Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 C 7/2023-27

Okresní soud ve Znojmě rozhodl předsedou senátu Mgr. Romanem Vystrčilem jako samosoudcem ve věci

žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem titul jméno příjmení

sídlem adresa,

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

32 849 Kč s příslušenstvím,

takto:

I. Řízení o zaplacení kapitalizovaného úroku od 14. 4. 2021 do 14. 1. 2022 ve výši 20 429,70 Kč se zastavuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci rozsudku částku 25 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 25 000 Kč od 15. 1. 2022 do zaplacení.

III. Zamítá se žaloba na zaplacení částky 7 849 Kč a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 900 Kč.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 1 681,75 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce titul jméno příjmení.

Odůvodnění:

<b>I. Řízení o zaplacení kapitalizovaného úroku od 14. 4. 2021 do 14. 1. 2022 ve výši 20 429,70 Kč se zastavuje.</b> <b>II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci rozsudku částku 25 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 25 000 Kč od 15. 1. 2022 do zaplacení.</b> <b>III. Zamítá se žaloba na zaplacení částky 7 849 Kč a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 900 Kč.</b> <b>IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 1 681,75 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce [titul] [jméno] [příjmení].</b>

1. Žalobou ze dne 10. 11. 2022 se žalobce po žalovaném domáhá zaplacení částky 33 749 Kč sestávající z nesplacené jistiny 25 000 Kč, smluvní pokuty 7 849 Kč a nákladů na uplatnění pohledávky 900 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 25 000 Kč od 15. 1. 2022 do zaplacení a kapitalizovaného úroku 20 429,70 Kč, neboť mezi účastníky byla dne datum uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 25 000 Kč se zápůjční úrokovou sazbou 111,36 % ročně. Splácení úvěru bylo utvrzeno smluvní pokutou ve výši 499 Kč za každou splátku, se kterou je dlužník v prodlení a pro případ zesplatnění smluvní pokutou ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Žalovaný neuhradil ani jednu z dohodnutých splátek úvěru, proto došlo dne 14. 1. 2022 k jeho zesplatnění. Podáním ze dne 16. 3. 2023 vzal žalobce žalobu částečně zpět co do požadavku na zaplacení kapitalizovaného úroku z úvěru ve výši 20 429,70 Kč.

2. Žalovaný se ve věci k výzvě soudu nevyjádřil a k nařízenému soudnímu jednání se bez omluvy nedostavil, soud proto o žalobě rozhodoval jen na základě skutkových tvrzení žalobce a na podkladě žalobcem předložených listinných důkazů.

3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo ze dne datum a ze smluvních podmínek ke smlouvě o spotřebitelském úvěru vzal soud za prokázané, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva, ve které se žalobce zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 25 000 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 111,36 % ročně, splatnost úvěru byla rozložena na 30měsíčních splátek po 2 494 Kč s tím, že splatnost první splátky byla stanovena ke dni 9. 5. 2021. Celková výše úvěru byla vyčíslena na 74 820 Kč. V případě prodlení klienta se splátkou byla sjednána smluvní pokuta ve výši 499 Kč, maximálně však 2 999 Kč ročně. V případě, že by došlo k zesplatnění, byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, nejvýše však 200 000 Kč. Z potvrzení o provedení úhrady vzal soud za prokázané, že úvěr v dohodnuté výši byl žalovanému poskytnut bezhotovostním převodem na jeho účet dne 13. 4. 2021. Ze splátkového kalendáře vyplývá, že žalovaný na úvěr neučinil ani jednu dohodnutou splátku.

4. Dle smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

5. Podle , o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2).

6. Podle § 87 odst. 1 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

7. Podle neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

8. Podle plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

9. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru stanovuje pod sankcí neplatnosti úvěrové smlouvy poskytovateli úvěru povinnost před uzavřením úvěrové smlouvy s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele úvěr splatit. Zásada jednání s odbornou péčí musí být dodržena vždy, aby určité jednání poskytovatele nebo zprostředkovatele úvěru mohlo být shledáno jako konformní s požadavky zákona (k tomu rovněž poukaz na důvodové zprávy k ust. § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru). Podle důvodové zprávy k § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel je povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Posouzení úvěruschopnosti přitom směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem na příjmy a výdaje spotřebitele. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Z textu citovaného § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru by bylo možnost dovodit, že neplatnost úvěrové smlouvy z důvodu nedostatečného prověření úvěruschopnosti spotřebitele je koncipována jako relativní a že tudíž k ní soud v řízení přihlédne jen k námitce spotřebitele. V této souvislosti však soud nemůže pominout závěry rozsudku Soudního dvora (druhý senát) EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C – 679/18 (dostupný na http://curia.europa.eu), v níž Soudní dvůr rozhodl tak, že Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne. K tomu je možno poukázat na závěry uvedené například v rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. o aplikační přednosti práva Evropské unie před právem jejích členů, tedy i před právem České republiky, kdy národní soud je povinen zajistit plný účinek norem evropského práva, a to i případně tím, že ze své vlastní pravomoci ponechá nepoužité jakékoli ustanovení vnitrostátních právních předpisů.

10. S ohledem na výše uvedené proto soud vycházel z toho, že sankcí za porušení poskytovatele úvěru s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet je absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, ke které musí soud přihlédnout i při nečinnosti žalovaného.

11. V projednávaném případě sice žalobce v rámci svých skutkových tvrzení uplatněných v žalobě tvrdí, že povinnost před poskytnutím úvěru prověřit schopnost žalovaného úvěr splatit řádně splnil, z provedeného dokazování však vyplývá, že žalobce při posuzování úvěruschopnosti žalovaného vyšel toliko z potvrzení o výši jeho příjmů, negativní lustrace v Centrální evidenci exekucí a ověřením v registrech BRKI a NRKI. Žalobce však zcela rezignoval na hodnocení pravidelných výdajů žalobce a jeho domácnosti, nijak se nezabýval otázkou pravidelných životních nákladů a případných vyživovacích povinností žalobce, a to i přesto, že z předložených registrů vyplývá, že tři úvěrové produkty žalovaného byly v minulosti ukončeny předčasně a že se žalovaný u těchto úvěrů dostal do prodlení se splátkami. Z registru rovněž vyplývá, že žádost žalovaného o poskytnutí úvěru byla ve třech případech odmítnuta poskytovatelem. Již tyto skutečnosti měly vést žalobce ke zvýšené pozornosti při hodnocení schopnosti žalovaného úvěr splatit. Z předložených dokladů však nevyplývá, zda a jakým způsobem žalobce tyto skutečnosti při kontraktačním procesu hodnotil. Soud je proto toho názoru, že žalobce řádně nesplnil svoji zákonnou povinnost, neboť při posuzování úvěruschopnosti žalovaného nepostupoval s náležitou odbornou péčí.

12. Na uzavřenou smlouvu je proto ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru a třeba nahlížet jako na neplatné právní jednání. V takovém případě má žalobce nárok toliko na vrácení vyplacené jistiny ve výši 25 000 Kč, neboť z provedeného dokazování vyplynulo, že tuto částku žalobce převedl na účet žalovaného. Žalovaný v řízení netvrdil a neprokazoval, že by žalobci na základě (neplatné) úvěrové smlouvy cokoliv splatil. Soud proto vyšel z toho, že dlužna zůstala žalovaná částka, kterou je žalovaný povinen vrátit žalobci z titulu vydání bezdůvodného obohacení dle , a to včetně zákonného úroku z prodlení, neboť tím, že žalovaný dlužnou částku k výzvě žalobce a v jím poskytnuté lhůtě nesplatil, dostal se následujícího dne po marném uplynutí lhůty do prodlení s plněním peněžitého dluhu a žalobci tak dle přísluší úrok z prodlení ve výši dle , ve znění účinném ke dni prodlení.

13. V důsledku neplatnosti úvěrové smlouvy je neplatné i ujednání stran o povinnosti žalovaného hradit žalobci náklady za odeslané upomínky a stejně tak je neplatné i ujednání o smluvní pokutě, neboť ujednání o smluvní pokutě má akcesorickou povahu ve vztahu k hlavnímu závazku, vzniká jen ve vazbě na hlavní závazek a pokud byl tento sjednán neplatně a tudíž nevznikl, nemohl ani platně vzniknout závazek zaplatit sjednanou smluvní pokutu. Soud proto v této části podanou žalobu jako nedůvodnou zamítnul.

14. Pokud se týká uplatněného nároku na zaplacení kapitalizovaného úroku z úvěru, soud s ohledem na částečné zpětvzetí žaloby řízení o tomto nároku dle zastavil.

15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle Žalobce byl v řízení úspěšný toliko částečně, když ze vzneseného nároku na zaplacení částky 33 749 Kč mu soudem byla přisouzena toliko částka 25 000 Kč, což odpovídá 74,08 % uplatněného nároku. Míra neúspěchu žalobce ve sporu proto činí 25,92 %. Po odečtení neúspěchu žalobce od jeho úspěchu tak má žalobce právo na náhradu 48,16 % vzniklých účelně vynaložených nákladů řízení. Náklady řízení žalobce sestávají z odměny za právní zastoupení dle , advokátní tarif za tři úkony právní služby (převzetí zastoupení, sepis předžalobní výzvy, sepis žaloby) po 500 Kč za úkon, z paušální náhrady hotových výdajů za tyto úkony dle advokátního tarifu po 100 Kč za úkon, ze soudního poplatku 1 314 Kč a z 21 % DPH 378 Kč, v součtu tedy 3 492 Kč 48,16 % z této částky odpovídá po zaokrouhlení částka 1 681,75 Kč.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od jeho doručení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu ve Znojmě.

Nesplní-li žalovaný ve stanovené lhůtě povinnost uloženou tímto rozhodnutím, může se žalobce domáhat výkonu rozhodnutí.