Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
16 C 418/2021-36
Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudkyní Mgr. Renátou Pešlovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro 30 080 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 16 800 Kč s úrokem z prodlení z této částky za dobu od 16. 2. 2021 do zaplacení ve výši 8,25 % ročně, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se zamítá co do částky 13 280 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení
ve výši 34 415,11 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 30 080 Kč za dobu
od 19. 12. 2020 do 31. 12. 2020 ve výši 7,25 % ročně, zákonného úroku z prodlení
z částky 30 080 Kč za dobu od 1. 1. 2021 do 30. 6. 2021 ve výši 7,25 % ročně, zákonného úroku z prodlení z částky 30 080 Kč za dobu od 1. 7. 2021 do 15. 2. 2021 s ročním úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí,
v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, zákonného úroku z prodlení z částky 13 280 Kč za dobu
od 16. 2. 2021 do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 16 800 Kč s úrokem z prodlení z této částky za dobu od 16. 2. 2021 do zaplacení ve výši 8,25 % ročně, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se zamítá co do částky 13 280 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 34 415,11 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 30 080 Kč za dobu od 19. 12. 2020 do 31. 12. 2020 ve výši 7,25 % ročně, zákonného úroku z prodlení z částky 30 080 Kč za dobu od 1. 1. 2021 do 30. 6. 2021 ve výši 7,25 % ročně, zákonného úroku z prodlení z částky 30 080 Kč za dobu od 1. 7. 2021 do 15. 2. 2021 s ročním úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, zákonného úroku z prodlení z částky 13 280 Kč za dobu od 16. 2. 2021 do zaplacení.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobkyně se žalobou domáhala, aby žalovaný byl zavázán zaplatit jí částku 30 080 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 34 415,11 Kč, s úrokem z prodlení v zákonné výši ve výši z dlužné jistiny ve výši 30 080 Kč za dobu od 19. 12. 2020 do zaplacení, s odůvodněním, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně obch. spol. právnická osoba, IČO (dále jen právní předchůdkyně žalobkyně) a žalovaným byla dne 30. 9. 2006 uzavřena smlouva o půjčce číslo (dále též jako smlouva), na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému zápůjčku ve výši 20 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal splácet spolu se sjednaným úrokem a poplatkem v pravidelných 52 týdenních splátkách po 640 Kč splatných tak, že splatnost poslední splátky byla dne 29. 9. 2007. Nedílnou součástí smlouvy o půjčce jsou smluvní podmínky. Žalovaný v rozporu se smlouvou nehradil splátky řádně a včas, čímž se dostal do prodlení s úhradou dluhu. Poslední splátka byla uhrazena dne 28. 11. 2016, žalovaný uhradil celkem 3 200 Kč. Pohledávka byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020. Žalovaný v rozporu se smlouvou nehradil splátky řádně a včas, čímž se dostal do prodlení s úhradou dluhu. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu, na kterou však žalovaný nereagoval a ničeho neuhradil.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, jednání se nezúčastnil, ačkoliv byl řádně a včas předvolán. Žalovaný se z účasti u jednání neomluvil, ani nepožádal o odročení jednání, soud proto v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“) ve věci jednal
a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného.
3. Z jednotlivých dále uvedených listinných důkazů soud učinil následující dílčí zjištění. Ve smlouvě o postoupení pohledávek datované dnem 18. 12. 2020 se společnost právnická osoba, IČO, sídlem adresa, PSČ obec, jako postupitel a žalobkyně jako postupník dohodli (čl. I. smlouvy), že postupitel postoupí za podmínek stanovených smlouvou nezajištěné pohledávky vzniklé ze smlouvy o půjčce anebo smluv o zápůjčce specifikované v příloze č. 1 smlouvy, které uzavřel postupitel jako věřitel se svými zákazníky jako dlužníky, v čl. II. odst. 3 smlouvy si smluvní strany sjednaly, že k postoupení pohledávek dojde okamžikem podpisu smlouvy oběma smluvními stranami, smlouva je podepsána za obě smluvní strany, za žalobkyni statutární ředitelkou Ing. jméno příjmení, která byla oprávněna jednat za žalobkyni, jak bylo zjištěno z výpisu z obchodního rejstříku ze dne 7. 6. 2018. V příloze smlouvy je specifikována pohledávka za žalovaným (označený jménem, příjmením) uvedením čísla smlouva) pod položkou č. 10600. V dopise„ Oznámení o postoupení pohledávek“ ze dne 6. 1. 2021, který byl dle připojeného podacího lístku odeslán dne 1. 2. 2021, oznamuje právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému postoupení pohledávek ze smlouvy číslo na nového věřitele, žalobkyni, a současně jej vyzývá k úhradě dluhu do deseti dnů
