Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
28 C 47/2022-83
Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Terezou Jachura Maříkovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 82 500 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Řízení se co do částky 57 375 Kč zastavuje.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 21 688 Kč s 8,50% úrokem z prodlení ročně od datum do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,50 % ročně od datum do datum z částky 57 375 Kč, do 15 dnů od právní moci rozsudku.
III. Žaloba s návrhem, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 3 464 Kč s příslušenstvím, se zamítá.
IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši 14 342 Kč, do 15 dnů od právní moci rozsudku, k rukám právního zástupce žalobkyně příjmení jméno příjmení, advokáta.
Odůvodnění:
I. Řízení se co do částky 57 375 Kč zastavuje. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 21 688 Kč s 8,50% úrokem z prodlení ročně od [datum] do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,50 % ročně od [datum] do [datum] z částky 57 375 Kč, do 15 dnů od právní moci rozsudku. III. Žaloba s návrhem, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 3 464 Kč s příslušenstvím, se zamítá. IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši 14 342 Kč, do 15 dnů od právní moci rozsudku, k rukám právního zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], advokáta.
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala v záhlaví uvedené částky jakožto přiměřeného zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu v důsledku nepřiměřené délky soudního řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 27 C 161/2016. Žalobkyně ve své žalobě stručně zkonstatovala průběh namítaného řízení, kdy zejména zdůraznila, že v daném případě vystupovala v řízení v procesním postavení žalobkyně a předmětem řízení pak byla náhrada majetkové újmy a náhrada újmy na zdraví z titulu pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem motorového vozidla, resp. doplatek plnění již poskytnuté žalovanou (pojišťovnou), a to ve výši 139 629 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně žalobu podala dne datum, přičemž řízení bylo ukončeno dne datum, kdy Obvodní soud pro Prahu 8 usnesením mezi účastníky řízení schválil smír. V řízení se vyskytly opakované průtahy, které se podle názoru žalobkyně podílely na celkové délce řízení. Žalobkyně věc vnímala jako významnějšího charakteru, neboť se jednalo o náhradu škody na zdraví a žalobkyně čekala pět a půl roku na výsledek sporu. Základní částku žalobkyně stanovila 15 000 Kč za rok trvání řízení, za první dva roky v poloviční výši a tuto navýšila o 20 % z důvodu významu předmětem řízení a celkem proto dospěla za pět let a sedm měsíců trvání řízení k částce 68 750 Kč + 20 %, tj. 82 500 Kč. Žalobkyně se se svým nárokem na náhradu nemajetkové újmy nejprve obrátila na žalovanou dne datum.
2. Žalovaná ve svém vyjádření nečinila spornou skutečnost, že u ní žalobkyně dne datum uplatnila nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění ve výši 82 500 Kč za nepřiměřenou délku soudního řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 27 C 161/2016. Žalovaná po přezkoumání této žádosti dospěla k závěru, že v řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 zákona č. 82/1998 Sb. a žalobkyni poskytla zadostiučinění za nepřiměřenou délku podkladového řízení ve výši 57 375 Kč. K věci samé žalovaná uvedla, že řízení bylo zahájeno dne datum, žalobkyně řízení vystupovala v procesním postavení žalobkyně a předmětem řízení bylo zaplacení částky 139 629 Kč s příslušenstvím proti obec anonymizována dvě slova jakožto majetkové újmy a újmy na zdraví způsobené dopravní nehodou. Řízení bylo ukončeno na základě usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne datum, kterým byl ve věci schválen soudní smír, přičemž toto usnesení nabylo právní moci dne datum. V činnosti soudu byly shledány určité prodlevy, a to od usnesení o částečném zastavení řízení dne datum do přípisu soudu ze dne datum a dále prodlevy v souvislosti se zadáním znaleckého posudku. Žalovaná při stanovení odškodnění vyšla ze základní částky 15 000 Kč za rok trvání řízení, za první dva roky trvání řízení z částky v poloviční výši, a to za pět let a šest měsíců trvání řízení. Žalovaná základní částku ponížila o 25 % z důvodu složitosti řízení a to jak po právní, tak po skutkové stránce, když v řízení byla posuzována jak majetková škoda, tak újma na zdraví žalobkyně způsobené dopravní nehodou, přičemž za tímto účelem bylo provedeno dokazování spočívající v opakovaném znaleckém zkoumání a bylo provedeno větší množství listinných důkazů. Soud se také musel vypořádat s otázkou spoluzavinění žalobkyně na dopravní nehodě. Ve věci bylo rozhodováno toliko soudem prvého stupně, který mezi účastníky řízení schválil soudní smír. Žalobkyně se na délce řízení nepodílela a význam předmětu řízení pro žalobkyni žalovaná hodnotila jako zvýšený a z tohoto důvodu základní odškodnění navýšila o 10 %.
