Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
19 C 136/2022-70
Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Kateřinou Gabrielovou jako samosoudkyní ve věci
žalobce: ; právnická osoba, IČO: osobní údaje žalobce
sídlem adresa žalobkyně
zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení jméno.
sídlem adresa
proti
žalované: ; celé jméno žalované, narozená dne datum
bytem adresa žalované
o zaplacení 131.159,64 Kč s příslušenstvím - úvěr
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni
a) částku 66.358,67 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 66.358,67 Kč od 31. 1. 2020 do zaplacení, to vše v pravidelných měsíčních splátkách po 2.000 Kč splatných vždy do každého 25. dne v měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, pod ztrátou výhody splátek.
b) částku 6.282,97 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 6.282,97 Kč od 31. 1. 2020 do zaplacení, to vše v pravidelných měsíčních splátkách po 1.000 Kč splatných vždy do každého 25. dne v měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, pod ztrátou výhody splátek.
II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 39.220 Kč a kapitalizovaného úroku ve výši 22.243,77 Kč, úroku 22,62 % ročně z částky
103.548,67 Kč od 13. 5. 2022 do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení za dobu od 31. 1. 2020 do 12. 5. 2022 ve výši 5.206,62 Kč a úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 39.220 Kč od 15. 2. 2022 do zaplacení, zamítá.
III. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 19.298 Kč a úroku 24,27 % ročně z částky 23.220,97 Kč od 13. 5. 2022 do zaplacení, kapitalizovaného úroku ve výši 1.261,52 Kč od 31. 1. 2020 do 12. 5. 2022 a úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 19.298 Kč od 15. 2. 2022 do zaplacení, zamítá.
IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni a) částku 66.358,67 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 66.358,67 Kč od 31. 1. 2020 do zaplacení, to vše v pravidelných měsíčních splátkách po 2.000 Kč splatných vždy do každého 25. dne v měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, pod ztrátou výhody splátek. b) částku 6.282,97 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 6.282,97 Kč od 31. 1. 2020 do zaplacení, to vše v pravidelných měsíčních splátkách po 1.000 Kč splatných vždy do každého 25. dne v měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, pod ztrátou výhody splátek. II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 39.220 Kč a kapitalizovaného úroku ve výši 22.243,77 Kč, úroku 22,62 % ročně z částky 103.548,67 Kč od 13. 5. 2022 do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení za dobu od 31. 1. 2020 do 12. 5. 2022 ve výši 5.206,62 Kč a úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 39.220 Kč od 15. 2. 2022 do zaplacení, zamítá. III. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 19.298 Kč a úroku 24,27 % ročně z částky 23.220,97 Kč od 13. 5. 2022 do zaplacení, kapitalizovaného úroku ve výši 1.261,52 Kč od 31. 1. 2020 do 12. 5. 2022 a úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 19.298 Kč od 15. 2. 2022 do zaplacení, zamítá. IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobou doručenou soudu dne 12. 5. 2022, doplněnou o podání ze dne 23. 9. 2022 se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky ve výši 131.159,64 Kč spolu s příslušenstvím. Uvedla, že mezi účastníky byly v minulosti uzavřeny dvě úvěrové smlouvy. Dne datum byla uzavřena smlouva o poskytnutí úvěru číslo na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěr ve výši 110.000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr řádně a včas splácet v 96 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2.508 Kč měsíčně. Úvěr byl úročen od datum a roční úroková sazba byla sjednána ve výši 22,62 % p.a. Žalovaná celkem na poskytnutý úvěr uhradila částku ve výši 39.220 Kč. Tato uhrazená částka byla částečně započítána na úrok, jistinu a poplatky, tak jak je uvedeno ve splátkovém kalendáři. Jelikož žalovaná nesplácela úvěr řádně a včas, žalobkyně úvěr ke dni datum zespaltnila. Žalobkyně se podanou žalobou domáhá zaplacení nesplacené jistiny ve výši 103.548,67 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 330 Kč a smluvních pokut ve výši 1.700 Kč a příslušenství.
2. Dne datum byla uzavřena smlouva o poskytnutí úvěru číslo na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěr ve výši 28.234 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr řádně a včas splácet v 72 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 809 Kč měsíčně. Úvěr byl úročen od datum a roční úroková sazba byla sjednána ve výši 24,27 % p.a. Žalovaná celkem na poskytnutý úvěr uhradila částku ve výši 19.298 Kč. Tato uhrazená částka byla částečně započítána na úrok, jistinu a poplatky, tak jak je uvedeno ve splátkovém kalendáři. Jelikož žalovaná nesplácela úvěr řádně a včas, žalobkyně úvěr ke dni datum zesplatnila. Žalobkyně se podanou žalobou domáhá zaplacení nesplacené jistiny ve výši 23.220,97 Kč, poplatků za pojištění ve výši 330 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 330 Kč a smluvních pokut ve výši 1.700 Kč a příslušenství.
3. Žalovaná se k podané žalobě nijak nevyjádřila. K nařízenému soudnímu jednání dne
datum zaslala žalovaná omluvu z důvodu dlouhodobé pracovní neschopnosti a výslovně požádala, aby soudní jednání proběhlo v její nepřítomnosti. Zároveň žalovaná požádala o splátkový kalendář, vzhledem k tomu, že je vedena na úřadu práce a je samoživitelkou. K omluvě doložila lékařské zprávy.
4. Soud provedl následující dokazování, z něhož zjistil tento skutkový stav:
5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo ze dne datum soud zjistil, že na základě této úvěrové smlouvy žalobkyně poskytla žalované úvěr v celkové výši 28.234 Kč. Žalovaná se úvěr zavázala splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 809 Kč vždy k 15. dni v kalendářním měsíci. Roční úroková sazba činila 24,27 % ročně. Žalovaná v úvěrové smlouvě uvedla jako rodinný stav – druh/družka a dále, že má vyživovací povinnost vůči 1 dítěti. Čistý měsíční příjem žalované činil 17.000 Kč, další příjem člena domácnosti činil 18.000 Kč.
6. Ze smlouvy o hotovostním úvěru číslo dne datum soud zjistil, že na základě této úvěrové smlouvy žalobkyně poskytla žalované úvěr v celkové výši 110.000 Kč. Žalovaná se úvěr zavázala splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2.508 Kč vždy k 15. dni v kalendářním měsíci. Roční úroková sazba činila 22,62 % ročně. Žalovaná v úvěrové smlouvě uvedla, že je svobodná a má vyživovací povinnost vůči 1 dítěti. Čistý měsíční příjem žalovaného činil 10.000 Kč, další příjem člena domácnosti činil 35.000 Kč.
7. Z úvěrové karty k úvěru č. číslo soud zjistil, že ke dni žádosti o poskytnutí úvěru byla žalovaná svobodná, bydlela v podnájmu a měla 1 dítě. Příjem žalované byl tvořen mzdou ve výši 10.000 Kč, příjem ostatních členů domácnosti činil 35.000 Kč. Žalovaná dále uvedla, že nehradí jiné splátky, kromě splátek žalobce ve výši 809 Kč. Žalovaná neměla žádný záznam v registru NRKI a SOLUS. Pracovní poměr žalované nebyl ověřen.
8. Z úvěrové karty k úvěru č. číslo soud zjistil, že ke dni žádosti o poskytnutí úvěru žalovaná žila jako družka, druh bydlení nebyl uvedena měla 1 dítě. Příjem žalované byl tvořen mzdou ve výši 17.000 Kč, příjem ostatních členů domácnosti činil 18.000 Kč. Žalovaná dále uvedla, že nehradí jiné splátky, kromě splátek žalobce ve výši 809 Kč. Žalovaná neměla žádný záznam v registru NRKI a příjmení. Pracovní poměr žalované nebyl ověřen.
9. Z úvěrových zpráv se podávají jednotlivé splátky hrazené ze strany žalované, totéž se podává z výpisu čerpání, z plátek a úhrad.
10. Z výzvy ze dne datum soud zjistil, že z důvodu prodlení žalované s úhradou pravidelných splátek žalobkyně úvěr zesplatnila a vyzvala žalovanou k úhradě dluhu do 14 dnů od sepsání výzvy; výzva byla dle poštovního podacího archu odeslána dne datum.
