Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

46 C 259/2022-31

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudkyní Mgr. Lucií Kuchaříkovou ve věci

žalobce: osobní údaje žalobce anonymizována dvě slova údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

pro zaplacení 250 795 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 2 028,48 Kč, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba o uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 174 857 Kč se zákonnými úroky z prodlení z této částky od 18. 1. 2023 do zaplacení se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení částku 12 200 Kč, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 2 028,48 Kč, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba o uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 174 857 Kč se zákonnými úroky z prodlení z této částky od 18. 1. 2023 do zaplacení se zamítá. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení částku 12 200 Kč, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

1. Žalobce se domáhal po žalované zaplacení částky 250 795 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu zdůvodnil tím, že byl procesním postavení žalovaného účastníkem řízení vedeného u název soudu pod sp. zn. spisová značka, které bylo zahájeno dne 5. 4. 2011. K pravomocnému skončení řízení došlo až dne 29. 11. 2021, celkem tedy trvalo 10 let, 7 měsíců a 24 dnů. Výlučným důvodem délky řízení byla závažná procesní chyba na straně soudu. Soud totiž dne 12. 8. 2012 žalobci ustanovil opatrovníka, aniž by k tomu byly splněny podmínky , tj. aniž by se pokoušel zjistit, zda je žalobce skutečně nekontaktní, ačkoliv soud adresu žalobce znal. Dne

28. 5. 2019 pak bylo vydáno rozhodnutí, proti kterému podal žalobce prostřednictvím právního zástupce odvolání, přičemž odvolací soud shledal, že ustanovení opatrovníka bylo nesprávné a rozhodnutí soudu I. stupně zrušil. Po vrácení věci pak účastníci uzavřeli smír, který byl soudem dne 26. 11. 2021 schválen. Celková délka řízení tak byl nepřiměřená, způsobená primárně vinou název soudu, který se dopustil závažné procesní chyby, která způsobuje zmatečnost řízení. Složitost řízení byla nízká, v řízení došlo k průtahům při činění jednotlivých úkonů, žalobce se na délce řízení žádným způsobem nepodílel. Význam řízení byl pro žalobce vysoký, neboť měl na výsledku řízení značný majetkový zájem. Žalobce požaduje přiměřené zadostiučinění ve výši 250 795 Kč, přičemž vychází z částky 20 000 Kč za každý rok řízení (za první dva roky ve výši poloviční) a má za to, že základní částka by měla být z důvodu významu řízení navýšena o 30 %. Žalobce žalovanou vyzval k náhradě nemajetkové újmy, dne 13. 5. 2022, ta však na výzvu nereagovala.

2. Žalovaná žalobou uplatněný nárok neuznala a navrhla jej zamítnout. Žalovaná potvrdila, že u ní žalobce uplatnil nárok na poskytnutí zadostiučinění ve výši 250 795 Kč za nesprávný úřední postup v podobě nepřiměřené délky řízení vedeného název soudu pod

sp. zn. spisová značka. Žalovaná žádost žalobce projednala dne 13. 1. 2023 a konstatovala, že v předmětném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 zákona

č. , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona ČNR č. , o notářích a jejich činnosti (notářský řád), (dále jen„ zákon“), a poskytla žalobci zadostiučinění ve výši 75 938 Kč. V činnosti soudu shledala určité prodlevy, zejména od přípisu soudu dne 5. 3. 2013 do přípisu soudu dne 20. 1. 2014. Současně bylo řízení zatíženo zmatečnostní vadou, když soud jednal chybně s opatrovníkem namísto přímo s žalovaným z naříkaného řízení. V důsledku uvedeného tak shledala celkovou dobu jako nepřiměřenou. Při stanovení výše zadostiučinění vyšla ze sjednocujícího stanoviska Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. . Vycházela ze základní částky 15 000 Kč za rok trvání řízení, resp. 1 250 Kč za měsíc trvání řízení s výjimkou prvních dvou let, za které byla poskytnuta částka poloviční. Žalovaná přistoupila ke snížení základní výše zadostiučinění o 20 % z důvodu složitosti řízení a o 5 % z důvodu podílu žalobce na délce řízení. Předmětem řízení bylo vypořádání SJM. Řízení se vyznačovalo vyšším stupněm skutkové, právní i procesní složitosti, bylo potřeba širšího dokazování prostřednictvím výslechu svědků, znaleckých posudků a místního ohledání. Ve věci bylo rozhodováno soudy na dvou úrovních soudní soustavy, kdy soud I. stupně rozhodoval ve věci samé dvakrát a soud II. stupně jednou. Taktéž byla v řízení vydána řada procesních rozhodnutí. Žalobce se na délce řízení podílel jak mimosoudními jednáními, tak pobytem v zahraničí, což komplikovalo prováděné dokazování. Význam pro žalobce shledala žalovaná jako běžný. Žalovaná má za to, že odškodnění, které žalobci v rámci předběžného projednání nároku poskytla, je odpovídající a dostatečné.

3. Žalobce s ohledem na plnění žalované vzal svým podáním ze dne 13. 2. 2023 žalobu co do částky

75 938 Kč zpět, soud proto řízení usnesením ze dne 21. 2. 2023, čj. , v rozsahu zpětvzetí zastavil.

