Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

45 C 183/2020-70

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Kateřinou Takácsovou ve věci

žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

pro zaplacení 290 000 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Soud konstatuje, že rozhodnutím ve věci spojených žádostí ze dne 9.1.2015 pod č.j. 2014/64740-112/2, 2104/64742-112/2 a 2014 /66029-112/2 MPSV, rozhodnutím ve věci spojených žádostí ze dne 13.8.2015 pod č.j. 2014/64740-112/3, 2014/64742-112/3 a 2014 /66029-112/3 MPSV, a rozhodnutím ze dne 23.5.2017 č.j. MPSV-2015/48342-513/2, bylo porušeno právo žalobce na poskytnutí informací na základě o svobodném přístupu k informacím.

II. Žaloba, kterou se žalobce domáhá na žalované zaplacení částky 210.000,00 Kč spolu s 10 % úrokem z prodlení ročně z částky 290.000,00 Kč od 29.10.2020 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobce částku 38 135 Kč, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění:

I. Soud konstatuje, že rozhodnutím ve věci spojených žádostí ze dne 9.1.2015 pod č.j. 2014/64740-112/2, 2104/64742-112/2 a 2014 /66029-112/2 MPSV, rozhodnutím ve věci spojených žádostí ze dne 13.8.2015 pod č.j. 2014/64740-112/3, 2014/64742-112/3 a 2014 /66029-112/3 MPSV, a rozhodnutím ze dne 23.5.2017 č.j. MPSV-2015/48342-513/2, bylo porušeno právo žalobce na poskytnutí informací na základě o svobodném přístupu k informacím. II. Žaloba, kterou se žalobce domáhá na žalované zaplacení částky 210.000,00 Kč spolu s 10 % úrokem z prodlení ročně z částky 290.000,00 Kč od 29.10.2020 do zaplacení, se zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobce částku 38 135 Kč, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se domáhal na žalované poskytnutí peněžitého zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 290 000 Kč, způsobené mu neposkytnutím informací dle , zákona o informacích. Žalobce v roce 2014 třemi žádostmi z 30.9.2014 a 6.10.2014 požadoval konkrétní informace o činnosti rozkladové komise MPSV, která vykazovala znaky nekorektního jednání, či hůře. Ministerstvo odmítalo informace vydat a pote, kdy mu to nařídil Městský soud v Praze žalobci sdělila, že informace neposkytne, neboť byly v mezičase skartovány v rozporu se skartačním řadem MPSV. Celkově se jedna o 29 dokumentů, přičemž všechny dokumenty dle žalobce byly podezřelé, avšak jeden dokument vykazoval konkrétní znaky, které se v odborné literatuře přisuzuji podezření z korupce. Jednalo se o rozhodnuti z roku 2009, ve kterém ministr rozhodoval opačně, než mu rozkladová komise navrhla (1x), pozvánky na jednání 20. 11. 2014, 22. 1. 2015 a 1. 10. 2015, které mohly dle žalobce ukázat, zda ministerstvo postupovalo v souladu se zákonem, když je důvodné podezření, že to tak nebylo (3x) a návrhy na jmenovaní členů rozkladové komise (25x, jméno příjmení (MPSV), jméno příjmení (MPSV), jméno příjmení (MPSV), jméno příjmení (MPSV), jméno příjmení, jméno příjmení, Mgr. jméno příjmení, jméno příjmení, jméno příjmení, jméno příjmení, příjmení příjmení, jméno příjmení, jméno příjmení (MPSV), jméno příjmení (MPSV), jméno příjmení (MPSV), jméno příjmení, příjmení příjmení, jméno příjmení, jméno příjmení, jméno příjmení, jméno příjmení, jméno příjmení, jméno příjmení, jméno příjmení, jméno příjmení). Žalobce podal žádost o informace, které MPSV nevykreslují v dobrém světle, MPSV opakovaně vydávalo nezákonná odmítnutí, paní ministryně musela čtyřikrát zasahovat, Městský soud v Praze nakázal MPSV dané informace poskytnout, avšak v té době již MPSV dané informace skartovalo, a to ještě v rozporu s vlastním skartačním řadem. Řízení stále trvá, ale poněvadž ministerstvo informace zničilo a není schopno je nahradit, jeho pokračování je na hraně účelnosti. Žalobce podrobně rozepsal časovou linii celého řízení a zdůraznil, že správní soud ve svém rozhodnutí jednoznačně konstatoval, že informace měly byt žalobci poskytnuty, a to do 15 dnů od podání žádosti. Toto rozhodnutí však již nemohlo zvrátit běh věcí, protože jak shora uvedeno, požadované dokumenty již byly skartovány. Žalobcova ústavní práva byla zkrácena, nebude realizováno jeho právo na informace a žalobce nebude moci napsat o postupu MPSV zamýšlený článek. Postupem MPSV tak vznikla žalobci nemajetková újma. Žalobce výslovně uvedl, že nemajetkovou ujmu nelze odčinit jinak než penězi a to také kvůli tomu, že ministerstvo odmítlo zodpovědnosti, popř. jednat o smíru. Tvrzenou nemajetkovou újmu žalobce srovnával s případy porušeni jiných ústavních práv, např. případem nedobrovolné krevní transfuze, v němž bylo přiznáno 1 500 000 Kč, s případem devíti obhájců příjmení příjmení příjmení, kteří se dožaduji odškodnění za nezákonné vloženi odposlechů do soudního spisu po 100 000 Kč (viz kárná žaloba vrchního státního zástupce v Olomouci ze dne 3. 8. 2017 proti státnímu zástupci jméno příjmení), přičemž konstatoval, že v porovnání s těmito případy je porušení jeho práva na informace asi 100x méně závažné než zásah do integrity osoby a 10x méně závažné jako vloženi přepisu důvěrného rozhovoru do spisu. Z toho odhadoval 10 000 Kč až 15 000 Kč za jednotlivé porušení svých ústavních práv s tím, že bude k ministerstvu shovívavý a bude vyžadovat pouze 10 000 Kč za jedno porušeni, celkem tedy 290 000 Kč. Žalobce uplatnil svůj nárok u žalované dne 7.7.2020, žalovaná však tomuto nároku žalobce nevyhověla. S ohledem na to navrhl žalobce, aby soud žalobě vyhověl a přiznal mu náhradu nákladů řízení.

2. Žalovaná nárok žalobce popírala, přičemž ponechala na úvaze soudu, zda se jednalo o dokumenty, které mohly obsahovat důležité informace a ukazovat na tvrzené nezákonné jednání ministerstva. Uvedla, že se jednalo o písemnosti, které byly skartovány oprávněně v souladu s žalobcem citovaným článkem Spisového a skartačního řádu žalovaného. Šlo pouze o korespondenci, která nebyla dlouhodobě ukládána, v případě pozvánek nešlo ani o evidovanou poštu, neboť se jednalo o mailovou korespondenci. Referátníky s návrhy na jmenování nových členů byly pouze oběžné dokumenty, které rovněž neměly dlouhotrvající charakter. Žalovaná nesouhlasila s tvrzením žalobce, že skartace vyústila ve vydávání nepřezkoumatelných rozhodnutí a tím prodloužení řízení až do doby, než byly informace skartovány nebo s tvrzením žalobce, že žalovaný jakkoli porušil ústavní práva žadatele. Přirovnávat tvrzené porušení k případům, v případech krevní transfúze či nezákonného vložení odposlechů a z toho kalkulovat požadovanou náhradu nehmotné újmy je dle žalované nepřípadné. Z blahosklonného konstatování, že žalobce bude k žalované shovívavý a bude požadovat pouze 10 000 Kč za každý případ porušení jeho práv, navíc vzniká dojem, že si žalobce dělá z případu legraci. Vzhledem k tomu, že k nesprávnému úřednímu a s tím logicky spojené příčinné souvislosti mezi jednáním ministerstva a tvrzené újmy nedošlo, žalovaná navrhla, aby žaloba byla v celém rozsahu zamítnuta.

