Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

10 C 296/2022-91

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní JUDr. Markétou Švarcovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

o zaplacení 28 320 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku ve výši 3 937 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 5 249,64 Kč od 29. 12. 2022 do zaplacení.

II. Žaloba o zaplacení částky ve výši 24 383 Kč, úroku ve výši 29 % ročně z částky 9 186,64 Kč za dobu od 18. 3. 2022 do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 547,58 Kč, úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 9 186,64 Kč za dobu od 18. 3. 2022 do 28. 12. 2022 a úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 5 249,64 Kč od 29. 12. 2022 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Berouně náhradu nákladů žalované ve výši 4 472,30 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku ve výši 3 937 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 5 249,64 Kč od 29. 12. 2022 do zaplacení. II. Žaloba o zaplacení částky ve výši 24 383 Kč, úroku ve výši 29 % ročně z částky 9 186,64 Kč za dobu od 18. 3. 2022 do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 547,58 Kč, úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 9 186,64 Kč za dobu od 18. 3. 2022 do 28. 12. 2022 a úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 5 249,64 Kč od 29. 12. 2022 do zaplacení, se zamítá. III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Berouně náhradu nákladů žalované ve výši 4 472,30 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 19. 5. 2022 domáhala po žalované zaplacení částky ve výši 28 320 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že žalovaná uzavřela dne 1. 6. 2018 se společností právnická osoba, IČO, se sídlem adresa, PSČ obec a číslo (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), Smlouvu číslo s produktovým názvem„ Zelená půjčka v hotovosti týdenní číslo“, jejíž nedílnou součástí byly Smluvní podmínky. Podle žalobkyně právní předchůdkyně žalobkyně řádně posoudila úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy. Na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované v hotovosti zápůjčku ve výši 14 000 Kč. Žalovaná se zavázala tuto částku právní předchůdkyni žalobkyně vrátit a zaplatit jí poplatek ve výši 12 283 Kč, který sestával ze zápůjčního úroku s úrokovou sazbou 29 % ročně, částky za zpracování, doručení a flexibilní splácení a z částky za administrativní činnosti a komfortní splácení. Celkovou částku ve výši 26 283 Kč se žalovaná zavázala zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 439 Kč s tím, že poslední splátka činila 382 Kč. Žalovaná dluh postupně splácela, a od 11. 6. 2018 do 9. 12. 2019 zaplatila celkem 10 063 Kč. Vzhledem k tomu, že se žalovaná dostala do prodlení se splácením, vznikl podle žalobkyně právní předchůdkyni žalobkyně nárok i na zaplacení smluvní pokuty a sankčních poplatků. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila svoji pohledávku na žalobkyni smlouvou ze dne 28. 1. 2022, a toto postoupení bylo žalované oznámeno. Částka 28 320 Kč sestávala podle žalobkyně z jistiny ve výši 9 186,64 Kč, poplatků za poskytnutí a správu úvěru ve výši 7 033,36 Kč, kapitalizované smluvní pokuty ve výši 7 000 Kč a sankčních poplatků ve výši 5 100 Kč s tím, že žalobkyně požadovala i kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 547,58 Kč za dobu od 18. 6. 2018 do 17. 3. 2022. Žalovaná svůj dluh neuhradila, přestože byla o zaplacení upomenuta.

2. Vzhledem k tomu, že se soudu nepodařil zjistit současný pobyt žalované, byl jí usnesením ze den 27. 12. 2022, č.j. -80, ustanoven opatrovník podle Rozhodnutí nabylo právní moci 16. 1. 2023.

3. Opatrovník žalované navrhl, aby soud žalobu v plném rozsahu zamítl. V řízení nebylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala veškeré okolnosti a poměry žalované a její solventnost, a zda tedy byly splněny podmínky pro poskytnutí zápůjčky. Dále poukázal na rozpor mezi výpovědí svědkyně a provedenými listinnými důkazy. Žalobkyně v tomto směru nepředložila žádné důkazy, z nichž by vyplývalo, jaké měla žalovaná výdaje na bydlení, zajištění péče o nezletilé děti, a nebyla zkoumána ani výdělková pozice žalované.