4. V replice žalobce vyjádřil nesouhlas s tím, že by mu mělo být odškodnění poskytnuto pouze za dobu, kdy o řízení věděl a nikoliv za celou dobu řízení, dále nesouhlasil s tím, že by výše odškodnění měla za rok řízení činit 15 000 Kč, nikoliv jím požadovaných 20 000 Kč, ani s tím, že by základní výše zadostiučinění měla být snížena pro složitost řízení či jím podané opravné prostředky.

5. Soud postupoval podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ “), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Předložené listinné důkazy rozhodnutí bez nařízení jednání umožňují a zároveň oba účastníci s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasili.

6. Na základě předložených důkazů soud zjistil následující skutečnosti.

7. Z podání žalobce ze dne 12. 5. 2022 nazvaného Žádost o poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu, podaná dle , v platném znění, je patrno, že žalobce se na žalovanou obrátil se svým nárokem na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 250 795 Kč, která mu měla být způsobena nepřiměřenou délkou řízení vedeného u název soudu pod sp. zn. spisová značka.

8. Ze stanoviska žalované ze dne 13. 1. 2023 plyne, že žalobce u žalované uplatnil svůj nárok na náhradu nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou naříkaného řízení dne 13. 5. 2022. Žalovaná konstatovala, že v naříkaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu

§ 13 zákona, shledala v postupu soudu prodlevy i zatížení zmatečnostní vadou. Při stanovení výše zadostiučinění vyšla z celkové doby řízení vedeného vůči žalobci v délce 7 let a 9 měsíců a poskytla mu přiměřené zadostiučinění v základní částce 15 000 Kč ročně (v poloviční výši za první dva roky řízení), kterou následně snížila o 20 % z důvodu složitosti řízení a o 5 % z důvodu podílu žalobce na délce řízení. Celkem pak výši přiměřeného zadostiučinění vypočetla na částku

75 938 Kč.

9. Ze spisu název soudu, sp. zn. spisová značka, soud ohledně průběhu řízení zjistil následující:

-) dne 5. 4. 2011 byla podána žaloba o vypořádání zaniklého společného jmění manželů podaná žalobkyní jméno příjmení proti žalovanému celé jméno žalobce. Předmětem vypořádání měl být osobní automobil, dále některé kusy vybavení domácnosti, smlouva

o půjčce na rekonstrukci střechy a dále investice ze společného jmění manželů na opravy a úpravy domu ve výlučném majetku žalovaného

-) dne 11. 4. 2011 byla žalobkyně vyzvána k zaplacení soudního poplatku

-) dne 5. 5. 2011 byl soudní poplatek uhrazen

-) dne 9. 5. 2011 byla žaloba zaslána žalovanému k vyjádření, na toto nebylo ze strany žalovaného reagováno

-) dne 23. 9. 2011 byla žalobkyně vyzvána, aby sdělila místo pobytu žalovaného

-) dne 24. 10. 2011 byla žalobkyně urgována o sdělení pobytu žalovaného

-) dne 11. 11. 2011 byla nařízena příprava jednání na 1. 12. 2011, na kterou byla volána žalobkyně a její zástupce

-) dne 1. 12. 2011 se dostavila žalobkyně a zástupce žalobkyně, kteří sdělili, že se žalovaný

v místě bydliště od roku 2007 nezdržuje. Ze strany soudu bylo sděleno, že z důvodu ochrany zájmu žalovaného bude ustanoven opatrovník

-) dne 13. 8. 2012 byl žalovanému ustanoven opatrovník z řad advokátů

-) dne 6. 11. 2012 bylo nařízeno jednání na 27. 11. 2012

-) dne 27. 11. 2012 se konalo jednání, při němž soud vedl účastníky ke smíru, a jednání bylo za účelem mimosoudního jednání stran odročeno na neurčito s tím, že tito ve lhůtě

2 měsíců sdělí výsledky

-) dne 20. 1. 2014 byli účastníci vyzváni, aby ve lhůtě 1 měsíce sdělili zprávu o stavu věci

-) dne 23. 1. 2014 sdělila strana žaloby, že mimosoudní jednání nepřineslo žádný výsledek

-) dne 4. 2. 2014 bylo nařízeno jednání na 11. 3. 2014

-) dne 25. 2. 2014 sdělil opatrovník žalovaného, že se telefonicky spojil s žalovaným s tím, že pobývá ve Skotsku a na stejné adrese pobývá i jeho syn, a dále se povšechně vyjádřil k žalobě

-) dne 27. 2. 2014 požádal opatrovník žalovaného o odročení jednání z důvodu kolize a současně sdělil soudu adresu žalovaného

-) dne 28. 2. 2014 bylo jednání odročeno na 1. 4. 2014, o odročení jednání byl vyrozuměn i žalovaný na svou skotskou adresu s tím, že byl informován, že mu byl ustanoven opatrovník jako osobě neznámého pobytu, což je překonáno doručením převolání a ustanovený opatrovník tak již nebude jeho opatrovníkem, současně mu bylo sděleno, že mu nic nebrání domluvit se s ním, příp. s jinou osobou či advokátem, že jej může v řízení zastupovat (mezinárodní doručenka nebyla vrácena)

-) dne 1. 4. 2014 se konalo jednání, k němuž se žalovaný nedostavil, byla přednesena žaloba, obrana, byly dány účastníkům výzvy dle , řízení bylo koncentrováno ve smyslu , účastníkům byla stanovena lhůta k doplnění důkazů a jednání bylo odročeno na neurčito za účelem doplnění skutkových tvrzení, důkazních návrhů a předpokládaných následných znaleckých posudků

-) dne 22. 4. 2014 žalobkyně předložila své doplnění skutkových tvrzení a důkazní návrhy

-) dne 22. 4. 2014 předložil své důkazní návrhy též žalovaný

-) dne 7. 11. 2014 byla žalobkyně vyzvána, aby listinné důkazy předložila. Současně byl vyzván žalovaný, aby uvedl adresy navržených svědků.

-) dne 6. 1. 2015 byli oba účastníci urgováni

-) dne 3. 6. 2015 bylo nařízeno jednání dne 23. 6. 2015

-) dne 23. 6. 2015 se konalo jednání, k němuž se žalovaný nedostavil. Při jednání byli vyslechnuti 4 svědci a jednání bylo odročeno na neurčito za účelem uložení zálohy na důkaz znaleckým posudkem, ohledně ocenění movitých věcí.

-) dne 14. 7. 2015 bylo žalobkyni uloženo složit zálohu na náklady navrženého důkazu znaleckým posudkem

-) dne 17. 8. 2015 byl žalobkyni zaslán přípis, že dosud nebyla složena záloha

-) dne 21. 8. 2015 žalobkyně složila zálohu na znalecký posudek

-) dne 7. 12. 2015 soud ustanovil znalce ke stanovení ceny movitých věcí uvedených v žalobě

-) dne 11. 1. 2016 byl znalci zaslán spis k vypracování znaleckého posudku

-) dne 25. 2. 2016 znalec žádá o prodloužení termínu pro vypracování znaleckého posudku

-) dne 26. 2. 2016 mu prodloužení lhůty bylo soudem povoleno

-) dne 18. 4. 2016 se soud dotázal na stav zpracování znaleckého posudku

-) dne 2. 5. 2016 znalec sdělil, že matka žalovaného, která má k nemovitosti přístup, bez pověření žalovaného přístup do domu neumožní

-) dne 7. 9. 2016 soud uložil matce žalovaného, aby umožnila vstup do anonymizováno adresa anonymizována dvě slova a umožnila znalci ohledání tam umístěných věcí za účelem jejich ocenění

-) dne 10. 10. 2016 sdělil znalec soudu, že se spojil s matkou žalovaného a vyzval jí, aby mu umožnila prohlídku věcí na adrese adresa, že mu prohlídku nemůže umožnit. Při telefonickém jednání s opatrovníkem žalovaného bylo sděleno, že žalovaný na počátku listopadu přijede ze zahraničí a prohlídku umožní. Tato je předběžně stanovena na 10. 11. 2016.

-) dne 16. 12. 2016 byl předložen znalecký posudek, včetně likvidace znalečného

-) dne 3. 1. 2017 byl znalecký posudek rozeslán účastníkům

-) dne 4. 1. 2017 byl znalec vyzván ke konkretizaci požadovaného znalečného

-) dne 16. 1. 2017 znalec opětovně předložil likvidaci znalečného

-) dne 26. 1. 2017 bylo rozhodnuto o znalečném

-) dne 23. 2. 2017 bylo znalečné vyplaceno

-) dne 3. 4. 2017 bylo nařízeno jednání na 13. 4. 2017

-) dne 13. 4. 2017 se konalo jednání, k němuž se žalovaný nedostavil a byl proveden obsah znaleckých posudků, byla připuštěna změna žaloby, jednání bylo odročeno na neurčito

-) dne 28. 8. 2017 bylo žalobkyni uloženo, aby složila zálohu na náklady jí navrženého důkazu znaleckým posudkem

-) dne 11. 9. 2017 žalobkyně zálohu na náhradu nákladů důkazů složila

-) dne 15. 9. 2017 k výzvě soudu sdělil zástupce žalobkyně informaci ohledně zhodnocení nemovitosti pozdějšími uživateli

-) dne 3. 4. 2018 soud ustanovil znalce za účelem určení hodnoty zásadních investic nutných k provedení rekonstrukčních činností na domě adresa v obec

-) dne 14. 6. 2018 znalec požádal o prodloužení lhůty k vypracování znaleckého posudku do konce července 2018

-) dne 18. 6. 2018 byla ze strany soudu lhůta k vypracování znaleckého posudku prodloužena do 31. 7. 2018

-) dne 1. 8. 2018 požádal znalec o prodloužení lhůty k vypracování znaleckého posudku do 15. 9. 2018

-) dne 1. 8. 2018 bylo žádosti vyhověno

-) dne 28. 8. 2018 požádal znalec o prodloužení lhůty k vypracování znaleckého posudku do konce září 2018

-) dne 30. 8. 2018 bylo návrhu vyhověno

-) dne 5. 10. 2018 byl znalec vyzván k předložení znaleckého posudku

-) dne 24. 10. 2018 předložil znalec znalecký posudek. Tento byl dne 29. 10. 2018 zaslán účastníkům k písemnému vyjádření.

-) dne 28. 11. 2018 bylo rozhodnuto o znalečném

-) dne 22. 3. 2019 bylo nařízeno jednání na 30. 4. 2019

-) dne 30. 4. 2019 se konalo jednání, k němuž se žalovaný nedostavil, a ze strany jeho opatrovníka bylo sděleno, že tento je v kontaktu se žalovaným a ohledně jeho bydliště se nic nezměnilo. Ze strany bylo namítnuto započtení za dobu od rozvodu manželství do doby, než žalobkyně skutečně dům v obec opustila. Ze strany žalobkyně byla vznesena námitka promlčení. Dále byl při jednání vyslechnut znalec a jednání bylo odročeno za účelem případného doplnění dokazování a závěrečných řečí na 23. 5. 2019.

