Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

11 C 23/2023-78

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr. Vandou Spáčilovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o 46 701,54 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žaloba o zaplacení částky 41 460 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 53 754 Kč ve výši 15 % p. a. od 17. 9. 2022 do 22. 9. 2022 ve výši 111,99 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 41 460 Kč ve výši 15 % p. a. od 23. 9. 2022 do zaplacení, částky 5 241,54 Kč, úroku ve výši 95,9 % p. a. z částky 41 831,12 Kč od 17. 9. 2022 do 22. 9. 2022 ve výši 635,22 Kč, úroku ve výši 95,9 % p. a. z částky 39 379,93 Kč od 23. 9. 2022 do 10. 1. 2023 ve výši 10 962,60 Kč, úroku ve výši 15 % p. a. z částky 39 379,93 Kč od 11. 1. 2023 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 17. 9. 2022 dosáhne částky 236 044 Kč, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žaloba o zaplacení částky 41 460 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 53 754 Kč ve výši 15 % p. a. od 17. 9. 2022 do 22. 9. 2022 ve výši 111,99 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 41 460 Kč ve výši 15 % p. a. od 23. 9. 2022 do zaplacení, částky 5 241,54 Kč, úroku ve výši 95,9 % p. a. z částky 41 831,12 Kč od 17. 9. 2022 do 22. 9. 2022 ve výši 635,22 Kč, úroku ve výši 95,9 % p. a. z částky 39 379,93 Kč od 23. 9. 2022 do 10. 1. 2023 ve výši 10 962,60 Kč, úroku ve výši 15 % p. a. z částky 39 379,93 Kč od 11. 1. 2023 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 17. 9. 2022 dosáhne částky 236 044 Kč, se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou Okresnímu soudu v Olomouci dne 24. 1. 2023 domáhala po žalovaném zaplacení částky 46 701,54 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že se žalovaným dne 5. 2. 2020 uzavřela smlouvu o úvěru číslo jejíž nedílnou součástí byl rovněž splátkový kalendář. Žalobkyně tvrdila, že před uzavřením smlouvy prověřila úvěruschopnost žalovaného na základě dokladů a informací získaných od žalovaného, databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů (doklady o příjmech, prohlášení žalovaného atd.). Na základě smlouvy o úvěru poskytla žalobkyně žalovanému částku 50 000 Kč na jeho bankovní účet uvedený ve smlouvě. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši nominální úrokové sazby 95,9 % p. a. splácet ve 48 měsíčních splátkách ve výši 4 098,00 Kč splatných vždy ke 12. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem březnem 2020. Žalovaný nesplácel řádně a včas a ke dni 15. 9. 2022 byl splatný celý dluh. Žalovaný od uzavření smlouvy o úvěru do dne zesplatnění úvěru žalobkyni uhradil celkem částku 106 548 Kč. Po zesplatnění úvěru byla žalobkyni žalobcem uhrazena částka v celkové výši 12 294 Kč. Žalobkyně požaduje úhradu dlužné jistiny úvěru ve výši 40 062,87 Kč, smluvní pokuty ve výši 998 Kč, náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného v celkové výši 400 Kč, smluvní pokuty ve výši 314,16 Kč, smluvní pokuty ve výši 5 241,54 Kč, kapitalizovaného zápůjčního úroku ve výši 635,22 Kč, kapitalizovaného zápůjčního úroku ve výši 10 962,60 Kč, zákonného úroku z prodlení s úhradou zesplatněného úvěru a zákonný úrok za dobu trvání ochranné doby podle , o některých opatřeních v oblasti splácení úvěrů v souvislosti s pandemií COVID-19. Před podáním žaloby vyzval zástupce žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky.

2. Žalovaný se k podané žalobě vyjádřil u jednání soudu dne 22. 3. 2023 tak, že žalovanou částku uznává.

