Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
109 C 1/2023-58
Okresní soud v Jablonci nad Nisou rozhodl samosoudkyní JUDr. Lucií Treglerovou ve věci
žalobkyně: ; právnická osoba, IČO
sídlem adresa, obec a číslo - část obce
zastoupená advokátkou Mgr. jméno příjmení
sídlem adresa, obec a číslo
proti
žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum
bytem adresa, obec
o zaplacení 33 556 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 25 000 Kč.
II. Do částky 8 556 Kč a do zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 29 839 Kč od 23. 8. 2022 do zaplacení a do úroku ve výši 47,54 % ročně z částky 25 000 Kč od 23. 8. 2022 do 15. 9. 2022 ve výši 767,04 Kč a do úroku ve výši 11,75 % ročně z částky 25 000 Kč od 16. 9. 2022 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 23. 8. 2022 dosáhne částky 67 507 Kč, se žaloba zamítá.
III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni poměrnou část nákladů řízení ve výši 1 928 Kč k rukám advokátky Mgr. jméno příjmení.
IV. Žalovaný je povinen dlužnou částku 25 000 Kč a náklady řízení splácet v měsíčních splátkách po 5 000 Kč vždy do konce příslušného měsíce, počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku, pod ztrátou výhody splátek.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 25 000 Kč.</b> <b>II. Do částky 8 556 Kč a do zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 29 839 Kč od 23. 8. 2022 do zaplacení a do úroku ve výši 47,54 % ročně z částky 25 000 Kč od 23. 8. 2022 do 15. 9. 2022 ve výši 767,04 Kč a do úroku ve výši 11,75 % ročně z částky 25 000 Kč od 16. 9. 2022 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 23. 8. 2022 dosáhne částky 67 507 Kč, se žaloba zamítá.</b> <b>III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni poměrnou část nákladů řízení ve výši 1 928 Kč k rukám advokátky Mgr. [jméno] [příjmení].</b> <b>IV. Žalovaný je povinen dlužnou částku 25 000 Kč a náklady řízení splácet v měsíčních splátkách po 5 000 Kč vždy do konce příslušného měsíce, počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku, pod ztrátou výhody splátek.</b>
1. Žalobou podanou dne 3. 1. 2023 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení celkem 33 556 Kč (27 949,51 Kč skládající se z dlužné části původní jistiny úvěru 25 000 Kč + dlužného úroku za poskytnutí úvěru přirostlého ke dni zesplatnění úvěru dne 21. 8. 2022 ve výši 2 949,51 Kč, dále smluvní pokuty ke dni zesplatnění úvěru ve výši 998 Kč, nákladů vzniklé v souvislosti s prodlením ve výši 400 Kč, smluvní pokuty ve výši 3 717,35 Kč po zesplatnění úvěru od 23. 8. 2022 k datu vyhotovení žaloby, tedy k 2. 1. 2023 a úhrady za pojištění schopnosti klienta splácet úvěr ve výši 492 Kč). Dále se domáhala úroku ve výši 47,54% ročně z částky původní jistiny 25 000 Kč od 23. 8. 2022 do 15. 9. 2022 ve výši 767,04 Kč a úroku ve výši 11,75% ročně z částky 25 000 Kč od 16. 9. 2022 do zaplacení, maximálně do doby, kdy celkový úrok dosáhne částky 67 507 Kč, a zákonného úroku z prodlení z částky 29 839 Kč ve výši 15,00% ročně od 23. 8. 2022 do zaplacení.
2. Žalobu odůvodnila tím, že uzavřela s žalovaným (prostřednictvím komunikace na dálku na základě jeho návrhu ze dne 27. 5. 2022, potvrzeného elektronickým jedinečným kódem žalovaného) Smlouvu o úvěru číslo (dále jen Smlouva), na základě které poskytla žalovanému úvěr ve výši 25 000 Kč, a to převodem na účet žalovaného, ke kterému došlo 27. 5. 2022. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splácet formou 48 měsíčních splátek ve výši 1 336 Kč splatných vždy k 17 dni v měsíci. Celkem měl žalovaný se sjednaným 47,54% úrokem ročně vrátit žalobkyni 56 256 Kč. Žalovaný na poskytnutý úvěr neuhradil do data zesplatnění ničeho. K datu 21. 8. 2022 došlo k zesplatnění celého úvěru. Žalovaný na zesplatněný dluh ničeho nezaplatil ani na základě předžalobní výzvy zástupkyně žalobkyně z 14. 12. 2022.
