Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (3)No categories available
22 C 289/2022-24
Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl samosoudkyní Mgr. Alžbětou Stříbrnou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o 18 384 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 16 000 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 555,18 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 16 000 Kč od 9. 2. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá co do nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 473 Kč.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 610 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 16 000 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 555,18 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 16 000 Kč od 9. 2. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá co do nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 473 Kč. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 610 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 16 000 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru číslo uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností právnická osoba, IČO číslo (dále jen„ anonymizováno“), a žalovaným dne 11. 8. 2021 ve znění smlouvy ze dne 6. 9. 2021 a povinnost zaplatit žalobkyni 2 384 Kč z titulu smluvní pokuty dle ujednání uvedené smlouvy.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.
4. Žalobkyně ve svém podání ze dne 6. 1. 2023 v reakci na výzvu soudu uvedla, že nemá důkazy o posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr. Žalobkyně proto vzala svou žalobu částečně zpět co do kapitalizovaného úroku ve výši 150 Kč a smluvní pokuty ve výši 2 384 Kč a nově požadovala pouze dlužnou jistinu ve výši 16 000 Kč, zákonný úrok z prodlení z této jistiny, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 555,18 Kč a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 473 Kč.
5. Zdejší soud usnesením ze dne 12. 1. 2023, č. j. číslo jednací, které nabylo právní moci dne 9. 2. 2023, řízení částečně zastavil co do kapitalizovaného úroku ve výši 150 Kč a smluvní pokuty ve výši 2 384 Kč.
6. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutečnosti:
7. anonymizováno a žalovaný uzavřeli dne 11. 8. 2021 smlouvu o úvěru číslo platnou a účinnou ve znění smlouvy o úvěru shodného čísla ze dne 6. 9. 2021, v níž se anonymizováno zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 16 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal uvedenou částku anonymizováno vrátit do 10. 9. 2021 (smlouvou o úvěru číslo ze dne 11. 8. 2021, smlouvou o úvěru číslo ze dne 6. 9. 2021).
8. anonymizováno dne 11. 8. 2021 odeslala na účet žalovaného částku 2 200 Kč, dne 27. 8. 2021 částku 5 800 Kč, dne 7. 9. 2021 částku 2 000 Kč a dne 3. 9. 2021 částkou 6 000 Kč (výpisy z účtu anonymizováno vedeném u právnická osoba).
9. ZF dne 28. 9. 2021 vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 16 322 Kč skládající se z jistiny ve výši 16 000 Kč, smluvní pokuty ve výši 272 Kč a poplatku za upomínku ve výši 50 Kč. Dne 5. 10. 2021 opakovaně vyzvala žalovaného k úhradě částky 16 484 Kč skládající se z jistiny ve výši 16 000 Kč, smluvní pokuty ve výši 384 Kč a poplatků za upomínky ve výši 100 Kč anonymizováno rovněž vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky dne 11. 10. 2021. Žalovaný však na výzvy nereagoval (upomínkou ze 28. 9. 2021, opakovanou výzvou k úhradě ze dne 5. 10. 2021, předžalobní upomínkou ze dne 11. 10. 2021).
10. anonymizováno a žalobkyně uzavřely dne 8. 11. 2021 rámcovou smlouvu o postoupení pohledávek, na základě které následně došlo k uzavírání jednotlivých dílčích smluv. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 14. 2. 2022 převedla anonymizováno na žalobkyni soubor pohledávek včetně pohledávky za žalovaným (rámcovou smlouvu ze dne 8. 11. 2021, smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 14. 2. 2022). Postoupení bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 11. 2. 2022, přičemž žalovaný byl upozorněn, že v případě jeho nesoučinnosti bude žalobkyně nárokovat účelně vynaložené náklady, mezi které patří (mimo jiné): náklad ve výši 39 Kč za odchozí dopis, náklad ve výši 50 Kč za odchozí dopis doporučeně, náklad ve výši 72 Kč za odchozí telefonický hovor a náklad za osobní návštěvu ve výši 217 Kč (oznámením o postoupení pohledávek ze strany žalobkyně ze dne 11. 2. 2022, včetně podacího archu ze dne 14. 2. 2022, oznámením o postoupení pohledávek právní zástupkyní žalobkyně ze dne 11. 2. 2022).
11. Žalobkyně vyčíslila žalovanému náklady za úkony mimosoudního vymáhání pohledávky za obyčejný dopis ze dne 18. 3. 2022 (39 Kč) a osobní návštěvu ze dne 29. 3. 2022 a 19. 4. 2022 (2 x 217 Kč), celkem tedy 473 Kč (výpisem úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky).
12. Žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky (předžalobní výzvou ze dne 2. 6. 2022 včetně podacího archu ze dne 6. 6. 2022).
13. Soud nemá důvod pochybovat o uvedených skutečnostech, tím spíše za situace, kdy žalovaný soudu žádné důkazy nepředložil, žalobou uplatněný nárok nesporoval a uhrazení dlužné částky netvrdil.
14. Po právní stránce soud posoudil věc následovně:
15. Na projednávanou věc je nutné aplikovat ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“), zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a směrnice 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS (dále jen„ směrnice“).
16. anonymizováno a žalovaný uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2395 o. z. a § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, na základě které anonymizováno poskytla žalovanému částku 16 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit do 10. 9. 2021 anonymizováno vystupovala ve smyslu § 420 o. z. jako podnikatel, který při uzavírání a plnění smlouvy jednal v rámci své výdělečné činnosti prováděné soustavně, samostatně na vlastní účet a odpovědnost živnostenským způsobem za účelem dosažení zisku, a žalovaný vystupoval ve smyslu § 419 o. z. jako spotřebitel jednající mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu svého povolání, proto jde dle § 1810 o. z. o spotřebitelskou smlouvu.
17. anonymizováno měla dle § 86 a 87 zákona povinnost úvěruschopnost zkoumat individuálně, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací od spotřebitele. Je nutné, aby poskytovatel spotřebitelského úvěru při poskytování úvěrů zkoumal přiměřeným způsobem reálnou a celkovou majetkovou situaci spotřebitele a k tomuto požadoval doložit příslušné listiny. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. spisová značka, ve spojení s judikaturou Soudního dvora Evropské unie a Ústavního soudu).
18. Žalobkyně v doplnění žaloby uvedla, že žádnými důkazy o posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr nedisponuje. Proto soud dospěl k závěru, že uzavřená smlouva je dle § 86 a 87 zákona o spotřebitelském úvěru absolutně neplatná, neboť anonymizováno poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr, aniž by řádně zkoumala schopnost žalovaného úvěr splácet.
19. S ohledem na absolutní neplatnost posuzované smlouvy má žalobkyně, na kterou anonymizováno své nároky ze smlouvy postoupila ve smyslu § 1879 a násl. o. z., nárok pouze na vydání bezdůvodného obohacení podle § 2991 a násl. o. z. ve výši dosud nesplacené jistiny úvěru, tj. 16 000 Kč, pročež soud žalobě v tomto rozsahu výrokem I. tohoto rozsudku vyhověl.
20. Co se úroku z prodlení týče, soud vyšel z § 1958 odst. 1 o. z., podle něhož je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele. V posuzované věci sice byla smlouva absolutně neplatná, anonymizováno a žalovaný si však v jejím textu sjednali jediné (jednoznačné a jednorázové) datum splatnosti, a sice 10. 9. 2021, takže žalovanému muselo být jasné, že přinejmenším zapůjčenou částku (jistinu), o níž se obohatil, musí anonymizováno do 10. 9. 2021 vrátit. Soud tedy přiznal žalobkyni i zákonný úrok z prodlení dle § 1970 o. z., ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., neboť ohledně této částky je žalovaný od 11. 9. 2021 s plněním své peněžité povinnosti v prodlení (úrok z prodlení za období před účinností postoupení pohledávky žalobkyně kapitalizovala, jde však o jeden nárok spolu s běžícím úrokem s prodlení).
21. Soud výrokem II. tohoto rozsudku zamítl nárok žalobkyně na náklady na mimosoudní vymáhání. Dle § 122 zákona si věřitel a spotřebitel mohou sjednat právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, v projednávané věci však z ničeho nevyplývá, že by si žalobkyně a žalovaný tyto náklady sjednali; žalobkyně žalovaného o těchto nákladech pouze jednostranně informovala. Nadto úkony, které žalobkyně v rámci mimosoudního vymáhání učinila, nelze považovat za účelně vynaložené. anonymizováno vyzývala žalovaného ke splnění závazku ze smlouvy již před postoupením pohledávky žalobkyni. Tento postup však nevedl k tomu, že by žalovaný svůj dluh splnil. Není přitom zřejmé, proč by zasílání dalších dopisů či provádění osobních návštěv u žalovaného mělo vést k tomu, že žalovaný za takové situace bude plnit (ostatně také i přes tuto tvrzenou snahu ze strany žalobkyně ničeho neuhradil). Smyslem mimosoudního vymáhání ze strany žalobkyně zjevně nebylo zvýšení šance na vymožení pohledávky, ale spíše navýšení vymáhané částky o další poplatky.
22. V usnesení ze dne 26. 7. 2006, sp. zn. 7 Cmo 507/2005, Vrchní soud v Olomouci dovodil, že při rozhodování o náhradě nákladů řízení podle § 142 odst. 2 o. s. ř. je nutné považovat za předmět řízení nejen žalovanou jistinu, ale též její příslušenství.
23. O náhradě nákladů řízení proto soud rozhodl výrokem III. tohoto rozsudku podle § 142 odst. 2 a § 146 odst. 2 věty první o. s. ř. tak, že přiznal úspěšné žalobkyni, která svým zpětvzetím žaloby procesně zavinila částečné zastavení řízení, vůči žalovanému právo na náhradu nákladů v rozsahu 66,24 % jejich výše. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč a z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b odst. 1 bodu 1. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 18 384 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, návrh ve věci samé), včetně tří paušálních náhrad hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a náhrady za daň z přidané hodnoty dle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč (celkem tedy 800 Kč + 900 Kč + 300 Kč + 252 Kč). Celková výše nákladů řízení před krácením činí 2 252 Kč.
24. V době učinění uvedených úkonů bylo předmětem řízení celkem 21 104,76 Kč (úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 16 000 Kč od 9. 2. 2022, který ke dni vydání rozsudku činil 1 542,58 Kč, jistina 16 000 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 555,18 Kč, kapitalizovaný úrok/náklady na upomínky 150 Kč, náklady spojené s uplatněním pohledávky 473 Kč, smluvní pokuta ve výši 2 384 Kč). Žalobkyně byla úspěšná co do 85,75 % předmětu řízení (jistiny 16 000 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 555,18 Kč a úroku z prodlení ve výši 1 542,58 Kč, tj. celkem 18 097,76 Kč), žalovaný byl úspěšný co do 14,25 % předmětu řízení. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. se od úspěchu žalobkyně odečítá úspěch žalovaného (vzájemné nároky na náhradu nákladů řízení soud započte), žalobkyně tak má nárok na náhradu 71,5 % nákladů řízení, jež činí 1 610 Kč. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. přiznal soud tyto náklady k rukám zástupce žalobkyně.
25. Lhůtu k plnění soud stanovil podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 10. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.