Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

38 C 402/2022-50

Okresní soud v České Lípě rozhodl samosoudcem Mgr. Martinem Fedorko ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 14 044 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žaloba o zaplacení částky 14 044 Kč s příslušenstvím se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žaloba o zaplacení částky 14 044 Kč s příslušenstvím se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení shora uvedené částky spolu s příslušenstvím s odůvodněním, že s žalovaným po posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr uzavřela dne 11. 8. 2016 smlouvu o úvěru a na jejímž základě mu dne 18. 8. 2016 poskytla částku 20 001 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit úvěr v 48 měsíčních splátkách po 999 Kč, efektivní úroková sazba byla sjednána ve výši 66,64% ročně. Sjednané splátky žalovaný nehradil řádně a včas, proto dne 14. 8. 2018 žalobkyně úvěr zesplatnila. Žalobkyně se domáhá nové jistiny úvěru ve výši 4 044,79 Kč (dlužná původní jistina úvěru a přirostlý úrok), dále smluvních pokut ve výši 258 Kč a částky 9 742,50 Kč jako kapitalizované smluvní pokuty ve výši 0,1% denně.

2. Žalovaný, ač řádně obeslán, se k jednání nedostavil a soud tedy v souladu s  , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ “) jednal a rozhodoval v jeho nepřítomnosti a vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.

3. Ze smlouvy o úvěru ze dne 11. 8. 2016 (č.l. 10-11 a 20-21) bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 20 001 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit celkem 47 952 Kč ve 48 měsíčních splátkách po 999 Kč, úroková sazba byla sjednána ve výši 66,64% ročně, roční procentní sazba nákladů (dále jen„ RPSN“) činila 66,64% Smluvní pokuty byly upraveny v čl. 12 a 13 smlouvy. Z oznámení o schválení úvěru (č.l. 12) ze dne 19. 8. 2016 bylo zjištěno, že žalovanému bylo sděleno, že splnil podmínky pro čerpání úvěru ve výši 20 001 Kč. Přiložen byl též splátkový kalendář (č.l. 13), kde byla uvedena celková výše měsíční splátky 999 Kč splatná vždy k 14. dni příslušného měsíce. Z listiny„ Hodnocení klienta“ (č.l. 27) bylo zjištěno, že žalobkyně vycházela při poskytnutí úvěru z celkových příjmů žalovaného ve výši 17 373 Kč, tvořených příjmem ze zaměstnání ve výši 17 373 Kč, celkových výdajů ve výši 9 694 Kč, tvořených životním minimem 3 800 Kč, splátkami žalobkyni 1 894 Kč a částkou 4 000 Kč zahrnující výdaje za nájemné, inkaso, dopravu a ostatní. Z předsmluvního formuláře (č.l. 28-30) bylo zjištěno, že žalovaný byl seznámen s podmínkami a náklady úvěru, informacemi o výši úroku, RPSN, nákladech a sankcích za pozdní úhradu. Z karty klienta (č.l. 14) bylo zjištěno, že žalovaný uhradil 39 splátek v celkové výši 34 636 Kč. Zy označené jako Vyjádření znalce k problematice úročení pohledávek (č.l. 39-43) bylo zjištěno, že znalec ukazuje rozdílnou výši efektivní a nominální sazby dle frekvence splácení. Z výpisů registru SOLUS (č.l. 33) bylo zjištěno, že žalovaný splatil poslední úvěr v tomto registru evidovaný v roce 2014. Ve výpisu z registru NRKI bylo pouze uvedeno skóre žalovaného 327. Z dokladu o vyplacení úvěru (č.l. 35) bylo zjištěno, že na účet č. bankovní účet byla vyplacena částka 20 001 Kč. Z výzev ze dne 16. 7. 2018 a 14. 8. 2018 (č.l. 15 - 17) bylo zjištěno, že žalovaný byl vyzýván k úhradě úvěru. Z výplatních pásek za červen 2016 a červenec 2016 (č.l. 22 - 23) bylo zjištěno, že žalovaný v této době dosahoval u svého zaměstnavatele čistého měsíčního příjmu ve výši 16 072 Kč a 18 676 Kč. Z výpisu účtu za červen 2016 (č.l. 24) bylo zjištěno, že na účet žalovaného v tomto měsíci bylo připsáno 25 909 Kč a odepsáno 26 129 Kč, za měsíc červenec 2016 (č.l. 23) bylo připsáno 21 171 Kč a odepsáno 21 129 Kč. Z dohody o změně pracovní smlouvy ze dne 3. 12. 2016 (č.l. 22) bylo zjištěno, že společnost právnická osoba jakožto zaměstnavatel, v návaznosti na pracovní smlouvu ze dne 1. 1. 2014, sjednala s žalovaným pracovní poměr na dobu určitou do 31. 12. 2016.

