Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (3)No categories available
9 C 195/2022-69
Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní Mgr. Evou Hankovou ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o: stanovení vyživovací povinnosti
takto:
I. Žalovaná je s účinností od datum povinna přispívat na výživu žalobce částkou 3 000 Kč měsíčně, která je splatná vždy do každého 15. dne v měsíci předem k rukám žalobce.
II. Dlužné výživné za dobu od datum do datum ve výši 30 000 Kč je žalovaná povinna zaplatit žalobci v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 000 Kč měsíčně vždy k 15. dni kalendářního měsíce až do úplného zaplacení, a to počínaje kalendářním měsícem, následujícím po právní moci tohoto rozhodnutí, pod ztrátou výhody splátek.
III. Žaloba se v části, aby žalovaná byla povinna přispívat žalobci na jeho výživu částku 1 000 Kč měsíčně počínaje dnem datum, zamítá.
IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
V. Stát nemá proti žalobci právo na náhradu nákladů řízení.
VI. Žalovaná je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu ve Frýdku-Místku na náhradě nákladů řízení 75 % částky, která bude určena v samostatném rozhodnutí.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je s účinností od [datum] povinna přispívat na výživu žalobce částkou 3 000 Kč měsíčně, která je splatná vždy do každého 15. dne v měsíci předem k rukám žalobce. II. Dlužné výživné za dobu od [datum] do [datum] ve výši 30 000 Kč je žalovaná povinna zaplatit žalobci v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 000 Kč měsíčně vždy k 15. dni kalendářního měsíce až do úplného zaplacení, a to počínaje kalendářním měsícem, následujícím po právní moci tohoto rozhodnutí, pod ztrátou výhody splátek. III. Žaloba se v části, aby žalovaná byla povinna přispívat žalobci na jeho výživu částku 1 000 Kč měsíčně počínaje dnem [datum], zamítá. IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. V. Stát nemá proti žalobci právo na náhradu nákladů řízení. VI. Žalovaná je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu ve Frýdku-Místku na náhradě nákladů řízení 75 % částky, která bude určena v samostatném rozhodnutí.
1. Žalobce se podanou žalobou domáhal stanovení výživného na jeho osobu ze strany jeho matky (žalované) s tím, že by se mělo jednat o částku 4 000 Kč měsíčně s účinností od datum, když od tohoto měsíce nežije s žalovanou v jedné domácnosti a bydlí u rodičů přítelkyně. Ke svým poměrům uvedl, že v květnu rok složil maturitní zkoušku na střední škole v obec a nyní byl přijat ke studiu na Univerzitu jméno příjmení ve obec Náklady spojené se studiem má takové, že za ubytování hradí 4 200 Kč měsíčně, nakoupil učebnice za 2 000 Kč, dojíždění ho vyjde na 500 Kč a za telefon hradí také 500 Kč, jelikož trpí na akné, nakupuje si měsíčně kosmetiku za 700 Kč. Rodiče jeho partnerky měsíčně na bydlení hradí 7 500Kč, po něm nic nechtějí a finančně mu naopak vypomáhají a hradí náklady na ubytování na kolejích a další výdaje. Ze strany jeho otce je mu hrazeno 3 000 Kč měsíčně a dále 500 Kč jako kapesné. S žalovanou se aktuálně nestýká.
2. Žalovaná s žalobou nesouhlasila, protože žalovaný se od nich odstěhoval v červnu rok do bytu rodičů své partnerky. Ona je zaměstnaná ve právnická osoba a její manžel ve právnická osoba anonymizováno, spolu bydlí v bytě 3+1, kde náklady činí 15 000 Kč. Sama je aktuálně na nemocenské se skřípnutým nervem. Má vyživovací povinnost ke dvěma nezletilým dětem, a to jméno celé jméno žalobce, který studuje na střední škole, a jméno příjmení, která navštěvuje základní školu. Má za to, že ve věku 20 let by se měl žalobce postarat sám o sebe a pokud nemá na studium na vysoké škole, ať jde do práce. Žalobce vždycky měl, co chtěl, měl jejich podporu. Dodala, že od května rok jsou s manželem v insolvenci a insolvenční správce jí strhává 3 300 Kč měsíčně. Pokud by jí výživné stanoveno bylo, navrhovala, aby se jednalo o částku 2 000 Kč až maximálně 2 500 Kč.
3. V průběhu nařízeného jednání soud provedl dokazování, následně důkazy následně hodnotil podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu věci.
4. Žalobce je synem žalované a je mu 20 let. S účinností od datum dosud je žalovaný studentem 1. ročníku Univerzity jméno příjmení ve obec, kde studuje v prezenční formě bakalářský obor (potvzení z č. l. 6). Žalobce je ve obec ubytován na kolejích a za to měsíčně hradí částku 4 200 Kč (smlouva o ubytování a přehled plateb č. l. 34-38). Platby na ubytování v měsících září a říjen rok zaslala paní jméno příjmení (č. l. 38v-39). Žalobce na svou osobu pobírá příspěvek na dítě, a to s účinností od datum, ve výši 880 Kč měsíčně (oznámení Úřadu práce ČR č. l. 48). O výživném k žalobci bylo naposledy rozhodnuto rozsudkem název soudu ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací, tak, že bylo stanoveno jeho otci jméno celé jméno žalobce ve výši 2 000 Kč měsíčně, přičemž v té době žalobce navštěvoval druhý ročník základní školy, jeho otec dosahoval příjmu 17 500 Kč měsíčně a žalovaná měla příjem z podpory v nezaměstnanosti ve výši 7 500 Kč měsíčně (rozsudek č. l. 52-54). Na jméno žalovaného byl v registru vozidel evidován značka automobilu (sdělení Magistrátu města Frýdku část obce č. l. 23), který byl ke dni datum likvidován, a značka automobilu, který je od datum evidován na jinou osobu. Žalovaná je zaměstnaná ve právnická osoba – anonymizována tři slova spol. s. r. o. s průměrným čistým měsíčním příjmem 22 194 Kč (sdělení zaměstnavatele č. l. 55). Manžel žalované jméno příjmení pracuje ve právnická osoba anonymizováno s. r. o. s průměrným čistým měsíčním příjmem 20 616 Kč (sdělení zaměstnavatele č. l. 57). Jejich výdaje na bydlení činí 15 000 Kč. Ze shodných tvrzení účastníků pak vyplývá, že žalovaná a její manžel jsou v insolvenci, do které jim matka manžela žalované přispívá částkou2 400 Kč měsíčně (darovací smlouva č. l. 64). Jak vyplývá ze shora citovaných rozsudků, žalovaná má další vyživovací povinnost k nezletilé jméno příjmení a nezletilému jméno celé jméno žalobce. Z rozsudku název soudu ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací, soud zjistil, že na nezletilou jméno příjmení (dceru žalované) má její otec (jméno anonymizováno) hradit s účinností od datum částku 4 200 Kč měsíčně. Otec žalobce pracuje ve společnosti právnická osoba a jeho průměrný čistý měsíční příjem činí 32 138 Kč (sdělení zaměstnavatele č. l. 62) a má další vyživovací povinnost k nezletilému jméno celé jméno žalobce.
5. Podle § 911 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) lze výživné přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.
6. Podle § 913 o. z. pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného
7. Zjištěný skutkový stav soud posoudil po právní stránce a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně, neboť sice poměry žalobce odůvodňují stanovení výživného, nicméně poměry žalované neumožňují stanovit výživné vyšší. Nejprve je potřeba uvést, že doba trvání vyživovací povinnosti je vázána na stav odkázanosti dítěte na výživu ze strany rodičů, tedy nikoliv na stav zletilosti, nabytí plné svéprávnosti nebo na ukončení určitého stupně vzdělávání, nebo na odstěhování se od rodiny. Rozhodující je okamžik, kdy dítě nabude schopností samo se živit, přičemž tato schopnost musí být hodnocena zvlášť v každém konkrétním případě, nelze ji zobecňovat. Je důležité hodnotit také, zda dítě dalším studiem usiluje o doplnění či prohloubení stávajícího oboru či zda pokračuje ve studiu zcela jiného oboru, ačkoliv je objektivně schopno se uplatnit v oboru v rámci současné kvalifikace. Za pokračování v přípravě na budoucí povolání lze však považovat i další studium, jehož ukončení umožní absolventu najít si zaměstnání i v jiném oboru, než na který byla příprava dítěte dosud zaměřena. V řízení bylo nepochybně prokázáno, že žalobce se dosud připravuje na budoucí povolání, a to studiem na vysoké škole, kterou navázal ihned po skončení střední školy, kde úspěšně absolvoval maturitní zkoušku. Žalovaný navíc studuje v prezenční formě studia, tudíž je obecně známo, že takové studium zabírá mnoho času a svým způsobem supluje chození do zaměstnání. Z tohoto důvodu žalobce zatím nenabyl schopnost sám se živit, pročež žalované trvá vyživovací povinnost k jeho osobě.
8. Při stanovení výše výživného se soud zabýval majetkovými poměry obou stran sporu, jakož i možnostmi a schopnostmi žalované, přičemž přihlédl k tomu, že účastníci se nevídají, žalovaná žalovanému nepřispívá žádnou částkou, jakož i neopomněl zohlednit novou Analýzu Ministerstva spravedlnosti k doporučující tabulce k určování výživného (dostupné na webová adresa). Soud taktéž neponechal bez povšimnutí, že vyživovací povinnost k žalobci mají oba jeho rodiče a přihlédl i k poměrům otce žalobce. Soud vycházel z toho, že žalovaná má příjmy 22 194 Kč, bydlí s manželem, který má příjmy 20 616 Kč a spolu s nimi bydlí dvě nezletilé děti, jedno studuje střední školu (bratr žalobce) a jedno základní školu, přičemž k oběma plní vyživovací povinnost i jejich druhý rodič. Dále soud zohlednil, že žalovaná a její manžel mají výdaje na bydlení 15 000 Kč a jsou v insolvenci. Pokud se týká o otce žalobce, tak tento dosahuje příjmů 32 138 Kč a má jednu další vyživovací povinnost, k bratrovi žalobce. Pokud se týká poměrů žalobce soud zohlednil jeho výdaje na bydlení, dojíždění do školy, které s ohledem na obecně známé náklady na cestování, nejsou nijak nepřiměřené, a další pravidelné výdaje, které byly shora zjištěny, jakož i to, že od září rok pobírá příspěvek 880 Kč měsíčně. Naopak soud nepřihlédl k tomu, že má v evidenci vozidel zaznamenána dvě vozidla, když jedno bylo likvidováno a druhé je od datum vedeno na jméno jiné osoby (došlo ke změně vlastníka), shodné lze uvést o tvrzeních žalobce stran úhrad anonymizováno, které nechť si s žalovanou vyřeší jinou cestou. Soud dále v souladu s Analýzou stanovil, že přiměřená výše výživného, bez dalších faktorů, činí v případě žalobce částku 3 500 Kč, nicméně s ohledem na aktuální majetkové poměry žalované, která je v insolvenci a tomu, že žalovaný pobírá příspěvek 880 Kč stanovil výši výživného odpovídajícího potřebám žalobce a schopnostem, možnostem a majetkovým poměrům žalované po pečlivé úvaze na částku 3 000 Kč, kterou by měla být žalovaná schopna plnit a která alespoň částečně pokryje potřeby žalobce. Výživné soud stanovil s účinností od datum, tedy od doby, kdy se žalovaný odstěhoval z domácnosti od žalované m, když měl za to, že ačkoliv na univerzitě začal studovat až od podzimu, tak s ohledem na to, že si musel zajistit vlastní bydlení (bydlí u přítelkyně), které nyní má na univerzitních kolejích, tudíž má soud za to, že poměry se mezi červnem rok, nástupem na univerzitu a dnem rozhodnutí nijak zásadně nezměnily. Dlužno dodat, že pokud žalovaná s příjmem 22 194 Kč a dvěma vyživovacími povinnostmi má na výživné plnit částku 3 000 Kč, pak je nutné zvážit, zda není na místě požadovat vyšší výživné od otce, který má vyšší příjmy a pouze jednu další vyživovací povinnost.
9. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že žalovaná nezaplatila žalobci na výživu ničeho od datum. Na výživném za období od datum do datum vznikl žalované dluh ve výši 30 000 Kč (10krát 3 000) Toto dlužné výživné bylo žalované umožněno splatit ve splátkách po 1 000 Kč měsíčně spolu s běžným výživným pod ztrátou výhody splátek. Lhůta k plnění má oporu v ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. a odůvodňují ji majetkové poměry žalované, která je sice zaměstnaná, nicméně je spolu s manželem v insolvenci, na kterou s ohledem na to, že potřebují dar od třetí osoby, zjevně samy ani nemají. Soud vzal navíc v úvahu, že důležitějším je, aby žalovaná aktuálně hradila větší částku na běžné výživné, aby mohl žalobce pokračovat v přípravě na budoucí povolání a mohl odbřemenit třetí osoby, které ho nyní finančně podporují, ačkoliv k tomu nemají žádnou povinnost. Pro případ že by žalovaná dlužné výživné řádně nesplácela, ztratí výhodu splátek, čímž je zachována rovnováha mezi zájmy žalobce a žalované.
10. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl zcela ve smyslu § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, když převážně procesně úspěšným účastníkem byl žalobce, který je zastoupen ustanoveným zástupcem, jehož náklady hradí stát, a žádné náklady žalobce sám neúčtoval.
11. O náhradě nákladů řízení státu soud rozhodl podle § 148 odst. 1 o.s.ř. tak, že proti žalobci, u kterého jsou splněny podmínky pro osvobození od soudních poplatků, státu proti žalobci náhradu nákladů řízení nepřiznal. Pokud se týká vztahu mezi státem a žalovanou, pak ohledem na neúspěch žalované, který soud stanovil na 75 % (vycházeno z toho, že žalobě bylo vyhověno v částce 3 000 Kč, tj. 75 % z požadovaných 4 000 Kč, shodně tak i u dlužného výživného) má žalovaná podle neúspěchu ve věci nahradit státu 75 % nákladů, které v souvislosti s řízením vynaložil. Konkrétní částka, kterou je žalovaná povinna státu zaplatit, bude určena v samostatném usnesení poté, co bude rozhodnuto o nákladech ustanovené zástupkyně, jejíž náklady budou proplaceny státem.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Frýdku-Místku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.