11. Z předžalobní výzvy k plnění ze dne datum soud zjistil, že žalobkyně žalovanou opětovně vyzvala k úhradě dluhu, výzva byla dle poštovního podacího archu odeslána dne datum.
12. Soud zhodnotil provedené důkazy (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že tyto důkazy jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy, že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel. Pravost ani pravdivost (listinných) důkazů nebyla v tomto řízení účastníky zpochybňována.
13. Soud na shora uvedený skutkový stav aplikoval zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OZ”). Dle ustanovení § 2395 OZ se úvěrující zavazuje na požádání úvěrovaného poskytnout mu peněžní prostředky a oproti tomu stojí závazek úvěrovaného mu tyto prostředky vrátit s úrokem. S přihlédnutím k vymezení práv a povinností obou účastníků v předložených dokladech dospěl soud k závěru, že o takový vztah se jedná i v projednávané věci, když měla vzniknout smlouva o úvěru. K tomu, aby smlouva byla uzavřena platně, musí kromě obecných náležitostí specifikovaných shora dojít i k dodržení právní úpravy dotýkající se vztahů ke spotřebiteli v podobě zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon“). Stejně jako v předchozí právní úpravě je v ustanovení § 86 odst. 1 zákona zakotvena povinnost poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost úvěrovaného„ na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet“. K tomu mělo dojít při posouzení příjmů a výdajů v intencích odstavce 2 ustanovení. Podle § 87 odst. 1 zákona„ Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.“ O takový případ se pak jedná i v projednávané věci.
14. Z citovaných ustanovení je zřejmé, že je nezbytné zkoumat příjmovou složku – existenci pracovněprávního vztahu, délku jeho trvání a výši mzdy. Při uzavírání smlouvy o úvěru žalovaná sdělila žalobkyni výši svých pravidelných měsíčních příjmů. Z předložených listin nevyplývá, že žalobkyně ověřovala příjem žalované, ze smlouvy ani z úvěrové karty žádným způsobem neplyne, že by žalobkyně ověřovala nebo s odbornou péčí blíže zkoumala informace týkající se dalšího příjmu domácnosti, žalobkyně nevyžádala na žalované jakékoliv dokumenty (pracovní smlouvu, výplatní pásky, výpisy z účtů či jiné dokumenty), které by osvědčovaly, že žalovaná (resp. jiný člen domácnosti) má příjem v tvrzené výši 18.000 Kč, resp. 35.000 Kč měsíčně.
15. Přihlédnout je potřeba zejména k tomu, že žalobkyně žádným způsobem nezkoumala výši pravidelných měsíčních výdajů žalované, nezkoumala a neověřovala výdaje určené na bydlení, osobní potřeby apod. Výdaje žalované byly stanoveny pouze odhadem pomocí statistického modelu. Povinnost žalobkyně ověřovat s řádnou péčí výdajovou stránku žalované však nelze nahrazovat obecným statistickým modelem, neboť tento není schopen určit skutečné měsíční výdaje dané osoby (žalovaného).
16. Jakkoli se třeba vycházet z údajů spotřebitele, je nutné tyto údaje rovněž prověřit alespoň určitým způsobem potvrzujícím jejich správnost, zákon hovoří o nutnosti mít k dispozici údaje spolehlivé. To učiněno nebylo, když se žalobce spokojil pouze s tvrzeními bez dokladů.
17. Na podkladě skutkového stavu zjištěného na základě účastníky předložených listinných důkazů a po jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že s ohledem na příslušná shora uvedená ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru stanovenou povinnost věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, je třeba posoudit plnění, které bylo ze strany právního předchůdce žalobce poskytnuto žalované dle pravidel o bezdůvodném obohacení, když zákonem stanovenou neplatnost právního jednání, jako důsledek porušení uvedené povinnosti věřitele, je v návaznosti na ustanovení § 588 občanského zákoníku třeba považovat za neplatnost absolutní, neboť dané porušení povinností poskytovatele úvěru odporuje zákonu a současně zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je přitom povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu z úřední povinnosti, přičemž v projednávaném případě dospěl k závěru, že povinnosti stanovené věřiteli zákonem o spotřebitelském úvěru postupovat s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele před uzavřením smlouvy, věřitel nedostál, jestliže se poměry žalované v pozici spotřebitele, za situace, kdy mezi smluvními stranami byla nepochybně uzavřena smlouva mající charakter smlouvy spotřebitelské, nezabýval. Věřitel přitom poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018).