3. Podáním ze dne datum vzala žalobkyně svou žalobu co do částky 57 375 Kč zpět, neboť tuto částku je žalovaná uhradila po podání žaloby dne datum. Soud proto postupoval podle ustanovení § 96 odst. 2 o.s.ř. a řízení stran této částky výrokem I. rozsudku zastavil.
4. Vzhledem k tomu, že účastníci řízení souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, postupoval soud podle ustanovení § 115a o.s.ř.
5. Mezi účastníky řízení nebyla sporná skutečnost, že žalobkyně předběžně svůj nárok na náhradu nemajetkové újmy ve výši 82 500 Kč z titulu nepřiměřené délky soudního řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 8 sp. zn. 27 C 161/2016, uplatnila u žalované dne datum. Žalovaná konstatovala, že v řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu a žalobkyni poskytla zadostiučinění ve výši 57 375 Kč dne datum
Obsah přílohového spisu
7. Podle ust. § 1 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona obec národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (dále jen zákon) stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle ust. § 2 zák. odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit. Podle ust. § 13 odst. 1 zák. stát odpoví za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle ust. § 31a odst. 1 zák. bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytuje v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 cit. ust. v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného.
8. Na základě provedeného dokazování a s odkazem na shora citovaná zákonná ustanovení, judikaturu Nejvyššího soudu ČR, judikaturu ESLP a stanovisko Nejvyššího soudu ČR ze dne ze dne 13. 4. 2011, Cpjn 206/2010 soud posoudil věc po právní stránce následovně: zákonná úprava zakotvuje odpovědnost státu za škodu, způsobenou nesprávným úředním postupem, spočívající v tom, že nebylo rozhodnuto v přiměřené lhůtě. Úprava postihuje případy, kdy poškození jsou vystaveni frustraci z nepřiměřeně dlouhého průběhu řízení. Přiměřenost délky řízení závisí na okolnostech jednotlivých případů. Rozhodující je přitom celková délka řízení, za kterou je náhrada poskytována. Nejedná se o odškodňování poškozeného za jednotlivý průtah v řízení (viz stanovisko Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 4. 2011, Cpjn 206/2010). V tomto smyslu Nejvyšší soud ve svém usnesení ze dne 19. 12. 2012, sp. zn. 30Cdo 1355/2012 také dovodil, že jednotlivé průtahy v řízení (například nečinnost soudu I. stupně způsobena připojením jiného spisu, délka řízení před Nejvyšším soudem apod.), nemusí vždy znamenat, že došlo k porušení práva na přiměřenou délku řízení, jestliže řízení, jako celek odpovídá dobou svého trvání, v němž je možné skončení řízení v obdobné věci zpravidla očekávat. Není proto myslitelné stanovit nějakou abstraktní lhůtu, kterou by bylo možné pokládat za přiměřenou dobu řízení, ale je třeba vždy přihlédnout ke konkrétním okolnostem individuálního případu. Proto již pro posuzování přiměřenosti délky řízení (tedy nejenom při určení výše zadostiučinění), je třeba vycházet z kritérií stanovených v ustanovení § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. Za porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě, které je ve svém důsledku nesprávným úředním postupem ve smyslu výše citovaného ustanovení § 13 zákona, lze považovat jen takový postup soudu v řízení, kdy doba jeho průběhu neodpovídá složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a kdy délka řízení tkví v příčinách vycházejících z působení soudu v projednávané věci; oproti tomu stát nemůže odpovídat za průtahy, které jsou způsobeny nedostatkem součinnosti, či dokonce záměrným působením ze strany účastníků, či jsou vyvolány jinými okolnostmi, které nemají původ v povaze soudu a jejich institucionálním a organizačním vybavení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 8. 2. 2011, sp. zn. 25Cdo 508/2008).
9. Po provedeném dokazování soud vyšel ze skutečnosti, že předmětné řízení trvalo od data podání žaloby datum do datum, kdy nabylo právní moci usnesení, kterým soud I. stupně ve věci schválil soudní smír, tedy celkem pět let a sedm měsíců.