4. Soud z provedených důkazů zjistil následující pro rozhodnutí ve věci podstatné skutečnosti:

5. Ze Zákaznické karty ze dne 1. 6. 2018 soud zjistil, že žalovaná uvedla, že je vdaná, má základní vzdělání, druh bydlení nájemní. Žalovaná měla tři vyživovací povinnosti, a měla být vlastníkem automobilu. Žalovaná byla v době uzavření smlouvy v domácnosti, na mateřské dovolené a uvedla, že její čistý měsíční příjem činí 12 084 Kč. Další čisté příjmy domácnosti měly činit 15 000 Kč. Celkový příjem domácnosti měl činit 27 084 Kč. Žalovaná měla hradit právní předchůdkyni interní splátky žalobkyně ve výši 2 700 Kč měsíčně a její odhadované výdaje měly činit 6 000 Kč měsíčně. Žalovaná nepředložila žádné dokumenty k ověření uvedených skutečností, jako např. potvrzení o příjmu či výpisy z bankovního účtu, přestože jej měla zřízený. Kolonka„ ověřené dokumenty“, ani kolonka„ dva výpisy z účtu“, není vyplněna. Zákaznická karta byla za právní předchůdkyni žalobkyně sepsána svědkyní jméno příjmení, jak vyplynulo z výpovědi této svědkyně.

6. Ze smlouvy o zápůjčce – ZELENÁ v hotovosti číslo spolu se standardními informacemi o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že žalovaná uzavřela se společností právnická osoba, IČO, dne 1. 6. 2018 smlouvu, na základě které byla žalované poskytnuta částka ve výši 14 000 Kč. Žalovaná podpisem smlouvy potvrdila převzetí celé výše uvedené částky v hotovosti. Poskytnutou částku spolu s poplatkem ve výši 12 283 Kč (sestávající z úroku v částce 2 504 Kč, odměny za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 5 652 Kč a částku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 4 127 Kč), tedy celkem částku 26 283 Kč, se žalovaná zavázala uhradit právní předchůdkyni žalobkyně v 60 týdenních splátkách po 439 Kč, a poslední splátku ve výši 382 Kč. Soud dále ze smlouvy o zápůjčce zjistil, že se žalovaná zavázala zaplatit první splátku dnem uzavření smlouvy vždy ke konci splátkového období spolu s celkovou pevnou částkou úroku, a to ve výši 29 % ročně po celou dobu trvání smlouvy. Nedílnou součástí smlouvy o zápůjčce byly smluvní podmínky.

7. Z výpisu z Centrální evidence exekucí je zřejmé, že si jej žalobkyně vyžádala až 22. 8. 2022. Podle tohoto výpisu jsou na žalovanou vedeny tři exekuce, které byly ale zahájeny až po datu uzavření smlouvy z 1. 6. 2018.

8. Z tabulek - přehledů plateb vyplývá, že žalovaná uhradila na svůj dluh za dobu od 8. 6. 2018 do 6. 11. 2019 částku ve výši celkem 10 063 Kč.

9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022 a její přílohy má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila na žalobkyni pohledávku za žalovanou, a to s účinností ke dni 28. 1. 2022. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno přípisem ze dne 1. 2. 2022, jímž byla žalovaná zároveň vyzvána ke splacení celého dluhu do deseti dnů od doručení dopisu.

10. Z výzvy k plnění ze dne 10. 2. 2022 má soud za prokázané, že žalobkyně opětovně oznámila žalované postoupení pohledávky a současně ji vyzvala k okamžitému zaplacení dluhu. Odeslání výzvy má soud za prokázané potvrzením o podání ze dne 11. 2. 2021

11. Žalovaná byla následně vyzvána k zaplacení dluhu výzvou žalobkyně ze dne 21. 3. 2022, která jí byla odeslána 23. 3. 2022 (viz podací arch ze dne 23. 3. 2022).

12. Vzhledem k tomu, že žalobkyně i opatrovník žalované souhlasili se čtením výslechu svědkyně jméno příjmení provedeného mimo jednání dne 14. 10. 2022, soud z protokolu ze dne 14. 10. 2022 zjistil, že svědkyně jméno příjmení uvedla, že žalovanou zná jako klientku právní předchůdkyně žalobkyně. Sepisovala s ní smlouvu o půjčce a vyplňovala s ní i zákaznickou kartu ze dne 1. 6. 2018. Žalovaná následně přestala platit své závazky a právní předchůdkyně žalobkyně postoupila svoji pohledávku za ní třetí osobě. Předmětná smlouva byla uzavřena se žalovanou, nicméně ta se následně před vystoupením příjmení jméno z Evropské unie odstěhoval i s mužem a dětmi do Anglie. Dluh žalované pak po určitou dobu splácela její matka, která je ale nyní v insolvenci. Svědkyni nebylo známo, jaký příjem měla žalovaná v době uzavření smlouvy. Podle svědkyně měla buď sociální dávky, dávky hmotné nouze nebo mateřskou. Svědkyně v tomto směru viděla rozpis plateb žalované. Žalovaná nejprve bydlela s přítelem u své babičky, posléze u své matky, a pak se stěhovali. Bydleli na přechodnou dobu v obec v ulici ulice, a je možné, že poté dostali sociální byt. Žalovaná měla podle svědkyně jedno nebo dvě děti. Svědkyni si nebyla jistá, zda žalovaná v době uzavření smlouvy bydlela se svojí matkou či pouze s manželem a dětmi, ani kdo hradil nájemné. Manžel žalované byl zaměstnaný. Jestliže žalovaná svědkyni sdělila, že bydlí s matkou, pak po ní svědkyně nepožadovala nájemní smlouvu, ani s ní neřešila její další výdaje. Matka žalovanou živila, když bydleli společně. Svědkyně nevěděla, zda a co žalovaná uvedla ohledně svých výdajů. Svědkyně se domnívala, že je možné, že žalovaná své matce přispívala na výdaje. Podle svědkyně neměla žalovaná automobil, i když nevyloučila, že její přítel jej měl. Svědkyně dále vypověděla, že jí žalovaná řekla, že nemá žádnou půjčku. Po předložení zákaznické karty soudem doplnila, že žalovaná neměla půjčku u jiné společnosti. Půjčku u právní předchůdkyně žalobkyně ale žalovaná měla, možná měla dvě. Svědkyně následně uvedla, že se žalovanou řešila její výdaje na jídlo a bydlení, a s ohledem na to, že v kartě je uvedeno, že žalovaná žije v nájmu, zřejmě již s matkou nebydlela. Dále vypověděla, že jí tedy asi žalovaná řekla, že automobil vlastní. Svědkyně zřejmě zapomněla vyplnit kolonku„ ověřené dokumenty“. Pokud by měla k dispozici výpis z účtu žalované, pak by kolonku zakřížkovala. Právní předchůdkyně žalobkyně však tento výpis v dané době standardně po klientech nepožadovala.

13. Ze sdělení Městského úřadu Hořovice ze dne 7. 12. 2022 soud zjistil, že žalovaná se na adrese svého trvalého pobytu nezdržuje, protože pobývá mimo Českou republiku, údajně v Anglii.