18. V situaci, kdy věřitel, zde žalobce, evidentně rezignuje na odpovědné plnění svých povinností (mimo jiné povinnost poskytovatele postupovat s odbornou péčí - § 75 zákona), je pak jeho jednání v rozporu s uvedenou povinností třeba považovat za jednání rozporné nejen s dobrými mravy, kdy tak potenciální problémy se svým klientem externalizuje i do vztahů s dalšími subjekty, na jejichž úkor se pak do jisté míry obohacuje, ale i rozporné s jasným textem zákona upravujícího materii veřejnoprávního charakteru. Nelze v této souvislosti pominout ani tu skutečnost, že poskytnutí úvěru, aniž by poskytovatel prověřil úvěryschopnost dlužníka, naplňuje skutkovou podstatu přestupku podle § 154 odst. 1 písm. e) zákona o spotřebitelském úvěru, za který je možné uložit sankci až do výše
20.000.000 Kč. S ohledem na výši sankce je pak třeba učinit závěr, že sám zákonodárce považuje takové jednání za natolik závažné, a zájem chráněný uložením sankcionované povinnosti poskytovateli za natolik významný, že si zasluhuje zásadní správně- trestní sazbu pokuty. Na dané veřejnoprávní souvislosti porušení povinnosti poukázal i Ústavní soud v nálezu z datum, sp. zn. III. ÚS 4129/18 (dostupný v systému ASPI pod č. JUD418271CZ), byť v poměrech předchozí právní úpravy. Soud tak vychází ze závěru, že smlouva o úvěru je neplatná absolutně.
19. Soud proto uzavřel, že smlouva o úvěru byla od počátku neplatná a žalobkyni vzniklo toliko právo na vydání toho, oč se žalovaná bezdůvodně obohatila. Pokud jde o smlouvu o úvěru
číslo ze dne datum žalovaná na svůj dluh uhradila 39.220 Kč, žalobkyně má proto právo na vrácení poskytnutého plnění ve výši 66.358,67 Kč. V případě druhé smlouvy o úvěru číslo ze dne datum žalovaná na svůj dluh uhradila 19.298 Kč, žalobkyně má proto právo na vrácení poskytnutého plnění ve výši 6.282,97 Kč
20. Žalobkyně má rovněž právo na zaplacení úroku z prodlení. Žalovaná se do prodlení dostal marným uplynutím lhůty splatnosti. Splatnost neoprávněného majetkového prospěchu je odvozena od výzvy k jeho vydání; v daném případě lze za výzvu k úhradě považovat výzvu ke splacení úvěru ze dne datum, ve kterém byla žalovaná vyzvána k úhradě dluhu ve lhůtě 14 dnů od sepsání výzvy. Soud proto žalobkyni přiznal právo na zaplacení úroku z prodlení počínaje dnem datum ve výši podle § 1968 a 1970 OZ a § 2 nařízení vlády
č. 351/2013 Sb.
21. Z důvodů shora vyložených soud výrokem pod bodem I tohoto rozsudku žalobě zčásti vyhověl a ve zbytku žalobu výrokem pod bodem II zamítl, neboť ujednání o smluvním úroku, poplatcích a smluvních pokutách vychází z absolutně neplatné smlouvy o úvěru.
22. Pokud jde o to, že soud uložil žalované povinnost uhradit svůj dluh vůči žalobci v pravidelných měsíčních splátkách po 1 000 Kč, resp. 2 000 Kč splatných vždy do každého 25. dne v měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. občanského soudního řádu), pak zde je třeba uvést, že soud zde vyšel z žalovanou uváděné špatné sociální, finanční situace a uváděné ochoty dluh, byť ve splátkách, uhradit.
23. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř. podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu právo. Vzhledem k tomu, že úspěch žalobce je v tomto případě roven úspěchu žalovaného, soud rozhodnul tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Městského soudu v Brně. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.