Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

17 C 290/2021-66

Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl soudkyní Mgr. Alžbětou Stříbrnou ve věci

žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované zastupování státu ve věcech majetkových

sídlem adresa

o přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu

takto:

I. Žaloba s tím, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci 120 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 30. 7. 2021 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba s tím, že žalované se ukládá, aby ve stejné lhůtě zaslala žalobci písemnou omluvu doporučeným, datovaným, oprávněnou úřední osobou podepsaným a otiskem úředního razítka opatřeným dopisem tohoto znění:„ Omluva celé jméno žalobce, narozenému 14. 4. 1969: Česká republika – Ministerstvo spravedlnosti se Vám omlouvá za nepřiměřenou délku řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. spisová značka a za nemajetkovou újmu, která Vám tím vznikla v důsledku porušení Vašeho základního práva na projednání věci v přiměřené lhůtě a bez zbytečných průtahů zaručeného článkem 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a článkem 38 odst. 2d.“, se zamítá.

Odůvodnění:

I. Žaloba s tím, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci 120 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 30. 7. 2021 do zaplacení, se zamítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Žaloba s tím, že žalované se ukládá, aby ve stejné lhůtě zaslala žalobci písemnou omluvu doporučeným, datovaným, oprávněnou úřední osobou podepsaným a otiskem úředního razítka opatřeným dopisem tohoto znění:„ Omluva [celé jméno žalobce], narozenému 14. 4. 1969: Česká republika – Ministerstvo spravedlnosti se Vám omlouvá za nepřiměřenou délku řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. [spisová značka] a za nemajetkovou újmu, která Vám tím vznikla v důsledku porušení Vašeho základního práva na projednání věci v přiměřené lhůtě a bez zbytečných průtahů zaručeného článkem 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a článkem 38 odst. 2d.“, se zamítá.

1. Žalobce se žalobou ze dne 20. 9. 2021 domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaslat žalobci písemnou omluvu a zaplatit mu 120 000 Kč z titulu náhrady škody způsobené nesprávným úředním postupem ve smyslu , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona obec národní rady č. , o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OdpŠk“). Nesprávný úřední postup dle žalobce spočíval v nepřiměřené délce řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. spisová značka, v rámci něhož se žalobce domáhal určení neexistence zástavního práva k nemovitostem ve vlastnictví svého dlužníka; dle žalobcova tvrzení zástavní právo ve skutečnosti nezajišťovalo žádný reálně existující závazek a jeho záměrem bylo pouze vyvést nemovitosti z majetku dlužníka tak, aby se žalobce nemohl domoci uspokojení své pohledávky. Vzhledem k tomu, že v průběhu tohoto řízení byly dotčené nemovitosti exekučně prodány a sporné zástavní právo zaniklo, žalobce byl nucen změnit žalobu na žalobu z lepšího práva, tedy na zaplacení částky 918 812,20 Kč. Žalobce zdůraznil, že řízení trvalo od 15. 8. 2014 do 21. 9. 2020, tedy po dobu šesti let a jednoho měsíce. Tato délka řízení je zjevně nepřiměřená, obzvláště s ohledem na předmět řízení a jeho zvýšený význam pro žalobce, neboť pouze včasné rozhodnutí o původním žalobním návrhu mohlo zabránit exekučnímu prodeji nemovitostí. Žalobce uplatnil svůj nárok postupem dle OdpŠk dne 29. 1. 2021, žalovaná však požadovanou náhradu škody žalobci nepřiznala.

2. Žalovaná ve vyjádření k žalobě uvedla, že v posuzovaném řízení nevznikly navzdory jeho délce žádné průtahy a tuto délku je nutno s ohledem na okolnosti daného případu hodnotit jako přiměřenou. O věci samé soudy rozhodovaly dvakrát, řízení bylo skutkově i právně složité a význam řízení pro žalobce byl běžný či nižší, neboť žalobce nabyl pohledávku od původního věřitele Mgr. jméno příjmení bezúplatně a zavázal se převést na něj pouze to, co se mu podaří vymoci. Žalobce se na délce řízení významným způsobem podílel, neboť opakovaně posílal rozsáhlá vyjádření den před jednáním, v důsledku čehož musela být jednání odročována, byl opakovaně vyzýván k doplnění důkazů a dvakrát podal návrh na přerušení řízení. Svědci a zejména Mgr. příjmení se opakovaně omlouvali z účasti na jednáních a soud byl nucen obstarávat velké množství důkazů. Veškeré úkony byly v řízení činěny v navazujících pravidelných lhůtách. Žalovaná proto navrhla žalobu zamítnout.

