Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
42 C 271/2022-27
Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní Mgr. Michaelou Janošcovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem titul jméno příjmení
sídlem adresa
o zaplacení částky 20 060,84 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 20 060,84 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 20 060,84 Kč od 12. 3. 2022 do zaplacení, se zamítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 11 803 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalované.
Odůvodnění:
I. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 20 060,84 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 20 060,84 Kč od 12. 3. 2022 do zaplacení, se zamítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 11 803 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalované.
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 20 060,84 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku rozsudku, když tuto částku měla žalovaná žalobkyni dlužit na základě smlouvy o revolvingovém úvěru uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně - společností právnická osoba a žalovanou dne 16. 7. 2021, na jejímž základě poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované neúčelový úvěr v konečné výši 20 060,84 Kč, který měl být splacen nejpozději dne 11. 3. 2022 Smlouva byla uzavřena za pomoci prostředků komunikace na dálku prostřednictvím webové stránky webová adresa, na které se žalovaná nejprve zaregistrovala zadáním osobních údajů, a to včetně svého telefonního čísla a emailové adresy. Tímto žalovaná zahájila kroky vedoucí ke zřízení uživatelského účtu, po dokončení registrace na webových stránkách zaslala žalovaná původnímu věřiteli žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Po prověření schopnosti žalované úvěr splácet jí byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy ve znění odpovídajícím dokumentu – Smlouva o revolvingovém úvěru s navrhovanou výší úvěru, kterou žalovaná čerpala. Úvěruschopnost žalované ověřoval původní věřitel výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji. Klientům je ponechána rezerva 10 % rozdílu mezi doloženými příjmy a deklarovanými výdaji mimo splátku, kdy se těchto 10% musí rovnat minimálně životnímu minimu, které v současné době činí 3 410 Kč. Půjčky jsou poskytovány tak, aby vrácená částka v době splatnosti byla maximálně ve výši 90 % rozdílu výdajů a příjmů. Dále byla žalovaná lustrována z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI, EUCB. Na základě uvedených skutečností nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti a bylo tak vyhověno žádosti o úvěr. Úvěr byl poskytován z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalované bankovní účet. Dále žalobkyně uvedla, že společnost právnická osoba, postoupila předmětnou pohledávku dne 27. 1. 2020 na základě smlouvy o postoupení pohledávek na žalobkyni.
2. K jednání nařízenému na 10. 1. 2023 se žalobkyně nedostavila, přitom doručení předvolání k tomuto jednání u ní bylo řádně vykázáno a lhůta k přípravě jednání byla zachována. Vzhledem k této skutečnosti, jakož i k tomu, že žalobkyně svoji neúčast u jednání řádně omluvila a souhlasila s konáním jednání v její nepřítomnosti, soud v souladu s ust. § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ) v její nepřítomnosti.
3. Žalovaná s podanou žalobou nesouhlasila, ve svém písemném vyjádření předloženém soudu u jednání dne 10. 1. 2023 předně namítla nedostatek aktivní legitimace žalobkyně, když podle tvrzení žalobkyně měla být pohledávka za žalovanou na žalobkyni převedena na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 27. 1. 2020, ačkoliv samotná smlouva o věru měla být s žalovanou uzavřena až dne 16. 7. 2021. Navíc pak tato smlouva o úvěru trpí absolutní neplatností ve smyslu § 87 odst. 1 zákona č. 256/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, neboť k poskytnutí úvěru došlo bez dostatečného prověření úvěruschopnosti žalované. Při výdělkových schopnostech žalované, která má průměrnou mzdu ve výši 18 000 Kč a při jejich osobních nákladech tato nebyla schopna úvěr splácet, když navíc měla další půjčky. Pokud je tedy smlouva o úvěru z tohoto důvodu absolutně neplatná, pak nemohl postupitel postoupit na žalobkyni pohledávku za žalovanou, která z této smlouvy vyplývá. Dále pak namítla, že pokud výpůjční úroková sazba podle smlouvy byla sjednána na 125,998 %, jde o lichvářský úrok a i z tohoto důvodu je smlouva neplatná.
4. Z žalobkyní předložených listinných důkazů učinil soud tato skutková zjištění: Z listin y označené Standardní informace o spotřebitelském úvěru bez uvedení data, Obchodními podmínkami společnosti právnická osoba bez uvedení data a listino u označenou jako Úvěrová smlouva bez uvedení data a jakéhokoli podpisu, resp. jakéhokoli jiného výjimečného mechanického či elektronického prostředku, z něhož by vyplývalo, že některá ze smluvních stran tuto dohodu podepsala a projevila v ní tak vůli být jí vázána, jakož i přehledem výběrů a plateb, má soud v řízení postaveno na jisto, že právní předchůdkyně žalobkyně je společností, která poskytovala jako banka úvěry spotřebitelům a měla takto připraveno uzavřít smlouvu s žalovanou, které byla připravena poskytnout úvěr až do výše úvěrového limitu ve výši 15 000 Kč s úrokovou sazbou 125,998% měsíčně, RPSN měla činit 231,39%; z této listin y přitom vůbec nevyplývá, jakým způsobem mělo dojít k uzavření předmětné smlouvy; přitom podle obchodních podmínek má být smlouva mezi stranami uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, kdy poté, co klient zašle žádost o uzavření smlouvy prostřednictvím webových stránek právní předchůdkyně žalobkyně, podle jejíhož obsahu právní předchůdkyně žalobkyně měla posoudit úvěruschopnost žalovaného a v případě, že se rozhodne žádost schválit, měla mu zaslat informaci o svém rozhodnutí uzavřít či neuzavřít úvěrovou smlouvu prostřednictvím e-mailu nebo SMS a úvěrová smlouva měla být uzavřena v okamžiku, jakmile právní předchůdkyně žalobkyně informuje klienta, že s uzavřením smlouvy souhlasí; přitom z bankovního účtu právní předchůdkyně žalobkyně bylo provedeno čerpání v celkové výši 30 093,06 Kč, aniž by bylo zřejmé kým, případně na jaký účet, na tomto účtu právní předchůdkyně žalobkyně jsou pak naopak evidovány platby v celkové výši 19 073 Kč.
5. Listino u označenou jako o opakovaném postoupení pohledávek ze smlouvy ze dne 27. 1. 2020 uzavřená mezi společností právnická osoba a žalobkyní včetně seznamu postupovaných pohledávek, jakož i oznámením o postoupení pohledávky ze dne 21. 7. 2022, je v řízení prokázáno, že společnost právnická osoba, jajko vlastník nesplacených spotřebitelských úvěrových pohledávek, které jsou po lhůtě splatnosti delší než 90 dnů, měla na žalobkyni dne 27. 1. 2020 převést mimo jiné pohledávku za žalovanou označenou referenčním č. 4296725 v celkové výši 20060,84 Kč, přitom toto postoupení mělo být žalované oznámeno dopisem ze dne 21. 7. 2022, v němž je výslovně odkazováno na smlouvu o postoupení pohledávky ze dne 27. 1. 2020.
6. Předžalobní upomínkou ze dne 21. 7. 2022, včetně podacího lístku z téhož dne, bylo dále v řízení dále prokázáno, že právní zástupce žalobkyně touto upomínkou vyzval žalovanou k uhrazení dlužné částky s upozorněním na možnost podání žaloby v případě neuhrazení dluhu ve stanovené lhůtě.
7. Všechny shora rozvedené a provedené důkazy přitom soud hodnotil jak jednotlivě, tak ve vzájemných souvislostech a dospěl k závěru, že tyto jsou ve shodě a navzájem se doplňují a podporují. Z těchto důvodů, jakož i s ohledem na to, že k pravosti a správnosti těchto důkazů ani nikdo z účastníků nevznesl žádné námitky, soud následně všechny provedené a shora popsané důkazy vyhodnotil jako pravdivé. Soud přitom provedl všechny důkazy navrhované účastníky, přičemž potřeba provedení dalších důkazů v řízení nevyšla najevo. Pokud soud nevyhověl žádosti žalobkyně v podání ze dne 4. 1. 2023, kterým tato omlouvala neúčast u jednání soudu a současně žádala, že pokud žalovaná na nařízeném jednání bude tvrdit a prokazovat nové podstatné tvrzení, které dosud součástí jejího podání a vyjádření nebyly, aby soud žalobkyni v souladu s principem předvídatelnosti postupu a rozhodnutí soudu před konáním jednání vyzval k doplnění tvrzení a důkazních návrhů, pak tak učinil proto, že již s ohledem na podaný odpor žalované nařídil jednání ve věci, žalobkyně byla k tomuto jednání řádně předvolána, lhůta k přípravě k jednání u této byla zachována, soud ke dni konání jednání neměl ze strany žalované žádné konkrétní vyjádření ve věci, toto bylo do spisu založeno až u jednání soudu, pročež má za to, že bylo zcela jednoznačně věcí žalobkyně a jejího rozhodnutí, zda se bude tohoto soudního jednání účastnit či nikoli, a pokud se rozhodla jednání neúčastnit, jde to k její tíži. S ohledem na hodnocení důkazů a právní posouzení věci pak má soud za to, že nebylo ani na místě vyzvat žalobkyni k doplnění tvrzení a doložení patřičných listinných důkazů, neboť tvrzení a doložené důkazy byly dostatečné na to, aby soud věc mohl po právní stránce jednoznačně posoudit.
8. Z žalobkyní předložených důkazů učinil soud skutkový závěr, že společnost právnická osoba měla zájem s žalovanou uzavřít smlouvu o úvěru, která měla být uzavřena dne 16. 7. 2021, s ohledem na procesní stanovisko žalované tato nějaké peněžní prostředky od společnosti po tomto datu čerpala, nicméně pokud žalobkyně svoji oprávněnost vymáhat předmětný dluh odvozovala od dohody se společností právnická osoba ze dne 27. 1. 2020, pak k tomuto datu žádný dluh žalované z tvrzené smlouvy nemohl ještě existovat, přitom i v oznámení o údajném postoupení pohledávky ze dne 21. 7. 2022 je odkazováno právě na smlouvu o postoupení ze dne 27. 1. 2020.
9. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě.
10. Po právní stránce soud posoudil nárok žalobkyně ve smyslu shora citovaného zákonného ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná a je na místě ji v celém rozsahu zamítnout pro nedostatek aktivní legitimace žalobkyně, jako základního předpokladu úspěšnosti žaloby. Žalobkyně přitom tuto legitimaci opírala o tvrzení, že před podáním žaloby nastala skutečnost, se kterou hmotné právo spojuje změnu v osobě věřitele, přičemž za tuto skutečnost označila smlouvu o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020, uzavřenou mezi ní, jako postupníkem, a společností právnická osoba, jako postupitelem. Obecně přitom platí, že předmětem postupu je pohledávka, tj. právo věřitele vůči dlužníku na určité plnění, aniž by bylo rozhodné, zda se jedná o pohledávku ze smlouvy, z protiprávního jednání nebo z jiné právní skutečnosti. Podstatné je, že se postupuje právo na plnění od určité, jasně vymezené nebo alespoň od jiných rozeznatelné osoby, tj. od dlužníka. Postupovaná pohledávka pak musí být dostatečně určitá nebo alespoň určitelná, přitom tento požadavek se vztahuje k okamžiku, kdy má být pohledávka převedena, tj. k okamžiku uzavření postupní smlouvy nebo alespoň k datu vzniku pohledávky, je-li převáděna pohledávka budoucí. Aby vymezení postupované pohledávky bylo dostatečné, je třeba specifikovat zejména osobu dlužníka, jakož i předmět a rozsah jeho plnění. Předmětem postoupení bývá nejčastěji splatná pohledávka, způsobilým předmětem postupu je však i pohledávka nesplatná, a dokonce pohledávka ještě neexistující, jež má vzniknout teprve v budoucnu, v takovém případě jsou účinky postupu smlouvou odloženy až k okamžiku vzniku pohledávky, a i zde je zapotřebí, aby byly naplněny požadavky na dostatečnou určitost pohledávky (osoba dlužníka, předmět a rozsah plnění), a to nejpozději v době, kdy má být postup účinný. V daném konkrétním případě je přitom z provedeného dokazování zřejmé, že ke dni uzavření dohody o postoupení pohledávky za žalovanou tato pohledávka ještě vůbec neexistovala. Jak je uvedeno výše, zákon takovou možnost postoupení pohledávky, která má vzniknou teprve v budoucnu, nevylučuje, nicméně dle soudu se o tento případ v dané věci nejedná. Ve smlouvě o postoupení pohledávek, resp. souboru pohledávek, ze dne 27. 1. 2020 se totiž zcela jasně a srozumitelně hovoří o tom, že předmětem postoupení jsou pohledávky z úvěrových smluv postupitele, společnosti právnická osoba, již existující a splatné, dokonce„ po lhůtě splatnosti delší než 90 dnů“. V textu postupní smlouvy se pak již nikde nehovoří o tom, že by předmětem tohoto postoupení měly být i pohledávky, které postupiteli vzniknou z nových úvěrových smluv teprve v budoucnu. Dle názoru soudu tak na základě této smlouvy o postoupení nemohlo na žalobkyni přejít právo vůči žalované jako dlužnici na plnění, které mělo vycházet z dohody mezi společností právnická osoba a žalovanou ze dne 16. 7. 2021. Pokud se nabízí, že žalobkyně pouze špatně označila konkrétní postupní smlouvu, kterou mělo k postoupení pohledávky dojít, když je možné, že takových postupních smluv mezi postupníkem a postupitelem bylo uzavíráno postupem doby několik vždy k určitému souboru pohledávek, pak soud má toto s ohledem na provedené dokazování v podstatě za vyloučeno, neboť přílohou postupní smlouvy je i pohledávka za žalovanou ve výši 20 060,84 Kč a v oznámení o postoupení pohledávky adresovanému žalované ze dne 21. 7. 2022, je odkaz právě na tuto konkrétní postupní smlouvu.
11. Veden těmito důvody proto soud žalobu v celém rozsahu jako nedůvodnou zamítl. Pokud pak jde o námitky žalované, že tvrzená smlouva o úvěru je neplatným právním úkonem, a to hned z různých důvodů, pak v tomto směru soud odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 31 Cdo 678/2009 , podle něhož„ rozhoduje-li soud o nároku na plnění na základě skutkových zjištění umožňujících podřadit uplatněný nárok po právní stránce pod jinou hmotněprávní normu, než jak ji uvádí žalobce, je povinností soudu posoudit důvodnost podle všech do úvahy přicházejících hmotněprávních ustanovení. Na postupníka může přejít postoupená pohledávka z bezdůvodného obohacení, i když ji účastníci v postupní smlouvě kvalifikovali jako pohledávku vyplývající ze smlouvy o půjčce.“ Dle názoru soudu žalobkyně v řízení ani neprokázala, že taková smlouva o úvěru byla mezi společností právnická osoba jako věřitelem a žalovanou jako dlužnicí vůbec uzavřena, a to se všemi tvrzenými právy a povinnostmi z této smlouvy vyplývajícími, nicméně pokud by k postoupení pohledávky skutečně došlo, nárok na plnění z této pohledávky by soud mohl posoudit i jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení.
12. Výrok o nákladech řízení má oporu v ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. , podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V daném případě pak měla v řízení plný úspěch žalovaná, když žaloba byla v celém rozsahu zamítnuta, a proto jí dle citovaného ustanovení vzniklo právo na náhradu všech účelně vynaložených nákladů celého řízení. Celkové náklady žalované jsou přitom představovány 11 803 Kč za náklady právního zastoupení mající oporu ve vyhl. č. 177/1996 Sb. (tvořené částkou 7 760 Kč jako odměnou dle § 7 bod 5 , § 8 odst. 1 ve spojení s § 11 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. za čtyři žalované účelně poskytnuté úkony právní pomoci v podobě přípravy a převzetí zastoupení, sepisu odporu, sepisu vyjádření ve věci samé a účast u jednání soudu dne 10. 1. 2023 po 1 940 Kč, částkou 1 200 Kč jako čtyřmi režijními paušály po 300 Kč za tyto čtyři žalované účelně poskytnuté úkony právní pomoci dle § 13 odst. 1 , 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. , částkou 400 Kč jako náhradou za promeškaný čas na cestě zástupce žalované k uvedenému jednání soudu na trase obec - obec a zpět v rozsahu 4 započatých půlhodin á 100 Kč dle § 14 odst. 1 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. , a konečně částkou 394,50 Kč jako náhradou cestovného zástupce žalované k jednání soudu dne 10. 1. 2023 na cestě z obec do obec a zpět, tj. celkem 50 km, při použití osobního motorového vozidla zn. Subaru Outback, registrační značka při kombinované spotřebě 6,1 l motorové nafty na 100 km, dle technického průkazu vozidla, a vyhláškové ceně motorové nafty 44,10 Kč litr, a při sazbě základní náhrady 5,20 Kč za 1 km jízdy, vše dle vyhl. č. 467/2022 Sb. a zákoníku práce za použití vzorce (počet ujetých kilometrů x průměrná spotřeba /100 km x cena pohonných hmot) + (sazba za 1 kilometr x počet ujetých kilometrů), to vše pak včetně 21% DPH, kterou je povinen z přiznané odměny a náhrad odvést zástupce žalované jako advokát, který v řízení osvědčil, že je registrovaným plátcem DPH). Žalobkyně proto byla zavázána zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení celkovou částku 11 803 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku v souladu s ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. o. s. ř. , když soud důvody pro stanovení lhůty delší či pro povolení splátek neshledal, přičemž určené platební místo – k rukám právního zástupce žalované – vychází z ust. § 149 odst. 1 o.s.ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Frýdku-Místku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.