3. Zástupkyně žalobkyně se z jednání omluvila, souhlasila s projednáním věci ve své nepřítomnosti.
4. Žalovaný před soudem poskytnutí úvěru ve výši 25 000 Kč nezpochybnil, nezpochybnil ani, že na úvěr ničeho nesplatil. Úvěr si vzal pro jinou osobu, sám z něj k dispozici jen asi 5 000 Kč Osoba, které peníze z úvěru předal, zmizela a přestala platit, žalovaného poté opustila přítelkyně, nějak celou situaci psychicky nezvládl, pokusil se o sebevraždu a strávil nějaký čas v léčebně. Dále uvedl, že žalobkyni při žádosti o úvěr poskytl tři výplatní listin y od firmy ZF AUTOMOTIVE CZECH, kde je zaměstnán stále, a kopii občanského průkazu. Žádné jiné dokumenty po něm vyžadovány nebyly. Všechny ostatní údaje, které jsou uvedené v hodnocení klienta, uvedl po telefonu pracovníkovi žalobkyně. Neuvedl žádné dítě, i když v té době měl již syna, kterému byly tehdy necelé tři roky. Žalovaný v té době bydlel u přítelkyně, které přispíval na domácnost kolem 3 000 Kč měsíčně, uvedl tedy žalobkyni, že za bydlení dává 3 800 Kč, žádné další výdaje na domácnost neuváděl. Žalobkyně si nic dalšího neověřovala, výpisy z účtu ohledně výdajů nepožadovala. Žalovaný uvedl, že by byl schopen poskytnutý úvěr splácet po 5 000 Kč měsíčně.
5. Soud provedl dokazování výpisem z obchodního rejstříku žalobkyně, výpisem záznamů z registru SOLUS, prohlášením klienta, hodnocením žalovaného, kopií občanského průkazu žalovaného, třemi potvrzeními o příjmu žalovaného, předsmluvním formulářem, návrhem smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo výpisem z účtu ohledně tzv. potvrzující platby ze strany žalované ve výši 1,00 Kč z 21. 12. 2021, dodatkem číslo k návrhu smlouvy o úvěru z 27. 5. 2022, oznámením o schválení úvěru a splátkovým kalendářem s dodejkou, dokladem o vyplacení úvěru z datum, kartou klienta, dvěma výzvami k zaplacení s upozorněním na zesplatnění úvěru, oznámením o zesplatnění úvěru z 21. 8. 2022, předžalobní výzvou z 14. 12. 2022 s podacím archem.
6. Z provedených důkazů soud zjistil, že žalobkyně je firmou zapsanou v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze od 5. 12. 1994 pod sp. zn. B číslo. Mezi předmět podnikání patří i poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru. Žalobkyně uzavřela s žalovaným Smlouvu o spotřebitelském úvěru s údaji, tak jak jsou uvedeny v bodu 2 tohoto rozsudku. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím tzv. komunikace na dálku, je opatřena jedinečným kódem. Dne 27. 5. 2022 byla na vrub účtu žalovaného číslo bankovní účet zaslána ze strany žalobkyně platba ve výši 25 000 Kč.
7. Soud se zabýval nejprve otázkou, zda došlo ze strany žalobkyně k řádnému posouzení úvěruschopnosti spotřebitele ve smyslu § 86 z.č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru v platném znění.
8. Podle § 86 odst. 1 z.č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet.
9. Podle § 86 odst. 2 věta prvá z.č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
10. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
11. Ohledně výkladu pojmu„ odborná péče“ lze odkázat na § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb. , o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“ Lze dále v této souvislosti poukázat na závěry vyjádřené v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015 -39, z jehož právní věty lze citovat:„ Součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.)“ Citované závěry, byť byly přijaty v případu, na který dopadala předchozí úprava zák. č. 145/2010 Sb. , jsou nepochybně aplikovatelné i v pro výklad pojmu„ odborné péče“ ve smyslu aktuální právní úpravy, tedy zákona č. 257/2016 Sb.
12. V posuzovaném případě nelze mít za prokázané, že by úvěruschopnost žalovaného byla ze strany žalobkyně řádně a s náležitou odbornou péčí posouzena. K důkazu byly předloženy pouze tři výpisy ohledně příjmu žalovaného, žádné listin y, které by dokumentovaly výdaje žalovaného, však soudu předloženy nebyly. Tyto údaje byly pouze sděleny žalovaným po telefonu, ale nebyly nijak ověřeny, např. celkovým měsíčním výpisem z účtu žalovaného. Takovýto přístup k ověření úvěruschopností žalovaného tak lze označit jako nedostačující.
13. Absolutní neplatnost úvěrové smlouvy, coby důsledek porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele byla výslovně vložena do textu § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. až novelou provedenou zákonem č. 96/2022 Sb. s účinností od 29. 5. 2022, tedy po uzavření smlouvy o úvěru. Ustanovení § 87 zákona č. 257/2016 Sb. ve znění dopadajícím na řešený případ, tedy ve znění účinném do 28. 5. 2022, je však třeba vykládat v souladu se záměrem zákonodárce, kterým bylo posílení ochrany spotřebitele, coby slabší strany úvěrové smlouvy. Vzhledem k tomu, že tuzemská právní úprava spotřebitelského úvěru představuje částečně transpozici směrnice č. 93/13 EHS, je na místě vykládat tuto právní úpravu způsobem konformním s komunitárním právem. V této souvislosti je na místě poukázat na rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C - číslo, OPR-Finance, k předběžné otázce vznesené českým soudem právě k předmětné právní úpravě zákona o spotřebitelském úvěru, včetně shodného stanoviska generálního advokáta v obdobné věci C číslo, Cofidis. Soudní dvůr EU ve věci OPR-Finance uzavřel, že„ články 8 a 23 směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ Vyplývá tak z výše uvedeného, že aplikovatelnou právní úpravu (§ 87 zákona č. 257/2016 Sb. ) je třeba jednoznačně vyložit tak, že porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele má za následek absolutní neplatnost úvěrové smlouvy, ke které je soud povinen přihlédnou z úřední povinnosti.
14. V daném případě soud tedy dospěl k závěru, že úvěruschopnost žalovaného nebyla dostatečně posouzena, tedy Smlouva je neplatná a žalovaný je povinen vrátit žalobkyni pouze nesplacenou jistinu úvěru ve výši 25 000 Kč a ve zbytku žalobu jako nedůvodnou zamítl, aniž by se podrobně zabýval hodnocením dalších provedených důkazů.
15. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. , když žalobkyně měla ve věci úspěch pouze ze 75%, úspěch žalovaného tedy činí 25%. Žalobkyně má tedy právo na náhradu poměrné části účelně vynaložených nákladů řízení ve výši 50% Náklady zahrnují zaplacený soudní poplatek ve výši 1 678 Kč, dále náklady právního zastoupení podle § 14b ) vyhl.č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif, dále jen AT), neboť řízení bylo zahájeno návrhem na ustáleném vzoru uplatňovaném týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, v němž je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč. Jedná se o odměnu za zastupování za tři úkony po 500 Kč (převzetí a příprava zastupování, sepis a odeslání předžalobní výzvy k úhradě, sepis žaloby), dále 3x paušální náhradu hotových výdajů po 100 Kč. Z odměny a paušálních náhrad náleží zástupci žalobkyně podle § 137 odst. 3 o.s.ř. 21% DPH (osvědčení o registraci plátce daně bylo soudu doloženo) ve výši 378 Kč Celkem vynaložené náklady řízení činí 3 856 Kč a přiznaných 50% činí 1 928 Kč.
16. Podle § 160 odst.1 věta druhá o.s.ř. může soud určit lhůtu splatnosti delší nebo stanovit, že peněžité plnění se může stát ve splátkách, jejichž výši a podmínky splatnosti určí. Soud vyhověl žádosti žalovaného a povolil mu dluh včetně nákladů řízení splácet po splátkách ve výši 5 000 Kč měsíčně, a to pod ztrátou výhody splátek. Nesplní-li dlužník některou splátku, má věřitel právo na vyrovnání celé pohledávky. Toto právo může věřitel uplatnit nejpozději do splatnosti nejblíže příští splátky. Přihlédl přitom ke schopnostem, možnostem, osobním, finančním a majetkovým poměrům žalovaného.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci prostřednictvím Okresního soudu v Jablonci nad Nisou.