3. Žalobce na výzvu soudu doplnil, že se v roce 2014 dostal k rozhodnutí ministra nebo ministryně, které bylo neuvěřitelně nízké kvality (což později ocenil soud a zrušil ho). V té chvíli se chtěl žalobce dozvědět více o rozkladové komisi, zda to je vůbec kompetentní orgán ve smyslu, zda členové jsou vůbec schopni pochopit problémy jim předkládané apod. Žalobce věří, že otázka, zda je jedna z nejvyšších komisí na ministerstvu, tedy ústředním orgánu státní správy, dobře obsazená, je otázka veřejného zájmu. Žalobce udělal první průzkum na stránkách mpsv.cz a google.cz a podal první žádost o informace, ve které mu MPSV poskytlo statut rozkladové komise a odpovědělo na další otázky, přičemž žalobce takto zjistil, že členové rozkladové komise jsou jmenováni ministrem, popř. ministryní, na návrh předsedy nebo předsedkyně rozkladové komise. Tento návrh obsahuje informace o kvalifikaci žadatele. Ze zveřejněné odpovědi na žádost na informace jiného, žalobci neznámého, žadatele v minulosti, ministr rozhodl jednou v roce 2008 proti návrhu rozkladové komise. Žalobci byly poskytnuty základní informace o vnitřním fungování rozkladové komise. Žalobce se chtěl dozvědět, jak doopravdy rozkladová komise funguje v praxi, zda členové jsou seznámeni s případy předem a v jaké míře nebo zda mají jen přístup ke spisu. K tomu potřeboval pozvánky, které mají obsahovat shrnutí případu a návrh řešení. Bez toho se nemohl kvalifikovaně vyjádřit v tisku ke kvalitě usnášení rozkladové komise. Zadruhé, v tom případě bylo vydáno velmi nekvalitní rozhodnutí, které pak bylo zrušeno soudem, tedy je zde ještě větší veřejný zájem na těchto informacích. Jako třetí důvod je, že ministerstvo podalo velmi podezřelé informace, konkrétně, že dané rozhodnutí bylo připraveno až na čtvrtou rozkladovou komisi po podání rozkladu, a žalobce si je chtěl ověřit. Z uvedeného vyplývají dle žalobce tři okruhy otázek, a to: a) zda jsou členové rozkladové komise dostatečně odborní, přičemž pokud by nebyli, pak o tom může napsat a publikovat článek. Dále, členové rozkladové komise jsou placeni z veřejného rozpočtu, proto je důležité zjistit, zda jsou placeni oprávněně, b) pokud jde o rozhodnutí, které jde proti návrhu rozkladové komise, je žalobci známo pouze to, že bylo vydáno v roce 2008, a že se o něj zajímal jiný žadatel o informace, podle stylu psaní právní profesionál. Takové rozhodnutí je natolik nestandardní, že by se rozhodně mělo zveřejnit. Žalobce má podezření z korupce velmi silné, hlavně když ho ministerstvo raději skartovalo, než aby jej zveřejnilo. Pokud by bylo neškodné, jistě by jej již zveřejnili, c) pokud jde o kvalitu vnitřních procesů jedné z nejvyšších komisí na ústředním orgánu státní správy a také o pravdomluvnosti ministerstva již nelze zjistit, zda hlavní podíl na nekvalitním rozhodnutí a následném zásahu správního soudu mělo samotné usnášení rozkladové komise nebo nekvalitní práce jejího předsedy/předsedkyně. Nelze rovněž zjistit, zda byl doopravdy daný případ předložen až na čtvrtém zasedání rozkladové komise po podání rozkladu, jak tvrdí ministerstvo, a zda je to standardní postup. Proto o tom ani žalobce nemůže nic napsat, protože by bylo proti etickým pravidlům si vymýšlet. Žalobce by se nedivil, kdyby dané rozhodnutí bylo spojeno s IT systémy, které, pro připomenutí, způsobily velké škody a pro korupci skončilo pár vysoce postavených úředníků MPSV ve vězení.

4. Žalobce k další výzvě soudu uvedl, že z jednání žalované rozčarován, když je zřejmé, že to MPSV úplně pokazilo, když skartovalo žalobcem vyžadované dokumenty. Pokud by to byl tzv. čestný omyl, pak mohlo ministerstvo uznat chybu, nabídnout symbolické odškodné a mohlo to skončit. Místo toho bude ministerstvo plýtvat všemi zdroji, ať již svými nebo zdejšího soudu. Postup ministerstva působí o to absurdněji, že si v jiném sporu ministerstvo stěžuje, že jej spory s žalobcem vyčerpávají. V daném řízení se přitom jednalo o úspěšné rozklady žalobce, tedy podání, kterými se žalobce řádně domáhal svých práv. Žalobce, z pozice společenského hlídacího psa, požádal o v té době existující informace o chování ministerstva, které se nedá nazvat jinak než potenciálně korupční. Na tyto informace měl nárok, což vyslovil správní soud, přesto žalobce informace nemá a již je nikdy nezíská, neboť byly ministerstvem zničeny. Z toho již vyplývá nezákonné rozhodnutí a příčinná souvislost a je zde vidět i porušeni žalobcova politického práva. Žalobce se zajímá o veřejné děni v České republice a publikuje populární články o právních otázkách, hlavně ve vztahu k porušení principů dobré správy a právu tělesně postižených, na webové platformě anonymizována dvě slova, které byl tehdy zaměstnancem, blogu webová adresa. Pokud člověk hledá„ anonymizována dvě slova anonymizováno“ na Google-u, pak první odkaz je na stránku žalobce, tedy stránka má značný dosah, minimálně se dá říct, že žalobce sděluje informace veřejnosti. Žalobce publikuje texty o kontroverzních státních zásazích, třeba státního zastupitelství. Tedy žalobce vykonává práci sociálního hlídacího psa. V této souvislosti odkázal na rozsudek Velkého senátu Evropského soudu pro lidská práva Magyar Helsinki Bizottsag proti Maďarsku, ze dne 8. 11. 2016, č. 18030/11, popř. nalez Ustavniho soudu IV. US 1378/16 ze dne 17.10. 2017). Žalobce tak utrpěl nemajetkovou újmu tím, že bylo porušeno jeho právo na svobodu projevu, když nemohl napsat článek o možném a dle jeho názoru velmi pravděpodobném porušování zákonů. Již samotným porušením ústavního politického práva vzniká nemajetková újma, přičemž je zřejmé, že monetární kompenzace je zcela na místě a především je v souladu s judikaturou a mezinárodními závazky státu.

5. Žádostí o odškodnění ze dne 7.7.2020 žalobce prostřednictvím svého právního zástupce žádal Ministerstvo práce a sociálních věcí o náhradu nemajetkové újmy způsobené nezákonným rozhodnutím, či nesprávným úředním postupem, obsahově totožným jako se žalobou.

6. Odpovědí na žádost celé jméno žalobce ze dne 19.10.2020 Ministerstvo práce a sociálních věcí informovalo žalobce o zaujetí stanoviska Ministerstva práce a sociálních věcí k požadované náhradě nemajetkové újmy.

7. Dle sdělení Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 13.1.2020 ministryně práce a sociálních věcí v rámci rozhodnutí o rozkladu v dané věci zrušila napadené rozhodnutí ministerstva a věc vrátila k novému projednání, neboť v něm bylo shledáno pochybení, a to na podkladě rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19.11.2019. Napadené rozhodnutí bylo vydáno v rozporu s právními předpisy, a proto bude o žádosti rozhodnuto znovu.

8. Dle čl. V. bodu 2.3 Spisového řádu a Skartačního řádu MPSV se vyřazováním (skartací) rozumí posuzování a výběr dokumentů, které jsou nadále z provozního nebo ze správního hlediska pro činnost MPSV nepotřebné, bez trvalé hodnoty a mohou být zničeny. Rozhoduje se také o tom, zda dokumenty jsou významné z hlediska hospodářského, politického, historického nebo kulturního, mají trvalou hodnotu, jsou proto archiváliemi a je nutné jim poskytnout archivní péči (viz také příloha č. 2 , o archivnictví a spisové službě a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů).

9. Dle čl. V. bodu 2.3 Spisového řádu a Skartačního řádu MPSV se skartační řízení provádí pravidelně v kalendářním roce následujícím po uplynutí skartační lhůty dokumentů, komplexně za celé MPSV za odborného dohledu archivního orgánu.

10. Rozhodnutím ministryně práce a sociálních věcí č.j. MPSV-2015/48342-513/4 ze dne 13.1.2020 zrušila rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 13.8.2015, označené pod č.j. 2014/64740-112/3, 2014/64742-112/3 a 2014 /66029-112/3, a tyto vrátila zpět ministerstvu k opětovnému rozhodnutí.

11. Rozhodnutím Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 9.1.2014, č.j. 2014/64740-112/3, 2014/64742-112/3 a 2014 /66029-112/3 bylo rozhodnuto, že usnesením byly všechny tři žádosti spojeny do jednoho společného řízení a budou vyřízeny tímto jedním rozhodnutím, přičemž žádost žalobce ze dne 30.9.2014, zaevidovaná pod č.j. 2014/64740, se odmítá v plném rozsahu. Žádost ze dne 30.9.2014, zaevidovaná pod č.j. 2014/64742, se odmítá částečně, a žádost ze dne 6.10.2014, zaevidovaná pod č.j. 2014/66029, se odmítá v plném rozsahu. Takto bylo rozhodnuto o žádosti žalobce o poskytnutí seznamu členů rozkladové komise, kteří hlasovali o usnesení návrhu, který byl poté předložen ministryni práce a sociálních věcí ve věci, která se poté stala rozhodnutím ministryně práce a sociálních věcí ze dne 7.6.2013, čj. 2013 /19456-91/51-1. V rámci odůvodnění Ministerstvo práce a sociálních věcí konstatovalo, že protokol o hlasování kolegiálního orgánu podepisují všichni přítomní členové a osoba, která byla pověřena sepsáním protokolu. Při nahlížení do spisu je dle vyloučeno nahlížet do tohoto protokolu a poskytnutím dané informace by bylo dotčené ustanovení porušeno. Co se týče kopie pozvánky na jednání rozkladové komise, tato byla označena jako dokument, obsahující údaje o osobních, rodinných, majetkových a jiných poměrech osob, jejichž věci jsou projednávány. Co se týče kopie pozvánky na jednání rozkladové komise předcházející jednání rozkladové komise, opět v tomto bylo odkázáno na citlivé údaje osob, kterých se pozvánka týkala. Co se týče žádosti č. 64742, v níž byl požadován seznam členů rozkladové komise, kteří hlasovali o usnesení návrhu, bylo konstatováno, že odpověď je součástí samotného dopisu. Totéž, k žádosti o vyznačení, kdo je předseda a kdo místopředsedové. Co se týče návrhů na jmenování do komise za poslední čtyři roky, část odpovědi je součástí samostatného dopisu, a postup při jmenování, či odvolání členů rozkladové komise, se vztahuje výlučně k vnitřním pokynům a personálním předpisům povinného subjektu a pravomoc ministra v tomto směru nepodléhá kontrole jiných subjektů. Co se týče životopisu všech členů rozkladové komise, tak životopis ze své podstaty není nic jiného, než souhrn osobních údajů, chráněných zákonem o ochraně osobních údajů. Co se týče návrhu rozkladové komise a konečného rozhodnutí z roku 2009, kterým ministr rozhodl opačným způsobem, je konstatováno, že každé rozhodnutí obsahuje údaje o osobních, rodinných, majetkových a jiných poměrech a další citlivé údaje osob, jichž se rozhodnutí týká, a tedy tyto jsou chráněné zákonem o ochraně osobních údajů. K žádosti číslo ministerstvo konstatovalo, že kopie pozvánek na jednání rozkladové komise, se opět týkají citlivých osobních údajů.

12. Usnesením Městského soudu v Praze č.j.  – 31 ze dne 15.6.2017 bylo řízení o žalobě na ochranu proti nečinnosti správního orgánu zastaveno, žalovanému byla uložena povinnost nahradit žalobci náhradu nákladů řízení a dále byl žalobci vrácen zaplacený soudní poplatek. Žalobou se žalobce 2.9.2016 domáhal ochrany proti nečinnosti, resp. aby soud přikázal ministryni práce a sociálních věcí rozhodnout do 10 dnů od právní moci rozsudku o žalobcově rozkladu ze dne 14.8.2015. Podáním ze dne 12.6.2017 vzal žalobce svou žalobu v plném rozsahu zpět s tím, že požadované rozhodnutí již bylo vydáno 3.5.2017, proto soud řízení zastavil.

13. Dle Informace ve věci oddělení č. 331 žádalo oddělení 513 rozkladové komise o podklady ke třem žádostem celé jméno žalobce doručených ze dne 30.9.2014 (2 žádosti) a 6.10.2014 (1 žádost), zapsaným pod č.j. 2014/64740, 2014/64742 a 2014 /66029.

14. Dle Informace ve věci byl dne 29.1.2021 oddělení 331 předán od oddělení 513 referátník v rámci věci č.j. 2014/64740, 2014/64742 a 2014 /66029, včetně rozdělovníku.

15. Dle rozdělovníku Ministerstva práce a sociálních věcí ve věci č.j. 2014/64740, 2014/64742 a 2014 /66029 byla žádost o podklady ve věci tří žádostí celé jméno žalobce zpracována Ing. jméno příjmení, dále vedoucím oddělení Ing. jméno příjmení, dále JUDr. jméno příjmení, Ph.D., Mgr. jméno příjmení a Ing. jméno příjmení.

16. Ze spisu Městského soudu v Praze sp.zn. soud zjistil následující: Dne 25.7.2017 byla ve věci podána správní žaloba, kterou se žalobce domáhal rozhodnutí, kterým by bylo zrušeno rozhodnutí ministryně práce a sociálních věcí ze dne 23.5.2017, č.j. MPSV-2015/48342-513/2, přičemž tato žaloba byla podána 21.7.2017, ověřena soudem 25.7.2017. Dne 10.8.2017 soud vyzval žalobce k zaplacení soudního poplatku za žalobu. Tento byl 23.8.2017 zaplacen. 29.8.2017 vyzval soud žalovaného, Ministerstvo práce a sociálních věcí, aby se vyjádřil k žalobě. 3.10.2017 se ve věci vyjádřil tehdejší žalovaný, Ministerstvo práce a sociálních věcí 1.11.2017 byl žalobce informován o tom, že věc byla podle rozvrhu práce přidělena k projednání a rozhodnutí specializovanému senátu 14A. 22.11.2017 žalobce se vyjádřil k vyjádření žalovaného. 21.5.2019 požádal Městský soud v Praze o zaslání správního spisu, vedeného žalovaným v dané věci, tedy konkrétně ve věci MPSV -2015/48342-513/2. Nato odpovědělo Ministerstvo práce a sociálních věcí 3.6.2019 a zaslalo správní spis. 24.7.2019 žádal soud, s ohledem na to, že byl zaslán pouze spis rozkladový, o zaslání rovněž spisu, vedeného prvostupňovým správním orgánem, který obsahu i žádosti žalobce o informace, a rovněž o zaslání statutu rozkladové komise, platného v letech 2010 až 2014. Nato odpovědělo Ministerstvo práce a sociálních věcí 7.8.2019 a zaslalo prvostupňový spis a rovněž také příkazy ministra o jmenování statutu jednacího řádu rozkladové komise Ministerstva práce a sociálních věcí 19.8.2019 sdělil Městský soud v Praze, že k žádosti o zaslání prvostupňového správního spisu obdržel, patrně nedopatřením spis, který se týká jiné věci stejného žadatele, a tedy požádal o zaslání prvostupňového spisu, který byl veden o třech žádostech žalobce o informace ze dne 30.9.2014 a 6.10.2014. Následně žalobce urgoval 4.11.2019 vydání rozhodnutí, resp. žádal o sdělení, kdy lze rozhodnutí očekávat. Městský soud v Praze poté rozhodl 19.11.2019 s tím, že rozhodnutí ministryně práce a sociálních věcí ze dne 23.5.2017, č.j. MPSV-2015/48342-513/2, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. Rovněž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení. Co se tohoto týče, urgovaný spis do vydání rozhodnutí, zapůjčen nebyl. Poté byl 19.11.2019 vrácen zapůjčený spisový materiál správního orgánu I. stupně, a spis rozkladový.

17. Dle fotokopie stránky blogu celé jméno žalobce s články jméno byl první aneb příjmení anonymizována čtyři slova jméno, ze dne 24. srpna 2019, článku v angličtině.

18. Dle výpisu vyhledávání prostřednictvím vyhledávače Google na základě tohoto klíčového výrazu„ anonymizována tři slova“ se jako první z odkazů zobrazil článek z celé jméno žalobce blog„ anonymizována tři slova“, dále„ anonymizována tři slova anonymizována tři slova anonymizováno. anonymizováno anonymizováno stát. instituce“, anonymizováno„ anonymizována tři slova anonymizováno“ anonymizováno anonymizováno„ anonymizována tři slova“.

19. Dle fotokopií článků z blogu celé jméno žalobce blog je žalobce autorem článků„ anonymizována tři slova“ z 29.10.2014,„ anonymizována tři slova“ z 18.5.2017 a„ anonymizována tři slova anonymizována tři slova anonymizováno“ z 28.2.2015.

20. Dle Výroční zprávy za rok 2014 o činnosti Ministerstva práce a sociálních věcí v oblasti poskytování informací bylo v roce 2014 podáno celkem 153 žádostí o informace a 40x byly tyto žádosti odmítnuty. Žadatelé o informace se ve 13 případech proti rozhodnutí odvolali, v 19 případech podali stížnost dle § 16a. Nebyly podány žádné opisy podstatných částí rozsudků soudu ve věci přezkoumání zákonnosti, a ani žádný výčet poskytnutých výhradních licencí.

21. Dle , zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ ODŠZ“) stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

22. Dle § 2 ODŠZ odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit.

23. Dle § 3 odst. 1 písm. a), b), c) ODŠZ stát odpovídá za škodu, kterou způsobily: a) státní orgány, b) právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona, (dále jen "úřední osoby"), c) orgány územních samosprávných celků, pokud ke škodě došlo při výkonu státní správy, který na ně byl přenesen zákonem nebo na základě zákona (dále jen "územní celky v přenesené působnosti").

24. Dle ODŠZ stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena: a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

25. Dle § 7 odst. 1 a 2 ODŠZ mají právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Právo na náhradu škody má i ten, s nímž nebylo jednáno jako s účastníkem řízení, ačkoliv s ním jako s účastníkem řízení jednáno být mělo.

26. Dle § 8 odst. 1, 2 a 3 ODŠZ lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Byla-li škoda způsobena nezákonným rozhodnutím vykonatelným bez ohledu na právní moc, lze nárok uplatnit i tehdy, pokud rozhodnutí bylo zrušeno nebo změněno na základě řádného opravného prostředku. Nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné, lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení, nebo návrh na zastavení exekuce.

27. Dle § 13 odst. 1 a 2 ODŠZ stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

28. Dle § 14 odst. 1 a 3 ODŠZ nárok na náhradu škody se uplatňuje u úřadu uvedeného v zákoně. Uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

29. Dle § 15 odst. 2 ODŠZ se poškozený může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

30. Dle ODŠZ pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v tomto zákoně .

31. Dle § 31a odst. 1, 2 a 3 ODŠZ bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k : a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

32. V daném případě nemá soud pochyb, že je dán odpovědnostní titul, neboť žalobce žádal třemi žádostmi o poskytnutí, blíže specifikovaných, informací, které uvedl v žalobě, přičemž tyto mu opakovaně nebyly poskytnuty a až rozhodnutím Nejvyššího správního soudu bylo rozhodnuto, že informace měly být poskytnuty, avšak byly v mezidobí skartovány a poskytnuty tak již nebudou. Co se týče nemajetkové újmy jako takové, tato žalobci v daném případě vznikla právě v souvislosti s tím, že mu nebyly dané informace včas poskytnuty, nicméně soud se současně zabýval otázkou, zda je namístě přiměřené zadostiučinění v penězích, či nikoli. S ohledem na okolnosti daného případu však soud dospěl k závěru, že zadostiučinění v penězích není na místě, neboť jednotlivá rozhodnutí, resp. jednotlivá, tedy jednotlivé informace, které žalobce požadoval, nebránily tomu, aby sepsal článek, byť v jiném znění, než původně zamýšlel. Co se týče rozhodnutí z roku 2009, v této souvislosti je ovšem zapotřebí konstatovat, že žalobce, v rámci tohoto řízení, neunesl břemeno tvrzení, když nejenže žalobce toto rozhodnutí nijak blíže nespecifikoval. V této souvislosti ovšem současně je nutno poukázat na to, že žalobce sám uvedl, že toto rozhodnutí již dle jeho informací bylo předmětem soudního řízení, a dozvěděl se o něm rovněž z blíže nespecifikované informace jiného žadatele. Jestliže tedy žalobce hodlal publikovat článek, týkající se uvedeného rozhodnutí, mohl tak učinit i na základě těchto podkladů, byť by zřejmě koncepce zamýšleného článku byla odlišná v případě, že by dané rozhodnutí měl žalobce přímo k dispozici. Lze si totiž jen těžko představit, že by zájem žalobce vzbudil článek, či soudní rozhodnutí, obsahující pouze obecné a blíže nespecifikované informace. Nevydání tvrzeného článku tak nemůže být v příčinné souvislosti s neposkytnutím konkrétních informací, ale s rozhodnutím žalobce, který se rozhodl článek nevydat. Jestliže žalobce dále tvrdil, že z pozvánek, která na jednání z 20.11.2014, 22.1.2015 a 1.10.2015, mělo být možné dovodit skutečnosti, které by potvrdily jeho podezření, že se nepostupovalo v souladu se zákonem a učinit závěr, jak doopravdy rozkladová komise funguje v praxi, a zda jsou členové s těmito případy předem, a v jaké míře seznámeni, popř. jaký mají přístup ke spisu, nelze než konstatovat, že i kdyby pozvánky obsahovaly shrnutí případu a návrh řešení, o rozhodování rozkladové komise, či konkrétním rozhodnutím jednotlivých členů a jejich přístupu k danému spisu, popř. na kolik hluboce tento spis studovali, to ničeho nevypovídá. Co se týče návrhu na jmenování členů rozkladové komise, je současně zřejmé, že žalobce měl k dispozici seznam všech 25 členů této komise, přičemž v současné době, profesní dráhu, či vzdělání těchto členů rozkladové komise, mohl rovněž žalobce ověřit i z informací dostupných z veřejně dostupných zdrojů. V této souvislosti soud konstatuje, že nejméně dva z uvedených, dva ze členů, tedy této komise, a sice příjmení příjmení a jméno příjmení, mají zveřejněné, přímo na stránkách Ministerstva práce a sociálních věcí své životopisy. Je tedy zřejmé, že žalobce o erudovanosti, nebo tedy o profesní dráze těchto osob mohl informace zjistit právě jiným způsobem. Z jejich vzdělání či profesní dráhy sice lze současně dovodit určité předpoklady k posouzení jednotlivých případ, avšak Rovněž lze těžko dovodit, zda tyto osoby jsou schopny pochopit problémy jim předkládané, jak tvrdil žalobce, právě jen z toho, jaké mají vzdělání, či profesní dráhu. Skartační lhůta, dle skartačního řádu Ministerstva práce a sociálních věcí, je v nejzazším případě pět let, co se týče kategorie A, tedy důležitých listin, mezi něž nepochybně pozvánky na konkrétní jednání nepatří, přičemž v tomto případě je otázkou, nakolik lze pozvánky na jednotlivá jednání rozkladové komise a návrhy těchto členů, zařadit do kategorie V, tedy y, které mají být v pochybnostech k opětovně posouzeny po uplynutí pětileté lhůty. S ohledem na to tedy soud konstatoval porušení práva na poskytnutí těchto informací, nicméně, co se týče peněžitého zadostiučinění, žalobu zamítl.

33. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. , podle nějž má účastník, který byl ve věci zcela úspěšný právo na náhradu nákladů řízení proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Tarifní hodnota nároku na zadostiučinění za nemajetkovou újmu podle advokátního tarifu představuje částku 50 000 Kč (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. ). Vzhledem k tomu, že soud konstatoval porušení práva na spravedlivý proces, byl žalobce co do nemajetkové újmy v plném rozsahu úspěšný, když i jen částečný úspěch ohledně tohoto typu nároku je považován za úspěch plný. Náklady žalobce jsou v daném případě představovány náklady právního zastoupení žalovaného advokátem za 7 úkonů právní pomoci po 3 100 Kč za úkon, a to za převzetí právního zastoupení, podání ve věci samé, 2x doplnění žaloby na výzvu soudu a účast na třech jednáních soudu 9. 3. 2022, 26. 4. 2022 a 3. 6. 2022 podle ust. ve spojení s ust. . a ust. a písm. d) , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, dále 7 režijních paušálů po 300 Kč dle ust. téže vyhlášky za téže úkony, 24x náhrada zmeškaného času na cestě po 100 Kč, to vše zvýšené o 21 % DPH, jíž je advokát žalovaného jako plátce DPH povinen z odměny za zastupování a z náhrady hotových výdajů státu odvést a dále náhrady cestovních výdajů 6x náhrada za promeškaný čas po 100 Kč dle vyhl. , v platném znění, náhrada cestovních výdajů za 2 cesty 9. 3. 2022 a 26. 4. 2022 po 1450 Kč (průměrná spotřeba dle TP ve městě 6,4 (l/100km), mimo město 4,3 (l/100km) a v kombinaci 5,1 (l/100km), při ceně pohonných hmot 37,1 Kč, sazbě základní náhrady 4,7 Kč/km a ujetých kilometrech 220 km), za cestu 3. 6. 2022 ve výši 1 533 Kč (průměrná spotřeba dle TP ve městě 6,4 (l/100km), mimo město 4,3 (l/100km) a v kombinaci 5,1 (l/100km), při ceně pohonných hmot 44,5 Kč, sazbě základní náhrady 4,7 Kč/km a ujetých kilometrech 220 km), celkem částka 38 135 Kč.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení k Městskému soudu v Praze prostřednictvím soudu zdejšího.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo na nařízení exekuce.