od doručení oznámení. Ze smlouvy o půjčce číslo soud zjistil, že smlouva byla uzavřena dne 30. 9. 2006 mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným, ve smlouvě si smluvní strany sjednaly, že právní předchůdkyně poskytne žalovanému částku 20 000 Kč, a žalovaný se zavazuje zaplatit za poskytnutí půjčky poplatek ve výši 13 280 Kč, to vše v 52 týdenních splátkách, ve výši 640 Kč, s tím, že první splátka je splatná 7. dne od data uzavření smlouvy. Ve smlouvě je uvedeno, že žalovaný podpisem smlouvy potvrzuje, že přijal v hotovosti celou výše uvedenou částku půjčky. Z toho soud učinil závěr, že žalovaný částku 20 000 Kč převzal. Žalobkyně vyzvala žalovaného výzvou vyhotovenou zástupcem žalobkyně ze dne 29. 7. 2021 k uhrazení pohledávek ze smlouvy, do 13. 8. 2021 s upozorněním, že nebude-li dluh uhrazen, budou pohledávky vymáhány soudní cestou, dle připojeného podacího lístku byla výzva odeslána prostřednictvím České pošty s. p. dne 30. 7. 2021. Z výpisu ze statických dat České národní banky bylo zjištěno, že v období červenec 2006 až říjen 2006 se výše úrokové sazby úvěrů poskytnutých bankami domácnostem na úvěry na spotřebu pohybovala v rozmezí 12,40 – 12,71 % ročně, v měsíci září 2006 ve výši 12,4 %, nejvyšší úroková sazba byla u typu úvěru kontokorent a kreditní karty, přičemž u kontokorentu byla v rozmezí 13,83 – 13,96 % ročně, v měsíci září 2006 ve výši 13,83 %, a pro kreditní karty v rozmezí 19,81 - 19,92 % ročně, v měsíci září 19,92 %.
4. Uvedená dílčí skutková zjištění jsou závěrem o skutkovém stavu.
5. Ze sazebníku České spořitelny, a.s., pro bankovní obchody, který předložila k důkazu žalobkyně, neučinil soud žádná právně relevantní skutková zjištění.
6. Dle § 657, § 658 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, dále jen obč. zák., smlouvou
o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Při půjčce peněžité lze dohodnout úroky.
7. Dle § 3 odst. 1 obč. zák. výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu
s dobrými mravy.
8. Dle § 39 zákona obč. zák. neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.
9. Dle § 41 zákona obč. zák. vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část právního úkonu, je neplatnou jen tato část, pokud z povahy právního úkonu nebo z jeho obsahu anebo z okolností, za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu.
10. Dle § 451 obč. zák. kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož
i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.
11. Dle § 457 obč. zák. je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal.
12. Skutkový stav byl právně hodnocen následujícím způsobem. Aktivní legitimace žalobkyně je dána jako právní nástupkyně původního věřitele, na základě § 1879 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“), který stanoví, že věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění (§ 1880 odst. 1 o.z.). Žalobkyně nabyla pohledávku za žalovaným na základě postoupení pohledávky smlouvou ze dne 18. 12. 2020. Právní vztah založený mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu ze dne 30. 9. 2006 soud posoudil jako smlouvu o půjčce. Smlouva o půjčce má reálnou (nikoliv konsenzuální) povahu. Vznik půjčky předpokládá dohodu stran a odevzdání předmětu půjčky dlužníkovi. Žalobkyně prokázala, že byla mezi právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaným uzavřena smlouva o půjčce a že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému ujednanou částku jako předmět půjčky.
13. Ve smlouvě sjednaný poplatek pak soud posoudil jako úroky (smluvní úroky z půjčky), které představují úplatu za užívání přenechané jistiny, neboť poplatek nerozporně plní tuto funkci,
a úroky lze sjednat v procentuální nebo pevné výši. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla sjednána odměna (poplatek) ve výši 13 280 Kč za užívání přenechané částky 20 000 Kč, za dobu 52 týdnů. Výši sjednané odměny soud hodnotil ve smyslu § 3 obč. zák. korektivem dobrých mravů, v tom smyslu, že výkon práv a povinností nemůže obstát pro rozpor s hodnotami, které dobré mravy chrání, resp. nemůže obstát pro zjevně nepřiměřené či nespravedlivé následky. Při přepočtu na smluvní úroky představuje poplatek ve výši 13 280 Kč cca 66 % ročně z přenechaných peněžních prostředků. Takovouto výši úroků pak soud shledal rozpornou s dobrými mravy. Dle judikatury Nejvyššího soudu je v rozporu s dobrými mravy zpravidla taková výše úroků z půjčky, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 12. 2015, sp. zn. 26 Cdo 1587/2015, všechna rozhodnutí jsou dostupná na www.nsoud.cz). V řízení bylo prokázáno, že nejvyšší úroková sazba bank činila 19,92 % ročně. Tuto sazbu se pak považovat za sazbu obvyklou. V daném případě sjednaná sazba úroků představuje více než trojnásobek zjištěné obvyklé sazby úroků u bankovních úvěrů. Takto sjednanou výši úroků je třeba považovat za rozpornou s dobrými mravy a tento rozpor je natolik zjevný, že se jedná o neplatnost absolutní, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu. Soud se dále musel zabývat otázkou, zda neplatnost ujednání o poplatku způsobuje neplatnost celé smlouvy, či zda lze tuto část právního úkonu oddělit od ostatního obsahu ve smyslu § 41 obč. zák. Při tom soud vyšel zejména z úvahy, že úroky dohodnuté při poskytnutí peněžité půjčky (v dané věci nazvané jako poplatek) představují cenu poskytnutého kapitálu nebo též cenu za užívání půjčených peněžních prostředků, tato úplata je materiálním zdrojem generování zisku poskytovatele půjčky, právní předchůdkyně žalobkyně, a došel k závěru, že neplatnost ujednání o poplatku způsobuje neplatnost celého právního jednání, neboť je nerozporné, že právní předchůdkyně žalobkyně jako věřitelka, by neměl zájem uzavřít s žalovaným smlouvu o bezúročné půjčce, což plyne jednak z toho, že poskytování půjček bylo předmětem podnikatelské činnosti právní předchůdkyně žalobkyně a jednak z toho, že smlouva je smlouvou adhezní a ujednání o poplatku v ní není stanoveno jako alternativní, ale jako pevně dané ujednání, které se upravuje pouze doplněním výše samotného poplatku. Právní předchůdkyně žalobkyně by tak bez sjednání poplatku předmětnou smlouva zcela jistě neuzavřela. Z takto konstatovaného úmyslu stran pak vyplývá neoddělitelnost ujednání o poplatku od zbytku smlouvy. Uvedené úvahy soudu korespondují s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu, který vychází z toho, že oddělitelnost je nutno posuzovat vzhledem k povaze právního úkonu, k jeho obsahu, anebo k okolnostem, za nichž k právnímu jednání došlo, tak aby byla respektována vůle subjektů právního úkonu s přihlédnutím k účelu, jehož dosažení osoba konající právní úkon sledovala (např. rozsudek ze dne 26. 9. 1997, sp. zn. 3 Cdo 1248/96). Soud plně respektoval postoj judikatury v této otázce vycházející ze zásady autonomie vůle, že neoddělitelnost je nutno posuzovat ve smyslu obsahovém, nikoliv reálné nedělitelnosti a podle zásady favor negotii je třeba dávat přednost přístupu, který jinak zachovává ostatní části smlouvy. (rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 1997, sp. zn. 2 Cdon 254/96, ze dne 29. 8. 2007, sp. zn. 26 Odo 822/2006, ze dne 15. 6. 2010, sp. zn. 21 Cdo 2636/2008 nebo nález Ústavního soudu ze dne 10. 7. 2008, sp. zn. I. ÚS 436/05).
14. Soud nárok žalobkyně po výše uvedeném závěru, že smlouva o půjčce je neplatná, posoudil jako nárok z titulu bezdůvodného obohacení dle § 451 obč. zák. Žalovanému byla právní předchůdkyní žalobkyně poskytnuta částka 20 000 Kč, a tímto došlo k jeho bezdůvodnému obohacení na úkor žalobkyně jako právní nástupkyně původního věřitele, získáním majetkového prospěchu plněním z neplatného právního úkonu (smlouvy o půjčce). Dle § 457 obč. zák. je-li smlouva neplatná je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal. Soud proto považuje nárok žalobkyně na vrácení této částky za důvodný v části, v níž dosud nebyla povinnost vrátit poskytnuté plnění splněna. Žalobkyně v rámci žalobních tvrzení uvedla, že žalovaný na pohledávky ze smlouvy uhradil celkem 3 200 Kč, žalobkyně tak má nárok na zaplacení částky uvedené ve výroku I. rozsudku. V rozsahu požadavku na příslušenství pohledávky spočívající v zákonném úroku z prodlení soud uzavřel, že k určení splatnosti pohledávky došlo na základě výzvy věřitele k plnění, přičemž tyto právní účinky mělo doručení oznámení o postoupení pohledávky ze dne 6. 1. 2021, která byla odeslána dne 1. 2. 2021, v ní stanovená lhůta uplynula dne 15. 2. 2021, a ode dne následujícího je tak žalovaný v prodlení. Výše úroku z prodlení je pak s ohledem na okamžik jeho vzniku v souladu s intertemporálním ustanovením § 3028 odst. 1 o. z. dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb., tedy jako normy patné
a účinné v době vzniku práva na úrok z prodlení. Ve zbytku soud žalobu zamítl, neboť z neplatné smlouvy nevzniklo žalobkyni právo na úhradu poplatku ani části žalobou nárokovaných úroků z prodlení.
15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků řízení nepřiznal náhradu nákladů řízení, neboť žalobkyně nebyla úspěšná (se zohledněním výše příslušenství ke dni rozhodnutí soudu) co do více než poloviny požadovaného nároku a žalovanému dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly. Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení prostřednictvím Okresního soudu v Karviné ke Krajskému soudu v Ostravě.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu nebo nařízení exekuce.