Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
8 C 302/2022-32
Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Davidem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
bytem adresa žalovaného,
o zaplacení 121 058 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 9 179 Kč spolu s úrokem z prodlení 10 % ročně z částky 9 179 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba na zaplacení částky ve výši 111 879 Kč spolu s úrokem z prodlení 10 % ročně z částky 9 574 Kč od datum do datum a s úrokem z prodlení 10 % ročně z částky 395 Kč od datum do zaplacení, a smluvní poplatek z prodlení 0,1 % denně z částky 9 574 od datum do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 9 179 Kč spolu s úrokem z prodlení 10 % ročně z částky 9 179 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba na zaplacení částky ve výši 111 879 Kč spolu s úrokem z prodlení 10 % ročně z částky 9 574 Kč od [datum] do [datum] a s úrokem z prodlení 10 % ročně z částky 395 Kč od [datum] do zaplacení, a smluvní poplatek z prodlení 0,1 % denně z částky 9 574 od [datum] do zaplacení, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) domáhala zaplacení shora uvedených částek. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný s žalobkyní (resp. jejím právním předchůdcem (právnická osoba) uzavřeli prostředky komunikace na dálku (webový portál webová adresa) smlouvu o zápůjčce číslo ze dne datum, na jejímž základě poskytl předchůdce žalobkyně žalovanému finanční částku ve výši 9 179 Kč, a to převodem na účet, který mu sdělil žalovaný. Žalovaný se zavázal vrátit celkem částku zápůjčky navýšenou o souhrnný poplatek ve výši 95 Kč v jedné splátce do dne datum). Dne datum poté byl uzavřen dodatek smlouvy číslo kterým byla prodloužena splatnost původní smlouvy o zápůjčce do dne datum, a současně sjednán poplatek za toto prodloužení ve výši 300 Kč a úrok celé zápůjčky 1 % denně po dobu prodloužení splatnosti. Dne datum tak byla žalovaný povinen splatit celkem částku 12 419 Kč. Žalovaný ovšem řádně neuhradil sjednanou splátku a poplatky, a proto dále dle smlouvy a obchodních podmínek, které jsou její nedílnou součástí vzniklo žalobci vedle práva na úrok z prodlení také právo požadovat smluvní pokutu 0,1 % denně z aktuální dlužné částky, a účelně vynaložené náklady ve výši 30 Kč denně za každý den prodlení. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne datum právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku na žalobkyni. Vedle jistiny dluhu a kapitalizovaného úroku se žalobkyně s odkazem na citovanou smlouvu dále domáhala zaplacení zákonného úroku z prodlení z nesplacené jistiny, poplatku za vyřízení úvěru a poplatku za prodloužení splatnosti, a dále kapitalizované smluvní pokuty za 864 dní do podání žaloby ve výši 82 719 Kč a celkových účelně vynaložených nákladů za každý den prodlení ve výši 25 920 Kč. Dále se žalobkyně ohledně ověření úvěruschopnosti vyjádřila v tom smyslu, že (právní předchůdkyně) řádně provedla ověření schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě údajů a dokladů nahraných na internetovém portálu webová adresa, ze kterých předchůdce žalobkyně ověřil příjem žalovaného ve výši částka ze mzdového výměru, a výdaje žalovaného za období datum až datum, ze kterých vyplývá, že žalovaný má mnoho výdajů nad existenční minimum, které mohou být zcela ušetřeny nebo o měsíc odloženy, a proto má dostatek prostředků pro splacení úvěru s nízkou jistinou. Dále byly provedeny lustrace žalovaného v insolvenčním rejstříku, centrální evidenci exekucí (příjmení) a registru platebních informací (REPI), vše s negativním výsledkem. Dále žalobkyně uvedla, že žalovaný ve smlouvě výslovně prohlásil, že je schopen uhradit své finanční závazky vč. poskytnuté zápůjčky, přičemž při takto nízké zápůjčce a krátké splatnosti je převážná část takového zhodnocení spíše na žalovaném; že pro poskytnutí mikropůjčky do 10 000 Kč jsou i podle ČNB pravidla měkčí; že zákon o spotřebitelském úvěru neukládá vycházet ze statistiky výdajů ČSÚ a výdaje ani nelze nijak ověřit, proto lze pouze vycházet z toho, co žadatelé sami uvedou, a tyto údaje musí být pravdivé, jinak by se žadatelé dopouštěli úvěrového podvodu; navíc i příjmy může mít žadatel jiné, které ani nesdělí.
2. Žalovaná strana se ve věci nevyjádřila.
3. Jelikož žalobkyně požadovala„ smluvní poplatek“ do budoucna nad rámec jeho kapitalizace ke dni podání žaloby, a také další žalobní nároky nebyly posouzeny jako oprávněné, soud bez dalšího nevyhověl návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, a pokračoval v řízení. Soud nařídil jednání k projednání věci na den datum, na které se žalovaný bez omluvy nedostavil ani nepožádal o odročení jednání, ačkoli mu bylo předvolání řádně doručeno, soud proto věc projednal dle § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti žalovaného a z provedených důkazů dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.
4. Z mzdového výměru ze dne datum soud zjistil, že žalovaný doložil jako svůj příjem mzdu, kterou měl od datum stanovenu ve výši částka hrubého. Aniž by žalobkyně uvedla či doložila jakékoli údaje o osobních poměrech žalovaného, v případě svobodného a bezdětného žalovaného to, v poměrech roku 2019 znamenalo čistou mzdu ve výši částka.
5. Z fragmentu výpisu z účtu (pouze strana 3 a 6 ze 6) za období datum až datum, soud toliko zjistil, že žádný příjem v daném období na tento účet neobdržel, mezi vyšší výdaje patří pouze platba jméno příjmení ve výši 4 500 Kč bez bližšího určení, a dále je zřejmé, že datum odešla z účtu splátka jiného úvěru ve výši 551,66 Kč, ke dni datum si hradil pojistné na úrazové pojištění, a dále dne datum odeslal žalovaný tzv. ověřovací platbu 1 Kč dalšímu poskytovateli spotřebních úvěrů anonymizováno. Zůstatek účtu ke dni datum byl částka. Z takto neúplného přehledu za jedinou cca polovinu jednoho měsíce není možné získat ani přehled o příjmech a výdajích žalovaného celkově, natož o jejich pravidelnosti, nicméně je zřejmé, že před uzavíráním smlouvy o zápůjčce, která je předmětem tohoto řízení splácel i jiné závazky k poskytovatelům spotřebitelských úvěrů a současně ke konci účtovaného měsíce neměl žádný vyšší zůstatek finančních prostředků na účtu.
6. Z fragmentu sjetiny aplikace monitoru soud nezjistil nic. Žalobkyně sice uvedla, že z něho vyplývá, že byl kontrolován občanský průkaz, druhý doklad totožnosti, výpis z účtu, doklad o mzdě a nahrán účet k zaplacení žalované částky, ovšem soudu nezbývá než konstatovat, že z takto částečně vyfocené obrazovky není možné zjistit k věci samé vůbec nic.
7. Ze smlouvy o zápůjčce ze dne datum vč. obchodních podmínek (VOP) a dodatku číslo ze dne datum soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně měla v úmyslu uzavřít s žalovaným smlouvu dle parametrů, které uvádí žalobkyně, tj. poskytnout žalovanému částku ve výši 9 179 Kč, a to převodem na účet, který sdělil žalovaný – č.ú. číslo pod variabilní symbol, kterým má být uhrazena částka vystavitele dokladu předloženého žalovaným. Žalovaný měl vrátit částku zápůjčky navýšenou o poplatek ve výši 95 Kč v jedné splátce ve výši 9 274 Kč do dne datum. Dne datum měla být dodatkem smlouvy číslo prodloužena splatnost původní smlouvy o zápůjčce do dne datum, a současně sjednán poplatek za toto prodloužení ve výši 300 Kč a úrok celé zápůjčky 1 % denně po dobu prodloužení splatnosti (kapitalizováno částkou 2 850 Kč za 31 dní). Dle smlouvy a obchodních podmínek, které jsou její nedílnou součástí, mělo být dále sjednáno právo na smluvní pokutu 0,1 % denně z aktuální dlužné částky, a účelně vynaložené náklady ve výši 30 Kč denně za každý den prodlení a 150 Kč za upomínky účtované 5. a 10. den prodlení.
8. Z dokladu o bezhotovostní platbě ze dne datum bylo zjištěno, že tento dne předchůdce žalobkyně uhradil částku 9 179 Kč na č.ú. číslo pod variabilní symbol poznámkou půjčka číslo.
9. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum a obálky bylo zjištěno, že na žalobkyni byla postoupena pohledávka za osobou žalovanou, a té bylo postoupení oznámeno spolu s výzvou k zaplacení celé dlužné částky bez stanovení lhůty.
10. Po skutkové stránce soud z předložených listinných důkazů zjistil následující skutečnosti. Na žalobkyni byly postoupeny pohledávky za osobou žalovanou ze smlouvy o zápůjčce ze dne datum, obsahem této smlouvy je závazek právní předchůdkyně žalobkyně poskytnout žalovanému částku ve výši 9 179 Kč, a to převodem na účet, který sdělil žalovaný – č.ú. číslo pod variabilní symbol, kterým má být uhrazena částka vystavitele dokladu předloženého žalovaným. Žalovaný měl vrátit částku zápůjčky navýšenou o poplatek ve výši 95 Kč v jedné splátce ve výši 9 274 Kč do dne datum. Dne datum měla být dodatkem smlouvy číslo prodloužena splatnost původní smlouvy o zápůjčce do dne datum, a současně sjednán poplatek za toto prodloužení ve výši 300 Kč a úrok celé zápůjčky 1 % denně po dobu prodloužení splatnosti (kapitalizováno částkou 2 850 Kč za 31 dní). Dle smlouvy a obchodních podmínek, které jsou její nedílnou součástí, mělo být dále sjednáno právo na smluvní pokutu 0,1 % denně z aktuální dlužné částky, a účelně vynaložené náklady ve výši 30 Kč denně za každý den prodlení a 150 Kč za upomínky účtované 5. a 10. den prodlení. Dne datum byla částka z uvedené smlouvy skutečně poskytnuta. Právní předchůdce žalobkyně ověřoval úvěruschopnost žalované dotazy na žalovanou osobu, které konfrontoval s doklady předloženými, přičemž mohl ověřit toliko příjmy žalovaného ve výši částka měsíčně, a výdaje na další splátky poskytovatelům spotřebitelských úvěrů (za zjištěný fragment 11/ 2019 ve výši částka). Výdaje např. na bydlení ad. dále neověřoval, ostatně sám má za to, že je ověřit ani nelze. Žalobkyně oznámila postoupení pohledávky osobě žalované dopisem ze dne datum, který odeslala dne datum, a současně ji vyzvala k zaplacení celé dlužné částky bez stanovení lhůty (s tím, že postoupení pohledávky nemá vliv na plnění povinností). Z dalších předložených listin soud pro věc samou žádné podstatné skutečnosti nezjistil, když žalobkyně předložila pouze nečitelný fragment obrazovky počítače, a důkazy jako lustraci insolvenčního rejstříku, příjmení a REPI nepředložila ani v rámci svého doplnění ze dne datum ani na prvním soudním jednání po poučení ve smyslu § 118a odst. 1, resp. 3 o.s.ř. Soud neposkytl žalobkyni další lhůtu k doplnění, neboť byla již před samotným prvním jednáním ve věci samostatně vyzývána k doplnění tvrzení a důkazů ohledně kontroly úvěruschopnosti, a ani v rámci doplnění, ani k jednání samotnému nepředložila ani ty důkazy, kterých se sama dovolávala. Na jednání nepřišel zástupce žalobkyně z řad advokátů (který před vypravením rozsudku ostatně oznámil ukončení svého zastupování). Soud nevidí důvod poskytování další lhůty, když účastník byl vyzýván k doplnění již před soudním jednáním a ani na ně nepřišel řádně připraven splnit svou povinnost tvrzení a důkazní.
10. Po právní stránce soud věc posuzoval jako občanskoprávní vztah. Smlouvu účastníků soud posoudil dle § 2390 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, dále jen o.z.), na níž se vztahuje rovněž zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (dále jen„ ZSÚ“). Dle názoru soudu ovšem v daném případě žalobkyně neprokázala, že bylo postupováno s odbornou péčí při posouzení schopnosti žalované osoby splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Ze skutkových zjištění vyplývá, že žalobkyně počítala s příjmem ve výši částka a výdaji nad částku„ existenčního minima“, když měla za to, že žalovaný může„ ušetřit či platby o měsíc odložit především za donášku jídla a platby potravin“. Z provedených důkazů vyplývá, že před uzavřením smlouvy nebyl k dispozici žádný doklad ani za celý měsíc příjmů a výdajů žalovaného, a žalobkyně ani nesplnila povinnost důkazní k doložení tvrzení o tvrzené lustraci. Ostatně postoj žalobkyně byl především v tom, že ani nemá další povinnost a dokonce možnost kontrolovat více poměry žalovaného před poskytnutím spotřebitelského úvěru. S tímto postojem se soud ovšem neztotožňuje. Soud má za to, že ověřený příjem žalovaného ze mzdového výměru je ve výši částka čistého měsíčně. Soud sice souhlasí s žalobkyní, že na straně výdajů je možnost ověření složitější, ale pokud poskytovatel spotřebitelského úvěru ani nezjišťuje výdaje (alespoň pravidelné jako bydlení, další závazky apod.), pak je jeho povinnosti vycházet z částek jednak právními instituty předpisů veřejného práva (např. životní minimum jednotlivce spolu s normativními náklady na bydlení) a příp. tzv. statistika rodinných účtů, kterou vede a zveřejňuje Český statistický úřad, a která pro rok 2020 předpokládá výdaje žalovaného bez zbytných výdajů přesahující cca 10 tis. Kč. Soud netvrdí, že jde o jediný způsob, jak úvěruschopnost žadatelů ověřit, ovšem pokud žalovaný sám tvrdí výdaje v hrubém nepoměru k těmto pomocným kritériím, nebo dokonce poskytovatel úvěru rezignuje na faktické zjišťování poměrů žadatele, pak mu nezbývá než subsidiárně vyjít právě z těchto pomocných kritérií (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018; podrobněji níže). Jelikož v tomto případě bylo rezignováno na zjišťování a ověřování výdajů žalovaného, resp. žalobkyně má za to, že lze vycházet z příjmů nad rámec„ existenčního minima“ a ušetřit na splátku spotřebitelského úvěru z placení potravin, pak soud při jednoduché úvaze o zjištěných příjmech částka a výdajích cca částka a dalších na splátky (minimálně přes částka na jiný spotřebitelský úvěr a přes částka na úrazové pojištění, které jsou zjistitelné i z předloženého fragmentu výpisu z účtu) nemůže než konstatovat, že ze zjištěných skutečnosti nemohl mít poskytovatel spotřebitelského úvěru za to, že může žalovaný jednorázově uhradit k datum částku přesahující 9 000 Kč. Tím méně po„ odložení splatnosti“ na den datum částku přesahující 12 000 Kč, přičemž změna smlouvy ke dni uzavření dodatku číslo je zjevně tak podstatná (s ohledem na sjednání úročení 1 % denně), že i jejímu uzavření mělo předcházet nové ověření schopnosti žalovaného splácet. Nelze proto s odbornou péčí poskytovatele úvěru předpokládat, že na jeho úvěr žadatel z takto nízkých příjmů splácet může a bude. Na uvedeném nemůže ničeho změnit ani subjektivní přesvědčení žalobkyně, že soudem uvedený postup zákon nepředpokládá, že u částek do 10 000 Kč„ jsou podmínky měkčí“, převážná část posouzení je na samotném žadateli, a příjmy a především výdaje v podstatě ani ověřit nelze. Soud odkazuje nejen na uvedené, ale také na níže uvedený přehled konstantní judikatury vyšších soudů. Ověření tvrzeného příjmu a výdajů žadatele o spotřebitelský úvěr je bazálním minimem, které je možné a nezbytné po poskytovateli spotřebitelského úvěru požadovat v procesu tzv. ověření úvěruschopnosti (§ 86 ZSÚ). Jakýkoli další postup jednoduchého nominálního odčítání nebo složitých skóringových modelů nemůže mít průkazného výsledku, pokud je do něj na počátku dosazen nijak nepodložený příjem či výdaje žadatele o spotřebitelský úvěr.
11. Soud odkazuje na již ustálenou rozhodovací praxi vyšších soudů. V rozsudku č. j. 1 As 30/2015-39 ze dne 1. 4. 2015 Nejvyšší správní soud mj. konstatoval, že„ součástí odborné péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je také posouzení rozhodujících listin a vynaložení patřičného úsilí, podloženého odborností a profesionalitou, aby byly zjištěny všechny potřebné skutečnosti v nezbytném rozsahu. Proto je nutno dovodit také požadavek na doložení tvrzení dlužníka o jeho majetkových poměrech. Samotné ničím nedoložené prohlášení spotřebitele nemůže vést k řádnému prověření jeho schopnosti splácet úvěr, neboť se jedná o situace, kdy by osoba jednající s odbornou péčí měla a mohla mít pochybnosti o pravdivosti tvrzených skutečností.“. Dále uvedl, že„ je třeba si uvědomit, že zákon o spotřebitelském úvěru klade velký důraz na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním, které je v současnosti závažným společenským problémem, jehož řešení patrně nelze ponechat pouze na odpovědnosti samotných dlužníků. K řešení tohoto problému tak mají věřitelé přispět tím, že budou před uzavřením úvěrových smluv pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet, a eliminovat tak možné tendence spotřebitelů zkreslovat své majetkové poměry ve snaze získat spotřebitelský úvěr, bez ohledu na předchozí uvážení o svých schopnostech jej splácet. Jedná se tedy o právní úpravu orientovanou na ochranu spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany, která s sebou nese naopak větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele - zde poskytovatele spotřebitelského úvěru. V rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018 Nejvyšší soud České republiky mj. uvedl, že„ věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků.“. V nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne datum Ústavní soud mj. uvedl, že„ nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.“ V tomtéž nálezu Ústavní soud dovozuje, že výše uvedenou judikaturu lze aplikovat i na § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, kdy pro účely tohoto výkladu lze vycházet z toho, že se právní úprava nezměnila bez ohledu na aplikaci ZSÚ z roku 2010 nebo z roku 2016.
12. Žalobkyně byla v uvedeném rozsahu ohledně nedoložení řádně ověřené schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr poučena na prvním jednání ve věci ve smyslu § 118a odst. 1, resp. 3 o.s.ř. Ovšem ani na základě tohoto poučení již svá skutková tvrzení ani označené důkazy nedoplnila. Ze shora vylíčeného je zřejmé, že žalobkyně neprokázala, že by byly ověřeny příjmy žalovaného převyšující jeho výdaje, a proto nemohla řádně ověřit schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr s předpokládanou splátkou přesahující 9 000 Kč, resp. 12 000 Kč jednorázově. Jelikož žalobkyně v tomto směru ani nedoplnila tvrzení a důkazy ve smyslu poučení dle § 118a odst. 1 resp. 3 o.s.ř., které jí bylo poskytnuto na prvním jednání ve věci, soudu nezbývá než konstatovat, že žalobkyně neprokázala, že řádně postupovala pro ověření úvěruschopnosti ve smyslu § 86 odst. 2 ZSÚ. Smlouvu o zápůjčce proto soud ve smyslu § 87 ZSÚ posoudil jako absolutně neplatnou, neboť narušuje veřejný pořádek tím, že nebyla splněna veřejnoprávní povinnost žalobkyně. Vyplacená částka žalované osobě tak byla vyplacena bez právního důvodu, a mezi účastníky vznikl vztah z bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 odst. 2 o.z. Žalovaná osoba je proto povinna vydat bezdůvodné obohacení odpovídající vyplacené částce žalobkyní (§ 2991 odst. 1 o.z.), a to dle ust. § 1958 odst. 2 o.z. prvního dne poté, kdy byla o plnění věřitelem požádána. Od následujícího dne je tak žalovaná v prodlení (§ 1968 o.z.) a je povinna hradit žalobkyni úrok z prodlení (§ 1970 o.z.) ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (srov. shora). Soud proto žalované uložil uhradit žalobkyni vedle dlužné částky (9 179 Kč) i zákonný úrok z prodlení z dlužné částky (okamžitě tj.) ode dne doručení výzvy ze dne datum, doručené žalované osobě dne číslo ve smyslu § 573 o.z. Soud proto podle těchto ustanovení žalobě ve shora uvedeném rozsahu vyhověl (bod I. výroku), a naopak v rozsahu ostatních uplatněných nároků z neplatné smlouvy zamítl (bod II. výroku).
12. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř., když žalovaná osoba byla v řízení poměrně úspěšnější, ale ze spisu se nepodává, že by jí jakékoli náklady vznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Ústí nad Labem.
Nesplní-li povinný dobrovolně rozsudkem uložené povinnosti, může se oprávněný domáhat nařízení soudního výkonu rozhodnutí nebo exekuce.