4. Soud má za zjištěné, že na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené dne 11. 8. 2016 mezi žalobkyní a žalovaným byla žalovanému poskytnuta částka 20 001 Kč, kterou se zavázal splatit žalobkyni ve 48 měsíčních splátkách po 999 Kč, s úrokem ve výši 66,64% ročně, RPSN činila dle žalobkyně 66,64%. Žalobkyně příjmy žalovaného za měsíce červen a červenec 2016 zjistila z výplatních pásek a potvrzení o příjmu, existenci a trvání pracovního poměru žalovaného z dodatku k pracovní smlouvě. Výdaje žalovaného zjistila žalobkyně pouze z prohlášení žalovaného. Žalobkyně měla k posouzení úvěruschopnosti k dispozici výpis databáze SOLUS a NRKI.

5. Podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.z.“) se úvěrující smlouvou o úvěru zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Podle , o spotřebitelském úvěru věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

7. Soudní dvůr EU v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci C číslo – anonymizováno právnická osoba anonymizováno v odpovědi na předběžné otázky, které položil Okresní soud v Ostravě, potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. Zjistí-li porušení, jsou vnitrostátní soudy povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího. Taková vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem.

8. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

9. Soud hodnotil, zda žalobkyně před poskytnutím úvěru zjišťovala úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí. Obecná povinnost věřitele posuzovat schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr byla stanovena s účinností od 1. 1. 2011 výše citovaným ustanovením § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Podle aktuální judikatury zaměřené na posuzování úvěruschopnosti dlužníka (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , a navazující nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. ) mají věřitelé povinnost postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, zejména ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka údaje, které dlužník věřiteli uvedl. Věřitelé mají dále povinnost využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. Výše citovaná judikatura přejímá interpretaci zaujatou Soudním dvorem Evropské unie v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C číslo (právnická osoba v . jméno příjmení a další) a neměla by být i s ohledem na značnou medializaci shora uvedeného nálezu Ústavního soudu pro žalobkyni jako podnikatelku v oblasti poskytování spotřebitelských úvěrů žádným překvapením. Rovněž v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne 26. 1. 2012, sp. zn. , by státní moc neměla poskytovat ochranu právům v podobě vykonávacího řízení subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také právům toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil. V projednávané věci bylo tvrzeno, ale nebylo dostatečně doloženo, jakým způsobem žalobkyně aktivně zjišťovala úvěruschopnost žalovaného, příjmy zjistila, konkrétní měsíční výdaje nezjistila vůbec, existenci a výši dalších úvěrů žalovaného zjistila pouze z registru SOLUS (již nikoli např. z Centrálního registru dlužníků České republiky), žalobkyně se spolehla pouze na prohlášení žalovaného. K předložené zákaznické kartě soud poukazuje na odůvodnění shora uvedeného rozsudku. Žalobkyně tedy podle soudu po formální stránce nezjišťovala úvěruschopnost žalovaného dostatečně, nezajistila si ani základní podklady pro její posouzení. Navíc lze mít i za to, že žalobkyně neposoudila úvěruschopnost žalovaného dostatečně ani obsahově, když už jen z výpisu běžného účtu za měsíc červen 2016 bylo zřejmé, že měsíční výdaje žalovaného se téměř rovnají nebo jsou dokonce vyšší než jeho příjmy, i tímto aspektem posuzování úvěruschopnosti se musel soud zabývat z úřední povinnosti, nikoli pouze k námitce dlužníka (viz rozsudek ESD ze dne 5. 3. 2020 ve věci C číslo – anonymizováno právnická osoba v . anonymizováno). Soud proto s ohledem na vše shora uvedené dospěl k závěru, že žalobkyně nepostupovala při zjišťování úvěruschopnosti dlužníka (žalovaného) s odbornou péčí a v souladu s  zákona o spotřebitelském úvěru je tak smlouva jako celek neplatná. S ohledem na neplatnost smlouvy soud nemohl žalobkyni přiznat požadované úroky a smluvní pokuty.

10. V návaznosti na výše uvedené soud dále rozhodoval o plnění ve výši 20 001 Kč poskytnutém žalovanému na základě neplatné smlouvy o úvěru. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Jedná se tedy o plnění bez právního důvodu, neboť důvod, který zakládal plnění, byla neplatná smlouva, tedy jednání, které nemohlo mít zamýšlené účinky. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. Žalobkyně poskytla žalovanému 20 001 Kč, žalovaný vrátil 34 636,10 Kč, uhradil tedy žalobkyni téměř dvou násobek zapůjčené částky, žalovaný se tedy na úkor žalobkyně nijak neobohatil, žalobu tak soud shledal zcela nedůvodnou a nezbylo mu než ji zamítnout.

11. O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ “), žalovaný byl úspěšnější stranou řízení, náklady mu však nevznikly, proto soud nepřiznal náhradu nákladů žádnému z účastníků.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci prostřednictvím Okresního soudu v České Lípě. V odvolání musí být uvedeno, kdo je podává, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se napadá, v čem je spatřována nesprávnost tohoto rozhodnutí nebo postupu soudu a čeho se odvolatel domáhá. Odvolání musí být podepsáno a datováno. Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost stanovenou vykonatelným rozsudkem, lze navrhnout soudní výkon rozhodnutí.