3. Žalobce v replice ze dne 8. 2. 2022 dodal, že k prodloužení délky řízení přispěly obstrukční opravné prostředky ze strany původního žalovaného a také zrušení prvního rozsudku obvodního soudu z důvodu zcela mylného a nesprávného právního názoru. Teprve v dalším řízení se soud prvního stupně začal zabývat skutkovými tvrzeními a navrženými důkazy. Žalovaná si protiřečí, pokud na jednu stranu tvrdí, že v posuzovaném řízení nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu, a na druhou stranu uvádí, že částka požadovaná žalobcem není přiměřená. Rovněž platí, že je možné vedle sebe požadovat jak omluvu, tak peněžité zadostiučinění.

4. Při svém rozhodování ve věci soud vycházel ze skutkových zjištění učiněných jednak na základě shodných tvrzení účastníků o skutkových okolnostech sporu, jednak na základě provedených listinných důkazů a dospěl k následujícím zjištěním:

5. Žalobce se domáhal náhrady za nepřiměřenou délku řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. spisová značka ve věci žaloby na určení neexistence zástavního práva, která byla následně změněna na žalobu z lepšího práva.

6. Žalobce podal dne 15. 8. 2014 žalobu na určení neexistence zástavního práva, kterou odůvodnil tím, že byl majitelem směnky vlastní vystavené dne 31. 12. 2006, na jejímž základě se žalovaný 1 příjmení jméno příjmení (dále také jen„ původní žalovaný 1“) zavázal zaplatit 10 000 000 Kč. Tento žalovaný zároveň zřídil zástavní právo k nemovitosti ve svém vlastnictví ve prospěch žalovaného 2 příjmení příjmení jméno (dále také jen„ původní žalovaný 2“ nebo„ původní žalovaný“), a to k zajištění podle názoru žalobce fiktivní pohledávky; skutečným účelem zřízení zástavního práva bylo vyvedení majetku z vlastnictví směnečného dlužníka. Žalobce nabyl směnku indosamentem od Mgr. jméno příjmení jméno zaplacení směnečné pohledávky probíhalo od 31. 12. 2012 směnečné řízení u Městského soudu v Praze pod sp. zn spisová značka, které v té době nebylo skončeno. V podání ze dne 15. 9. 2014 žalobce zdůvodnil svůj naléhavý právní zájem tím, že bez určení neexistence zástavního práva dojde k exekučnímu prodeji nemovitostí a žalobce nebude mít z čeho uspokojit svou pohledávku.

7. Obvodní soud pro Prahu 4 provedl pátraní po pobytu žalovaného 2 a nařídil jednání na den 16. 12. 2014. K žádosti původního žalovaného 1 soud rovněž zajistil tlumočníka. Dne 19. 11. 2014 se ve věci vyjádřil původní žalovaný 1, soud vyjádření zaslal žalobci dne 27. 11. 2014. Dne 15. 12. 2014 žalobce zaslal soudu repliku, v níž reagoval na argumentaci původního žalovaného 1 a k jejímu vyvrácení navrhl důkazy policejním spisem a výslechem svědka. Téhož dne soud odročil jednání na neurčito s odůvodněním, že žalobce den před jednáním zaslal rozsáhlé vyjádření, s nímž se soud a protistrana nemohla seznámit, a rovněž vznesl nové důkazní návrhy. Dne 4. 2. 2015 soud vyzval žalobce, aby do spisu založil veškeré navržené důkazní prostředky a specifikoval, k prokázání jaké skutečnosti by měl být vyslechnut navržený svědek. S ohledem na žalobcovu nečinnost soud zaslal dne 11. 3. 2015 urgenci. Této výzvě žalobce vyhověl dne 11. 3. 2015 a současně požádal, aby soud připojil pět spisů vedených jinými orgány a zajistil další listinné důkazy.

8. Dne 16. 3. 2015 žalobce podal návrh na vydání předběžného opatření. V něm uvedl, že dne 20. 1. 2015 byly zastavené nemovitosti exekučně prodány, čímž vznikla potřeba zajistit získané prostředky, aby nebyly vyplaceny v exekučním řízení. Soud usnesením ze dne 18. 3. 2015 návrh zamítl. Dne 7. 4. 2015 žalobce podal proti zamítavému usnesení odvolání, které Městský soud v Praze dne 5. 6. 2015 zamítl a usnesení soudu prvního stupně potvrdil.

