Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
8 C 459/2022-38
Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Davidem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
se sídlem adresa,
zastoupeného advokátem JUDr. Ing. jméno příjmení, Ph.D.,
se sídlem adresa,
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
bytem adresa žalovaného,
o zaplacení 11 194 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 3 200 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 3 200 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba na zaplacení částky 7 994 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 102,89 Kč a s úrokem 28,2 % ročně z částky 6 912,10 Kč ode dne datum do zaplacení, a dále s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 601,32 Kč, s úrokem z prodlení 8,25 % ročně z částky 6 912,10 Kč od datum do datum, a s úrokem z prodlení 8,25 % ročně z částky 3 712,10 Kč od datum do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 3 200 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 3 200 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba na zaplacení částky 7 994 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 102,89 Kč a s úrokem 28,2 % ročně z částky 6 912,10 Kč ode dne [datum] do zaplacení, a dále s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 601,32 Kč, s úrokem z prodlení 8,25 % ročně z částky 6 912,10 Kč od [datum] do [datum], a s úrokem z prodlení 8,25 % ročně z částky 3 712,10 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) domáhala zaplacení shora uvedených částek. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovaný s žalobkyní (resp. jejím právním předchůdcem (právnická osoba) uzavřeli smlouvu o zápůjčce číslo na jejímž základě poskytl předchůdce žalobkyně žalovanému finanční částku ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit celkem částku zápůjčky navýšenou o souhrnný poplatek ve výši 7 994 Kč představující součet kapitalizovaných úroků, poplatek za zpracování půjčky a nákladů na hotovostní inkaso splátek za sjednané trvání smlouvy, a to v 52 týdenních splátkách á 347 Kč (poslední splátka dne datum). Žalovaný ovšem řádně nehradil sjednané splátky, když poslední splátka byla uhrazena dne datum. Žalovaný uhradil pouze částku v celkové výši 3 700 Kč. Ke dni datum, zůstala neuhrazena jistina ve výši 8 655,40 Kč a souhrnný poplatek ve výši 6 238,60 Kč, jehož součástí je sjednaný úrok, a úroková sazba 28,20 % ročně. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne datum právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku. Vedle jistiny dluhu se žalobkyně s odkazem na citovanou smlouvu dále domáhala zaplacení zákonného úroku z prodlení z požadované částky, kapitalizovaného úroku do dne postoupení pohledávky a dále úročený zákonnou sazbou z nesplacené jistiny, a kapitalizovaný úrok od skončení smlouvy do postoupení pohledávky a úrok z nesplacené jistiny, a to se splatností od datum do zaplacení. Dále se žalobkyně ohledně ověření úvěruschopnosti vyjádřila v tom smyslu, že (právní předchůdkyně) řádně provedla ověření schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě odpovědí na dotazy do žalovanou vyplněné„ zákaznické karty“, které byly ověřeny oproti dokladům v ní uvedených (výplatní pásky, pracovní smlouva). Tímto bylo ověřen příjem z dohody o provedení práce ve výši částka, a to výplatními páskami za 2 měsíce, a další příjmy žalovaného ve výši částka "byly ověřeny sdělením žalovaného". Obdobně výdaje žalovaného částka byly ověřeny na základě sdělení žalovaného. Dále uvedla, že občanský zákoník předpokládá, že každý má povinnost jednat poctivě a není povinností druhé strany a priory nedůvěřovat straně druhé, tím spíše, když uvedením nepravdivých údajů by se žadatel o úvěr mohl dopustit trestného činu, a není povinností poskytovatele úvěru prověřovat, zda osoba žádající o úvěr se dopouští pokusu o úvěrový podvod. Dále odkázal na obsah smlouvy, ve kterém„ podpisem zákazník potvrzuje, že poskytla úplné, pravdivé a přesné údaje.“.
2. Žalovaná strana se ve věci nevyjádřila.
3. Soud nařídil jednání k projednání věci na den datum, na které se žalovaný bez omluvy nedostavil ani nepožádal o odročení jednání, ačkoli mu bylo předvolání řádně doručeno, soud proto věc projednal dle § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti žalovaného a z provedených důkazů dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.
4. Z karty zákazníka ze dne datum soud zjistil, že žalovaný uvedl, že je zaměstnán jako grilér (kuchař) u anonymizována dvě slova právnická osoba v Karlových varech na základě dohody o provedení práce s příjmem částka měsíčně. Tento příjem měl doložit při uzavírání smlouvy pracovní smlouvou a výplatními páskami za měsíce 11 a číslo. Uvedl, že je svobodný a žije v nájemním bydlení. Přestože uvedl, že má 1 zdroj příjmu, uvedl současně "ostatní příjmy" ve výši částka, aniž by je ovšem jakkoli specifikoval a jakkoli doložil. Obdobně u svých výdajů bez dalšího uvedl, že jeho měsíční výdaje jsou ve výši částka. Soud má proto za zjištěné, že právní předchůdce žalobkyně ověřil toliko příjem žalovaného před poskytnutím úvěru ve výši částka, a skutečné výdaje neověřoval vůbec.
5. Ze smlouvy o zápůjčce ze dne datum vč. smluvních podmínek soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně na základě této smlouvy poskytla osobě žalované částku 10 000 Kč, přičemž ta se zavázala vrátit tyto finanční prostředky spolu s poplatkem za zpracování úvěru a péče o zákazníka ve výši 4 891 Kč, a úrokem v pevně sjednané kapitalizované výši 3 103 Kč, který odpovídá sazbě 56 % ročně po celou sjednanou dobu trvání smlouvy (tj. od uzavření smlouvy do sjednané poslední splátky dle čl. 9 smluvních podmínek); celkově tedy s náklady úvěru ve výši 7 994 Kč, počínaje 7. dnem ode dne uzavření smlouvy, a to pod ztrátou výhody splátek k nejbližšímu termínu další splátky, pokud je s předchozí splátkou dlužník v prodlení.. Dluh se žalovaná osoba zavázala uhradit v 52 týdenních splátkách v hotovosti po 347 Kč (tj. měsíčně cca 1 388 Kč).
6. Z tabulky umoření vyplývá, že žalovaný uhradil na smlouvu ze dne datum celkem splátky ve výši 6 800 Kč
7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum vč. seznamu postoupených pohledávek a oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum vč. podacího lístku ze dne datum bylo zjištěno, že na žalobkyni byla postoupena pohledávka za osobou žalovanou, a postoupení jí bylo oznámeno spolu, a to spolu s výzvou k zaplacení celé dlužné částky do 10 dnů od doručení.
8. Z předžalobní výzvy ze dne datum vč. podacího lístku soud zjistil, že osoba žalovaná byla před podáním žaloby vyzvána k zaplacení dlužné částky také zástupcem žalobkyně z řad advokátů.
9. Po skutkové stránce soud z předložených listinných důkazů zjistil následující skutečnosti. Na žalobkyni byly postoupeny pohledávky za osobou žalovanou ze smlouvy o zápůjčce ze dne datum, obsahem smlouvy je závazek právní předchůdkyně žalobkyně poskytnout osobě žalované zápůjčku ve výši 10 000 Kč, a naopak závazek žalované osoby vrátit tyto prostředky spolu se souhrnným poplatkem za sjednání půjčky v celkové výši 7 994 Kč v 52 týdenních hotovostních splátkách ve výši 347 Kč, tj. měsíčně cca 1 388 Kč), počínaje 7. dnem ode dne uzavření smlouvy, a to pod ztrátou výhody splátek k nejbližšímu termínu další splátky, pokud je s předchozí splátkou dlužník v prodlení. Žalovaný celkem uhradil toliko 6 800 Kč. Právní předchůdce žalobkyně ověřoval úvěruschopnost žalované dotazy na žalovanou osobu, které konfrontoval s doklady předloženými a zaznamenanými do tzv. "zákaznické karty“, přičemž ověřil příjmy žalovaného ve výši částka měsíčně, další tvrzené příjmy ani výdaje neověřoval. Žalobkyně oznámila postoupení pohledávky osobě žalované dopisem ze dne datum, který odeslala dne datum, a současně ji vyzvala k zaplacení celé dlužné částky do 10 dnů od doručení. Žalovaná osoba ničeho dalšího nezaplatila, a to ani na výzvu zástupce žalobkyně z řad advokátů.
