Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
16 C 388/2021-42
Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudkyní Mgr. Renátou Pešlovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
pro 22 806,85 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 12 000 Kč s úrokem z prodlení z této částky za dobu od 9. 2. 2021 do zaplacení ve výši 8,25 % ročně, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se zamítá co do částky 10 806,85 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení
ve výši 2 275 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2 832,33 Kč, zákonného úroku
z prodlení z částky 12 000 Kč za dobu od 19. 12. 2020 do 8. 2. 2021, úroku ve výši 29 % ročně z částky 12 000 Kč za dobu od 19. 12. 2020 do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 12 000 Kč s úrokem z prodlení z této částky za dobu od 9. 2. 2021 do zaplacení ve výši 8,25 % ročně, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se zamítá co do částky 10 806,85 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 2 275 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2 832,33 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 12 000 Kč za dobu od 19. 12. 2020 do 8. 2. 2021, úroku ve výši 29 % ročně z částky 12 000 Kč za dobu od 19. 12. 2020 do zaplacení.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobkyně se žalobou domáhala, aby žalovaná byla zavázána zaplatit jí částku 22 806,85 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 832,33 Kč, kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 2 275 Kč, úrokem ve výši 29 % ročně z dlužné jistiny ve výši 12 000 Kč od 19. 12. 2020
do zaplacení, úrokem z prodlení v zákonné výši 9,75 % ročně z dlužné jistiny ve výši 12 000 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, s odůvodněním, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společností právnická osoba, IČO (dále jen právní předchůdkyně žalobkyně)
a žalovanou byla dne 5. 1. 2019 uzavřena smlouva o zápůjčce číslo (dále též jako smlouva), na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované zápůjčku ve výši 14 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala splácet spolu se sjednaným úrokem a poplatkem v pravidelných týdenních splátkách po 439 Kč splatných tak, že splatnost poslední splátky byla na den 29. 2. 2020. Nedílnou součástí smlouvy o zápůjčce jsou smluvní podmínky. Žalovaná v rozporu se smlouvou nehradila splátky řádně a včas, čímž se dostala do prodlení s úhradou dluhu. Poslední splátka byla uhrazena dne 11. 1. 2019, žalovaná uhradila celkem 2 000 Kč. Pohledávka byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020. Žalobkyně zaslala žalované předžalobní výzvu k plnění, na kterou však žalovaná nereagovala a ničeho neuhradila.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, jednání se nezúčastnila, ačkoliv byla řádně a včas předvolána. Žalovaná se z účasti u jednání neomluvila, ani nepožádala o odročení jednání, soud proto v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“) ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované.
3. Z jednotlivých dále uvedených listinných důkazů soud učinil následující dílčí zjištění. Ve smlouvě o postoupení pohledávek datované dnem 18. 12. 2020 se společnost právnická osoba, IČO, sídlem adresa, PSČ obec, jako postupitel a žalobkyně jako postupník dohodli (čl. I. smlouvy), že postupitel postoupí za podmínek stanovených smlouvou nezajištěné pohledávky vzniklé ze smlouvy o půjčce anebo smluv o zápůjčce specifikované v příloze číslo smlouvy, které uzavřel postupitel jako věřitel se svými zákazníky jako dlužníky, v čl. II. odst. 3 smlouvy si smluvní strany sjednaly, že k postoupení pohledávek dojde okamžikem podpisu smlouvy oběma smluvními stranami, smlouva je podepsána za obě smluvní strany, za žalobkyni statutární ředitelkou Ing. jméno příjmení, která byla oprávněna jednat za žalobkyni, jak bylo zjištěno z výpisu z obchodního rejstříku ze dne 7. 6. 2018. V příloze smlouvy je specifikována pohledávka za žalovanou (označené jménem, příjmením) uvedením čísla smlouvy (číslo) pod položkou č. 5372. V dopise„ Oznámení o postoupení pohledávek“ ze dne 6. 1. 2021, který byl dle připojeného podacího lístku odeslán dne 25. 1. 2021, oznamuje právní předchůdkyně žalobkyně žalované postoupení pohledávek ze smlouvy
o zápůjčce číslo na nového věřitele, žalobkyni, a současně jí vyzývá k úhradě dluhu do deseti dnů od doručení oznámení. Ze smlouvy o zápůjčce číslo soud zjistil, že smlouva byla uzavřena dne 5. 1. 2019 mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou,
ve smlouvě si smluvní strany sjednaly, že právní předchůdkyně poskytne žalované částku 14 000 Kč, a žalovaná se zavazuje zaplatit za poskytnutí zápůjčky poplatek ve výši 12 283 Kč, přičemž poplatek je vypočten jako součet úroku stanoveného pevnou částkou, poplatku
za administrativní činnost a poplatku za hotovostní režim splátek, to vše v 60 týdenních splátkách, ve výši 439, resp. poslední splátka ve výši 382 Kč, když první splátku je povinna žalovaná zaplatit 7. kalendářní den od data uzavření smlouvy a každou následující splátku až
do předposlední vždy nejpozději do konce dalšího následujícího týdenního období. Ve smlouvě je uvedeno, že žalovaná podpisem smlouvy potvrzuje, že přijala v hotovosti celou výše uvedenou částku zápůjčky. Z tabulky umoření ke smlouvě číslo má soud za prokázáno, že žalovaná celkem na pohledávky dle uvedené smlouvy uhradila 2 000 Kč. Žalobkyně k prokázání toho, že právní předchůdkyně žalobkyně posuzovala, před uzavřením smluv, úvěruschopnost žalované předložila zákaznickou kartu ze dne 5. 1. 2019. V zákaznické kartě podepsané žalovanou
a osobou oprávněnou jednat za právní předchůdkyni žalobkyně dne 5. 1. 2019 je uvedeno, že žalovaná žádá o poskytnutí zápůjčky ve výši 20 000 Kč, ohledně majetkových a osobních poměrů je formou zaškrtnutí předtištěné varianty uvedeno, že žalovaná je svobodná, její dosažené vzdělání je učňovské, má 2 vyživovací povinnosti. Druh bydlení – nájemník. Ohledně zaměstnání je zaškrtnuto políčko plný pracovní úvazek s pracovním zařazením pomocná síla
u zaměstnavatele Scolarest spol. s r. o. s čistým měsíčním příjmem 9 754 Kč. V oddílu„ finanční údaje“ je vyplněno, že čistý příjem žadatele je 9 754, další čisté příjmy domácnosti 28 000, běžné měsíční výdaje jsou uvedeny jako externí splátky zápůjček dle žadatele s vyplněným„ 0“ a interní splátky PF s vyplněným„ 0“, dále je vyplněna kolonka odhadované měsíční výdaje s vyplněnou částkou 6 300. Uvedené údaje měly být ověřeny dle pracovní smlouvy („ od 9. 11. 2018“), 2 výplatních pásek („ 11, 12/ 2018“), 2 výpisů z bankovního účtu („ 11, 12/ 2018“). Žalobkyně dále předložila výplatní lístky za období 11/ 2018, 12/ 2018, ze kterých bylo zjištěno, že žalovaná v měsíci listopad 2018 pobírala od zaměstnavatele Scolarest čistou mzdu ve výši 9 520 Kč,
a v měsíci prosinci 2018 čistou mzdu ve výši 9 988 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovanou výzvou vyhotovenou zástupcem žalobkyně ze dne 28. 6. 2021 k uhrazení pohledávky ze smlouvy
o zápůjčce číslo do 13. 7. 2021 s upozorněním, že nebude-li dluh uhrazen, budou pohledávky vymáhány soudní cestou, dle připojeného podacího lístku byla výzva odeslána prostřednictvím České pošty s. p. dne 28. 6. 2021.