3. Soud provedl předložené listinné důkazy, z nichž učinil následující skutková zjištění:

-) ze smlouvy o úvěru číslo ze dne 5. 2. 2020 bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi žalobkyní a žalovaným, že výše úvěru činila 50 000 Kč a zápůjční úroková sazba byla stanovena ve výši 95,90 % ročně, žalovaný se zavázal dlužnou částku z úvěru v celkové výši 196 704 Kč splatit ve 48 měsíčních splátkách po 4 098 Kč, roční procentní sazba nákladů sjednaného úvěru dle smlouvy činí 151,58 %;

-) z oznámení o schválení úvěru číslo ze dne 6. 2. 2020 bylo zjištěno, že žalobkyně žalovanému sdělila, že dne 5. 2. 2020 došlo k uzavření smlouvy o úvěru číslo s výší úvěru 50 000 Kč, zápůjční úrokovou sazbou 95,90 % ročně a roční procentní sazbou nákladů sjednaného úvěru 147,68 %, kdy celková dlužná částka 196 704 Kč má být žalovaným splacena ve 48 měsíčních splátkách po 4 098 Kč;

-) ze splátkového kalendáře ke smlouvě o úvěru číslo bylo zjištěno, že jednotlivé splátky dle smlouvy byly splatné vždy ke 12. dni v kalendářním měsíci, kdy první splátka byla splatná dne 12. 3. 2020 a poslední splátka dne 12. 2. 2024;

-) z karty klienta ke smlouvě o úvěru číslo bylo zjištěno, že žalovaný do června 2022 pravidelně hradil předepsané splátky, následně dne 22. 9. 2022 uhradil tři platby ve výši 4 098 Kč, žalobkyně eviduje 4 upomínky zaslané žalovanému;

-) z oznámení žalobkyně ze dne 15. 9. 2022 bylo zjištěno, že žalobkyně oznámila žalovanému, že tímto dnem došlo k zesplatnění celého úvěru ve zbylé částce 53 754 Kč, k jejíž úhradě do deseti dnů od odeslání tohoto oznámení žalobkyně žalovaného vyzvala;

-) z dodejky České pošty anonymizováno bylo zjištěno, že dne 7. 2. 2020 byla uložena zásilka pro žalovaného, kterou si žalovaný nevyzvedl, a proto byla zaslána zpět žalobkyni;

-) z oznámení o využití ochranné doby ze dne 7. 5. 2020 bylo zjištěno, že žalovaný zaslal žalobkyni oznámení o využití zkrácené ochranné doby podle ;

-) z výzvy k zaplacení ze dne 12. 8. 2022 bylo zjištěno, že žalobkyně oznámila žalovanému, že je v prodlení s úhradou splátek číslo číslo upozornila jej na možnost automatického zesplatnění celého úvěru v případě prodlení s úhradou kterékoli splátky o délce 65 dnů;

-) z výzvy k zaplacení ze dne 12. 9. 2022 bylo zjištěno, že žalobkyně oznámila žalovanému, že je v prodlení s úhradou splátek číslo číslo číslo upozornila jej na možnost zesplatnění celého úvěru v případě prodlení s úhradou kterékoli splátky o délce 65 dnů;

-) z hodnocení klienta žalobkyní ze dne 5. 2. 2020 bylo zjištěno, že zprostředkovatel úvěru vyplnil následující údaje o žalovaném: osobní údaje, čistý měsíční příjem 25 500 Kč, druh příjmu – zaměstnání, osobní výdaje ve výši životního minima 3 410 Kč, jiné splátky žalobkyni v částce 2 080 Kč, náklady na bydlení v celkové výši 2 604 Kč, ostatní náklady na dopravu, kurzy, záliby apod. v celkové částce 0 Kč, z toho plynoucí celkové výdaje v částce 8 094 Kč, rezerva v částce 1 000 Kč, údaje o zaměstnavateli – právnická osoba, údaje o pracovní smlouvě – hlavní pracovní poměr na dobu neurčitou, údaje o bydlení – u rodičů v samostatné domácnosti a údaje o vzdělání – maturitní, volné zdroje tak dle hodnocení činí 16 406 Kč; žalovaný stvrdil pravdivost uvedených údajů podpisem a zprostředkovatel úvěru doporučit žalobkyni úvěr poskytnout;

-) z předsmluvního formuláře ze dne 5. 2. 2020 bylo zjištěno, že žalovanému bylo zprostředkováno uzavření úvěru číslo s výší úvěru 50 000 Kč, s úrokovou sazbou 95,90 % ročně a roční procentní sazbou nákladů sjednaného úvěru 151,58 %, kdy celková dlužná částka 196 704 Kč měla být žalovaným splacena ve 48 měsíčních splátkách po 4 098 Kč, přičemž pro posouzení schopnosti žalovaného splácet zprostředkovaný úvěr bylo využito databáze SOLUS a CNCB;

-) z dohody o změně pracovního poměru ze dne 21. 10. 2019 bylo zjištěno, že trvání pracovního poměru žalovaného u společnosti právnická osoba, který začal dne 17. 4. 2019, bylo touto dohodou změněno na dobu neurčitou;

-) z potvrzení obec spořitelny o příchozí transakci ID: anonymizováno bylo zjištěno, že dne 10. 12. 2019 byla na bankovní účet žalovaného připsána částka 30 366 Kč, a to od společnosti právnická osoba;

-) z potvrzení obec spořitelny o příchozí transakci ID: anonymizováno bylo zjištěno, že dne 14. 1. 2020 byla na bankovní účet žalovaného připsána částka 21 292 Kč, a to od společnosti právnická osoba;

-) z prohlášení klienta ke smlouvě o úvěru číslo bylo zjištěno, že žalovaný prohlásil, že se seznámil s příslušejícími dokumenty, že je schopen úvěr řádně a včas splácet, dále stvrdil správnost kontaktních údajů a svůj souhlas s tímto dokumentem;

-) z dokladu o vyplacení úvěru bylo zjištěno, že žalovanému byla dne 5. 2. 2020 vyplacena částka 50 000 Kč na bankovní účet uvedený ve smlouvě o úvěru číslo;

-) z výpisu z registru příjmení bylo zjištěno, že ke dni 2. 2. 2020 nebyl žalovaný v prodlení s úhradou žádné splátky žádného úvěru, zápůjčky či služby, z minulosti zde měl celkem 2 záznamy;

-) z výpisu z nebankovního registru klientských informací bylo zjištěno, že ke dni 2. 2. 2020 získal žalovaný skóre 233 v tomto registru, kdy tato hodnota odpovídá dolní polovině kategorie I. (nízké body do interní Score Card, vyšší riziko, úvěr je výrazněji limitován výší vyplacené částky, případně zamítán);

-) z výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu ze dne 23. 5. 2018 bylo zjištěno, že žalobkyně byla k tomuto dni od 11. 5. 2018 vedena v seznamu jako nebankovní poskytovatel spotřebitelského úvěru s povolením poskytování spotřebitelského úvěru jiného než na bydlení;

-) z výzvy ze dne 4. 1. 2023, včetně podacího archu, bylo zjištěno, že žalovaný byl před podáním žaloby vyzván žalobkyní k okamžité úhradě částky 41 460 Kč s příslušenstvím.

Na základě uvedených skutkových zjištění dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu:

4. Žalobkyně s žalovaným podepsali dne 5. 2. 2020 smlouvu o úvěru číslo na jejímž základě žalobkyně žalovanému poskytla částku 50 000 Kč. Žalovaný se v uvedené smlouvě zavázal úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách spolu se sjednaným úrokem. Před uzavřením smlouvy žalovaný se zprostředkovatelem úvěru vyplnil kartu hodnocení klienta, ve které uvedl informace o své osobě, o svých příjmech a o svých výdajích. Žalovaný žalobkyni uhradil celkem částku 118 842 Kč. Dopisem ze dne 15. 9. 2022 oznámila žalobkyně žalovanému zesplatnění celého úvěru ve zbylé částce 53 754 Kč a současně jej vyzvala k úhradě dlužné částky. Zástupce žalobkyně zaslal žalovanému před podáním žaloby výzvu k úhradě dlužné částky.

5. Podle , 2 uzná-li žalovaný v průběhu soudního řízení nárok nebo základ nároku, který je proti němu žalobou uplatňován, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání. Uzná-li žalovaný nárok proti němu žalobou uplatněný jen zčásti, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání, jen navrhne-li to žalobce. Rozsudek pro uznání nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír ( a 2).

6. Podle , 2 připouští-li to povaha věci, mohou účastníci skončit řízení soudním smírem. Soud usiluje o smír mezi účastníky; při pokusu o smír předseda senátu zejména s účastníky probere věc, upozorní je na právní úpravu a na stanoviska Nejvyššího soudu a rozhodnutí uveřejněná ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek týkající se věci a podle okolností případu jim doporučí možnosti smírného vyřešení sporu. Je-li to s ohledem na povahu věci vhodné, upozorní předseda senátu účastníky rovněž na možnost využití mediace podle zákona o mediaci nebo sociálního poradenství podle zákona o sociálních službách. Soud rozhodne o tom, zda smír schvaluje; neschválí jej, je-li v rozporu s právními předpisy. V takovém případě soud po právní moci usnesení pokračuje v řízení.

7. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle ust. § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

9. Podle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

10. Podle , o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

11. Podle poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

12. Podle poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s  větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

Soud zhodnotil provedené důkazy v souladu se shora citovanými zákonnými ustanoveními a dospěl k tomuto právnímu závěru:

13. Prvně bylo v řízení prokázáno, že účastníci měli v úmyslu uzavřít smlouvu, která by byla podle jejího obsahu smlouvou o úvěru ( o. z.), a to spotřebitelského úvěru ( ). V souladu s  měla žalobkyně jako věřitel povinnost před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru řádně, s odbornou péčí, posoudit úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele, tj. jeho schopnost úvěr splácet. Věřitel přitom nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle , a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. ). Žalobkyně v řízení soudu prokázala, že prověřovala schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr. Žalobkyně soudu předložila kartu hodnocení klienta – žalovaného, v níž byly obsaženy údaje o příjmech a výdajích žalovaného, dodatek č. 1 k pracovní smlouvě žalovaného, doklady o příchozích úhradách od zaměstnavatele žalovaného, prohlášení žalovaného, že je schopen úvěr řádně a včas splácet, výpis záznamů z registru SOLUS a NRKI na jméno žalovaného. Podle však poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Z dokladů předložených žalobkyní však dle soudu nelze učinit závěr o tom, že v době podpisu smlouvy nebyly důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného spotřebitelský úvěr splácet. Žalobkyně při zhodnocení předložených dokladů dle soudu nezohlednila, že příjem žalovaného v uvedené výši 25 500 Kč vyplývá pouze z průměru dvou doložených příchozích plateb od zaměstnavatele žalovaného v prosinci 2019 a lednu 2020, ze kterých však plyne značný meziměsíční pokles příjmů žalovaného (cca o 30 %), z čehož dle soudu vyplývají důvodné pochybnosti o skutečné výši pravidelného příjmu žalovaného. Z karty hodnocení klienta - žalovaného pak vyplývají měsíční výdaje žalovaného ve výši 3 410 Kč (životní minimum), splátky ve výši 2 080 Kč na jiný úvěr poskytnutý žalobkyní, náklady na bydlení v částce 2 604 Kč a ostatní náklady na dopravu, kurzy, záliby, apod. v částce 0 Kč. Žalobkyně soudu nepředložila žádné podklady, ze kterých by tyto náklady žalovaného vyplývaly, a soudu proto nezbylo než dojít k závěru, že žalobkyně při posuzování výdajů žalovaného vycházela pouze z jeho sdělení. Takový postup však nelze považovat za posouzení úvěruschopnosti spotřebitele na základě spolehlivých a dostatečných informací, a to zejména v této situaci, kdy se výše nákladů uvedená spotřebitelem na první pohled jeví jako nepřiměřeně nízká. Zarážející je dle soudu rovněž skutečnost, že žalobkyně rezignovala na ověření pravdivosti údajů uvedených žalovaným i přesto, že z výpisu z nebankovního registru klientských informací vyplývá skóre žalovaného, které odpovídá dolní polovině Kategorie I., která je charakterizována slovy„ nízké body do interní Score Card, vyšší riziko, úvěr je výrazněji limitován výší vyplacené částky, případně zamítán“. Žalobkyně tedy v tomto případě poskytla žalovanému úvěr, přestože výsledky posouzení jeho úvěruschopnosti objektivně nevylučovaly důvodné pochybnosti o jeho schopnosti splácet úvěr, žalobkyně tak neprokázala splnění povinností stanovených v 