-) dne 2. 5. 2019 bylo znalci přiznáno znalečné za účast při jednání soudu

-) dne 23. 5. 2019 se konalo jednání, kterého se žalovaný nezúčastnil. Bylo dáno poučení dle § 119a, předneseny závěrečné řeči a jednání bylo za účelem vyhlášení rozhodnutí odročeno na datum

-) dne 28. 5. 2019 se konalo jednání, při kterém byl vyhlášen rozsudek. Rozsudek byl rozeslán účastníkům dne 27. 6. 2019

-) dne 12. 7. 2019 bylo doručeno odvolání žalovaného spolu s plnou mocí jeho zástupce

-) dne 22. 8. 2019 požádal opatrovník o vyplacení odměny a náhrady hotových výdajů opatrovníka

-) dne 30. 8. 2019 bylo žalovanému uloženo zaplatit soudní poplatek za odvolání ve výši 1 000 Kč

-) dne 5. 9. 2019 byl žalovaný vyzván k doplnění svého odvolání ve lhůtě 8 dnů

-) dne 7. 9. 2019 bylo odvolání doplněno

-) dne 9. 9. 2019 bylo rozhodnuto o odměně opatrovníka

-) dne 5. 9. 2019 byl soudní poplatek uhrazen

-) dne 10. 10. 2019 byla věc předložena název soudu, anonymizována dvě slova obec k rozhodnutí o odvolání

-) dne 3. 10. 2019 se k odvolání vyjádřila žalobkyně

-) dne 19. 12. 2019 byl žalovaný vyzván, aby doložil, že se v rozhodné době od roku 2012, kdy mu byl ustanoven opatrovník jako osoby neznámého pobytu, případně v roce 2019 fakticky zdržoval, ve Skotsku

-) dne 8. 1. 2020 žalovaný sdělil, že od roku 2008 až do dnešního dne nachází ve Skotsku

-) dne 27. 1. 2020 byl žalovaný vyzván, aby y, které předložil ke svému podání, přeložil do českého jazyka

-) dne 24. 1. 2020 žalovaný požádal o prodloužení lhůty

-) dne 27. 1. 2020 žalovaný předložil dokumenty z anglického jazyka

-) dne 30. 1. 2020 byl rozsudek okresního soudu zrušen o věc vrácena k dalšímu řízení. Důvodem bylo, že soud jednal po celou dobu řízení s opatrovníkem, ačkoliv byla známá adresa žalovaného v zahraničí. Dále byly ze strany odvolacího soudu sděleny výhrady ohledně zadání znaleckého úkolu a k poučení žalobkyně ze strany soudu. Usnesení bylo účastníkům rozesláno dne 13. 3. 2020.

-) dne 20. 4. 2020 byla žalobkyně vyzvána k písemnému doplnění tvrzení a označení důkazů

-) dne 5. 5. 2020 žalobkyně důkazní návrhy doplnila

-) dne 30. 6. 2020 bylo nařízeno jednání na 25. 8. 2020

-) dne 30. 7. 2020 zástupce žalovaného sdělil, že s ohledem na koronavirovou krizi a s tím spojené karantény, nemůže relevantně reagovat na podání zástupce protistrany, neboť měl mít s klientem osobní schůzku. Nicméně tento ji na poslední chvíli zrušil a patrně se nebude moci zúčastnit ani nařízeného jednání.

-) dne 12. 8. 2020 zástupce žalobkyně požádal o odročení jednání z důvodu kolize

-) dne 13. 8. 2020 bylo odročeno jednání na 6. 10. 2020

-) dne 4. 10. 2020 zástupce žalobkyně sdělil, že je možné, že dojde k mimosoudnímu vyřešení věci a z tohoto důvodu žádal o odročení jednání

-) dne 2. 10. 2020 ze stejného důvodu žádá o odročení jednání též zástupce žalovaného

-) dne 5. 10. 2020 bylo jednání odročeno na neurčito a účastníkům bylo uloženo, aby ve lhůtě 10 dnů sdělili, zda navrhují přerušení řízení

-) dne 26. 11. 2020 byli zástupci účastníků vyzváni, aby ve lhůtě 15 dnů sdělili, zda došlo k mimosoudnímu vyřešení věci, případně, jaký navrhují další postup

-) dne 21. 12. 2020 sdělil zástupce žalovaného, že k dohodě nedošlo

-) dne 29. 1. 2021 bylo nařízeno jednání na 16. 3. 2021

-) dne 1. 3. 2021 bylo jednání odročeno z důvodu nepříznivé epidemiologické situace na 29. 4. 2021

-) dne 30. 3. 2021 byl zástupce žalovaného vyzván k vyjádření, které dosud soudu nezaslal

-) dne 1. 4. 2021 požádal zástupce žalovaného o odročení jednání z důvodu kolize

-) dne 14. 4. 2021 bylo jednání odročeno na 27. 5. 2021

-) dne 18. 5. 2021 předložil žalovaný své vyjádření

-) dne 25. 5. 2021 požádal zástupce žalobkyně o odročení jednání z důvodu, že před chvílí dostal vyjádření žalovaného a považuje za vhodné a potřebné toto projednat s klientkou, což do termínu jednání nestihne