4. Uvedená dílčí skutková zjištění jsou závěrem o skutkovém stavu.
5. S ohledem na shora uvedená skutková zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o zápůjčce
ve smyslu ust. § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), podle kterého přenechá-li zapůjčitel (právní předchůdkyně žalobkyně) vydlužiteli (žalované) zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce, při peněžité zápůjčce lze sjednat úroky. Na tuto smlouvu v plném rozsahu dopadá regulace stanovená zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 4. 1. 2019 do 23. 4. 2020 (dále jen„ ZoSÚ“), neboť žalovaná uzavírala tuto smlouvu v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.), když jednala mimo rámec své podnikatelské činnosti,
a právní předchůdkyně žalobkyně v postavení podnikatele (§ 420 o. z.) a smlouva naplňuje znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu § 2 odst. 1 ZoSÚ. Na právní předchůdkyni žalobkyně jako poskytovatele spotřebitelského úvěru se tak vztahovala povinnost podle ust. § 86 odst. 1 a 2 věty první ZoSÚ, posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné,
z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů
a poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2).
6. Podle § 87 odst. 1 věta prvá a třetí ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
7. Posouzení úvěruschopnosti, tj. závěr, že spotřebitel bude schopen splácet poskytnutý úvěr, s odbornou péčí, musí zahrnovat posouzení příjmů a výdajů, zahrnující výdaje zejména na bydlení a výši splátek případných dalších závazků žadatele o úvěr, a není dostačující se ohledně těchto zásadních údajů spolehnout pouze na prohlášení žadatele o úvěr, poskytovatel úvěru je musí ověřit z jiných zdrojů. Soud má za to, že předloženými listinnými důkazy žalobkyně neprokázala, že by došlo ke skutečnému prověření úvěruschopnosti žalované, předložené„ karty klienta“ plní (navíc jen částečně) tuto povinnost neúplně a toliko formálně, nepostačuje k naplnění účelu zákona, jak jí vyložil Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015 sp.zn. 1 As 30/2015 (dostupné na www.nssoud.cz) a návazně taktéž Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18 (dostupné na www.usoud.cz), podle nichž se má odbornou péčí na mysli vysoce kvalifikovaná činnost profesionála v příslušném oboru, při níž plní všechny povinnosti stanovené zákonem a současně jedná čestně, spravedlivě, v souladu se zásadami dobré víry a v nejlepším zájmu dlužníka. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru je tak možno považovat jen takovou obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr (žalovanou), nýbrž tyto také s odbornou péčí prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat.
8. V projednávané věci dospěl soud k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně jakožto profesionál v oblasti poskytování spotřebitelských zápůjček a úvěrů nedostála své povinnosti s odbornou péčí prověřit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalované jako spotřebitele. Z předložených důkazů vyplývá, že byly ověřovány pouze příjmy žalované nikoli výdaje, ty jsou navíc uvedeny jen souhrnnou částkou, v odhadované výši. Při uzavření smlouvy ze dne 5. 1. 2019 právní předchůdkyně žalobkyně vyšla z nijak nestrukturované částky výdajů, kteréžto byly navíc pouze odhadnuty a k prokázání jejich skutečné výše nebyly předloženy žádné podklady. Pokud je uvedeno, že žalovaná bydlí v nájmu, tak by objektivní zjištění alespoň skutečných nákladů na bydlení nebylo spojeno s nepřiměřeným obtížemi, např. předložením nájemní smlouvy. Navíc příjem v zásadní výši spočívající v dalších čistých příjmech domácnosti ve výši 28 000 Kč není specifikován zdrojem, typem příjmu, a z uvedených dokumentů, dle kterých měly být příjmy ověřeny, nevyplývá, že by tento příjem byl právní předchůdkyní žalobkyně ověřován. Jestliže žalobkyně nedoložila listiny, na základě kterých měly být údaje ověřeny (ačkoli k jejich doložení byla soudem s náležitým poučením dle § 118a odst. 3 o. s. ř. vyzvána), a je povinností poskytovatele úvěru tyto dokumenty uchovávat, dle § 78 odst. 1, odst 2. písm. b) ZoSÚ, soud došel k závěru, že příjmy a výdaje nebyly řádně ověřeny a současně bylo jejich ověření v souladu s výkonem odborné péče na místě. Žalobkyně při určení částky, se kterou žalovaná disponuje po uhrazení měsíčních nákladů a ze které může hradit splátky, vyšla z nedostatečně zjištěných
a ověřených údajů. Soud proto dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně neposoudila úvěruschopnost žalované s odbornou péčí, tedy poskytla žalované jako spotřebiteli úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou prvou, což je dle ust. § 87 odst. 1 věty prvé ZoSÚ stíháno sankcí neplatnosti smlouvy. Soud si je vědom že, zákon o spotřebitelském úvěru ve znění účinném ke dni uzavření předmětných smluv stanovoval ve větě druhé předmětného ustanovení, že námitku neplatnosti může spotřebitel uplatnit v tříleté promlčecí lhůtě, což vyvolávalo interpretační potíže, zda soud může k neplatnosti přihlédnout i v případech, že námitka není spotřebitelem vznesena. Tato otázka však již byla judikatorně vyřešena, a to
i v návaznosti na rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. března 2020, OPR- Finance s.r.o. v. GK., ve věci C -679/18, tak, že soud musí z úřední povinnosti posoudit, zda došlo k řádnému posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatelem úvěru. Soud proto dospěl k závěru, že porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet úvěr, je možno považovat za jednání, které odporuje zákonu (neboť povinnost je stanovena § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru), způsobující neplatnost právního jednání dle § 580 o.z. Soud tak vyšel z toho, že postup poskytovatele úvěru v rozporu s § 86 ZoSÚ je jednáním, které je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání a podle § 588 o. z. se k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží i bez návrhu, jinak by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak
z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak v úrovni informovanosti, pozitivním zásahem ze strany soudu.
9. Je-li smlouva o zápůjčce uzavřená mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou absolutně neplatná ve smyslu ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ, a to pro porušení povinnosti zapůjčitele řádně před uzavřením spotřebitelské smlouvy posoudit úvěruschopnost žalované jako spotřebitele, avšak současně bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla podle neplatné smlouvy žalované 14 000 Kč, vznikla žalované povinnost vrátit žalobkyni jistinu dle § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ, jiné povinnosti jí z neplatné smlouvy nevznikly. Na tuto jistinu je pak nutno započíst to, co žalovaná již podle smlouvy právní předchůdkyni žalobkyně, resp. žalobkyni, zaplatila, což byla podle tvrzení žalobkyně, které žalovaná nerozporovala, částka 2 000 Kč na smlouvu, když ust. § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ představuje speciální úpravu povinností spotřebitele z neplatné smlouvy o spotřebitelské zápůjčce či úvěru k úpravě nároků z bezdůvodného obohacení dle § 2993 o. z. Soud tak došel k závěru, že žaloba je důvodná co do částky 12 000 Kč jako neuhrazeného zůstatku na jistině dle smlouvy, a proto žalovanou zavázal k úhradě této částky. Soud musel současně určit i počátek splatnosti povinnosti vrátit poskytnutou jistinu, když vyšel z toho, že žalovaná byla dopisem odeslaným dne 25. 1. 2021, vyzvána k úhradě dluhu do deseti dnů od doručení, proti tomu žalovaná nikterak nebrojila, v řízení netvrdila, natož aby prokázala skutečnosti rozhodné pro určení jiné splatnosti dluhu. Při aplikaci domněnky dojití obsažené v § 573 o. z. je pak nutno dojít k závěru, lhůta k plnění stanovená v dopise uplynula dne 8. 2. 2021 a ode dne následujícího je žalovaná v prodlení, proto soud přiznal žalobkyni podle § 1970 o. z. rovněž nárok na úrok z prodlení z přiznané částky, úroky byly žalobkyni přiznány ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Za dobu předchozí byly úroky z prodlení zamítnuty. Rovněž byla jako nedůvodná zamítnuta žaloba co do nároků, které mají původ v absolutně neplatné smlouvě (poplatek za zápůjčku).
10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků řízení nepřiznal náhradu nákladů řízení, neboť žalobkyně nebyla úspěšná (se zohledněním výše příslušenství ke dni rozhodnutí soudu) co do více než poloviny požadovaného nároku a žalované dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení prostřednictvím Okresního soudu v Karviné ke Krajskému soudu v Ostravě.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu nebo nařízení exekuce.