Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
16 C 326/2022-26
Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Pohorelcovou v právní věci žalobce údaje o účastníkovi údaje o zástupci proti žalovanému údaje o účastníkovi, o zaplacení částky 23.323,89 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žaloba o zaplacení částky 23.323,89 Kč s příslušenstvím se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žaloba o zaplacení částky 23.323,89 Kč s příslušenstvím se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Žalobce se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhal zaplacení částky 23.323,89 Kč, úroku ve výši 19,9% ročně z částky 20.035,29 Kč od 2.2.2022 do zaplacení a ve výši 19,9% ročně z částky 477,60 Kč od 2.2.2022 do zaplacení, úroků z prodlení ve výši 560,31 Kč a ve výši 8,5% ročně z částky 23.323,89 Kč od 2.2.2022 do zaplacení. Svůj nárok opíral o skutečnost, že právní předchůdce žalobce právnická osoba (dále jen banka) uzavřela s žalovaným dne 27.7.2015 smlouvu o úvěru. Na základě smlouvy banka poskytla žalovanému úvěr ve výši 68.000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách sjednaných ve smlouvě a hradit úrok z úvěru ve výši 19,90% ročně a poplatky (ceny) za úkony související s poskytnutím a správou úvěru, ve výši podle smlouvy a aktuálního sazebníku. Strany si ve smlouvě sjednaly, že banka je oprávněna připisovat vyúčtované úroky z úvěru k jistině úvěru. Pro případ prodlení byl žalovaný povinen platit z nesplacených částek také úrok z prodlení a náklady spojené se správou prodlení ve výši dle aktuálního sazebníku, tj. smluvní pokutu za prodlení a další poplatky. Vzhledem k tomu, že žalovaný úvěr řádně nesplácel, banka jej několikrát písemně upozornila, aby dlužnou částku v poskytnuté lhůtě uhradil. Následně banka využila svého oprávnění a úvěr s účinností ke dni 23.10.2021 zesplatnila. O této skutečnosti byl žalovaný vyrozuměn dopisem ze dne 23.10.2021, ve kterém byl vyzván k zaplacení zůstatku úvěru včetně smluvní pokuty za prodlení a dalších poplatků. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi bankou a žalobcem dne 26.1.2022 byla pohledávka za žalovaným ke dni 1.2.2022 postoupena žalobci. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 15.2.2022. Ke dni 1.2.2022 činila dlužná částka celkem 20.035,29 Kč z toho neuhrazený zůstatek úvěru 20.035,29 Kč, úrok z úvěru 477,60 Kč, úrok z prodlení 560,31 Kč a poplatky 2.811 Kč. Žalobce požaduje zaplacení dlužné jistiny ve výši 20.512,89 Kč skládající se ze zůstatku úvěru 20.035,29 Kč připsaných neuhrazených úroků ve výši 477,60 Kč, úroků z prodlení 560,31 Kč a poplatků ve výši 2.811 Kč.
Soud z dokladů předložených žalobcem zjistil, že na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 26.1.2022 postoupila právnická osoba na žalobce pohledávky vzniklé ze smluv o úvěru, které uzavřela jako věřitel se svými klienty jako dlužníky specifikované v seznamu pohledávek. Žalobce dále doložil, že pohledávka, která je předmětem tohoto sporu, je uvedena v seznamu pohledávek pod číslem ID číslo.
V podání ze dne 23.2.2023 žalobce uvedl, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru ve výši 68.000 Kč. Úvěr byl čerpán převodem dne 29.7.2015 na osobní účet. Právní předchůdce žalobce s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr na základě zhodnocení informací získaných od žalovaného při zpracování žádosti žalovaného o poskytnutí úvěru, kdy byl žalovaný dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry. S ohledem na informace, které žalovaný uvedl při žádosti o poskytnutí úvěrového produktu, zejména výši jeho příjmu, dospěl právní předchůdce žalobce k názoru, že schopnost žalovaného splácet tento úvěr je dostatečná. Dle tabulky žalovaný uhradil za dobu trvání smluvního vztahu celkem částku 126.762 Kč. Při jednání soudu zástupce žalobce uvedl, že má za to, že právní předchůdce žalobce dostatečně zkoumal úvěruschopnost žalovaného.
Žalovaný se k jednání soudu nedostavil. Dle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka, vychází přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. Žalovanému byla žaloba a předvolání k jednání doručeno doručujícím orgánem – provozovatelem poštovních služeb dle ust. § 49 odst. 4 o.s.ř. na adresu místa trvalého pobytu vedenou podle zvláštního právního předpisu (§ 46b písm. a) o.s.ř. ). K jednání soudu se nedostavil a ani svou nepřítomnost neomluvil. Soud proto jednal v souladu s výše uvedeným § v jeho nepřítomnosti.