14. Soud dále dospěl k závěru, že ujednání o výši úroků je rozporné s dobrými mravy, neboť výše 95,90 % ročně se příčí dobrým mravům. Podle judikatury Nejvyššího soudu, která se váže ke staré právní úpravě , (dále jen„ obč. zák.“), ale lze ji aplikovat i na úvěrové vztahy dle č. , je v rozporu s dobrými mravy zpravidla taková výše úroků z půjčky (dané závěry jsou však použitelné i na smlouvu o úvěru), která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 8. 12. 2015, sp. zn. , všechna rozhodnutí jsou dostupná na www.nsoud.cz). Soud vycházel z Databáze časových řad ARAD ČNB ohledně výše úroků, které požadovaly banky u úvěrů s obdobnými parametry v době uzavření předmětné smlouvy o úvěru, a zjistil, že horní hranice úrokových sazeb činila 10,79 % ročně. Ačkoliv je pravdou, že žalobkyně je nebankovním subjektem, u kterého jsou s ohledem na vyšší rizikovost úrokové sazby vyšší, tato skutečnost se projevuje v tom, že soudy v rámci posuzování rozporu sjednané sazby s dobrými mravy obě sazby poměřují, když menší překročení obvyklé sazby účtované bankami by rozpor s dobrými mravy samo o sobě založit nemohlo. Při posuzování rozporu výše sazby s dobrými mravy nevycházel soud jen z její nominální výše, ale i z celkové částky, kterou se žalovaný zavázal za dobu trvání úvěru při řádném splácení uhradit, tedy o kolik by žalovaný při řádném splácení poskytnutou částku přeplatil. V daném případě však sjednaná sazba úroků výrazně převyšuje nejvyšší sazby úroků u bankovních úvěrů a za situace, kdy podle smlouvy o úvěru měl žalovaný při řádném splácení úvěru díky sjednané sazbě úroků vrátit téměř čtyřnásobek poskytnuté částky, je třeba sjednanou výši úroků považovat za zjevně rozpornou s dobrými mravy.

15. Vzhledem k porušení povinnosti žalobkyně stanovené v  a 86 odst. 1 a sjednané výši úroků, kterou je třeba považovat za zjevně rozpornou s dobrými mravy, je předmětná smlouva podle ust. a ust. a o. z. absolutně neplatná. Přes jazykové znění ust. , ve znění platném v době uzavření smlouvy, a tedy gramatický výklad, jde o absolutní neplatnost smlouvy, a to s ohledem na výklad historický (zásady spotřebitelského práva), teleologický a logický (ekonomické a sociální důsledky, slouží k prevenci před předlužováním spotřebitelů, ale chrání i věřitele před důsledky nesplácení poskytnutých úvěrů), ale i ustálenou judikaturu (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. týkající se režimu po novele provedené ) i judikaturu evropskou (viz rozsudek SDEU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 OPR-Finance), neboť poskytnutí úvěru spotřebiteli při nesplnění povinnosti poskytovatele úvěru podle ust. ZSU je v rozporu se zákonem podle ust. o. z. Soud je proto povinen zabývat se platností smlouvy i bez návrhu žalovaného.

16. Vzhledem k tomu, že předmětná smlouva je z výše uvedených důvodů absolutně neplatná, není žalovaný povinen hradit žalobkyni závazky vyplývající z této smlouvy (úroky z úvěru, smluvní pokuty a náklady vzniklé v souvislosti s prodlením žalovaného s úhradou splátek úvěru) ani úroky z prodlení s úhradou těchto závazků. V souladu s  je žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému částku ve výši 50 000 Kč a žalovaný žalobkyni na sjednaný úvěr uhradil celkem částku 118 842 Kč, čímž došlo k vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru ve smyslu

17. Ačkoli žalovaný v průběhu řízení uznal nárok žalobkyně, soud dospěl k závěru, že podle ve spojení s  v dané věci nelze vydat rozsudek pro uznání, neboť žalobou uplatněný nárok odporuje z výše popsaných důvodů hmotnému právu.

18. V důsledku závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru uzavřené mezi účastníky a vrácení poskytnuté jistiny úvěru dospěl soud k závěru, že žaloba není nedůvodná, a proto ji v celém rozsahu zamítl (výrok I.).

19. O náhradě nákladů řízení (výrok II.) soud rozhodl podle Žalovaný byl v řízení plně procesně úspěšný a vzniklo mu tak vůči žalobkyni právo na náhradu všech účelně vynaložených nákladů řízení. U jednání soudu dne 22. 3. 2023 se však žalovaný tohoto práva výslovně vzdal. Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu Ostrava, pobočka Olomouc, prostřednictvím Okresního soudu v Olomouci. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.