Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

6 C 153/2022-172

Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Homolovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 314 160,80 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 314 160,80 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 13 999,47 Kč, úrokem ve výši 11,9 % ročně z částky 313 592,34 Kč od 26. 2. 2020 do zaplacení, kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 32 305,92 Kč a úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 313 592,34 Kč od 26. 2. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni k rukám právního zástupce žalobkyně náklady řízení ve výši 75 953 Kč.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 314 160,80 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 13 999,47 Kč, úrokem ve výši 11,9 % ročně z částky 313 592,34 Kč od 26. 2. 2020 do zaplacení, kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 32 305,92 Kč a úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 313 592,34 Kč od 26. 2. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni k rukám právního zástupce žalobkyně náklady řízení ve výši 75 953 Kč.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 6. 5. 2020 domáhala po žalovaném zaplacení částky 314 160,80 Kč s příslušenstvím, a to z titulu smlouvy o úvěru č. 223350390 ze dne 29. 6. 2017, kterou žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně, právnická osoba (dále jen právní předchůdce žalobkyně“), a na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 350 000 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky, produktové podmínky a sazebník poplatků. Strany se ve smlouvě dohodly, že úvěr bude úročen sazbou 11,9 % ročně. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splatit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 6 708,75 Kč. Žalovaný se dostal do prodlení se splácením, a proto právní předchůdce žalobkyně v souladu s produktovými podmínkami přistoupil k zesplatnění celé úvěrové pohledávky, o čemž byl žalovaný vyrozuměn dopisem ze dne 13. 11. 2018. Pohledávka za žalovaným byla na žalobkyni postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 2. 2020, o čemž byl žalovaný vyrozuměn dopisem ze dne 28. 2. 2020. Žalovaný na splacení dluhu nic nezaplatil ani později, přestože byl k tomu žalobkyní vyzván předžalobní výzvou ze dne 28. 2. 2020.

2. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 12. 1. 2022, č. j. -57, byl žalovanému ustanoven opatrovník. Následně byl spis postoupen podepsanému soudu, který usnesením ze dne 15. 8. 2022, č. j. -79, ustanovení opatrovníka zrušil. Ještě předtím ustanovený opatrovník podal za žalovaného vyjádření k věci samé, v němž jednak namítl nedostatek pravomoci českých soudů s poukazem na skutečnost, že žalovaný je slovenským státním příslušníkem, a dále námitku místní příslušnosti, jednak označil smlouvu o úvěru za neplatné právní jednání podle , o spotřebitelském úvěru, neboť před poskytnutím úvěru nebyla řádně posouzena úvěruschopnost žalovaného.

3. Žalobkyně v replice ze dne 29. 3. 2022 k tvrzení o nedostatečném posouzení úvěruschopnosti žalovaného uvedla, že právní předchůdce žalobkyně vycházel z informací poskytnutých žalovaným v žádosti, jako jsou např. informace o rodinné stavu, druhu bydlení, dosaženém vzdělání, pracovních poměrech, výši příjmu, který uvedl ve výši 46 008 Kč, kdy tuto skutečnost si právní předchůdce žalobce následně ověřil potvrzením o výši příjmu. Dále v žádosti uvedl, že nemá žádné jiné měsíční splátky, ani srážky ze mzdy. V rámci posouzení úvěruschopnosti pak právní předchůdce žalobkyně ověřil dostupné informace v interních a externích databázích, zejména bankovním a nebankovním registru klientských informací, insolvenčním rejstříku a databázi MVČR.

4. S ohledem na námitku nedostatku pravomoci vznesenou žalovaným se soud nejprve zabýval posouzením této otázky a dospěl k závěru, že v této projednávané věci je dána pravomoc českých soudů. V daném případě byl poskytnut žalovanému zčásti bezúčelový úvěr a zčásti úvěr určený ke splacení dřívějších závazků žalovaného u právního předchůdce žalobkyně. Nejednalo se tedy o úvěr čerpaný za účelem nákupu movitých věcí. Ustanovení čl. 17 až 19 (oddíl 4.) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech („ Brusel I bis“), proto nelze použít a příslušnost je třeba posuzovat podle čl. 7. Soud proto určil svoji příslušnost podle čl. 7 odst. 1 písm. b) odrážky druhé nařízení Brusel I bis, když místem, kde byly služby podle smlouvy poskytnuty, je území České republiky, čímž je založena mezinárodní příslušnost zdejšího soudu.

5. Z listin předložených žalobkyní učinil soud následující skutková zjištění. Ze smlouvy o úvěru s pojištěním schopnosti splácet ze dne 29. 6. 2017 a formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně se zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 350 000 Kč a žalovaný se ve smlouvě zavázal poskytnutý úvěr splatit spolu ve splátkách po 6 708,75 Kč měsíčně, splatných do 11. dne v měsíci počínaje dnem 11. 7. 2017 (článek II. odst. 3. smlouvy). Úrok byl sjednán ve výši 11,9 % ročně. Podle článku IV. odst. 10. smlouvy se považuje za porušení smlouvy, ocitne-li se klient v prodlení se splněním jakékoliv pohledávky banky. Z článku IV. odst. 11. smlouvy vyplývá oprávnění prohlásit dluhy klienta vůči bance za ihned splatné, pokud nastane některý z případů porušení smlouvy. Před uzavřením smlouvy o úvěru byla právním předchůdcem žalobkyně prověřena úvěruschopnost žalovaného, jak plyne zejména z žádosti o úvěr ze dne 22. 6. 2017, kde žalovaný uvedl výši svého čistého měsíčního příjmu, který doložil potvrzením ze dne 9. 6. 2017. Z oznámení o prohlášení úvěru za splatný ze dne 13. 11. 2018 bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně prohlásil celý úvěr za splatný ke dni 13. 11. 2018. K tomuto dni dlužil žalovaný na jistině částku 313 592,34 Kč, na úrocích 13 999,47 Kč, na úroku z prodlení 321 Kč a dále dlužné poplatky za vedení úvěrového účtu a náklady upomínání celkem ve výši 2 496 Kč. Z výpisu z úvěrového účtu vyplývá zjištění, že žalovaný se dostával do prodlení se splácením, když splátku úvěru buď nezaplatil vůbec nebo zaplatil jen její část. Z výpisu ze dne 20. 2. 2020 dále soud zjistil výši úroku a úroku z prodlení v době postoupení pohledávky. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 2. 2020, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 28. 2. 2020 a poštovního podacího archu má soud za prokázané postoupení předmětné pohledávky za žalovaným na žalobkyni. Z výzvy k úhradě ze dne 31. 3. 2020 a poštovního podacího archu bylo zjištěno, že žalovaný byl touto výzvou, která mu byla odeslána na poslední známou adresu, tj. adresu uvedenou ve smlouvě o úvěru, s dostatečným předstihem před podáním žaloby k soudu vyzván k úhradě dlužné částky žalobkyni.

6. Na základě provedeného dokazování soud zjistil následující skutkový stav věci. Žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně smlouvu o úvěru, na jejímž základě mu byl poskytnut úvěr ve výši 350 000 Kč. Před uzavřením smlouvy o úvěru byla právním předchůdcem žalobkyně řádně prověřena úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný poskytnutý úvěr řádně nesplácel, a proto právní předchůdce žalobkyně využil svého oprávnění podle článku IV. odst. 11. smlouvy a prohlásil celý úvěr za splatný ke dni 13. 11. 2018. Ke dni zesplatnění úvěru dluh žalovaného na jistině činil 313 592,34 Kč. Následně došlo k postoupení předmětné pohledávky za žalovaným na žalobkyni, o čemž byl žalovaný vyrozuměn oznámením o postoupení pohledávky ze dne 28. 2. 2020. Žalovaný na svůj dluh vůči žalobkyni dále nic nezaplatil, přestože s dostatečným předstihem před podáním žaloby byl žalobkyní vyzván k úhradě celé dlužné částky s příslušenstvím. Tomuto tvrzení žalobkyně žalovaný neodporoval.

7. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že podaná žaloba je důvodná. Nárok žalobkyně na zaplacení žalované jistiny a smluvního úroku vyplývá z výše uvedené smlouvy o úvěru uzavřené podle a násl. , v pl. znění (dále jen„ o. z.“), ve spojení se , o spotřebitelském úvěru. Dále vznikl žalobkyni nárok na zaplacení požadovaných úroků z prodlení, a to v souladu s  o. z. a s , když ode dne následujícího po zesplatnění úvěru se žalovaný dostal do prodlení se zaplacením celé dlužné částky. Žalobkyně je ve sporu aktivně legitimována na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 2. 2020 uzavřené v souladu s  a násl. o. z. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem II. tohoto rozsudku podle a tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, právo na náhradu nákladů řízení ve výši 75 953 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 12 567 Kč a nákladů zastoupení advokátem, jemuž náleží odměna stanovená dle ., a , d), g) , advokátního tarifu (dále jen„ a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 314 160,80 Kč za pět úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, žaloba, vyjádření ze dne 29. 3. 2022 a účast u jednání dne 3. 3. 2023) po 9 580 Kč, náhrada hotových výdajů za uvedených pět úkonů po 300 Kč dle a. t., náhrada za promeškaný čas ve výši 600 Kč za celkem šest půlhodin po 100 Kč podle a. t., cestovné ve výši 2 385,20 Kč (na trase z Prahy do Žďáru n. S. a zpět v délce 304 km při doložené spotřebě paliva 6,0 l na 100 km, ceně paliva ve výši 44,10 Kč za litr a sazbě základní náhrady za používání silničních motorových vozidel za 1 km jízdy ve výši 5,20 Kč dle ) a náhrada DPH 21 % z odměny, náhrady hotových výdajů, náhrady za promeškaný čas a cestovného, tj. ve výši 4 378,50 Kč. K vyčíslení cestového soud dodává, že při určení spotřeby pohonných hmot vyšel z údaje o spotřebě pro kombinovaný provoz podle norem Evropské unie 6,0 l /100 km (nikoliv z aritmetického průměru).

9. Žalovaný je povinen uložené povinnosti splnit do tří dnů od právní moci rozsudku ( ). Podle je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem řádně a včas splněna, lze se jejího plnění domáhat exekučním návrhem nebo návrhem na soudní výkon rozhodnutí.