Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 C 2/2023-99

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Scheuerem, Ph.D., ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

o 23 300 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 8 700 Kč do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části požadující:

jistinu ve výši 1 300 Kč,

smluvní úrok ve výši 2 350 Kč,

úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 12 350 Kč od 22. 8. 2019 do zaplacení,

úrok ve výši 10,37 % ročně z částky 10 000 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení,

poplatky ve výši 4 950 Kč,

smluvní pokutu ve výši 6 000 Kč.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 8 700 Kč do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá v části požadující: jistinu ve výši 1 300 Kč, smluvní úrok ve výši 2 350 Kč, úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 12 350 Kč od 22. 8. 2019 do zaplacení, úrok ve výši 10,37 % ročně z částky 10 000 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení, poplatky ve výši 4 950 Kč, smluvní pokutu ve výši 6 000 Kč. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se dle obsahu žaloby domáhá po žalované zaplacení částky 10 000 Kč s příslušenstvím (smluvní úrok ve výši 2 350 Kč, dále úrok ve výši 10,37 % ročně z částky 10 000 Kč od 21. 5. 2020 a zákonný úrok z prodlení z částky 12 350 Kč), která má představovat nevrácenou jistinu poskytnutou na základě úvěrové smlouvy číslo ze dne 21. 6. 2018; dále částky 4 950 Kč, která má představovat úhrady za spojené služby (administrativní činnost a možnost platit splátky v hotovosti); a částky 6 000 Kč, která má představovat sjednanou smluvní pokutu. Předmětná pohledávka vznikla právnímu předchůdci žalobkyně (právnická osoba Money s.r.o., IČO), na žalobkyni byla postoupena.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Soud na základě důkazů provedených při jednání (smlouva o úvěru; smlouva o postoupení vč. přílohy, oznámení, potvrzení o zaplacení a výňatek z portfolia; stejnopis notářského zápisu; žádost o poskytnutí spotřebitelského úvěru; finanční analýza a credit scoring; doklady k prověření úvěruschopnosti; předpis splátek vč. transakční historie; časové řady příjmení) učinil jednotlivá skutková zjištění a na jejich základě dospěl k následujícímu závěru o relevantním skutkovém stavu:

4. Právní předchůdce žalobkyně uzavřel s žalovanou výše uvedeného dne smlouvu o úvěru a stejného dne jí v hotovosti vyplatil finanční prostředky ve výši 10 000 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit společně s úrokem a poplatky v pravidelných 14 měsíčních splátkách po 1 300 Kč, přičemž poplatek za uzavření smlouvy ve výši 400 Kč byl hrazen hned v okamžiku podpisu smlouvy (smlouva o úvěru). Žalovaná uhradila mimo výše uvedenou splátku ještě 1 x 400 Kč dne 31. 7. 2018 a 1 x 500 Kč dne 23. 8. 2018 (předpis splátek včetně transakční historie). Právní předchůdce žalobkyně na základě smlouvy ze dne 6. 9. 2018 prodal část závodu tvořenou divizí spotřebitelských úvěrů (včetně úvěru poskytnutého žalované) obchodní společnosti právnická osoba, IČO (notářský zápis, výňatek z portfolia na čl. 50). Posledně jmenovaná obchodní společnost uzavřela s žalobkyní dne 24. 6. 2020 smlouvu o postoupení pohledávek ve znění dodatku číslo ze dne 13. 7. 2020, jejímž předmětem byla mimo jiné pohledávka za žalovanou. Postoupení bylo žalované oznámeno (smlouva o postoupení pohledávek vč. dodatku, příloha, potvrzení o zaplacení, oznámení ze dne 24. 7. 2020).

5. Vzhledem k níže vysvětlenému právnímu závěru (zjevný rozpor úvěrové smlouvy s dobrými mravy) soud pro nadbytečnost detailně nehodnotil dokumenty, které žalobkyně předložila k prokázání zkoumání úvěruschopnosti žalované (žádost o poskytnutí spotřebitelského úvěru, finanční analýza a credit scoring, pokladní doklady, oznámení o přiznání dávky státní sociální podpory, dohoda o pracovní činnosti, rozhodnutí o přiznání příspěvku na bydlení, smlouva o nájmu bytu). Přesto ve vztahu k rozhodnutí Úřadu práce o přiznání příspěvku na bydlení soud musí i zcela nad rámec konstatovat pochybnost nad jeho integritou, když má být tvořeno ze 4 stran a byla předložena pouze strana první a poslední, přičemž první strana je nadto psána zřetelně odlišným fontem s odlišným zarovnáním textu oproti straně poslední (lze přitom očekávat, že právě v nedoložených pasážích rozhodnutí by vzhledem k podmínkám pro udělení příspěvku na bydlení byla obsažena podrobnější specifikace majetkových poměrů žalované).

6. Podstatu sporu soud posoudil podle (zejm. ustanovení o postoupení pohledávky § číslo a násl.; ustanovení upravující smlouvu o úvěru § číslo a násl.; ustanovení o neplatnosti právního jednání a násl.; ustanovení upravující bezdůvodné obohacení § číslo a násl.) ve znění rozhodném ke dni 21. 6. 2018 a podle smluvního ujednání mezi stranami, přičemž dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně.

7. Podle se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

9. Podle týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.

10. Podle je-li důvod neplatnosti jen v nezákonném určení množstevního, časového, územního nebo jiného rozsahu, soud rozsah změní tak, aby odpovídal spravedlivému uspořádání práv a povinností stran; návrhy stran přitom vázán není, ale uváží, zda by strana k právnímu jednání vůbec přistoupila, rozpoznala-li by neplatnost včas.

11. Na základě platné smlouvy uzavřené mezi právními předchůdci žalobkyně ze dne 6. 9. 2018 a na základě platné smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2020 došlo u nyní projednávané pohledávky ke změně v osobě věřitele a v této pozici nyní figuruje žalobkyně. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla uzavřena úvěrová smlouva podle a násl. a vzhledem k tomu, že žalovaná smlouvu uzavírala v postavení spotřebitele ( ), jedná se o tzv. spotřebitelský úvěr. Tuto smlouvu soud vyhodnotil jako neplatnou podle pro její zjevný rozpor s dobrými mravy.

12. Ze smlouvy o úvěru vyplývá, že úvěr měl být žalované poskytnut se sjednaným úrokem 24 % ročně (čl. II bod 1) a tzv. roční procentní sazba nákladů úvěru (RPSN) byla vzhledem k souvisejícím poplatkům ve výši 212,32 % (čl. IV bod 1). Dále je z obsahu úvěrové smlouvy zřejmé, že úroková sazba měla mít v důsledku nastaveného mechanismu splácení proměnlivý charakter, tj. během prvních šesti splátek činila 54 % ročně, během sedmé splátky 12 % ročně a během posledních sedmi splátek 0 % ročně (čl. III bod 4 ve spojení s předpisem splátek úvěru).

13. Soud je přesvědčen o tom, že mechanismus určení úroku je netransparentní a nesrozumitelný. Úvěrová smlouva na jednu stranu obsahuje ujednání o úrokové míře 24 % ročně z jistiny 10 000 Kč, přičemž jistina s úrokem (soud nyní nezohledňuje související poplatky) měla být splacena ve 14 anuitách (pravidelných splátkách), což by však odpovídalo tomu, že za 14 měsíců splácení bude zaplacen úrok ve výši dohromady cca 1 560 Kč, nikoliv ve výši 2 800 Kč, což je částka představující výši úroku u předmětné smlouvy (vypočtena jako cílová uhrazená částka mínus poskytnutá jistina a sjednané poplatky). příjmení částka 2 800 Kč odpovídala deklarované úrokové míře 24 % ročně z částky 10 000 Kč, musela by být sjednána pouze jedna jediná splátka (jistiny i úroku zároveň), která by byla realizována po 14 měsících. Vzhledem k tomu, že bylo sjednáno 14 anuit, odpovídá částka úroku zaplaceného souhrnně za celou dobu splácení ve výši 2 800 Kč ve skutečnosti úrokové míře cca 42,7 % ročně z částky 10 000 Kč. Pokud úvěrová smlouva obsahuje„ specifický“ mechanismus započítávání splátek, který tuto úrokovou míru zastírá, či uměle snižuje, jedná se dle soudu o klamavý prvek v neprospěch spotřebitele. Už takto popsané netransparentní ujednání o úrokové míře dobře ilustruje skutečnost, že v daném případě je mnohem přiléhavější (spolehlivější) údaj o RPSN, který nadto zahrnuje i související poplatky (které fakticky dotváří celkovou výši„ úroku“ za poskytnutý úvěr), tedy již věrně odráží skutečnost, že žalované byly poskytnuty finanční prostředky ve výši 10 000 Kč a prostřednictvím 14 měsíčních splátek měla zaplatit celkem 18 200 Kč plus poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 400 Kč.

14. U úvěrů či půjček se sjednaným úrokem judikatura vychází z toho, že příslušná ujednání mohou být v závislosti na výši sjednaného úroku v rozporu s dobrými mravy, a to až do té míry, že budou označena za absolutně neplatná (lze zmínit např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka). Jako určovatel toho, zda je sjednaná úroková míra v souladu s dobrými mravy dle judikatury slouží kritérium obvyklého úroku v daném čase a místě, který nesmí být podstatně (v zásadě několikanásobně) překročen. Dle soudu lze uvedené závěry bezpochyby vztáhnout i na hodnotu RPSN, která vyjadřuje celkovou„ cenu“ úvěru.

15. Soud pro účely posuzování souladu ujednání s dobrými mravy (resp. pro účely posouzení přiměřenosti RPSN) vyšel z objektivizovaných údajů o obvyklém úroku či RPSN, které lze pro území České republiky nejlépe stanovit na základě údajů evidovaných Českou národní bankou z tzv. časových řad příjmení (srov. webová adresa). Soud ve prospěch platnosti ujednání jednak bral v úvahu skutečnost, že publikované údaje jsou„ průměrem“ skutečných hodnot, a jednak ve prospěch platnosti ujednání zohledňoval údaje za celý rok, ve kterém došlo k uzavření předmětné úvěrové smlouvy. Z publikovaných údajů je zřejmé, že průměrné RPSN nových úvěrů určených na spotřebu, které byly poskytnuty bankami domácnostem, se v jednotlivých měsících roku 2018 pohybovalo v rozmezí maxima 9,27 % a minima 8,76 %. Nad rámec soud dodává, že časové řady příjmení využil pouze k právnímu posouzení věci (zhodnocení souladu ujednání s dobrými mravy) a nevyvozoval z nich žádná skutková zjištění. Nicméně vzhledem k tomu, že se ve věci na základě stanoviska žalobkyně konalo jednání, byly příslušné výstupy při tomto jednání předloženy a provedeny jako důkaz.

16. Na základě výše uvedeného soud dospěl k jednoznačnému závěru, že sjednané RPSN ve výši cca 212 % se zcela zjevně příčí dobrým mravům (více než dvacetinásobně převyšuje průměrnou míru RPSN v daném místě a čase), tudíž jde o ujednání, které je ve smyslu absolutně neplatné. V návaznosti na to shledal soud pro zjevný rozpor s dobrými mravy neplatnou úvěrovou smlouvu jako celek, jelikož nebyly splněny podmínky pro moderaci či platnost zbývající části smlouvy (srov. a ). Dle soudu při zjištění„ zjevně nemravné ceny úvěru“ vyplývá už ze samotné povahy věci, že takové ujednání má pro úvěrující stranu smlouvy (právní předchůdce žalobkyně) zcela klíčový význam, jde o jedinou motivaci k uzavření samotné smlouvy. Nelze tudíž předpokládat, že by k uzavření smlouvy došlo i bez tohoto nemravného ujednání. Nadto se soudu samotné úvahy o aplikaci či ani nejeví jako souladné s účelem absolutní neplatnosti z důvodu zjevného rozporu s dobrými mravy, jelikož tento právní následek musí plnit rovněž preventivně-sankční funkci.

17. Vzhledem k neplatnosti úvěrové smlouvy má žalobkyně podle nárok na vydání dosud nevrácené části poskytnuté jistiny. Žalobkyni naopak nemohly vzniknout žádné nároky založené na neplatné smlouvě, takže její požadavky na smluvní úrok, na související poplatky i na smluvní pokutu soud vyhodnotil jako nedůvodné. Pokud jde o další specifikovaný úrok z úvěru (ve výši 10,37 % ročně z částky 10 000 Kč požadovaný od 21. 5. 2020 do zaplacení), jednalo se rovněž o nedůvodný nárok, jelikož tento úrok ani nebyl předmětem (nicméně stejně neplatné) úvěrové smlouvy. Ve vztahu k požadovanému úroku z prodlení soud dospěl k závěru, že prodlení žalované s vrácením bezdůvodného obohacení nenastalo, jelikož doposud byla vyzvána ke splnění dluhů plynoucích ze smlouvy o úvěru (předžalobní výzva). Tento závěr podle soudu odpovídá také smyslu zákona o spotřebitelském úvěru, který na nynější situaci sice výslovně nedopadá, ale lze ho s ohledem na totožný chráněný zájem analogicky zohlednit. Jestliže při neplatnosti úvěrové smlouvy způsobené nedostatečným vyhodnocením úvěruschopnosti spotřebitele vrací spotřebitel poskytnutou jistinu v době přiměřené svým možnostem a do prodlení se dostane v zásadě až uplynutím lhůty k plnění stanovené rozhodnutím soudu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka), mělo by se obdobné pravidlo uplatnit i pro ostatní případy zjevného rozporu spotřebitelské úvěrové smlouvy s dobrými mravy.

18. Jelikož bylo v řízení prokázáno, že žalovaná již uhradila celkem 1 300 Kč, přiznal soud žalobkyni nárok na vrácení pouze zbývající části jistiny. Lhůtu k plnění soud určil obecnou třídenní podle , jelikož žalovaná zůstala v řízení pasivní (nekontaktní) a nekonkretizovala své možnosti vrátit dlužnou jistinu (bezdůvodné obohacení). Ve zbytku soud žalobu zamítl, jelikož další nároky žalobkyně nebyly důvodné, jak bylo vysvětleno výše. Pro jednoznačnost soud dodává, že požadavek žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení formulovaný částečně v kapitalizované podobě byl soudem ve výroku identifikován pouze celkovým obdobím, za které byl žádán.

19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle zásady úspěchu ve sporu ve smyslu Žalovaná byla ve sporu částečně úspěšnější, právo na (částečnou) náhradu nákladů řízení však rovněž nemá, jelikož jí žádné náklady nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě – pobočce v Olomouci, prostřednictvím Okresního soudu v Olomouci. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.