-) dne 25. 5. 2021 bylo jednání odročeno na neurčito z důvodu možnosti mimosoudního jednání

-) dne 17. 6. 2021 byl vyzván zástupce žalobkyně ke sdělení, zda došlo ke smírnému vyřešení sporu

-) dne 30. 6. 2021 byl totožný dotaz vznesen na oba zástupce účastníků

-) dne 20. 7. 2021 sdělil zástupce žalovaného, že ze strany žaloby nebyli dosud kontaktováni

-) dne 18. 8. 2021 byl soudem vyzván zástupce žalobkyně, aby sdělil, zda budou jednat mimosoudně, či zda má být nařízeno jednání, když naposledy požádal o odročení, avšak na výzvu protistrany k jednání nereagoval

-) dne 30. 8. 2021 byl zástupce žalobkyně urgován o své stanovisko, a to bez reakce

-) dne 17. 9. 2021 bylo nařízeno jednání na 25. 11. 2021

-) dne 22. 11. 2021 zaslal zástupce žalobkyně soudu návrh smíru, tento byl zaslán protistraně s tím, aby obratem sdělil, zda s tímto souhlasí. Současně bylo odvoláno jednání nařízené na 25. 11. 2021.

-) dne 22. 11. 2021 se žalovaný připojil k návrhu na schválení smíru

-) dne 26. 11. 2021 byl schválen smír. Toto rozhodnutí nabylo právní moci 29. 11. 2021.

10. Soud ve věci aplikoval zejména následující ustanovení zákonných předpisů:

Podle § 1 odst. 1 zákona, stát odpovídá za podmínek tímto zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

Podle § 13 odst. 1 zákona odpovídá stát za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle druhého odstavce téhož ustanovení právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

Podle § 15 odst. 2 zákona se může domáhat náhrady škody u soudu poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

Podle § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle druhého odstavce téhož ustanovení se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle třetího odstavce téhož ustanovení v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k

a) celkové délce řízení,

b) složitosti řízení,

c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení,

d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

11. Podřazením zjištěného skutkového stavu shora citovaným zákonným ustanovením dospěl soud k závěru, že žaloba je poté, co bylo žalovanou přiznáno přiměřené zadostiučinění, nedůvodná.

12. Nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem byl do právního řádu České republiky zakotven novelou , provedenou , s účinností od 27. 4. 2006 (§ 31a zákona). Zakotvením uvedeného nároku zákonodárce naplnil požadavek pramenící z čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (č. 209/1992 Sb., dále "EÚLP"). Podle čl. 6 odst. 1 věta první EÚLP má každý právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Smyslem novely bylo přesunout rozhodování

o náhradě nemajetkové újmy vzniklé porušením práva garantovaného čl. 6 odst. 1 z ESLP na vnitrostátní úroveň, což ostatně zákonodárce výslovně vyjádřil v důvodové zprávě k zákonu

č. Soud je toho názoru, že má-li odškodňovat na vnitrostátní úrovni nemajetkovou újmu vzniklou porušením práva primárně zakotveného již v EÚLP, je nanejvýš žádoucí, aby jeho rozhodování vycházelo z kritérií stanovených judikaturou ESLP.

13. Délka řízení je ve smyslu judikatury ESLP nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. Soud ve své judikatuře upřednostňuje globální, celkový pohled na řízení. Proto existující průtah jen

v určité fázi řízení ESLP toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená, naopak i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze dle ESLP konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení jeví nepřiměřeně dlouhou. Nepřiměřeně dlouhými shledává ESLP nicméně i ta řízení, která sice trvala relativně nepříliš dlouho, byla však zatížena nepřiměřeným obdobím nečinnosti ve vztahu k celkové délce řízení.

14. Co se týká existence prvého z uvedených předpokladů, tj. nesprávného úředního postupu či nezákonného rozhodnutí v posuzovaném řízení, soud má za to, že tento je naplněn, neboť

v naříkaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu, kterým se rozumí porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu při jeho činnosti a zpravidla jde

o postup, který s rozhodovací činností nesouvisí. Podle konkrétních okolností může jít

o jakoukoliv činnost spojenou s výkonem pravomoci státního orgánu, dojde-li při ní nebo v jejím důsledku k porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu nebo k porušení pořádku určeného povahou a funkcí postupu (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. ).

15. Nesprávný úřední postup v posuzovaném případě spočíval v celkově nepřiměřené délce posuzovaného řízení. V řízení došlo k celé řadě kratších průtahů. Od urgence zaslané účastníkům dne 6. 1. 2015 do 3. 6. 2015, kdy bylo nařízeno jednání (5 měsíců), od 13. 4. 2017, kdy se konalo jednání, do 28. 8. 2017, kdy bylo žalobkyni uloženo složit zálohu na náklady důkazu, od

15. 9. 2017, kdy žaloba sdělila informace ohledně zhodnocení nemovitosti´, do 3. 4. 2018, kdy byl ustanoven znalec, za průtah je třeba hodnotit i dobu, po kterou byla věc u znalce, pokud tato není přiměřená (od 3. 4. 2018 do 24. 10. 2018, tj. více než 6,5 měsíce). Soudy a jiné příslušné státní orgány proto musí dbát na to, aby znalecké posudky byly vypracovávány k tomu kvalifikovanými znalci a na to, aby ve vypracování znaleckého posudku nedocházelo k prodlevám (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 11. 2010, sp. zn. ). Taktéž ESLP v rozsudku ze dne 25. 6. 1987, ve věci Capuano proti Itálii, (Série A, č, 119, str. 14, odst. 32) uzavřel, že hlavní odpovědnost za zpoždění způsobené odbornými posudky nakonec leží na státu ("principal responsibility for the delay due to the expert opinions rests ultimately with the State"). Tentýž názor ESLP zopakoval i v rozsudku ze dne 22. 2. 2001, ve věci Szeloch proti Polsku, stížnost

č. 33079/96, odst. 113, když konstatoval, že "primární odpovědnost za zpoždění vyplývající

z obstarání odborného posudku nakonec leží na státu." K dalšímu průtahu došlo od rozhodnutí

o znalečném dne 28. 11. 2018 do nařízení jednání dne 22. 3. 2019 (4 měsíce). Jedná se tak

o porušení zásady rychlosti řízení a takto vzniklý nesprávný úřední postup pak také negativně ovlivnil celkovou délku posuzovaného řízení.

16. Vznik újmy ostatně dovodila i sama žalovaná ve svém stanovisku ze dne 13. 1. 2023, kterým přiznala žalobci zadostiučinění ve výši 75 938 Kč. Ustanovení § 31a odst. 2 zákona vymezuje jak formu, tak rozsah náhrady. Peněžitá kompenzace je označena za způsob zásadně subsidiární, nastupující tehdy, není-li možno nemajetkovou újmu nahradit jinak, přičemž dostačujícím prostředkem nápravy by se nejevilo pouhé konstatování porušení práva. V daném případě dospěl soud k závěru, že zmíněný nesprávný úřední postup dosahuje již takové intenzity, že je na místě přiznat finanční zadostiučinění, když je dána i existence příčinné souvislosti mezi uvedeným nesprávným úředním postupem a újmou žalobce a jako dostačujícím prostředkem nápravy se nejeví konstatování porušení práva žalobce na přiměřenou délku řízení.

17. Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 20. 5. 2009, sp. zn. , dovodil, že náhrada imateriální újmy podle § 1 odst. 3 a § 31a odst. 3 zákona nemusí dosahovat výše, k níž by dospěl ESLP ve smyslu čl. 41 Úmluvy. Zdůraznil rovněž s poukazem na § 31a odst. 3 zákona, že výše odškodnění nemajetkové újmy, jež vznikla nesprávným úředním postupem, spočívajícím

v tzv. průtazích řízení, není stanovena pevnými částkami. Je přenecháno soudu (popř.

v předběžném projednání nároku příslušnému ministerstvu či ústřednímu správnímu úřadu uvedenému v § 6 zákona), aby v každém jednotlivém případě uvážil, jaký rozsah zadostiučinění je přiměřený všem okolnostem za použití zákonem demonstrativně vyjmenovaných kritérií. Z rozsudku senátu první sekce ESLP ze dne 10. 11. 2004, ve věci Apicella proti Itálii, stížnost č. 64890/01, odst. 26 je patrno, že ESLP při stanovení výše odškodnění za porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě vychází z částky 1 000 až 1 500 EUR za jeden rok trvání řízení jako základu pro stanovení celkového zadostiučinění. Tuto částku však snižuje o 30 % v případě, kdy již bylo národními orgány shledáno porušení práva stěžovatele a dále ji upravuje především v závislosti na významu předmětu řízení pro stěžovatele, složitosti věci projevující se zejména v počtu stupňů soudní soustavy, ve kterých byla věc projednávána a jednání stěžovatele, jímž přispěl k celkové délce řízení. S takovým způsobem výpočtu výše přiměřeného zadostiučinění, byť v obecné rovině, se ztotožnil i velký senát ESLP v rozsudku v téže věci ze dne 29. 3. 2006, odst. 66. Z rozsudku velkého senátu ESLP v dané věci lze dále vyčíst, že ESLP považuje za přiměřené, pokud je vnitrostátním orgánem přiznáno poškozenému asi 45 % částky, kterou by přiznal sám. Konstantní judikatura přitom pro poměry České republiky považuje za přiměřené, jestliže se základní částka, z níž se při určování výše přiměřeného zadostiučinění vychází, pohybuje v rozmezí mezi 15 000 Kč až 20 000 Kč za první dva roky a dále pak za každý další rok řízení (tj. 1 250 Kč až 1 667 Kč za jeden měsíc s tím, že v prvních dvou letech trvání řízení jde o částky poloviční). Přiznání částky v rozmezí 15 000 Kč až 20 000 Kč, ve kterém představuje částka 15 000 Kč částku základní, lze zvažovat například podle takových kritérií, jakými jsou délka samotného kompenzačního řízení (za situace, kdy samotné kompenzační řízení je nepřiměřeně dlouhé, lze přiměřeně zvýšit danou částku, pokud se toho poškozený dovolává) či zcela zjevně nepřiměřená (extrémní) délka posuzovaného řízení.

18. Žalobce při výpočtu výše újmy vycházel z celkové délky řízení, tj. od 5. 4 2011 do 29. 11. 2021, ačkoliv v posuzovaném řízení vystupoval v procesním postavení žalovaného. Soud má za to, že nevěděl-li žalovaný o řízení proti němu vedeném, nemohla mu za dobu od jeho zahájení do doby, kdy se o existenci řízení dozvěděl, vzniknout nemajetková újma (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2012, sp. zn. ). Žalobce netvrdil, kdy konkrétně se

o zahájení řízení dozvěděl, soud tak vyšel ze spisu název soudu, sp. zn. spisová značka, a za den, kdy se žalobce o řízení dozvěděl, považuje datum 25. 2. 2014, kdy ustanovený opatrovník z naříkaného řízení sdělil, že se s žalobcem telefonicky spojil. Posuzované řízení tak ve vztahu k žalobci trvalo od 25. 2. 2014 do 29. 11. 2021, kdy usnesení o schválení smíru nabylo právní moci, tj. 7 let a 9 měsíců.

19. Posuzované řízení bylo složitější po skutkové a procesní stránce. Jednalo se o spor o vypořádání společného jmění manželů a to včetně investic na výlučný majetek, které si vyžádalo rozsáhlé dokazování včetně znaleckého zkoumání. Žalobce (v procesním postavení žalovaného) se po celou dobu řízení nacházel v zahraničí, soud byl nucen účastníky opakovaně vyzývat a urgovat k plnění jejich povinností. Se znaleckými posudky vyvstala i nutnost vyzývat ke složení záloh a následně rozhodovat o znalečném, vyvstala potřeba ze strany soudu poskytnout i součinnost znalci, neboť matka žalobce odmítala znalci umožnit vstup za účelem provedení znaleckého zkoumání. Soud také vyzýval žalobce k doplnění odvolání i úhradě soudního poplatku z odvolání. V rámci mimosoudního řešení sporu taktéž opakovaně vyzýval účastníky, aby sdělili stav jejich mimosoudních jednání, které byly z jejich strany oslyšeny, jednání taktéž bylo třeba k žádosti účastníků odročovat. Spor byl řešen na dvou stupních soudní soustavy, soud I. stupně rozhodoval ve věci samé dvakrát, odvolací soud jednou.

20. Žalobce se na délce řízení podílel tím, že ačkoliv od 25. 2. 2014 věděl, že je řízení o vypořádání společného jmění vedeno, byl v řízení zcela pasivní. Žalobci byl v řízení ustanoven opatrovník, se kterým byl v kontaktu, věděl o sporu, nicméně se soudem se přesto nespojil, zástupce si nezvolil a nijak aktivně neusiloval o to, aby řízení vedlo k rozhodnutí věci. Spíše naopak, pasivně vyčkával a až do prvního rozhodnutí ve věci tyl z toho, že je mu ustanoven opatrovník, který v základním ohledu hájí jeho práva, navíc bezplatně. Na výzvu soudu ze dne 28. 2. 2014, kterou jej soud obeslal předvoláním k jednání na jeho skotskou adresu a vyrozuměl jej o ustanovení opatrovníka jako osobě neznámého pobytu (což bude překonáno doručením předvolání a ustanovený opatrovník tak již nebude jeho opatrovníkem), žádným způsobem nereagoval, nicméně mezinárodní doručenka od této zásilky nebyla vrácena. Z úřední činnosti je soudu známo, že z příjmení jméno se tyto doručenky nevrací. Na délce řízení se podílel i tím, že ani přes svou matku, se kterou byl zajisté ve spojení, když jí svěřil i klíče ke své nemovitosti, neumožnil vstup do nemovitosti za účelem znaleckého zkoumání a bylo vyčkáváno jeho návratu do ČR, čímž se doba pro vypracování znaleckého posudku prodloužila na celých 10 měsíců. Žalobce se stal v řízení aktivním až po vydání a doručení rozsudku, kdy udělil plnou moc advokátovi, aby jej v řízení zastupoval. Nicméně i zde zavinil prodloužení řízení o další 3 měsíce tím, že podal blanketní odvolání, ač zastoupen vyčkával výzvy soudu k doplnění odvolání, a soudní poplatek splatný podáním odvolání uhradil opětovně až na výzvu soudu. Ač si byl žalobce vědom nařízeného jednání, které již bylo i odročeno, 2 dny před jeho konáním vyrozuměl soud

o možnosti mimosoudního vyřešení sporu a požádal o odročení jednání. Soud jednání odročil a stanovil dne 5. 10. 2020 lhůtu 10 dnů ke sdělení stavu mimosoudních jednání, tato byla opět oslyšena a až k výzvě soudu (a se značnou prodlevou) soudu sdělil, že k dohodě nedošlo. Tímto došlo k dalšímu prodloužení řízení o 3 měsíce. O další měsíc bylo řízení prodlouženo vlivem žádosti zástupce žalobce o odročení jednání, které je třeba přičíst k tíži žalobce. Krátce před jednáním pak žalobce zaslal své vyjádření, které by mohlo směřovat ke smíru, čímž termín jednání opětovně zmařil. Liknavost na straně účastníků se sdělením stavu mimosoudních jednání vedla k nařízení jednání, přičemž těsně před jeho konáním došel soudu návrh smíru. I za tuto prodlevu nese dílčí odpovědnost žalobce.