10. Po právní stránce soud věc posuzoval jako občanskoprávní vztah. Smlouvu účastníků soud posoudil dle § 2390 a násl. zák. č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník , ve znění pozdějších předpisů, dále jen o.z.), na níž se vztahuje rovněž zákon č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (dále jen„ ZSÚ“). Dle názoru soudu ovšem v daném případě žalobkyně neprokázala, že bylo postupováno s odbornou péčí při posouzení schopnosti žalované osoby splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ). Ze skutkových zjištění vyplývá, že žalobkyně počítala s příjmem ve výši částka a výdaji částka, ovšem ve skutečnosti mohla mít za ověřený toliko příjem ve výši částka„ ostatní příjmy“ ve výši částka nijak neověřila. Z provedených důkazů nevyplývá ani, že by jakékoli doklady k tvrzeným příjmům žadatel o spotřebitelský úvěr předložil ke dni podpisu žádosti o jeho přidělení, a žalobkyně nepředložila ani jakékoli důkazy k ověření příjmu v tomto řízení (a to ani na základě poučení a výzvy ve smyslu § 118a odst. 1 , resp. 3 o.s.ř. ). Obdobně na straně výdajů bez bližšího určení uvedla, že má výdaje částka, což "ověřila sdělením žalovaného", přičemž takové výdaje jsou v hrubém rozporu se statisticky výchozími údaji jako je životní minimum a normativní náklady na bydlení, a především tzv. statistika rodinných účtů, kterou vede a zveřejňuje Český statistický úřad, a která pro rok 2020 předpokládá výdaje žalovaného bez zbytných výdajů přesahující cca 10 tis. Kč, tzn. více než jaký příjem žalovaného byl ověřen. Výdaje jsou tak zjevně v naprostém rozporu s „ právními instituty“ jako je částka životního minima a normativních nákladů na bydlení, a se statistickými údaji, na které se ve svých skutkových tvrzeních obecně žalobkyně odvolává. Soud by nerozporoval postup žalobkyně při započítání výdajů ve výši životního minima jednotlivce a bydlení, resp. především průměrnými statistickými údaji Českého statistického úřadu (tzv. statistika rodinných účtů), a nerozporoval by ani počítání s nižšími částkami, pokud by takové částky byly odůvodněné a doložené. Nicméně je zcela zřejmé, že při ověřeném příjmu částka nedosahoval příjem ani výše životního minima a normativních nákladů na bydlení, natož statisticky podloženým průměrným výdajům. Z takové částky ostatně nelze ani ničeho srazit v normovaném procesu srážek z příjmů byť na přednostní pohledávku, který předpokládá, že ani exekutor v procesu výkonu rozhodnutí nemůže srazit z takových příjmů. Nelze proto s odbornou péčí poskytovatele úvěru předpokládat, že na jeho úvěr žadatel z takto nízkých příjmů splácet může a bude. Ze sděleného příjmu žalovaného nemohla žalobkyně ověřit schopnost žalovaného splácet sjednaný úvěr. Soud ani nemá důvod nesouhlasit s tvrzením žalobkyně, že ověření úvěruschopnosti je podmíněno úplným a pravdivým předáním informací poskytovateli úvěru. Ověření tvrzeného příjmu žadatele o spotřebitelský úvěr je ovšem bazálním minimem, které je možné a nezbytné po poskytovateli spotřebitelského úvěru požadovat v procesu tzv. ověření úvěruschopnosti (§ 86 ZSÚ). Jakýkoli další postup jednoduchého nominálního odčítání nebo složitých skóringových modelů nemůže mít průkazného výsledku, pokud je do něj na počátku dosazen nijak neověřený příjem žadatele o spotřebitelský úvěr. Tím není dotčena ani rozhodovací praxe z žalobkyní odkazovaných rozsudků. Postupem dle § 86 ZSÚ nelze započítávat příjem, jehož doložení nejen, že není žalobkyně schopna doložit v rámci soudního řízení, ovšem ani s předložených listinných důkazů nevyplývá, že by jej měla k ověřený v okamžiku posuzování úvěruschopnosti spotřebitele.