14. Z doručenky na č.l. 81 soud zjistil, že opatrovníkovi žalované byla žaloba doručena 28. 12. 2022.

15. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů ve smyslu jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti učinil soud tento skutkový závěr. Žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně 1. 6. 2018 smlouvu o zápůjčce číslo na základě které byla žalované poskytnuta částka 14 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem. Žalovaná se současně zavázala vedle vrácení zápůjčky zaplatit souhrnný poplatek v souvislosti s půjčkou ve výši 12 283 Kč Celkem se žalovaná zavázala zaplatit částku 26 283 Kč v 60 týdenních splátkách po 439 Kč. Žalovaná uhradila právní předchůdkyni žalobkyně od 8. 6. 2018 do 6. 11. 2019 celkem 10 063 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila následně svoji pohledávku za žalovanou na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022, a toto postoupení bylo žalované odesláno 10. 2. 2022. Žalovaná však ničeho dalšího neuhradila.

16. Soud zamítl návrh na provedení veškerých dalších důkazů, neboť je považoval za nadbytečné s ohledem na svá skutková zjištění učiněná z provedených důkazů.

17. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení , (dále jen „ “), podle něhož přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.

18. Soud ve smyslu ustanovení přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

19. Z ustanovení platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

20. Podle , o spotřebitelském úvěru (dále také „ “) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

21. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

22. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

23. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví , o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli„ rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“

24. Podle věta prvá dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak , v platném znění.

25. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že podaná žaloba není zcela důvodná, neboť mezi účastníky nedošlo k platnému uzavření smlouvy o zápůjčce. Ve smyslu ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná, pokud poskytovatel poskytl úvěr spotřebiteli, ač z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplynulo, že jsou zde důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. V daném případě však nebylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně dostatečným způsobem posuzovala bonitu žalované zápůjčku splácet. Žalovaná v kartě zákazníka uvedla, že je vdaná. Byla v dané době na mateřské dovolené a její příjem měl činit 12 084 Kč. V domácnosti s ní žila další osoba, jejíž měsíční příjem měl činit 15 000 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně však tuto skutečnost nijak neověřovala. Pokud svědkyně příjmení uvedla, že viděla rozpis plateb žalované, je otázkou, zda tomu tak skutečně bylo, když v kartě není kolonka„ ověřené dokumenty“ vyplněna. Soud pak výpověď této svědkyně považoval za nevěrohodnou, a vzájemně si odporující. Svědkyně si nepamatovala, zda žalovaná bydlela v době uzavření smlouvy se svojí matkou či jen se svým partnerem a dětmi. Její výpověď se lišila s údaji uvedenými v kartě zákazníka, když svědkyně například uvedla, že žalovaná nevlastnila automobil, přičemž v kartě je uvedeno, že jej vlastní. Je rovněž s podivem, pokud žalovaná v kartě zákazníka uvedla, že má vlastní účet, proč po ní právní předchůdkyně žalobkyně nepožadovala doložení dvou výpisů z účtu za účelem ověření skutečných příjmů a výdajů žalované. V kartě zákazníka svědkyně příjmení vyplnila, že žalovaná vlastní automobil, nicméně při své výpovědi uvedla, že žalovaná vozidlo neměla. Žalovaná měla v době poskytnutí zápůjčky splácet závazek u právní předchůdkyně žalobkyně ve výši 2 700 Kč měsíčně, svědkyně příjmení však uvedla, že žalovaná měla možná dvě zápůjčky. Již tato skutečnost vypovídá o nedobré platební morálce žalované, která uzavřením předmětné smlouvy o zápůjčce žádala o další finanční prostředky. Z provedených důkazů pak nevyplývá, zda právní předchůdkyně tuto skutečnost zkoumala. I z výpovědi svědkyně příjmení pak vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně nezkoumala, co konkrétně tvořily výdaje žalované. Přestože podle zákaznické karty měla žalovaná bydlet v nájemním bydlení a měla mít tři vyživovací povinnosti, její měsíční výdaje měly činit pouze 6 000 Kč, aniž by bylo z karty zřejmé, co měly představovat. Není tedy zřejmé, jaké žalovaná skutečně hradila náklady na bydlení, jaké byly její platby na SIPO, dopravu, a další konkrétní výdaje na děti (s ohledem na tři vyživovací povinnosti), stravu a na domácnost. Soud má za to, že výdaje ve výši 6 000 Kč měsíčně na takto velkou rodinnou domácnost, jsou značně podhodnocené. Tyto výdaje pak ani nedosahují výše životního minima pro rodinu se třemi dětmi, která v té době činila 11 190 Kč. Soud proto nemohl než uzavřít, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně neporovnávala příjmy a výdaje žalované ve smyslu zákona spotřebitelském úvěru. Úvěruschopnost žalované splácet zápůjčku tak nebyla řádně přezkoumána, a proto je výše uvedená smlouva neplatná dle ust. zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s ustanovením .

26. Soud doplňuje, že k absolutní neplatnosti smlouvy přihlédl z úřední povinnosti ve smyslu , neboť měl za to, že ust. a 87 je třeba vykládat ve prospěch spotřebitele a vyvozování pouze relativní neplatnosti úvěrové smlouvy za použití pouze gramatického výkladu uvedených ustanovení by znamenalo popření smyslu a účelu zákonné povinnosti zkoumání úvěruschopnosti vůbec, a vedlo by i k výraznému snížení ochrany spotřebitele jako slabší strany, závislé jen na jeho vlastní aktivitě, což zcela jistě nebylo záměrem zákonodárce. Jak vyplývá např. z rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 9. 1. 2020, č. j. - 46„ české spotřebitelské právo je mimo jiné částečně transponovanou směrnicí č. 93/13 EHS a ve vztahu ke spotřebitelskému úvěru pak transponovanou směrnicí č. 2008/48 EHS. Článek 8 směrnice č. 2008/48 EHS ve svém odst. 1 stanoví, že členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat. Podle článku 23 uvedené směrnice členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. Směrnice samy sice nemají tzv. horizontální účinek, tedy textu směrnice se nelze ve vztahu mezi jednotlivci přímo dovolávat (viz např. rozhodnutí Soudního dvora ve věci C -91/92, Faccini Dori, srov. též stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. 10. 2013, sp.zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 79/2013). Postulát o ochraně spotřebitele obsažený v dotčených směrnicích tak směřuje především k zákonodárci (aby správně provedl transpozici směrnice do národního práva), nicméně v rámci tzv. nepřímého účinku směrnic i k národním soudům a k jejich povinnosti volit v rámci národního práva ex offo eurokonformní výklad tak, aby uvedeného účelu bylo dosaženo (viz např. rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C -106/89, Marleasing SA, z 13. 11. 1990, ve vztahu k úvěrům pak ve věci C -377/14, Radlinger, z 21.4.2016), nebo C -76/10, Pohotovosť, z 16.11.2010). Možnost, aby soud sám rozhodl o nepoužití ustanovení vnitrostátního práva, jež by bylo v rozporu s právem Evropských společenství (tedy i o případném rozhodnutí contra legem) byla připuštěna i v již zmíněném usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 9.2.2011, sp.zn. (srov. bod 34., 35. uvedeného usnesení Ústavního soudu).“ Soudní dvůr EU pak v tomto směru rozhod rozsudkem ze dne 5.3.2020 ve věci C 679/18, v němž soud konstatoval, že„ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23.“ Z výše uvedeného je zřejmé, že při posuzování úvěruschopnosti žadatele o úvěr je třeba zabývat se nejen jeho příjmy, ale i výdaji, a tyto porovnat a zkoumat i způsob plnění dosavadních dluhů.

27. Vzhledem k tomu, že však právní předchůdkyně žalobkyně vyplatila žalované částku ve výši 14 000 Kč, vzniklo na její straně bezdůvodné obohacení, které je povinna vrátit ve smyslu Žalovaná na dluh uhradila celkem 10 063 Kč, a soud tuto částku odečetl od částky 14 000 Kč. Zbývající dluh žalované tak činí 3 937 Kč. Protože původní věřitel, společnost právnická osoba postoupila svoji pohledávku za žalovanou na žalobkyni dle a násl. o. z., a toto postoupení bylo žalované oznámeno ve smyslu o. z. doručením žaloby jejímu opatrovníkovi, dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná co do částky 3 937 Kč, a proto co do této částky žalobě vyhověl (výrok I. rozsudku).

28. Protože je žalovaná v prodlení s úhradou, přiznal soud žalobkyni rovněž nárok na zaplacení úroku z prodlení podle o. z. z dlužné částky 3 937 Kč ve výši požadované žalobkyní, tj. ve výši 11,75 % ročně z této částky ve smyslu Soud tento úrok z prodlení přiznal žalobkyni až od 29. 12. 2022, neboť z výpovědi svědkyně příjmení vyplývá, že žalovaná nejpozději před 31. 1. 2020 opustila Českou republiku a nezdržuje se zde (viz rovněž přípis MÚ obec z 7. 12. 2022). Žalovaná se tak dopisy žalobkyně z února a března 2022 nemohla dozvědět o postoupení pohledávky, ani o tom, že je vyzývána k zaplacení. Do prodlení se tak dostala až následující den po doručení žaloby jejímu opatrovníkovi. Opatrovníkovi byla žaloba doručena 28. 12. 2022. Žalovaná je tak od následujícího dne v prodlení. K tomuto dni sice sazba úroku z prodlení činila 15 %, nicméně vzhledem k tomu, že soud je vázán návrhem stran, rozhodl, jak ve výrok I. rozsudku uvedeno.

29. Protože nebylo prokázáno, že došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru, soud ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl (výrok II.).

30. Výrok III. rozsudku o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. , neboť žalovaná měla ve věci částečný úspěch a přísluší jí proto náhrada účelně vynaložených nákladů řízení v plné výši. Současně však byl žalované k ochraně jejích zájmů ustanoven opatrovník z řad advokátů, a proto je dle ust. , třeba státu zaplatit tyto náklady představující náhradu hotových výdajů a odměnu za její zastupování.

31. Žalované, resp. státu v této souvislosti vznikly náklady, které představují odměnu advokáta Mgr. jméno příjmení podle , za právní služby. Tarifní hodnota činí podle , bod 5. vyhlášky 2 260 Kč Náklady advokáta představují odměnu podle , písm. b) a g) vyhlášky za 2 úkony právní služby po 2 260 Kč za 1x převzetí a přípravu zastoupení, a 1 x účast na jednání a dále náhradu hotových výdajů za 2 úkony právní služby po 300 Kč podle vyhlášky, to vše zvýšeno o daň z přidané hodnoty ve výši 21% DPH ve výši 1 075,20 Kč Celkem tak tyto náklady činí 6 195,20 Kč. Protože žalovaná měla částečný úspěch v rozsahu 86,10 % a ve zbývajícím rozsahu 13,9 % neuspěla, rozdělil soud náhradu nákladů řízení podle poměru úspěchu stran ve věci ve vztahu k celému předmětu řízení. Soud odečetl„ neúspěch“ žalované od jejího„ úspěchu“. Protože žalobkyně ve sporu převážně neuspěla, uložil jí soud zaplatit poměrnou část náhrady nákladů žalované v rozsahu 72,20 % z částky 6 195,20 Kč, tedy částku 4 472,30 Kč, jak ve výroku III. tohoto rozsudku uvedeno, a to k rukám České republiky – Okresního soudu v Berouně dle

32. O odměně ustanoveného opatrovníka bude rozhodnuto samostatným usnesením.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Berouně. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nebude-li rozhodnutí plněno dobrovolně, lze podat návrh na výkon rozhodnutí podle části šesté , nebo návrh na nařízení soudní exekuce a pověření soudního exekutora podle (exekučního řádu).