10. K jednotlivým kritériím podle § 31 odst. 3 zákona, ke kterým soud přihlíží, uvádí následující:
- Kritérium postupu orgánů státu v rámci řízení
na základě provedeného dokazování soud zjistil, že v rámci řízení došlo ke kratším průtahům, a to v období od 19.10.2016 do 3.2.2017 a od 14.11.2017 do 16.5.2018. Také je třeba zmínit, že soud v rámci podkladového řízení postupoval určitým nekoncentrovaným způsobem, resp. řádně nevykonával dohledovou činnost nad činností znalce, který měl ve věci zpracovat znalecký posudek, neboť znalci zaslal spis dne datum, přičemž v usnesení o ustanovení znalce byla stanovena dvouměsíční lhůta k vypracování znaleckého posudku. Následně soud vypracování znaleckého posudku nijak nedotazoval ani neurgoval, učinil tak až dne datum a to na základě dotazu žalobkyně na stav řízení (když zároveň znalec příjmení žádal přípisem ze dne datum o zbavení povinnosti vypracovat znalecký posudek). Obdobně pak u zadání znaleckého posudku z oboru dopravy, kdy znalec byl ve věci ustanoven dne číslo, opětovně s dvouměsíční lhůtou k vypracování znaleckého posudku, přičemž soud I. stupně předložení znaleckého posudku nijak neurgoval ani nečinil dotazy na znalce stran fáze, v jakém se vypracování znaleckého posudku nachází a tento byl soudu předložen až po uplynutí stanovené dvouměsíční lhůty, konkrétně dne datum. Soud dále podotýká, že určitá nekoncentrovanost v řízení se u soudu I. stupně projevila i tím, že v rámci řízení byly problémy při vypracování znaleckého posudku z oboru biomechanika, kdy ustanovený znalec soudu sděloval, že znalecký posudek nemůže vypracovat, neboť neměl k dispozici dostatek podkladů. Za tímto účelem soud I. stupně ustanovil znalce z oboru doprava, přičemž tento předložil znalecký posudek dne datum a až dne datum zaslal soud znalci příjmení (obor biomechanika) tyto podklady a spis pro vypracování jeho znaleckého posudku. Opětovně pak soud znalce nedotazoval stran předložení znaleckého posudku a učinil tak až dne datum, ač byla znalci prodloužena lhůta k jeho vypracování na 30 dnů od doručení spisu (tj. od datum). Vyjma uvedeného soud ve věci nezjistil žádné další průtahy.
-) Kritérium počtu stupňů soudní soustavy
věc byla vedena toliko před soudem nalézacím a ve věci bylo vydáno pouze jediné rozhodnutí - usnesení o schválení soudního smíru mezi účastníky řízení.
-) Kritérium složitosti řízení
soud uvedenou věc hodnotil jako částečně obtížnou po stránce skutkové a právní, neboť ve věci byly vypracovány dva znalecké posudky, a to z oboru dopravy a z oboru biomechaniky, protože v řízení bylo nutné vyřešit otázku, v jakém poměru se žalobkyně na dopravní nehodě podílela tím, že nebyla připoutaná.
-) Kritérium chování poškozeného v rámci řízení
žalobkyně se na délce řízení žádným způsobem nepodílela, naopak se aktivně o řízení zajímala, kdy ve věci učinila celkem čtyři písemné dotazy na stav řízení, které směřovala předsedovi senátu.
-) Kritérium významu předmětu řízení pro poškozeného
obecně Evropským soudem pro lidská práva je s tímto typem sporu spojován vyšší význam pro jeho účastníky, neboť předmětem řízení byla mimo jiné náhrada škody na zdraví (rozsudek ESLP ve věci Sylva Pontes proti Portugalsku ze dne 23.3.1994, č. 14940/89, č. 14940/89, § 39). Tyto druhy řízení v obecné rovině více negativně ovlivňují a zatěžují osobní život poškozeného a mají tak pro poškozeného vyšší význam pro řízení než řízení jiná (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 5.10.2010, sp. zn. 30 Cdo 4761/2010). Také ze subjektivního pohledu soud musí konstatovat, že řízení mělo pro žalobkyni vyšší význam, což se projevilo zejména tím, že tato se o řízení aktivně zajímala - činila dotazy na průběh posuzovaného řízení.