11. Soud odkazuje na již ustálenou rozhodovací praxi vyšších soudů. V rozsudku č. j. 1 As 30/2015 -39 ze dne 1. 4. 2015 Nejvyšší správní soud mj. konstatoval, že„ součástí odborné péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je také posouzení rozhodujících listin a vynaložení patřičného úsilí, podloženého odborností a profesionalitou, aby byly zjištěny všechny potřebné skutečnosti v nezbytném rozsahu. Proto je nutno dovodit také požadavek na doložení tvrzení dlužníka o jeho majetkových poměrech. Samotné ničím nedoložené prohlášení spotřebitele nemůže vést k řádnému prověření jeho schopnosti splácet úvěr, neboť se jedná o situace, kdy by osoba jednající s odbornou péčí měla a mohla mít pochybnosti o pravdivosti tvrzených skutečností.“. Dále uvedl, že„ je třeba si uvědomit, že zákon o spotřebitelském úvěru klade velký důraz na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním, které je v současnosti závažným společenským problémem, jehož řešení patrně nelze ponechat pouze na odpovědnosti samotných dlužníků. K řešení tohoto problému tak mají věřitelé přispět tím, že budou před uzavřením úvěrových smluv pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet, a eliminovat tak možné tendence spotřebitelů zkreslovat své majetkové poměry ve snaze získat spotřebitelský úvěr, bez ohledu na předchozí uvážení o svých schopnostech jej splácet. Jedná se tedy o právní úpravu orientovanou na ochranu spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany, která s sebou nese naopak větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele - zde poskytovatele spotřebitelského úvěru. V rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018 Nejvyšší soud České republiky mj. uvedl, že„ věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků.“. V nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne datum Ústavní soud mj. uvedl, že„ nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobo d.“ V tomtéž nálezu Ústavní soud dovozuje, že výše uvedenou judikaturu lze aplikovat i na § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, kdy pro účely tohoto výkladu lze vycházet z toho, že se právní úprava nezměnila bez ohledu na aplikaci ZSÚ z roku 2010 nebo z roku 2016.
12. Žalobkyně byla v uvedeném rozsahu ohledně nedoložení řádně ověřené schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr poučena na prvním jednání ve věci ve smyslu § 118a odst. 1 , resp. 3 o.s.ř. Ovšem ani na základě tohoto poučení již svá skutková tvrzení ani označené důkazy nedoplnila. Ze shora vylíčeného je zřejmé, že žalobkyně neprokázala, že by byly ověřeny příjmy žalovaného převyšující jeho výdaje, a proto nemohla řádně ověřit schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr s předpokládanou splátkou přesahující částka měsíčně. Jelikož žalobkyně v tomto směru ani nedoplnila tvrzení a důkazy ve smyslu poučení dle § 118a odst. 1 resp. 3 o.s.ř. , které jí bylo poskytnuto na prvním jednání ve věci, soudu nezbývá než konstatovat, že žalobkyně neprokázala, že řádně postupovala pro ověření úvěruschopnosti ve smyslu § 86 odst. 2 ZSÚ. Smlouvu o zápůjčce proto soud ve smyslu § 87 ZSÚ posoudil jako absolutně neplatnou, neboť narušuje veřejný pořádek tím, že nebyla splněna veřejnoprávní povinnost žalobkyně. Vyplacená částka žalované tak byla vyplacena bez právního důvodu, a mezi účastníky vznikl vztah z bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 odst. 2 o.z. Žalovaná je proto povinna vydat bezdůvodné obohacení odpovídající vyplacené částce žalobkyní (§ 2991 odst. 1 o.z.), a to dle ust. § 1958 odst. 2 o.z. prvního dne poté, kdy byla o plnění věřitelem požádána. Od následujícího dne je tak žalovaná v prodlení (§ 1968 o.z.) a je povinna hradit žalobkyni úrok z prodlení (§ 1970 o.z.) ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (srov. shora). Soud proto žalované uložil uhradit žalobkyni vedle dlužné částky (po uhrazení 6 800 Kč z vyplacených 10 000 Kč částku ve výši 3 200 Kč) i zákonný úrok z prodlení z dlužné částky ode dne následujícího po uplynutí lhůty k plnění stanovené ve výzvě ze dne datum, doručené žalované osobě dne datum ve smyslu § 573 o.z. Soud proto podle těchto ustanovení žalobě ve shora uvedeném rozsahu vyhověl (bod I. výroku), a naopak v rozsahu ostatních uplatněných nároků z neplatné smlouvy zamítl (bod II. výroku).
12. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř. , když žalovaná osoba byla v řízení poměrně úspěšnější, ale ze spisu se nepodává, že by jí jakékoli náklady vznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Ústí nad Labem.
Nesplní-li povinný dobrovolně rozsudkem uložené povinnosti, může se oprávněný domáhat nařízení soudního výkonu rozhodnutí nebo exekuce.