Soud má za prokázané tyto skutečnosti:
Ze zprávy banka anonymizováno soud zjistil, že žádost byla poskytnuta přes pobočkovou síť, klient uvedl příjem ve výši 13.391 Kč, což pracovník banky zkontroloval na základě doložených výpisů klientova účtu z jiné banky. Dle výpisu z účtu klienta je patrné, že částka odpovídá průměrnému příjmu v měsících předcházejících úvěrové žádosti. Výdaje uvedl 0 Kč. Banka stanovila životní výdaje podle svého interního ekonomického modelu na 5.843 Kč. Dotazem do CCB a vlastního systému zjistila, že klient neměl v době žádosti žádné poskytnuté úvěry. Příjem klienta byl dostatečný k pokrytí splátek i životních výdajů.
Ze smlouvy o úvěru ze dne 29.7.2015 soud zjistil, že se banka zavázala poskytnout žalovanému úvěr v celkové výši 68.000 Kč. Strany si sjednaly úrokovou sazbu ve výši 19,90% ročně. Žalovaný se zavázal úvěr a úroky z úvěru splácet v pravidelných měsíčních splátkách po 1.508 Kč měsíčně vždy v 15. den každého kalendářního měsíce. První splátku splatí 17.8.2015, poslední dne 15.7.2022 (84 splátek). RPSN úvěru je ve smlouvě uvedena ve výši 22,62%. Klient je povinen platit veškeré ceny podle ceníku, zejména: cenu za vyhodnocení žádosti o úvěr ve výši 680 Kč, cenu za správu úvěru. Celková splatná částka (součet poskytovaného úvěru a výše celkových nákladů) činí 127.240 Kč.
Z dodatku ke smlouvě o úvěru ze dne 5.6.2018 soud zjistil, že počínaje červencem 2018 se žalovaný zavázal splácet své pravidelné měsíční splátky k 10. dni každého kalendářního měsíce.
Dle tvrzení žalobkyně došlo k převodu peněžních prostředků ve výši 68.000 Kč dne 29.7.2015 a za období od 30.7.2015 do 15.6.2021 žalovaný celkem zaplatil částku 126.762 Kč.
Dopisem ze dne 21.9.2021 – poslední výzva k úhradě dlužné částky vyzvala banka žalovaného k úhradě dluhu ve výši 7.074 Kč nejpozději do 23.10.2021. Současně jej upozornila, že má právo požadovat okamžité splacení celého úvěru ve výši 22.128 Kč.
V dopise ze dne 23.10.2021 banka oznámil žalovanému, že rozhodla o okamžité splatnosti celkového dluhu. Ode dne 23.10.2021 je celková částka ve výši 22.929 Kč splatná a úročená souběžně sazbou řádného úroku a úroku z prodlení.
Oznámením o postoupení pohledávky ze dne 15.2.2022 bylo žalovanému oznámeno postoupení pohledávky na žalobce.
Předžalobní výzvou ze dne 18.5.2022 byl žalovaný vyzván k zaplacení částky 25.669,88 Kč nejpozději do 2.6.2022.
Po provedeném řízení a dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav:
Mezi bankou a žalovaným byla dne 29.7.2015 uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě žalovaný čerpal peněžní prostředky ve výši 68.000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr a úroky z úvěru splácet v pravidelných měsíčních splátkách po 1.508 Kč měsíčně vždy v 15. den každého kalendářního měsíce. V dodatku ke smlouvě o úvěru ze dne 5.6.2018 se žalovaný zavázal splácet své pravidelné měsíční splátky k 10. dni každého kalendářního měsíce. Žalovaný svůj závazek splácet úvěr v pravidelných peněžních splátkách neplnil (byl bankou vyzván k zaplacení dluhu ve výši 7.074 Kč poslední výzvou ze dne 21.9.2021) a z toho důvodu banka dopisem ze dne 23.10.2021 rozhodla o okamžité splatnosti úvěru. Úvěr se tak stal splatný ke dni 23.10.2021. Dluh žalovaného ke dni odstoupení od smlouvy činila částka 22.929 Kč. Žalovaný na úvěr vyčerpal celkem částku 68.000 Kč a celkem uhradil částku 126.762 Kč. Následně bylo žalovanému dopisem ze dne 15.2.2022 oznámeno postoupení pohledávky na žalobce.
Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. ve znění účinném od 1.1.2014 do 30.11.2016 (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.
Podle § 9 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru, spotřebitel poskytne věřiteli na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr.
Součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 odst. 1 zák. o spotřebitelském úvěru, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložení výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.) (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 1.4.2015 č.j. 1 As 30/2015 -39).