11. Na základě výše zhodnoceného proto soud uzavírá s odkazem na celkovou délku řízení, která čítala pět let a sedm měsíců a skutečnost, že ve věci se vyskytly dva kratší průtahy, soud I. stupně nepostupoval příliš koncentrovaně a také pro to, že řízení mělo pro žalobkyni vyšší význam, že v řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 zákona. V důsledku porušení tohoto práva vznikla žalobkyni nemajetková újma, jejíž vznik se předpokládá, kdy porušením práva na přiměřeně dlouhé řízení je bez dalšího spojeno se vznikem nemajetkové, morální újmy na straně žalobce/stěžovatele (srov. rozsudek ESLP ve věci Apicella proti Itálii, § 93).
12. Je tedy na místě přistoupit k odškodnění nemajetkové újmy v relutární formě. Ze zkonsolidované judikatury vyšších soudů (srov. stanovisko či nález ústavního soudu ze dne 28.3.2011, sp. zn. I. ÚS 190/2011) plyne, že výše odškodnění je v odůvodnění rozsudku nutno stanovit s pomocí podrobně rozebraného aritmetického výpočtu (srov. právní věta pod bodem 9 stanoviska). V posuzované věci proto výpočet soudu vypadá následovně: základní částka za pět let a sedm měsíců trvání řízení činí 15 000 Kč za rok, za první dva roky trvání řízení ve smyslu shora uvedeného stanoviska, v poloviční výši. Základní částka proto činí 68 750 Kč, přičemž od této částky odečetl soud 5 % z důvodu částečné skutkové a právní obtížnosti věci a naopak přičetl 20 % z důvodu vyššího významu řízení pro žalobkyni. Celkem tedy k základní částce připočetl 15 %, tj. částku 10 313 Kč a dospěl tak k přiměřenému odškodnění ve výši 79 063 Kč. Jelikož žalovaná mimosoudně dne 19.9.2022 hradila částku 57 375 Kč, přiznal soud žalobkyni ještě částku ve výši 21 688 Kč výrokem II. rozsudku.
13. Úrok z prodlení žalobkyni náleží podle § 513 o. z. ve spojení s § 1970 o. z. a § 15 odst. 2 zákona, neboť podle tohoto zákonného ustanovení má žalovaná zákonnou šestiměsíční lhůtu pro projednání předběžně uplatněného nároku. Teprve až uplynutím této lhůty se žalovaná může dostat do prodlení. Jelikož žalobkyně uplatnila svůj nárok předběžně u žalované dne datum, mohla se žalovaná dostat do prodlení až uplynutím šestiměsíční lhůty, tedy ode dne datum. Žalobkyni také náleží úrok z prodlení z částky 57 375 Kč, kterou žalovaná uhradila mimosoudně dne datum, a to v souladu s § 15 odst. 1 zákona, tedy za dobu od datum do datum. Výše úroku z prodlení odpovídá § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroku z prodlení.
14. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 146 odst. 1 věta druhá o.s.ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o.s.ř., podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů řízení potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl, ve spojení s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 29.1.2014, sp. zn. 30 Cdo 3378/2013, podle něhož i částečné vyhovění žalobě v podobě částečně přiznané částky na přiměřeném zadostiučinění, je ve svém důsledku plným úspěchem poškozeného ve věci. Žalobkyně má proto ve vztahu k žalované právo na náhradu nákladů řízení, které se skládají z mimosmluvní odměny advokáta ve výši 9 300 Kč podle § 11 odst. 1, § 7 a § 9 odst. 4 písm. a), vyhlášky č. 177/1996 Sb. (3 úkony právní služby á 3 100 Kč – převzetí věci, sepsání žaloby a částečné zpětvzetí žaloby) s přináležející náhradou hotových výdajů ve výši 900 Kč podle § 13 odst. 1, 4 ve spojení s § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 000 Kč a daně z přidané hodnoty ve výši 2 142 Kč, jíž je právní zástupce žalobkyně plátcem.
15. Lhůtu k plnění soud stanovil v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o.s.ř. s přihlédnutím ke skutečnosti, že finanční prostředky žalované jsou vázané na státní rozpočet a je tak nutná delší doba pro jejich uvolnění. Tuto skutečnost soud reflektoval právě v poskytnutí delší lhůty k plnění.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 2.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí nebo nařízení exekuce.