovou obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také s odbornou péčí prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat.
8. V projednávané věci dospěl soud k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně jakožto profesionál v oblasti poskytování spotřebitelských zápůjček a úvěrů nedostála své povinnosti s odbornou péčí prověřit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele. Z předložených důkazů vyplývá, že byly ověřovány pouze příjmy žalovaného, nikoli výdaje.
K prokázaní skutečné výše výdajů nebyly předloženy žádné podklady. Odhadované měsíční výdaje jsou uvedeny v takové výši, jaká neodpovídá ekonomické realitě, tedy obecně není dostačující pro pokrytí základních životních potřeb žalovaného. Přičemž pokud je uvedeno, že žalovaný bydlí na ubytovně, tak by zjištění alespoň skutečných nákladů na bydlení nebylo spojeno s nepřiměřeným obtížemi, např. předložením nájemní smlouvy. Jestliže žalobkyně nedoložila veškeré listiny, na základě kterých měly být údaje ověřeny (ačkoli k jejich doložení byla soudem s náležitým poučením dle § 118a odst. 3 o. s. ř. vyzvána), a je povinností poskytovatele úvěru tyto dokumenty uchovávat, dle § 78 odst. 1, odst 2. písm. b) ZoSÚ, soud došel k závěru, že výdaje nebyly řádně ověřeny a současně bylo jejich ověření v souladu s výkonem odborné péče na místě. Z předložených výplatních pásek je navíc zřejmé, že ze mzdy žalovaného byly prováděny srážky v rámci exekuce, jeho skutečný příjem tak byl nižší, než ten jaký je uveden v kartě klienta, a ze kterého právní předchůdkyně žalobkyně vyšla při rozhodování o tom, zda žalovaný bude schopen splácet poskytnutý úvěr, přičemž není z ničeho zřejmé, jak právní předchůdkyně žalobkyně, či zda vůbec, zohlednila samotou skutečnost, že žalovaný není schopen hradit své splatné závazky, neboť je proti němu vedeno vícero exekučních řízení. Soud tak s ohledem na uvedené uzavírá, že právní předchůdkyně žalobkyně při určení částky, se kterou žalovaný disponuje po uhrazení měsíčních nákladů a ze které může hradit splátky, vyšla z nedostatečně zjištěných a ověřených údajů a zjištěné údaje neúplně vyhodnotila. Soud tak učinil závěr, že právní předchůdkyně žalobkyně neposoudila úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí, tedy poskytla žalovanému jako spotřebiteli úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou prvou, což je dle ust. § 87 odst. 1 věty prvé ZoSÚ stíháno sankcí neplatnosti smlouvy. Soud si je vědom že zákon o spotřebitelském úvěru ve znění účinném ke dni uzavření předmětných smluv stanovoval ve větě druhé předmětného ustanovení, že námitku neplatnosti může spotřebitel uplatnit v tříleté promlčecí lhůtě, což vyvolávalo interpretační potíže, zda soud může k neplatnosti přihlédnout i v případech, že námitka není spotřebitelem vznesena. Tato otázka však již byla judikatorně vyřešena, a to i v návaznosti na rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. března 2020, OPR- Finance s.r.o. v. GK., ve věci C -679/18, tak, že soud musí z úřední povinnosti posoudit, zda došlo k řádnému posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatelem úvěru. Soud proto dospěl k závěru, že porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet úvěr, je možno považovat za jednání, které odporuje zákonu (neboť povinnost je stanovena § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru), způsobující neplatnost právního jednání dle § 580 o.z. Soud tak vyšel z toho, že postup poskytovatele úvěru v rozporu s § 86 ZoSÚ je jednáním, které je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání
a podle § 588 o. z. se k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží i bez návrhu, jinak by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak v úrovni informovanosti, pozitivním zásahem ze strany soudu.
9. Je – li smlouva o zápůjčce uzavřená mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným absolutně neplatná ve smyslu ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ, a to pro porušení povinnosti zapůjčitele řádně před uzavřením spotřebitelské smlouvy posoudit úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele, avšak současně bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla podle neplatné smlouvy žalovanému 7 000 Kč, vznikla žalovanému povinnost vrátit žalobkyni jistinu dle § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ, jiné povinnosti mu z neplatné smlouvy nevznikly. Na tuto jistinu je pak nutno započíst to, co žalovaný již podle smlouvy právní předchůdkyni žalobkyně, resp. žalobkyni, zaplatil, což byla podle tvrzení žalobkyně, které žalovaný nerozporoval, částka 600 Kč, když ust. § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ představuje speciální úpravu povinností spotřebitele z neplatné smlouvy o spotřebitelské zápůjčce či úvěru k úpravě nároků z bezdůvodného obohacení dle § 2993 o. z. Soud tak došel k závěru, že žaloba je důvodná co do částky 6 400 Kč jako neuhrazeného zůstatku na jistině dle smlouvy, a proto žalovaného zavázal k úhradě této částky. Soud musel současně určit i počátek splatnosti povinnosti vrátit poskytnutou jistinu, když vyšel z toho, že žalovaný byl dopisem odeslaným dne 25. 1. 2021, vyzván k úhradě dluhu do deseti dnů od doručení, proti tomu žalovaný nikterak nebrojil, v řízení netvrdil, natož aby prokázal skutečnosti rozhodné pro určení jiné splatnosti dluhu. Při aplikaci domněnky dojití obsažené
v § 573 o. z. je pak nutno dojít k závěru, lhůta k plnění stanovená v dopise uplynula dne 8. 2. 2021 a ode dne následujícího je žalovaný v prodlení, proto soud přiznal žalobkyni podle § 1970 o. z. rovněž nárok na úrok z prodlení z přiznané částky, úroky byly žalobkyni přiznány ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Za dobu předchozí byly úroky z prodlení zamítnuty. Rovněž byla jako nedůvodná zamítnuta žaloba co do nároků, které mají původ v absolutně neplatné smlouvě (poplatku, úroku).
10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků řízení nepřiznal náhradu nákladů řízení, neboť žalobkyně nebyla úspěšná (se zohledněním výše příslušenství ke dni rozhodnutí soudu) co do více než poloviny požadovaného nároku
a žalovanému dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly. Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení prostřednictvím Okresního soudu v Karviné ke Krajskému soudu v Ostravě.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu nebo nařízení exekuce.