Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (5)No categories available
14 C 85/2022-78
Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudcem Mgr. Květoslavem Šárkou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
pro zaplacení 92 630 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 26 967 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 79 276 Kč od 22. 12. 2021 do 30. 5. 2022, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 13 613 Kč od 31. 5. 2022 do zaplacení, s úrokem kapitalizovaným za období od 22. 12. 2021 do 14. 1. 2022 částkou 2 903,28 Kč a s úrokem ve výši 8,5 % ročně z částky 70 128 Kč od 15. 1. 2022 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 22. 12. 2021 dosáhne částky 232 704 Kč, zamítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 65 663 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 65 663 Kč od 31. 5. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 12 288,67 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 26 967 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 79 276 Kč od 22. 12. 2021 do 30. 5. 2022, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 13 613 Kč od 31. 5. 2022 do zaplacení, s úrokem kapitalizovaným za období od 22. 12. 2021 do 14. 1. 2022 částkou 2 903,28 Kč a s úrokem ve výši 8,5 % ročně z částky 70 128 Kč od 15. 1. 2022 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 22. 12. 2021 dosáhne částky 232 704 Kč, zamítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 65 663 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 65 663 Kč od 31. 5. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 12 288,67 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky 92 630 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru číslo ze dne 2. 9. 2021, na základě které žalobkyně poskytla žalované téhož dne finanční prostředky ve výši 69 000 Kč. Úvěruschopnost žalované byla ze strany žalobkyně prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalované (doklady o příjmech, prohlášení žalované), z databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů (SOLUS a NRKI). Žalovaná poskytnutý úvěr čerpala a zavázala se k jeho řádnému splácení včetně úroku ve výši 64,59 % ročně, a to v celkem 48 měsíčních splátkách ve výši 4 604 Kč. Žalovaná následně neplnila řádně podmínky smlouvy a ocitla se v prodlení po dobu více jak 65 dnů, a proto žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 20. 12. 2021. Do zesplatnění úvěru žalovaná uhradila celkem 3 337 Kč. Dlužná částka sestává z nové jistiny úvěru ve výši 76 750,65 Kč (složené z původní dlužné jistiny ve výši 69 000 Kč a dlužného úroku ve výši 7 750,65 Kč, smluvní pokuty ve výši 998 Kč (za prodlení žalované s úhradou dvou splátek po dobu delší než 30 dnů), náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované ve výši 400 Kč, smluvní pokuty ve výši 13 354,50 Kč (stanovené ve výši 0,1 % denně z částky 76 750,65 od 20. 12. 2021 do 13. 6. 2022) a úroku za poskytnutí úvěru ve výši 64,59 % ročně z částky 70 128 Kč od 22. 12. 2021 do 14. 1. 2022, úroku za poskytnutí úvěru ve výši 8,5 % ročně z částky 70 128 Kč od 15. 1. 2022 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 25. 1. 2022 dosáhne částky 232 704 Kč, a úhrady za pojištění ve výši 1 128 Kč Vedle toho se žalobkyně domáhala zaplacení úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 79 276 Kč od 22. 12. 2021 do zaplacení.
2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.
3. Soud ve věci nařídil jednání, na kterém provedl následující důkazy a zjistil tento skutkový stav:
4. Žalobkyně podepsala s žalovanou dne 2. 9. 2021 návrh na uzavření smlouvy o úvěru / smlouvu o úvěru číslo ve znění dodatku z téhož dne a přihlášku do pojištění, na základě níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalované finanční prostředky ve výši 69 000 Kč, které se žalovaná zavázala splatit v 48 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4 604 Kč /bez pojištění 4 040 Kč. Sazba smluvního úroku byla sjednána ve výši 64,58 % ročně, přičemž sjednané úroky běží až do skutečného vrácení jistiny úvěru, a to i po zesplatnění. Celkem se žalovaná zavázala vrátit 193 920 Kč. Dle čl. 6 smlouvy má žalobkyně v případě prodlení žalované se splátkou delší než 30 dnů právo na smluvní pokutu ve výši 499 Kč. Dále má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které jí vznikly v souvislosti s prodlením klienta, a to 200 Kč za prodlení s úhradou každé splátky o délce 15 dnů. Pro případ, že žalovaná v den zesplatnění neuhradí novou jistinu úvěru, vzniká jí povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z nové jistiny. Žalované byly před podpisem návrhu poskytnuty předsmluvní informace a listina označená jako prohlášení klientů.
5. Dopisem ze dne 3. 9. 2021 žalobkyně informovala žalovanou, že schválila její žádost o úvěr a současně jí poskytla splátkový kalendář, z něhož plyne, že v každé splátce byla zahrnuta jistina i úrok, přičemž jejich vzájemný poměr se postupně měnil a také úhrada za sjednané pojištění ve výši 564 Kč.
6. Dle formuláře hodnocení klienta měla žalovaná pravidelný čistý měsíční příjem 33 138 Kč. Výdaje byly v hodnotícím formuláři uvedeny částkou 10 172 Kč, kdy částka 3 860 Kč připadala na životní minimum, 2 928 Kč na splátky žalobkyni a 3 384 Kč na bydlení. Volné zdroje žalované tvořily částku 21 966 Kč. Žalovaná uvedla, že je zaměstnaná, svobodná, žije u rodičů. Dle výpisu z nebankovního registru klientských informací (NRKI) žalovaná získala CBS skóre 480, což dle vysvětlivek znamená, že smlouva je hodnocena jako nízké riziko. Dle výpisu z registru SOLUS zde neměla žalovaná žádný záznam. Žalovaná předložila žalobkyni potvrzení o příchozích platbách na účet, dle kterých měla v červnu 2021 příjem 36 870 Kč, v květnu 33 214 Kč a v dubnu 41 813 Kč.
7. Žalované byly poskytnuty peněžní prostředky dne 2. 9. 2021 na jí označený účet. Dle karty klienta žalovaná uhradila celkem 3 337 Kč.
8. Výzvou ze dne 16. 11. 2021 byla žalovaná vyzvána k úhradě 1. a 2. splátky a výzvou ze dne 17. 12. 2021 pak k úhradě navíc 3. splátky. Dopisem ze dne 20. 12. 2021 žalobkyně informovala žalovanou o zesplatnění celého úvěru a vyzvala ji k úhradě dlužné částky v celkové výši 79 276 Kč.
9. Předžalobní upomínkou ze dne 25. 5. 2022 byla žalovaná vyzvána opětovně k úhradě dlužné částky. Upomínka byla žalované dle podacího archu odeslána téhož dne.
10. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
11. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení mimo jiné platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
12. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy.
13. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
14. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
15. Soud má na základě provedeného dokazování za to, že žalobkyně a žalovaná podepsaly dne 2. 9 2021 smlouvu o úvěru číslo ve znění dodatku, na základě které žalobkyně zaslala žalované bezhotovostním převodem peněžní prostředky ve výši 69 000 Kč, které se zavázala uhradit společně s úrokem ve výši 64, 59 % ročně v pravidelných měsíčních splátkách.
16. Žalovaná vystupovala v rámci posuzovaného smluvního vztahu jako slabší strana – spotřebitel, neboť ze smlouvy nevyplynulo, že by se jednalo o podnikatele a žádný z účastníků to ani netvrdil. Povinností žalobkyně před poskytnutím úvěru tedy bylo zkoumat schopnost žalované splácet úvěr. Daná zákonná povinnost chrání nejen samotného věřitele a ostatní poskytovatele, kteří poskytli úvěry již dříve, ale chrání rovněž spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně poskytuje ochranu také společnosti jako celku, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd.
17. Pokud poskytovatel poskytne spotřebiteli úvěr, aniž by této své povinnosti dostál, je smlouva absolutně neplatná (k absolutní neplatnosti viz např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2009, dále rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C -377/14, Radlinger, C -76/10, Pohotovosť a zejména C -679/18, OPR-Finance, vztahujícímu se přímo k zákonu č. 257/2016 Sb.).
18. Má-li být zachován smysl a účel citované úpravy směřující k ochraně spotřebitele, poskytovatel spotřebitelského úvěru musí zjistit řádně a s odbornou péčí, na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, na straně jedné příjmy a dosavadní dluhové zatížení klienta, a na straně druhé pak přinejmenším základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou zejména náklady na bydlení, dopravu, stravování, ošacení apod. Při hodnocení výdajů spotřebitele je nutno brát v potaz i jistou rezervu na různé nepravidelné a neplánované výdaje, které lze u každé osoby v průběhu trvání smluvního vztahu zajisté očekávat. Požadavek odborné péče však nelze omezovat jen na samotný myšlenkový proces„ posouzení“ dodaných čísel představujících příjmy a výdaje, ale je třeba jej vztáhnout i na zhodnocení dostatečnosti, úplnosti a věrohodnosti shromážděných podkladů.
19. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně při sjednávání smlouvy nepostupovala v souladu s výše citovaným ustanovením zákona o spotřebitelském úvěru. Uzavření smlouvy předcházel pre-scoring žalované, jak vyplývá z výpisu z databáze SOLUS, v němž není u žalované žádný záznam a z výpisu z nebankovního registru klientských informací (NRKI), v němž je záznam, že klientova smlouva je hodnocena jako nízké riziko. Tato skutečnost sama o sobě dle názoru soudu neměla žalobkyni postačovat pro závěr o schopnosti žalované úvěr splácet. Žalobkyně měla pečlivěji a obezřetněji přistupovat ke zjišťování majetkových poměrů žalované.
20. Pokud jde o příjmy spotřebitele, žalovaná v kartě hodnocení klienta uvedla, že má příjem ze zaměstnání ve výši 33 138 Kč, k čemuž si žalobkyně správně vyžádala výpis z účtu žalované, nicméně žalovaná zaslala výpisy za období duben až červen 2021, tedy dva měsíce staré, které však nevypovídají o aktuálních příjmech, když obvykle bývají vyžadovány doklady o příjmech za poslední 3 měsíce. Soud dále nemá za prokázané, že by se žalobkyně zabývala reálnými výdaji žalované. Naopak, vyšla jen z údajů sdělených klientem, aniž by bylo zřejmé, že by tyto výdaje byly reálně ověřovány. Žalobkyně nemůže argumentovat ani odkazem na § 6 o. z. Povinnost poskytovatele úvěru náležitě zkoumat úvěruschopnost klienta vychází přímo ze zákona. Jedná se o jeho veřejnoprávní povinnost nezávislou na obecné povinnosti osob jednat ve vztazích poctivě, tuto nelze jakkoliv přenášet na žalovanou a žalobkyně se jí nemůže zprostit prostým spoléháním se na správnost údajů sdělených klientem, bez požadavku na doložení patřičných dokladů a podkladů klientem. Takový přístup je nedostačující a nemůže požívat právní ochrany. Je totiž obecně známým faktem, že klienti jsou motivováni snahou úvěr získat, a tak nadhodnocují své příjmy a zejména zkreslují své výdaje a často nesdělí poskytovateli úvěru všechny své faktické závazky a pravidelné výdaje. Je to proto poskytovatel úvěru, kdo má jednoznačnou povinnost prověřit a objektivně podložit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit a nemůže se ji zprostit prohlášením spotřebitele o pravdivosti jeho tvrzení. obec ochrany spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany s sebou zákonitě nese větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele coby poskytovatele spotřebitelského úvěru. Z § 78 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ostatně plyne povinnost poskytovatele úvěru pořizovat dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jeho povinností stanovených tímto zákonem.
21. Co se týká výdajů na bydlení, tyto měla představovat částka 3 384 Kč měsíčně. Soud má za to, že je na místě od poskytovatele úvěru očekávat, že se před uzavřením smlouvy bude zajímat zejména o výši nákladů na bydlení, které zpravidla představují základní a zároveň často nejvyšší položku pravidelných výdajů každé osoby a bude požadovat, a to zvláště v případě, kdy je tato tvrzená částka nízká, aby zájemce o úvěr alespoň tuto část výdajů doložil. Toto přitom není spojeno s žádnými podstatnými obtížemi a soud tak nepřisvědčuje argumentaci žalobkyně, že pokud klient uvede nižší částku, nezbývá jí než z takových údajů vycházet. Naopak, bylo oprávněním a v zájmu žalobkyně po žalované žádat doložení dokladů, které souvisí s náklady za bydlení a souvisejícími službami. Žalobkyně do výdajů žalované dále zahrnula částku 3 860 Kč coby životní minimum, které ovšem nemá žádnou vypovídací hodnotu o majetkových poměrech konkrétního žadatele ve vztahu ke konkrétní výši úvěru. Dále zde byly uvedeny splátky u žalobkyně ve výši 2 928 Kč. I u informace ohledně zůstatku na účtu ve výši 181,75 Kč měla žalobkyně zpozornět a vyžádat si dokumenty k výdajům žalované.
22. Soud s ohledem na shora uvedené uzavírá, že žalobkyně nedostála své povinnosti s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalované, aby tak mohla učinit závěr o tom, že žalované po vynaložení běžných výdajů a po úhradě všech dalších závazků zbude taková částka, aby mohla žalobkyni pravidelně splácet po dobu 48 měsíců splátky ve výši 4 604 Kč. Jinými slovy, posouzení úvěruschopnosti ze strany žalobkyně je třeba považovat za formální, bez náležitých a dostatečných podkladů, s cílem vykázat údaje, které měly (při zběžném a povrchním pohledu) nasvědčovat tomu, že úvěruschopnost spotřebitele zkoumána (s kladným výsledkem) byla. Dané porušení povinnosti poskytovatele úvěru odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek.
23. Soud proto smlouvu o úvěru posoudil jako absolutně neplatnou a žalovaná tak byla od počátku povinna vrátit žalobkyni poskytnutou a dosud nesplacenou jistinu z titulu bezdůvodného obohacení. V řízení o žalobě o vrácení plnění z neplatné smlouvy soud může žalobkyni přiznat pouze vrácení toho, oč peněžité plnění přesahuje peněžité plnění poskytnuté jí podle smlouvy žalovanou. V řízení bylo prokázáno, že žalované byly ze strany žalobkyně poskytnuty finanční prostředky ve výši 69 000 Kč a žalovaná z této částky dle karty klienta i vyjádření žalobkyně uhradila celkem 3 337 Kč a zbývá jí tak uhradit 65 663 Kč.
24. Z důvodu absolutní neplanosti smlouvy je rovněž zcela neopodstatněným požadavek žalobkyně na zaplacení smluvních úroků a smluvních pokut.
25. Pokud jde o úroky z prodlení, které žalobkyně požadovala od 25. 1. 2022, nároky vzniklé z titulu bezdůvodného obohacení jsou splatné dnem následujícím po dni, kdy byl dlužník věřitelem vyzván k plnění (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 4. 2010, sp. zn. 28 Cdo 4260/2009). Soud vázal počátek prodlení žalované na zaslanou předžalobní výzvu, kterou žalobkyně dle podacího lístku odeslala dne 25. 5. 2022. Jelikož nebylo prokázáno, kdy přesně byla žalované výzva doručena, má se s ohledem na § 573 o. z. za to, že se tak stalo třetí pracovní den, tj. dne 30. 5. 2022, pročež prodlení žalované s vydáním bezdůvodného obohacení nastalo dne 31. 5. 2022. Soud přiznal žalobkyni právo na úroky z prodlení v požadované výši 8,5 % ročně, tedy v nižší výši, jako jejich zákonná výše ke dni vzniku prodlení žalované.
26. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 12 288,67 Kč, přičemž tato částka představuje 41,78 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 70,89 % a úspěchu žalované v rozsahu 29,11 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 4 632 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 92 630 Kč sestávající z částky 4 820 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 4 820 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., z částky 4 820 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 4 820 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 20 480 Kč ve výši 4 300,80 Kč. Při rozhodování o nákladech řízení soud vycházel z vyčíslení nákladů řízení ze dne 14. 3. 2023, přičemž náhrada za ztrátu času a cestovné nebyla uplatněna.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Hodoníně sídlem Velkomoravská 2269/4, 695 01 Hodonín. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.