Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
45 C 250/2022-33
Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Petrou Koubovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 28 782,31 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 2 600 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 2 600 Kč od 28. 1. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se ohledně zaplacení částky 15 068,7 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 3 044,83 Kč, úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 17 668,7 Kč od 23. 12. 2021 do 27. 1. 2022, úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 15 068,7 Kč od 28. 1. 2022 do zaplacení, kapitalizovaného úroku ve výši 22 228,54 Kč, částky 11 113,61 Kč a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 434 Kč zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 2 600 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 2 600 Kč od 28. 1. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se ohledně zaplacení částky 15 068,7 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 3 044,83 Kč, úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 17 668,7 Kč od 23. 12. 2021 do 27. 1. 2022, úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 15 068,7 Kč od 28. 1. 2022 do zaplacení, kapitalizovaného úroku ve výši 22 228,54 Kč, částky 11 113,61 Kč a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 434 Kč zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 20. 5. 2020 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalované uložena povinnost zaplatit jí částku 28 782,31 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaná uzavřela dne 9. 10. 2018 s právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba, IČO (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“) smlouvu o úvěru číslo na jejímž základě předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované v hotovosti při podpisu smlouvy 30 000 Kč, které se žalovaná zavázala uhradit ve splátkách spolu s částkou 32 730 Kč, jež představuje kapitalizovaný smluvní úrok, poplatek za poskytnutí úvěru, náklady za vyhodnocení úvěru a inkasní poplatek. Celkovou částku ve výši 62 730 Kč se žalovaná zavázala uhradit
v 17 měsíčních splátkách po 3 690 Kč, s poslední splátkou splatnou dne 9. 3. 2020. Schopnost žalované splácet úvěr byla posouzena na základě žalovanou vyplněné žádosti o úvěr, ve které uvedla osobní údaje, zaměstnání, měsíční příjmy a výdaje, ostatní finanční závazky, dále předchůdkyně žalobkyně vycházela z předložených listin a dokladů. Žalovaná na uvedenou pohledávku uhradila částku v celkové výši 27 400 Kč. Žalobou uplatněná pohledávka sestává z nesplacené jistiny ve výši 17 668,70 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 3 044,83 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 17 668,7 Kč od 23. 12. 2021 do zaplacení, kapitalizovaného úroku ve výši 22 228,54 Kč, účelně vynaložených nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 434 Kč a smluvní pokuty ve výši 11 113,61 Kč Smluvní pokuta byla sjednána ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý započatý den prodlení. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 22. 12. 2021 byla pohledávka za žalovanou postoupena s účinností k témuž dni na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno a byla rovněž před podáním žaloby vyzvána k úhradě dluhu s výstrahou soudního vymáhání. Dne 9. 11. 2022 zaslala žalobkyně k výzvě soudu doplnění žaloby, v němž uvedla, že předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet úvěr na základě informací uvedených žalovanou v žádosti o úvěr. S ohledem na výši příjmů a výši úvěru vyhodnotila předchůdkyně žalobkyně žalovanou jako způsobilou ke splácení úvěru ve výši 30 000 Kč. Žalované mělo po odečtení měsíční splátky úvěru měsíčně zůstat 9 600 Kč, kterými mohla volně disponovat. Žalovaná dále předložila předchůdkyni žalobkyně výplatní pásky a mzdový výměr.
2. Žalovaná k žalobě uvedla, že si předmětný úvěr skutečně vzala, měla na to prostředky, ale následně otěhotněla, čímž se dostala do takové finanční situace, že nemohla již úvěr splácet. Vzhledem k tomu, že je to již delší doba, tak si přesně nepamatuje, co vše tvrdila a dokládala při žádosti o úvěr. Jistě předkládala doklady o příjmech. Doklady o výdajích nepředkládala, pouze vyplňovala formulář, kam uvedla náklady na bydlení a na telefon. Na jiné závazky nebyla před uzavřením smlouvy o úvěru dotazována, ani na to, zda má jiný úvěr, kreditní kartu, zápůjčku. Žalovaná předchůdkyni žalobkyně nepředkládala výpis z bankovního účtu. V době poskytnutí úvěru neměla žádnou exekuci, tuto má až v současné době z jiného závazku. Žalovaná dále uvedla, že je v současné době ve složitější sociální situaci, má dvě malé děti ve věku 3 let a ve věku 7 měsíců. Pro případ stanovení povinnosti zaplatit žalobkyni nějakou částku požádala o umožnění splácení dlužné částky splátkami v měsíční výši 3 000 Kč. Žalovaná dále uvedla, že nepožaduje náhradu nákladů řízení.
3. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila, soud s odkazem na § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. “) věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti.
4. Z Žádosti o úvěr ze dne 9. 10. 2018 bylo zjištěno, že žalovaná v žádosti uvedla, že je zaměstnaná (bližší údaje k zaměstnání nejsou uvedeny), je svobodná, bydlí u rodičů, nemá nezaopatřené dítě, její měsíční příjem činí 19 282 Kč, její měsíční výdaje činí celkem 5 910 Kč, které sestávají z výdajů na bydlení ve výši 2 000 Kč, výdajů na dopravu, jídlo a osobní náklady 3 410 Kč a výdajů na telefon ve výši 500 Kč. Žalovaná měla dle záznamu doložit příjmy výplatními páskami a pracovní smlouvou. Dále měla předložit občanský průkaz a kartičku zdravotní pojišťovny. Žádost je žalovanou podepsána.
5. Ze Smlouvy o úvěru číslo ze dne 9. 10. 2018 včetně přílohy číslo (předpis splátek) bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované bezúčelový hotovostní spotřebitelský úvěr ve výši 30 000 Kč, celkové náklady spotřebitelského úvěru činily 32 730 Kč, celková dlužná částka tedy činila 62 730 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit úvěr včetně celkových nákladů v 17 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3 690 Kč. Částka 30 000 Kč byla žalované vyplacena v hotovosti při podpisu smlouvy. Smlouva obsahuje podpisy stran.
6. Z Formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru ze dne 9. 10. 2018 vyplývají bližší údaje ohledně předmětného úvěru (jako například výše úvěru, doba trvání, splátky, celková částka, kterou je třeba zaplatit apod.). Listin Listina je žalovanou podepsána.
7. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 22. 12. 2021 vč. seznamu příloh, postoupené pohledávky číslo spisová značka číslo – právnická osoba, Dohody o úplatě za postoupení pohledávek ze dne 22. 12. 2021 a Potvrzení o provedení transakce anonymizováno ze dne 22. 12. 2021 bylo zjištěno, že pohledávka za žalovanou ze smlouvy o úvěru číslo ze dne 9. 10. 2018 byla postoupena žalobkyni.
8. Z Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 11. 1. 2022 a podacího archu ze dne 12. 1. 2022 bylo zjištěno, že společnost právnická osoba oznámila žalované postoupení pohledávky z titulu smlouvy číslo vyzvala žalovanou k uhrazení dlužné částky ve výši 63 078,96 Kč včetně příslušenství do 10 dnů po obdržení dopisu.
9. Z Informace o postoupení pohledávek a výzvy k úhradě ze dne 1. 2. 2022 bylo zjištěno, že žalobkyně vyhotovila oznámení žalované o postoupení pohledávky z titulu smlouvy číslo s vyzvou k uhrazení dlužné částky ve výši 62 556,60 Kč do 25. 2. 2022.
10. Z Výzvy před podáním žaloby ze dne 2. 5. 2022 a podacího archu ze dne 4. 5. 2022 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky ve výši 62 362,97 Kč ze smlouvy číslo před podáním žaloby.
11. Z Výpisu úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky ze dne 19. 5. 2022 bylo zjištěno, že žalobkyně vyhotovila přehled úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky obsahující dva úkony – dvě cesty pověřeného terénního pracovníka na kontaktní adresu dlužníka dne 25. 4. 2022 a dne 14. 2. 2022.
12. Z Výpisu z obchodního rejstříku právnická osoba obec a právnická osoba ze dne 24. 2. 2015 byla zjištěno právní subjektivita žalobkyně ke dni 24. 2. 2015.
13. Ze Mzdového výměru – formuláře ze dne 1. 6. 2018 bylo zjištěno, že společnost právnická osoba jako zaměstnavatel stanovila žalované jako zaměstnanci zařazené do profese výrobní dělník za práci vykonanou pro zaměstnavatele od 1. 6. 2018 mzdu ve výši 19 500 Kč.
14. Z Výplatní pásky za období červen 2018 bylo zjištěno, že žalovaná měla v červnu 2018 čistý příjem ve výši 20 132 Kč.
15. Z Výplatní pásky za období červenec 2018 bylo zjištěno, že žalovaná měla v červenci 2018 čistý příjem 19 727 Kč.
16. Z Výplatní pásky za období srpen 2018 bylo zjištěno, že žalovaná měla v srpnu 2018 čistý příjem asi 17 007 Kč (z důvodu nečitelnosti předloženého důkazu nebylo možné zjistit částku jednoznačně).
17. Soud učinil tento závěr o skutkovém stavu: předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované dne 9. 10. 2018 při podpisu smlouvy o úvěru v hotovosti částku 30 000 Kč. Předchůdkyně žalobkyně se při uzavírání smlouvy zabývala schopností žalované splácet úvěr tak, že vycházela z údajů uvedených žalovanou v žádosti o úvěr a z žalovanou předloženého mzdového výměru a tří výplatních pásek. Žalovaná vrátila předchůdkyni žalobkyně částku ve výši 27 400 Kč. Pohledávka za žalovanou byla postoupena žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 22. 12. 2021. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno a byla rovněž před podáním žaloby vyzvána k úhradě dluhu s výstrahou soudního vymáhání.
18. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník občanský zákoník “), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
19. Dle § 1968 občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
20. Dle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku , kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení, bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
21. Dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
22. Podle § 1879 občanského zákoníku věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
23. Dle § 104 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru “), vyžaduje smlouva o spotřebitelském úvěru písemnou formu, kdy nesplnění písemné formy má za následek neuzavření smlouvy.
24. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
25. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
26. Dle § 78 odst. 1 a odst. 2 písm. b) zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.
27. Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019 dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobo d. Tuto povinnost má pak obecný soud dle Ústavního soudu bez ohledu na to, zda je tento princip v nějakém zákoně zakotven či nikoliv. Závěry Ústavního soudu nepřipouštějí jiný výklad než takový, že je obecný soud povinen se shora uvedenou činností poskytovatele úvěru zabývat a pokud výsledkem tohoto zkoumání bude negativní zjištění ohledně řádné a kvalifikované činnosti úvěrujícího při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, pak soudu nezbude než shledat smlouvu absolutně neplatnou.
28. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen z části. Z provedeného dokazování vyplynulo, že předchůdkyně žalobkyně měla s žalovanou uzavřít dne 9. 10. 2018 smlouvu o úvěru dle § 2395 občanského zákoníku , na jejímž základě žalovaná obdržela v hotovosti částku ve výši 30 000 Kč, což potvrdila svým podpisem na smlouvě. Soud se zabýval otázkou, zda předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru řádně prověřila schopnost žalované splácet úvěr. Vzhledem k negativnímu zjištění v tomto směru, shledal soud smlouvu o spotřebitelském úvěru neplatnou. Předchůdkyně žalobkyně sice formálně zjišťovala příjmy a výdaje žalované, tvrzené skutečnosti o příjmu si ověřovala na základě žalovanou předložených dokumentů, tvrzené skutečnosti o výdajích si však nijak neověřovala, zjištěné informace pak správně nevyhodnotila a neučinila z nich odpovídající kvalifikovaný závěr, když z předložených listin nelze učinit závěr, že byla žalovaná schopna dostát svých závazků ze smlouvy o úvěru.
29. Konkrétně tedy ve vztahu k posouzení úvěruschopnosti žalované: žalovaná požádala předchůdkyni žalobkyně o úvěr ve výši 30 000 Kč na 17 měsíců s měsíční splátkou ve výši 3 690 Kč. V žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru ze dne 9. 10. 2018 uvedla, že je svobodná, bydlí u rodičů, nemá nezaopatřené dítě, její měsíční příjem činí 19 282 Kč. Příjem žalované předchůdkyně žalobkyně ověřila z mzdového výměru a tří výplatních pásek. Tvrzené předložení pracovní smlouvy nebylo žalobkyní prokázáno. Žádné jiné příjmy nebyly žalovanou tvrzeny ani doloženy. Její měsíční výdaje měly sestávat z výdajů na bydlení ve výši 2 000 Kč, na dopravu, jídlo a osobní náklady ve výši 3 410 Kč a na telefon ve výši 500 Kč. Výdaje žalované nebyly předchůdkyní žalobkyně nijak ověřovány. Stejně tak nebyly prověřeny případné jiné závazky žalované, doba trvání pracovního poměru, osobní poměry žalované (tvrzené bydlení u rodičů, které by odůvodňovalo nízké náklady na bydlení a energie). Předchůdkyně žalobkyně se tedy při zkoumání úvěruschopnosti zabývala pouze příjmovou stránkou, výdaje žalované nijak neověřovala, vycházela pouze z údajů uvedených žalovanou, které se jeví nepravděpodobné s ohledem např. na ceny energií, potravin, dopravy apod. Lze tedy uzavřít, že se předchůdkyně žalobkyně jako profesionál v projednávaném případě zodpovědně a s náležitou péčí nezabývala schopností žalované v postavení spotřebitele poskytnutý úvěr splácet. Vzájemný vztah účastníků řízení tak byl vypořádán dle pravidel pro vydání bezdůvodného obohacení.
30. Soud tedy shledal plnění předchůdkyně žalobkyně ve prospěch žalované plněním bez právního důvodu, kterým se žalovaná bezdůvodně obohatila a je povinna obohacení vydat (§ 2991 odst. 1 , odst. 2 občanského zákoníku ). Ze strany žalované nebylo nijak tvrzeno a tím méně prokázáno, že by provedla jakoukoli další úhradu žalobkyni, předchůdkyni žalobkyně. Pokud pak bylo prokázáno, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované 30 000 Kč a žalovaná vrátila pouze 27 400 Kč, je třeba na rozdíl v obou částkách ve výši 2 600 Kč pohlížet jako na bezdůvodné obohacení žalované, neboť jí bylo plněno na základě neplatné smlouvy, tedy bez právního důvodu a je tedy povinna takové obohacení žalobkyni vydat (§ 2991 odst. 1 , odst. 2 občanského zákoníku ). Jelikož zákon neupravuje splatnost pohledávek vzniklých z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele, přičemž dlužník je povinen splnit dluh bez zbytečného odkladu poté, kdy byl o plnění požádán (§ 1958 odst. 2 občanského zákoníku ). Žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení dluhu nejdříve oznámením o postoupení pohledávky ze dne 11. 1. 2022, k jejímuž doručení došlo v souladu s § 573 občanského zákoníku třetí pracovní den po jejím odeslání, tj. dne 17. 1. 2022. Jelikož pak žalovaná ve lhůtě stanovené žalobkyní do deseti od obdržení dopisu, tj. do 27. 1. 2022 neplnila, je od 28. 1. 2022 v prodlení (§ 1968 občanského zákoníku ). Aktivní věcná legitimace žalobkyně je dána dle § 1879 občanského zákoníku na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 22. 12. 2021.
31. Vzhledem k výše uvedenému shledal soud žalobu důvodnou co do zaplacení 2 600 Kč a zákonného úroku z prodlení z této částky jdoucích od 28. 1. 2022 do zaplacení a žalobě v této části vyhověl. Povinnost k zaplacení úroku z prodlení vyplývá z § 1970 občanského zákoníku a jejich výše pak z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Co do zbývajícího žalobou uplatněného nároku nezbylo soudu než žalobu zamítnout.
32. Podle § 151 o. s. ř. o. s. ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle
§ 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , když měla žalovaná v řízení většinový úspěch, avšak žádné náklady řízení neuplatnila, na jednání soudu vysloveně uvedla, že žádnou náhradu nákladů řízení nepožaduje.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.