21. Vyjma uvedených průtahů lze postup soudů považovat za plynulý, jeho úkony směřovaly ke skončení věci. Soudu lze sice vytknout procesní chybu v podobě ustanovení opatrovníka, aniž by k tomu byly splněny podmínky. Nicméně tato chyba nebyla příčinou nepřiměřené délky řízení, jak žalobce poukazuje. Tato byla způsobena zejména pasivitou žalobce, který i přes to, že

o ustanovení opatrovníka věděl a věděl o vedení řízení, se soudem žádným aktivně nekomunikoval, zůstával zcela pasivní a až do vydání rozsudku se nijak neangažoval a o řízení neprojevoval žádný zájem a svým liknavým přístupem taktéž mařil znalecké zkoumání i dřívějšího skončení řízení.

22. Namítané řízení není spojeno, jak vyplývá ze stanoviska Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, Cpjn 206/2010, s vyšším typovým významem pro účastníka, jaký mají např. řízení trestní, vazební či osobnostní. Šlo o standardní občanskoprávní řízení o vypořádání společného jmění manželů, majetkový význam v zásadě není důvodem pro navyšování zadostiučinění. Žalobce není osobou pokročilého věku (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne ze dne 29. 11. 2012, sp. zn. ) a netvrdil, že by byl nemocen. Namítané řízení tak mělo pro žalobce standardní význam. O nedostatku zvýšeného zájmu svědčí i žalobcův nezájem o řízení.

23. Při výpočtu výše finančního zadostiučinění vycházel soud ze stanoviska Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. , dle kterého je základní částkou přiznávanou za jeden rok průtahů v řízení částka 15 000 Kč až 20 000 Kč, přičemž za první dva roky je přiznávána v jedné polovině. Zdejší soud, obdobně jako žalovaná, vycházel s ohledem na celkovou nepřiměřenou délku řízení z částky 15 000 Kč za rok, neboť neshledal, že by zde byly dány podmínky odůvodňující přiznání částky vyšší, když v daném případě se nejednalo o délku řízení extrémní (viz rozsudek NS ze dne 21. 10. 2010, sp. zn. ).

24. Tato paušální částka byla Nejvyšším soudem shledána jako spravedlivá a v souladu s judikaturou ESLP ve vztahu k odškodněním poskytnutým ve světle poměrů České republiky. Není tedy nijak proměnlivá podle vývoje průměrné měsíční hrubé mzdy, a není proto namístě tuto částku ani z tohoto důvodu navyšovat. Základní částka zadostiučinění činí za řízení dlouhé 7 let a 9 měsíců částku 101 250 Kč (6x15 000+9x1250). Základní částku je pak třeba s ohledem na složitost věci snížit o 30 % (za skutkovou a procesní 20 %, za počet stupňů soudní soustavy o 10 %). O dalších

40 % soud základní částku snížil s ohledem na podíl žalobce na délce řízení. Důvod pro zvýšení náhrady o 10 % je dán zmatečnostní vadou. Za období nečinnosti není namístě výši zadostiučinění zvyšovat, neboť tato jsou již dostatečně zohledněna v závěru o nepřiměřené délce napadeného řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 2. 2014, sp. zn. ). Žalobci tak náleží zadostiučinění v celkové výši 40 500 Kč. Žalovaná již žalobci plnila částkou 75 938 Kč, tedy sumou soudem přiznané zadostiučinění převyšující, pročež nezbylo, než žalobu o zaplacení částky 174 857 Kč se zákonnými úroky z prodlení z této částky od datum do zaplacení výrokem II. zamítnout.

25. Výrokem I. však soud žalobci přiznal úroky z prodlení v zákonné výši podle ust. , v kapitalizované výši 2 028,48 Kč z částky 75 938 Kč, a to od 14. 11. 2022 do 17. 1. 2023, neboť žalovaná se dostala do prodlení uplynutím šesti měsíců od uplatnění nároku. Dle ust. , , nárok věřitele na zaplacení úroků z prodlení vzniká tehdy, nesplní-li dlužník svůj peněžitý dluh řádně a včas. Zároveň se náhrady škody může u soudu podle ust. zákona domáhat poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. Žalobce uplatnil nárok u žalované dne 13. 5. 2022, lhůta 6 měsíců tak uplynula dne 13. 11. 2022, žalovaná vydala stanovisko, kterým přiznala žalobci zadostiučinění až 13. 1. 2023 a 17. 1. 2023 částku vyplatila. Žalovaná tak byla v prodlení od 14. 11. 2023 do 17. 1. 2023 Lhůtu k plnění soud stanovil žalované podle v délce 15 dnů s ohledem na specifika plnění ze státního rozpočtu.

26. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. , podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Soud přitom vycházel z toho, že žaloba byla v celém rozsahu podána důvodně ve smyslu rozsudku Nejvyššího soudu

sp. zn. ze dne 10. 2. 2015, příp. nálezu Ústavního soudu sp. zn. ze dne 4. 4. 2011, když žalovaná částečně plnila, to však až po uplynutí 6 měsíční lhůty pro projednání uplatněného nároku podle zákona. Žalobce má tedy nárok na plnou náhradu vzniklých nákladů ve výši 12 200 Kč. Náhradu nákladů řízení představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 2 000 Kč, odměna advokáta ve výši dle , za 3 úkony právní služby (spočívající v převzetí a přípravě zastoupení, podání žaloby a částečném zpětvzetí žaloby) ve výši 3 100 Kč za úkon (z tarifní hodnoty 50 000 Kč podle vyhlášky), dále 3x paušální náhrada hotových výdajů advokáta á 300 Kč dle vyhlášky. Lhůta k plnění byla žalované stanovena dle , v délce 15 dnů s ohledem na specifika plnění ze státního rozpočtu.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 2. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.