9. Podáním ze dne 29. 7. 2015 žalobce navrhl změnu žaloby, neboť v průběhu řízení došlo k prodeji zastavených nemovitostí a tím i k zániku zástavního práva. Vzhledem k tomu, že žaloba na určení neexistence zástavního práva měla význam pouze do okamžiku, kdy nemovitosti byly zastaveny, žalobce navrhl změnu žaloby na žalobu z lepšího práva (tj. aby původní žalovaný 2 vydal žalobci výtěžek plnění z exekučního prodeje zástavy) a žalobu proti původnímu žalovanému 1 vzal zpět. Zároveň navrhl vydání předběžného opatření, aby původní žalovaný 2 byl povinen složit vyplacenou částku do soudní úschovy. Dne 31. 7. 2015 soud připustil změnu žaloby a zamítl návrh na vydání předběžného opatření. Dne 6. 8. 2015 žalobce podal odvolání proti zamítnutí návrhu na vydání předběžného opatření a dne 17. 8. 2015 rovněž odvolání proti povinnosti uhradit náklady zastaveného řízení. Městský soud v Praze obě odvolání zamítl dne 27. 10. 2015.

10. Dne 27. 11. 2015 soud vyzval původního žalovaného 2 k vyjádření k žalobě, čemuž bylo vyhověno dne 14. 12. 2015. Dne 11. 1. 2016 žalobce zaslal repliku. Dne 19. 2. 2016 soud nařídil jednání na 31. 5. 2016. Dne 30. 5. 2016 žalobce navrhl přerušení řízení podle , (dále jen„ “), do doby skončení trestního řízení ve věci sporného zástavního práva, které bylo zahájeno dne 12. 11. 2015, a do doby pravomocného skončení směnečného řízení sp. zn. spisová značka. Dne 30. 5. 2016 oznámil Mgr. příjmení, že vstupuje do řízení jako vedlejší účastník na straně žalobce. Z těchto důvodu soud řízení odročil na neurčito a s ohledem na námitky původního žalovaného 2 proti vstupu vedlejšího účastníka vyzval Mgr. příjmení, aby prokázal právní zájem na výsledku řízení. Mgr. příjmení dne 2. 7. 2016 požádal o prodloužení lhůty z důvodu zahraniční dovolené. Své vyjádření zaslal dne 18. 7. 2016, v němž mj. uvedl, že byl původním majitelem směnky, kterou postoupil žalobci za úplatu, jejíž výše a splatnost byla závislá na výši, v jaké se podaří žalobci pohledávku od dlužníka reálně vymoci. Dne 22. 8. 2016 soud rozhodl, že vstup Mgr. příjmení není přípustný a dne 26. 8. 2016 návrh na přerušení řízení zamítl. Proti prvnímu usnesení podali odvolání žalobce i Mgr. příjmení, žalobce doplnil odvolání dne 17. 10. 2016, usnesení potvrdil Městský soud v Praze dne 9. 2. 2017. Dne 1. 3. 2017 žalobce sdělil, že hodlá podat proti zamítavému usnesení dovolání, a proto považuje nařízení jednání za předčasné. Soud nařídil jednání na 18. 4. 2017. anonymizováno příjmení a žalobce následně podali dovolání, soud proto nařízené jednání zrušil. Žalobce podal vyjádření k dovolání Mgr. příjmení a byl zpětně vyzván k zaplacení soudního poplatku. Dovolání byla odmítnuta usnesením Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2017.

11. První jednání ve věci proběhlo dne 28. 11. 2017, soud provedl listinné důkazy, zamítl návrh na výslech svědků a vyhlásil rozsudek, jímž žalobu zamítl. V odůvodnění uvedl, že se nezabýval námitkami ohledně neplatnosti půjčky uzavřené mezi původním žalovaným 1 a 2, neboť tato otázka byla pravomocně vyřešena v řízení o soudním prodeji zástavy. Vzhledem k tomu, že pohledávka žalovaného byla zajištěna zástavním právem, měla před žalobcovou pohledávkou přednost. Proti rozsudku podal žalobce dne 10. 1. 2018 odvolání, které doplnil dne 2. 4. 2018 a navrhl, aby řízení bylo přerušeno. Městský soud v Praze vydal dne 11. 4. 2018 rozsudek č. j. -389, kterým rozsudek prvního stupně zrušil. V odůvodnění zdůraznil, že při posouzení žaloby z lepšího práva je třeba přezkoumat z hlediska hmotného práva pohledávky žalobce a žalovaného a porovnat, která z pohledávek má přednost. Soud přitom není vázán pravomocným usnesením o nařízení prodeje zástavy, neboť v daném řízení postačí, pokud jsou rozhodné skutečnosti (mj. existence zajištěné pohledávky) toliko osvědčeny. Žalobce nebyl účastníkem exekučního řízení, své námitky proti existenci pohledávky původního žalovaného 2 tedy mohl uplatnit až v řízení o žalobě z lepšího práva; těmito námitkami se tedy soud prvního stupně musí v navazujícím řízení zabývat.

12. Při jednání dne 29. 5. 2018 soud poučil účastníky podle a 3 a poskytl jim lhůtu 30 dnů a jednání odročil na 31. 7. 2018. Žalobce zaslal své vyjádření dne 29. 6. 2018, soud jednání odročil s ohledem na žalobcovy důkazní návrhy, zejména návrh výslechu svědků. Soud následně činil v součinnosti se zástupcem původního žalovaného úkony k zajištění svědků pobývajících mimo Českou republiku a jeho odpověď byl nucen v průběhu podzimu 2018 opakovaně urgovat. Soud rovněž činil kroky k zajištění důkazů daňovými přiznáními, které k provedení navrhl žalobce. Dne 29. 1. 2019 se konalo ve věci jednání, při němž byl vyslechnut žalovaný a původní žalovaný 1 pan příjmení (nyní v postavení svědka), další dva svědci (anonymizováno příjmení a pan příjmení) se z jednání pro anonymizováno omluvili. Jednání proto bylo odročeno na 28. 5. 2019. V mezidobí soud obstarával navržené důkazy (zejména výpisy z účtů). Dne 25. 5. 2019 se oba nevyslechnutí svědci z jednání opět omluvili. Dne 27. 5. 2019 soud učinil dotazy na jejich ošetřující lékaře a jednání odročil na 25. 6. 2019. Oba svědci potvrdili, že jejich zdravotní potíže již odezněly a měli by být schopni podat svědeckou výpověď. Dne 24. 6. 2019 se žalobce ve věci vyjádřil. V den jednání se oba svědci opět omluvili, svědek příjmení příjmení pro zdravotní komplikace, svědek příjmení sdělil, že se mu porouchal automobil. Soudce svědkovi telefonicky sdělil, že jeho výslech může být proveden v pozdější hodinu. Svědek však nedorazil, soud proto jednání odročil na 3. 9. 2019. Zástupce původního žalovaného sdělil soudu, že svědek příjmení příjmení měl dne 17. 6. 2019 soudní jednání v postavení žalobce u Obvodního soudu pro Prahu 2, což doložil výpisem z jednání konaných u Obvodního soudu pro Prahu 2.

13. Oba svědci se omluvili z jednání uskutečněného dne 3. 9. 2019, soud proto během jednání sdělil svůj právní názor s ohledem na průběh dokazování a apeloval na právní zástupkyni žalobce, aby zajistila účast jí navržených svědků. Jednání bylo odročeno na neurčito, soud následně zjišťoval aktuální zdravotní stav svědků. Dne 7. 10. 2019 soud nařídil jednání na 27. 11. 2019, svědek příjmení příjmení se z jednání omluvil. Během jednání byl vyslechnut svědek jméno příjmení, jednání bylo odročeno na 15. 1. 2020 za účelem vyslechnutí svědka příjmení příjmení. Dne 15. 1. 2020 byl vyslechnut Mgr. příjmení a byly provedeny listinné důkazy. Zástupkyně žalobce navrhl doplňující výslech svědka příjmení, aby se vyjádřil ke svědecké výpovědi svědka příjmení příjmení. Jednání proto bylo odročeno na 11. 3. 2020 za účelem opakovaného výslechu pana příjmení a po jeho provedení na den 18. 3. 2020 za účelem přečtení závěrečných řečí a vyhlášení rozsudku.

14. Dne 18. 3. 2020 soud vyhlásil rozsudek č. j. číslo jednací, kterým žalobu zamítl. V odůvodnění uvedl, že žalobci se nepodařilo prokázat, že pohledávka původního žalovaného zajištěná zástavním právem měla pouze fiktivní charakter. Soud nevyloučil, že žalobce měl za panem příjmení pohledávku ve výši 10 000 000 Kč, ovšem pro rozhodnutí v dané věci bylo rozhodující, že pohledávka původního žalovaného byla zajištěna zástavním právem a měla tedy před žalobcovou pohledávkou přednost. Dne 20. 4. 2020 podal žalobce odvolání, původní žalovaný se k němu vyjádřil dne 10. 6. 2020. Žalobce doplnil odvolání k výzvě soudu dne 1. 9. 2020 Odvolací soud vydal dne 2. 2. 2020 rozsudek č. j. -834, jímž odvolání zamítl a rozsudek prvního stupně potvrdil. Přitom se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně ohledně prokázání pohledávky původního žalovaného a dodal, že sporná smlouva o půjčce byla uzavřena více jak čtyři měsíce před tím, než žalobce podal žalobní návrh na zaplacení směnečné sumy. Původnímu žalovanému tak v době uzavření smlouvy o půjčce nemohl být znám úmysl žalobce, resp. Mgr. příjmení, podat žalobu ohledně pohledávky vůči panu příjmení. Rozsudek nabyl právní moci dne 21. 9. 2020 (spisem vedeným u Obvodního soudu pro Prahu 4, sp. zn. spisová značka).

15. Dne 29. 1. 2021 žalobce uplatnil u žalované žádost o omluvu a poskytnutí přiměřeného zadostiučinění ve výši 120 000 Kč jako náhradu za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou řízení (dopisem nazvaným„ Žádost o přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu podle “ ze dne 29. 1. 2021).

16. Žalovaná vydala dne 12. 8. 2021 stanovisko, jímž nevyhověla žalobcově žádosti, neboť se v daném případě nejednalo o nesprávný úřední postup. Řízení nebylo zatíženo průtahy, jednotlivé úkony byly činěny plynule. Řízení bylo vedeno před dvěma stupni, soudy rovněž rozhodovaly o velkém množství procesních otázek. Řízení bylo po skutkové i právní stránce složité, nadto žalobce k délce řízení významným způsobem přispěl. Význam řízení byl pro žalobce běžný či nižší, neboť žalovanou pohledávku nabyl od Mgr. příjmení, a to ve své podstatě bezúplatně. Žalobce tedy v řízení vystupoval jako tzv. bílý kůň a objektivně nemohl být v nejistotě ohledně výsledku sporu (stanoviskem ze dne 12. 8. 2021, č. j. spisová značka).

17. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci:

18. Žalobce se domáhal náhrady za nepřiměřenou délku řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. spisová značka ve věci žaloby na určení neexistence zástavního práva, která byla následně změněna na žalobu z lepšího práva. Toto řízení žalobce zahájil dne 15. 8. 2014 podáním žaloby, soud nařídil jednání na den 16. 12. 2014, toto jednání však muselo být odročeno, neboť žalobce den předem zaslal rozsáhlé vyjádření. Dne 4. 2. 2015 soud vyzval žalobce, aby do spisu založil veškeré navržené důkazní prostředky a specifikoval, k prokázání jaké skutečnosti mají být provedeny. Dne 16. 3. 2015 žalobce podal návrh na vydání předběžného opatření, který soud dne 18. 3. 2015 zamítl; jeho usnesení potvrdil k žalobcovu odvolání Městský soud v Praze dne 5. 6. 2015. Podáním ze dne 29. 7. 2015 žalobce navrhl změnu žaloby na žalobu z lepšího práva a podal další návrh na vydání předběžného opatření, který soud opětovně zamítl a Městský soud v Praze jeho usnesení potvrdil. Dne 19. 2. 2016 soud nařídil jednání na 31. 5. 2016. Dne 30. 5. 2016 žalobce navrhl přerušení řízení. Dne 30. 5. 2016 oznámil Mgr. příjmení, že vstupuje do řízení jako vedlejší účastník na straně žalobce, svůj právní zájem na výsledku řízení odůvodnil tím, že byl původním majitelem směnky, kterou postoupil žalobci za úplatu, jejíž výše a splatnost byla závislá na výši, v jaké se podaří žalobci pohledávku od dlužníka reálně vymoci. Dne 22. 8. 2016 soud vstup Mgr. příjmení nepřipustil, žalobce a Mgr. příjmení podali odvolání a následně dovolání. První jednání ve věci proběhlo dne 28. 11. 2017, při němž soud vyhlásil rozsudek, jímž žalobu zamítl. V odůvodnění uvedl, že se nezabýval námitkami ohledně neplatnosti půjčky uzavřené mezi původním žalovaným 1 a 2, neboť tato otázka byla pravomocně vyřešena v řízení o soudním prodeji zástavy. Tento rozsudek Městský soud v Praze k odvolání žalobce zrušil a zavázal soud prvního stupně, aby se v navazujícím řízení zabýval námitkami proti existenci pohledávky původního žalovaného 2. Následně soud prvního stupně činil úkony k zajištění důkazních prostředků, zejména svědků. Svědek příjmení příjmení a svědek příjmení se opakovaně omlouvali pro svůj špatný zdravotní stav. Dne 18. 3. 2020 soud vyhlásil rozsudek č. j. číslo jednací, kterým žalobu zamítl. Žalobce podal proti rozsudku odvolání, které odvolací soud zamítl dne 2. 2. 2020 rozsudkem č. j. číslo jednací, který nabyl právní moci dne 21. 9. 2020. Dne 29. 1. 2021 žalobce uplatnil u žalované žádost o omluvu a o poskytnutí přiměřeného zadostiučinění ve výši 120 000 Kč jako náhradu za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou řízení. Této žádosti žalovaná nevyhověla dne 12. 8. 2021.

19. Na základě učiněného skutkového závěru učinil soud následující právní závěr:

20. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

21. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu.

22. Podle § 31a odst. 3 OdpŠk v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

23. Přiměřenost délky soudního řízení ve smyslu věty třetí OdpŠk je součástí práva na spravedlivý proces, jednoho ze základních lidských práv garantovaných jak vnitrostátními právními předpisy nejvyšší právní síly (y), tak i právními předpisy mezinárodního původu, zejména Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen„ Úmluva“).

24. Dle věty první čl. 6 odst. 1 Úmluvy má každý právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoliv anonymizováno obvinění proti němu. Účelem citovaného ustanovení je zajistit právo na spravedlivý proces dvěma kategoriím osob: těm, jejichž občanská (civilní) práva nebo závazky jsou nějakým způsobem zpochybněny, a těm, kdož čelí anonymizováno obvinění. Pouze těmto osobám je garantováno právo na přiměřenou délku řízení, která je na zákonné úrovni upravena ve větě třetí § 13 odst. 1 OdpŠk. V řešeném případě žalobce žádal o náhradu za nepřiměřenou délku řízení ve věci žaloby na určení neexistence zástavního práva, resp. žaloby z lepšího práva. Jednalo se tedy o řízení, jehož předmětem byla žalobcova občanská práva. Toto řízení tedy spadá do působnosti čl. 6 odst. 1 Úmluvy, resp. § 13 odst. 1 věty třetí anonymizováno garantující právo na přiměřenou délku řízení.

25. Výkladem § 13 a § 31a OdpŠk se zabývalo občanskoprávní a obchodní kolegium Nejvyššího soudu ve stanovisku ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. stanovisko NS (dále jen„ stanovisko sp. zn. stanovisko NS“). V něm navázalo na judikaturu Evropského soudu pro lidská práva (dále jen„ ESLP“), která vychází ze silné, ale vyvratitelné domněnky, že nepřiměřená délka řízení znamená pro stěžovatele morální újmu a žádné důkazy v tomto ohledu v zásadě nevyžaduje. Postačí tedy, pokud stěžovatel vznik nemajetkové újmy tvrdí a jeho tvrzení není úspěšně popřeno (rozsudek velkého senátu ESLP ze dne 29. 3. 2006, Apicella proti Itálii, číslo). Z toho důvodu soud nevedl dokazování stran vzniku újmy v důsledku nepřiměřené délky řízení, neboť žalobní tvrzení v tomto směru shledal dostačující.

26. Dále se soud zabýval otázkou, zda lze v řešeném případě považovat délku posuzovaného řízení za přiměřenou, či naopak zda délka tohoto řízení znamenala nesprávný úřední postup ve smyslu § 13 odst. 1 OdpŠk. První kritérium, které je třeba při hodnocení této otázky vzít v úvahu, je samotná délka řízení. Jak uvedeno výše, řízení sp. zn. spisová značka bylo zahájeno dne 15. 8. 2014 a k jeho pravomocnému ukončení došlo dne 21. 9. 2020; řízení tedy trvalo šest let a jeden měsíc. Soud nikterak nezpochybňuje, že délka posuzovaného řízení byla značná, je však třeba zdůraznit, že i relativně dlouhé řízení nemusí být samo o sobě kvalifikováno jako nesprávný úřední postup ve smyslu § 13 odst. 1 OdpŠk, pokud je jeho délka přiměřená konkrétním okolnostem daného případu. V tomto smyslu soud po důkladném zvážení projednávané věci dospěl k závěru, že ačkoliv řízení trvalo více než šest let, během takto dlouhé doby nenastaly v podstatě žádné průtahy přičitatelné státu.

27. Z hlediska kritéria jednání žalobce jakožto poškozeného soud vzal v potaz, že Obvodní soud pro Prahu 4 prakticky bezprostředně po učinění prvotních úkonů nařídil jednání, toto jednání však vinou žalobce muselo být odročeno, neboť žalobce den před jeho konáním zaslal rozsáhlé vyjádření, v němž navrhl nové důkazy. Soud tedy veden zásadou hospodárnosti řízení jednání odročil. Obdobná situace se pak v řízení opakovala, neboť z totožného důvodu bylo odročeno jednání nařízené na 31. 7. 2018 Obvodní soud pro Prahu 4 byl rovněž nucen žalobce opakovaně urgovat k doložení navržených důkazů, což k plynulosti řízení rovněž nepřispělo. Žalobce dále podával návrhy na přerušení řízení, které Obvodní soud pro Prahu 4 vždy jako nedůvodné zamítl; je přitom nutno podotknout, že pokud by tento soud postupoval v souladu s žalobcovými návrhy, délka řízení by se dále zásadním způsobem prodloužila.

28. Z hlediska složitosti řízení soud připomíná, že stanovisko sp. zn. zohledňuje zejména počet instancí, v nichž byla věc řešena a složitost skutkovou a právního posouzení. Podle těchto kritérií soud hodnotil posuzované řízení jako spíše složité, a to jak po stránce skutkové a procesní, tak po stránce právního posouzení. Dané řízení obsahovalo cizí prvek, soudce byl opakovaně nucen zajišťovat tlumočníka do vietnamštiny a v řízení vznikaly prodlevy s ohledem na pobyt původních žalovaných ve Vietnamu. Účastníci řízení dále navrhovali velké množství listinných důkazů, z nichž některé se soud snažil sám zajistit. Zejména však v řízení vznikaly prodlevy v důsledku opakovaných omluv navržených svědků, neboť svědek příjmení se z účasti na jednání omluvil celkem čtyřikrát, svědek příjmení příjmení pak dokonce pětkrát. Soudce přitom vyvinul značné úsilí, aby zajistil přítomnost těchto svědků, opakovaně se dotazoval na jejich zdravotní stav, ze stejného důvodu pak kontaktoval jejich ošetřující lékaře, účast svědků se snažil zajistit i telefonicky, navrhoval posunout výslech na pozdější hodinu apod. V důsledku omluv svědků vznikla v řízení prodleva od ledna 2019 do ledna 2020, tedy v celkové délce jednoho roku.

29. Žalobce dále činil v řízení mnoho procesních návrhů, opakovaně podával návrhy na vydání předběžného opatření, navrhl změnu žaloby, do řízení oznámil vstup Mgr. příjmení jako vedlejší účastník. Do většiny procesních rozhodnutí žalobce podal odvolání, v některých případech pak dokonce dovolání; věc tedy z procesního hlediska byla řešena na více instancích, což z podstaty věci mělo vliv na jeho celkovou délku. Řízení se konečně vyznačovalo i určitou mírou složitosti z hlediska právního posouzení, neboť jeho podstatou byla otázka určení neexistence zástavního práva a následně byl předmět řízení změněn na žalobu z lepšího práva.

30. Soud v této souvislosti připomíná, že„ při hodnocení kritéria složitosti řízení, v němž se odráží i počet stupňů soudní soustavy, na nichž byla věc projednána, lze vyjít z toho, že řízení ve více instancích obecně zakládá dobu potřebnou pro předložení věci přezkumnému soudu, pro jeho přezkumné posouzení a pro případné promítnutí výsledků přezkumu do dalšího postupu v řízení, pročež je ospravedlnitelná celková délka řízení prodlužována zásadně o dobu za řízení před další instancí (srov. bod IV. písm. a) Stanoviska), zároveň je však třeba přihlédnout k tomu, z jakého důvodu byla věc na více stupních soudní soustavy projednávána. Zda z důvodu složitosti řízení, nebo z důvodu procesních pochybení soudů nižších stupňů. Pokud postup soudu v řízení neodpovídá procesním pravidlům a dochází k závažným pochybením spočívajícím např. v nepřezkoumatelnosti rozhodnutí, je třeba takovou skutečnost zohlednit v rámci kritéria postupu orgánů veřejné moci během řízení, a to zejména tehdy, dojde-li v důsledku uvedených pochybení ke zjevnému prodloužení řízení oproti stavu, kdy by orgán veřejné moci postupoval z procesního hlediska bezvadně“ (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 10. 2010, sp. zn. spisová značka, nebo ze dne 13. 12. 2011, sp. zn. spisová značka).

31. Ačkoliv je tedy pravdou, že první rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 byl k žalobcovu odvolání zrušen a věc byla vrácena k dalšímu řízení, ve světle výše citované judikatury je třeba zohlednit, že se tak nestalo z důvodu procesních pochybení či jiných závažných vad řízení, ale výhradně z důvodu nesprávného právního názoru soudu prvního stupně. Uvedené platí tím spíše, že daná právní otázka nebyla prosta obtíží a rovněž se nejednalo o otázku, jejíž řešení by vyplývalo z ustálené rozhodovací praxe vyšších soudů. Soud taktéž vzal v úvahu, že v důsledku zrušení prvního rozsudku odvolacím soudem nedošlo k zásadnímu prodloužení celkové délky řízení, neboť od podání odvolání dne 10. 1. 2018 do vydání rozsudku Městským soudem dne 11. 4. 2018 uběhly pouze čtyři měsíce, což v kontextu více než šestileté délky řízení představuje téměř zanedbatelnou dobu.

32. Konečně se soud zabýval kritériem významu předmětu pro poškozeného, které dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu představuje nejdůležitější kritérium pro posouzení přiměřenosti délky řízení a stanovení formy a případné výše odškodnění (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 10. 2011, sp. zn. spisová značka). Odškodnění za nepřiměřenou délku řízení se totiž poskytuje za nejistotu spojenou s právním postavením poškozeného, která je tím větší, čím větší je význam předmětu řízení pro poškozeného (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 8. 2016, sp. zn. ). V řešeném případě se soud ztotožnil s žalovanou, že význam předmětu řízení pro žalobce byl zcela běžný či dokonce nižší. Je sice pravdou, že v sázce byl značný obnos peněz, ovšem zároveň v průběhu řízení vyšlo najevo, že žalobce nabyl žalovanou pohledávku bezúplatně a jejímu původnímu majiteli Mgr. příjmení byl zavázán uhradit pouze to, co by se mu případně v řízení podařilo vymoci. V tomto smyslu tedy význam řízení pro žalobce nebyl nikterak nadstandardní, neboť žalobce ve své podstatě neměl, co ztratit. Nadto platí, že Obvodní soud pro Prahu 4 si byl vědom nutnosti rozhodnout v krátkých lhůtách, neboť záhy po podání žaloby nařídil jednání, a to dokonce předtím, než se ve věci vyjádřili původní žalovaní. Jednání však bylo zmařeno v důsledku procesního postupu žalobce; pokud tedy žalobce nyní tvrdí, že rozhodnutí mělo být vydáno v nejkratších lhůtách, mohl nepochybně zaslat svou repliku co nejdříve před jednáním, aby se s ní ostatní mohli včas seznámit, a zejména spolu se svým vyjádřením doložit veškeré potřebné důkazy. Namísto toho byl soud nucen žalobce urgovat, aby navržené důkazy dodatečně doložil.

33. Ze všech výše uvedených důvodu soud dospěl k závěru, že délka řízení sp. zn. spisová značka nebyla s přihlédnutím ke všem okolnostem nepřiměřená, a tedy v souvislosti s tímto řízením nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu. Z toho důvodu soud žalobu jako nedůvodnou v plném rozsahu zamítl výrokem I. a III. tohoto rozsudku.

34. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů řízení uplatněných v souladu s  za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. , dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 600 Kč představující 300 Kč za každý ze dvou úkonů dle uvedené vyhlášky (vyjádření k žalobě, účast na jednání soudu).

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 10. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalobce povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalovaná domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.