Rovněž Ústavní soud dovodil v nálezu ze dne 26.2.2019 sp.zn. III. ÚS 4129/18 , že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LSP. Ústavní soud tak dovodil jednoznačnou povinnost poskytovatele úvěru, kdy je dlužník v postavení spotřebitele, prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit.
Předsmluvní povinnost věřitele posoudit úvěruschopnost dlužníka tím, že směřuje k ochraně spotřebitele před riziky nadměrného zadlužení a platební neschopnosti, přispívá k uskutečnění cíle Směrnice 2008/48/ES. Čl. 23 Směrnice vyžaduje, aby věřitel, který neposoudí úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, obdržel částku významně nižší, než je částka, kterou by mohl získat, kdyby dodržel svou povinnost ověřit úvěruschopnost dlužníka (rozsudek Soudního dvora EU z 27.3.2014 ve věci C -565/12 – LCL Le Crédit Lyonnais SA v . Fesih Kalhan – Právní rozhledy 12/2014 str. 452).
Předsmluvní povinnost věřitele posoudit úvěruschopnost dlužníka tím, že směřuje k ochraně spotřebitele před riziky nadměrného zadlužení a platební neschopnosti, přispívá k uskutečnění cíle Směrnice 2008/48/ES. Čl. 23 Směrnice vyžaduje, aby věřitel, který neposoudí úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, obdržel částku významně nižší, než je částka, kterou by mohl získat, kdyby dodržel svou povinnost ověřit úvěruschopnost dlužníka (rozsudek Soudního dvora EU z 27.3.2014 ve věci C -565/12 – LCL Le Crédit Lyonnais SA v . Fesih Kalhan – Právní rozhledy 12/2014 str. 452).
Schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr banka prověřila na základě prohlášení žalovaného. V žádosti žalovaný uvedl příjem 13.391 Kč, který pracovník banky zkontroloval na základě předložených výpisů klientova účtu z jiné banky (které však soudu nebyly předloženy). Žalovaný uvedl výdaje ve výši 0 Kč. Banka stanovila životní výdaje žalovaného podle svého interního ekonomického modelu na částku 5.843 Kč. Dále banka zjistila, že žalovaný neměl v době úvěrové žádosti žádné poskytnuté úvěry. Soudu nebyl předložen žádný doklad, obsahující příjmy a skutečné výdaje žalovaného, a ani z žádosti nevyplývá, že by žalovaný své výdaje uváděl ani, že by je dokládal. Banka se nezajímala o faktické výdaje žalovaného, kdy se v rámci předsmluvního hodnocení klienta omezila na administrativní údaje vyplývající ze statistických dat (které o skutečných výdajích žalovaného nevypovídají), aniž by je porovnala se skutečnými výdaji žalovaného. Právní předchůdce žalobce tak zcela rezignoval na povinnost ověřit výdaje žalovaného, a při uzavírání smlouvy o úvěru nejednal s odbornou péčí. S ohledem na výše uvedené skutečnosti (poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele, posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru a věřitel smí poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet), soud tak dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, aniž by řádně prověřil schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splatit, kdy se nezajímal o výdaje žalovaného. Ze strany právního předchůdce žalobce tak došlo k porušení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele. Podle ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. ve znění účinném od 1.1.2014 do 30.11.2016 má nesplnění povinnosti poskytovatele úvěru řádně prověřit spotřebitelovu schopnost úvěr splatit důsledky v podobě absolutní neplatnosti takto uzavření smlouvy, a proto soud dospěl k závěru, že smlouva uzavřená mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným dne 29.7.2015 je absolutně neplatná.
Podle ustanovení § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
Podle ustanovení § 1958 odst. 2 o.z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
Podle ustanovení § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
Podle ustanovení § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku 68.000 Kč. Vzhledem k tomu, že uzavřená smlouva byla absolutně neplatná, nebyl žalovaný smluvně zavázán ke smluvním povinnostem, zejména k úhradě ve smlouvě uvedených úroků a poplatků. Soud má za prokázané, že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku 68.000 Kč, tím žalovanému vzniklo bezdůvodné obohacení (plněním bez právního důvodu), které byl žalovaný povinen podle § 2991 odst. 1 o.z. vydat. Z tvrzení žalobce a platební historie vyplývá, že žalovaný zaplatil částku 126.762 Kč. Protože žalovaný zaplatil žalobci vyšší částku, než činilo jeho bezdůvodné obohacení, soud žalobu v celém rozsahu zamítl.
O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. , kdy měl-li účastník ve věci jen úspěch částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí. Žalovaný byl v řízení úspěšný a vzniklo mu tak právo na náhradu nákladů řízení. Dle obsahu spisu žalovanému žádné náklady nevznikly a proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově.
Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí.