Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

6 C 39/2023-43

Okresní soud v Trutnově rozhodl samosoudkyní Mgr. Naděždou Vaňurovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 14 329,62 Kč s příslušenstvím - úvěr

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 417 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Co do částky 8 912,62 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 10 882,82 Kč za dobu od 6. 6. 2021 do zaplacení se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 417 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku. II. Co do částky 8 912,62 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 10 882,82 Kč za dobu od 6. 6. 2021 do zaplacení se žaloba zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným k soudu dne 6. 10. 2022 se žalobkyně domáhala proti žalovanému zaplacení částky 14 329,62 Kč s příslušenstvím, která představuje dlužnou jistinu 10 882,82 Kč, náklady spojené s uplatněním pohledávky 2 450 Kč a smluvní pokutu 996,80 Kč. K odůvodnění návrhu žalobkyně uvedla, že mezi účastníky byla dne 6. 5. 2021 uzavřena smlouva o úvěru č. 21508844. Žalovaný požádal o poskytnutí úvěru prostřednictvím internetové stránky webová adresa, kde vyplnil žádost a poskytl údaje, na základě kterých žalobkyně posoudila jeho úvěruschopnost. Žalobkyně při ověřování úvěruschopnosti zjistila u žalovaného informace o celkovém počtu členů žijících s ním ve společně hospodařící domácnosti, počet členů domácnosti majících příjem, pravidelné měsíční výdaje uvedené spotřebitelem při žádosti o spotřebitelský úvěr, čisté měsíční příjmy uvedené spotřebitelem, ověřené čisté měsíční příjmy a další. Dále žalobkyně ověřila, zda se žalovaný nenachází v registrech - centrální evidenci exekucí, insolvenčním rejstříku, registru neplatných dokladů, registru PČR hledaných osob, registru politicky aktivních osob, katastrálním rejstříku a interních registrech historie klienta. Žalobkyně provedla posouzení úvěruschopnosti žalovaného podle interní metodiky schválené ČNB

a v souladu s požadavky vyplývajícími ze Žalobkyně takto nahlédla do databází vedených spol. CNCB – Czech Non-Banking Credit Bureau, která provozuje

a spravuje registr bankovních a nebankovních klientských informací (NRKI a BRKI registry), dále do insolvenčního rejstříku, centrální evidence exekucí, a to se závěrem, že dlužník byl a je schopen své závazky splácet. Následně žalobkyně vycházela z informací získaných náhledem na bankovní účet dlužníka a související transakce dokládající jeho příjmy a výdaje (resp. kladný rozdíl mezi příjmy a výdaji umožňující řádné splácení závazků dlužníka), případně předložením výpisu z účtu a z výplatních pásek dlužníka prokazujících jeho pravidelný příjem. Smlouva se žalovaným byla uzavřena elektronicky, přičemž se žalovaný identifikoval prostřednictvím platby ověřovacího poplatku 1 Kč z vlastního bankovního účtu na účet žalobkyně. Na základě výše uvedeného byl žalovanému dne 6. 5. 2021 poskytnut úvěr 11 200 Kč. Žalovaný si při sjednávání smlouvy v souladu s čl. II, odst. 5 Smlouvy a čl. 2 Sazebníku zvolil službu“ Presto” za poplatek 165 Kč a informační SMS servis za poplatek 29 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splatit do 5. 6. 2021; na dlužnou částku však dosud uhradil pouze dne 30. 8. 2021 částku 5 783 Kč, kterou žalobkyně započetla nejprve na úhradu výdajů, které je třeba nahradit, dále na úhradu úroků z prodlení, smluvních pokut, poplatků za doplňkové služby a nakonec na jistinu. Žalobkyně tak požaduje zaplacení dlužné jistiny 10 882,82 Kč, smluvní pokuty, která byla sjednána ve výši 0,1 % denně z dlužné a jistiny a žalobkyni ji požaduje pouze za 90 dní celkem ve výši 996,80 Kč, a dále nákladů spojených s uplatněním pohledávky 2 450 Kč, které představují účelně vynaložené náklady v souvislosti s prodlením žalovaného a to paušálně ve výši 35 Kč denně maximálně však ve výši 490 Kč za jeden kalendářní měsíc vymáhání pohledávky. Žalobkyně může posílat zpoplatněné upomínky, vždy za částku 105 Kč za jednu upomínku, vše dle čl. 6 VOP a čl. 3 Sazebníku.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil, ačkoliv byl řádně a včas předvolán. Soud proto postupoval dle , (dále jen „“) a věc projednal v jeho nepřítomnosti.

3. Žalobkyně byla soudem vyzvána k označení a doložení důkazů k prokázání tvrzení, že byla řádně prověřena úvěruschopnost žalovaného, a byla poučena, že jinak bude soud věc posuzovat podle ustanovení o bezdůvodném obohacení. Na výzvu soudu žalobkyně reagovala přípisem ze dne 28. 2. 2023, ve kterém zopakovala svůj postup při ověřování úvěruschopnosti žalovaného a k důkazu o ověření příjmu žalovaného doložila výpisy z jeho běžného účtu za měsíce duben – červen 2020. Z účasti na jednání se žalobkyně omluvila

a z toho důvodu ji při jednání nemohlo být poskytnuto poučení dle

o tom, že soud její tvrzení o řádném posouzení úvěruschopnosti žalovaného nadále nemá za prokázaná.

4. V průběhu řízení bylo provedeno dokazování smlouvou o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním ze dne 6. 5. 2021, údaji o poskytovateli spotřebitelského úvěru, všeobecnými obchodními podmínkami společnosti právnická osoba, obecnými principy posuzování a filozofie Společnosti, sazebníkem, autorizací ověření totožnosti spotřebitele, záznamem o identifikovaných příjmech, přehledem bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli, výpisem o posouzení úvěruschopnosti u společnosti právnická osoba, výzvou k úhradě před podáním žaloby ze dne 25. 8. 2022 a výpisem z běžného účtu žalovaného

u právnická osoba za měsíce duben – červen 2020.

5. Na základě provedených důkazů vzal soud za prokázané, že mezi účastníky byla dne 6. 5. 2021 uzavřena smlouva o úvěru. Před jejím uzavřením žalobkyně prověřovala úvěruschopnost žalovaného, když vycházela z informací, které jí žalovaný poskytl o počtu členů společné domácnosti, o počtu členů domácnosti s vlastním příjmem, o příjmu

a výdajích žalovaného apod., přičemž tyto ověřila výpisem z běžného účtu žalovaného vedeného u právnická osoba anonymizováno. Dále žalobkyně žalovaného prověřovala v bankovních

a nebankovních registrech. Žalobkyně poté vycházela ze zjištění, že žalovaný je jedinou osobou v domácnosti, má k dispozici příjem cca 20 000 Kč a jako své výdaje uvádí asi 12 000 Kč Tyto údaje žalobkyně zaznamenala do výpisu o posouzení úvěruschopnosti

a k jejich prokázání předložila výpisy z běžného účtu žalovaného vedeného u právnická osoba za měsíce duben – červen 2020. Uvedenými výpisy má soud za prokázané, že v měsíci dubnu 2020 bylo na účet žalovaného připsáno 6 000 Kč (vkladem hotovosti do bankomatu)

a odepsáno 4 749,99 Kč, z toho 2 896 Kč činily platby ve prospěch právnická osoba; v měsíci květnu 2020 bylo na účet žalovaného připsáno 19 193 Kč tj. výplata od společnosti právnická osoba a odepsáno 12 916,09 Kč, z toho 6 000 Kč bez uvedení účelu a 2 468,40 Kč ve prospěch právnická osoba; v měsíci červnu 2020 bylo na účet žalovaného připsáno celkem 21 231 Kč (výplata) a odepsáno 13 529,98 Kč, z toho 6 000 Kč bez uvedení účelu

a 2 163 Kč ve prospěch právnická osoba. Na základě uzavřené smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 11 200 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit ve výši 14 084 Kč do 5. 6. 2021. Dle žalobkyně nesplnil žalovaný svůj závazek řádně a včas, když na dluh uhradil pouze 5 783 Kč dne 30. 8. 2021. Žalovaný zůstal v řízení nečinný, netvrdí ani neprokazuje, by na dluh zaplatil více, než tvrdí žalobkyně. Na dlužnou částku nic nezaplatil ani poté, kdy mu byla zaslána předžalobní výzva.

6. Dle , 2 z. č. o spotřebitelském úvěru (dále jen ZSÚ) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných

a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy

o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže

z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

Dle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu

s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

Dle , 2 č. (dále jen o. z.) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

7. Na základě shora uvedených skutečností dospěl soud k závěru, žalobkyně řádně neposoudila úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně tvrdila, že vycházela z ověřených údajů, které získala od žalovaného a dále z dostupných veřejných registrů. Toto své tvrzení přes výzvu soudu prokazovala pouze vlastním výpisem o posouzení úvěruschopnosti a výpisy z běžného účtu žalovaného u právnická osoba bank a.s. za měsíce duben – červen 2020. Z obsahu výpisu

o posouzení úvěruschopnosti přitom není zřejmé, k jakému datu či období se v něm uvedené informace vztahují, nevyplývá z něho ani, zda a jakým způsobem byly zjišťovány osobní poměry žalovaného (rodinný stav, počet vyživovacích povinností), co je zahrnováno do výdajů žalovaného (tj. zda např. zahrnují výživné či jiné předchozí závazky žalovaného), z čeho vychází příjem žalovaného, např. zda se jedná o pracovní poměr na dobu určitou nebo neurčitou apod. Tyto příjmy a výdaje přitom nemá soud za prokázané ani předloženými výpisy z běžného účtu žalovaného, neboť tyto se týkají období cca 1 rok před uzavřením smlouvy. Rovněž není prokázáno tvrzení žalobkyně, že při posuzování úvěruschopnosti žalovaného nahlížela do bankovních a nebankovních registrů, když tato její tvrzení ani případná konkrétní zjištění žalobkyně nijak nedokládá. Soudu je přitom z úřední činnosti známo, že žalovaný v průběhu roku před uzavřením smlouvy čerpal další tři úvěry, přičemž i z předložených výpisů z účtu žalovaného je zřejmé, že splácel další závazky. Žalobkyně tak nepostupovala s odbornou péčí a řádně nesplnila povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného, když neověřovala ani nezjišťovala konkrétní údaje o aktuálních příjmech, nákladech a výdajích žalovaného a spoléhala pouze jím na uvedené údaje, neaktuálníy a na statistické údaje, aniž by zohlednila konkrétní poměry žalovaného (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 2. 2023 sp. zn.

8. Dle konstantní judikatury je soud povinen zkoumat prověřování úvěruschopnosti a jeho vlivu na platnost úvěrové smlouvy z úřední povinnosti. Ustanovení § 87 ZSÚ, které zkoumání úvěruschopnosti a posuzování platnosti smlouvy váže jen na námitku spotřebitele, je v rozporu s právem Evropské unie a nelze jej použít (viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. C -679/18). Protože žalobkyně neprověřila řádně úvěruschopnost žalovaného, je smlouva ze dne 6. 5. 2021 dle § 87 ZSÚ neplatná

a soud je povinen k této neplatnosti přihlédnout z úřední povinnosti. Žalobkyně se proto nemůže domáhat plnění sjednaných v této smlouvě. Protože žalobkyně vyplatila žalovanému částku 11 200 Kč na základě neplatné smlouvy, došlo k plnění bez právního důvodu a na straně žalovaného vzniklo bezdůvodné obohacení, které je povinen vydat.

9. Co do výše bezdůvodného obohacení soud dospěl k závěru, že z vyplacené částky 11 200 Kč žalovaný zaplatil celkem částku 5 783 Kč, kterou soud v celém rozsahu započítal na dlužnou jistinu. Nezaplacena tak zůstává částka 5 417 Kč (11 200 – 5 783 Kč), ohledně které soud žalobě vyhověl. Dle § 87 odst. 1 ZSÚ je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Z rozsudku Nejvyššího soudu ČR čj. -262 ze dne 20. 4. 2022 plyne, že„ důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele je neplatnost smlouvy a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vrácení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů„ lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté nebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka.“ S ohledem na tento závěr Nejvyššího soudu ČR je nutno mít za to, že žalovaný se doposud neocitl v prodlení, neboť nová doba splatnosti nebyla mezi účastníky dohodnuta a je stanovena soudem až v tomto rozhodnutí.

10. Žalobkyně se nemůže domáhat nad nevrácenou jistinu plnění sjednaných v neplatné smlouvě, proto soud žalobu jako nedůvodnou zamítl co do částky 8 912,62 Kč (žalovaná částka 14 329,62 Kč – přiznaných 5 417 Kč) i co úroku z prodlení.

11. Výrok o nákladech řízení účastníků se opírá o Žalobkyně měla ve věci úspěch ze 38 % a neúspěch ze 62 % žalované částky. Podle poměru úspěchu a neúspěchu ve věci by tak právo na náhradu nákladů řízení měl více úspěšný žalovaný, kterému však v důsledku jeho nečinnosti v řízení žádné náklady s ním spojené nevznikly. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.

12. Lhůty k plnění byly stanoveny dle

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení dvojmo ke zdejšímu soudu. O odvolání rozhoduje Krajský soud v Hradci Králové.

Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost uloženou tímto rozsudkem, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci.