Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
8 C 242/2019-94
Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou rozhodl samosoudkyní Mgr. Tamarou Karáskovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení částky 57 415 Kč se smluvní pokutou a příslušenstvím
takto:
I. Řízení se co do částky 1 630,60 Kč zastavuje.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 21 235,40 Kč s úrokem z prodlení 8,5% ročně ve výši z částky 22 866 Kč od datum do datum, ve výši 8,5% ročně z částky 21 619,49 Kč od datum do datum a ve výši 8,5% ročně z částky 21 235,40 od datum do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
III. Žaloba se zamítá co do:
-) 34 549 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 57 415 Kč ve výši 9 % ročně od datum do datum, z částky 56 168 Kč ve výši 9 % ročně od datum do datum a z částky 55 784,40 Kč ve výši 9 % ročně od datum do zaplacení,
-) 11 038,92 Kč,
-) úroku ve výši 95,92 % p.a. z částky 44.325,10 Kč od datum do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 212 486 Kč.
IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Řízení se co do částky 1 630,60 Kč zastavuje. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 21 235,40 Kč s úrokem z prodlení 8,5% ročně ve výši z částky 22 866 Kč od [datum] do [datum], ve výši 8,5% ročně z částky 21 619,49 Kč od [datum] do [datum] a ve výši 8,5% ročně z částky 21 235,40 od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. III. Žaloba se zamítá co do: -) 34 549 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 57 415 Kč ve výši 9 % ročně od [datum] do [datum], z částky 56 168 Kč ve výši 9 % ročně od [datum] do [datum] a z částky 55 784,40 Kč ve výši 9 % ročně od [datum] do zaplacení, -) 11 038,92 Kč, -) úroku ve výši 95,92 % p.a. z částky 44.325,10 Kč od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 212 486 Kč. IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně podala dne datum návrh, kterým se proti žalované domáhala zaplacení částky 57 415 Kč s úroky a smluvní pokutou, to vše jako nároků vyplývajících ze smlouvy o úvěru číslo ze dne datum. Žalobkyně uvedla, že základě této úvěrové smlouvy žalované poskytla úvěr ve výši 45 000 Kč, který se žalovaná zavázala splatit spolu s úrokem ve výši efektivní sazby 151,63 % ročně celkem 48 splátkami po 3 689 Kč splatnými k 17. dni každého měsíce. Před uzavřením smlouvy žalobkyně prověřila úvěruschopnost žalované, a to na základě dokladů o příjmech, výpisů z bankovního účtu, prohlášení žalované a její lustrace v databázích příjmení a NRKI, kdy žalobkyně vyhodnotila, že volné zdroje žalované jsou pro řádné splácení úvěru dostatečné. Žalovaná úvěr zpočátku splácela, byť ne zcela řádně a včas. Takto žalobkyni vzniklo právo na smluvní pokutu ve výši 1 497 Kč a náklady v souvislosti s prodlením žalované ve výši 1 000 Kč. Když prodlení žalované trvalo více jak 65 dnů, došlo v souladu se smlouvou k zesplatnění celého úvěru ke dni datum, kdy se celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené smluvní úroky staly součástí nové jistiny úvěru, která tak celkem činila 54 918,28 Kč. Po zesplatnění žalovaná žalobkyni ničeho neuhradila a žalobkyně se tak se svým nárokem obrátila k soudu. Po žalované požadovala vedle zaplacení„ nové jistiny“ též úhradu smluvní pokuty ve výši 1 497 Kč a nákladů vzniklých s prodlením ve výši 1 000 Kč dle bodů 6.1. a 6.2. úvěrové smlouvy, tj. celkem 57 415 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky za dobu ode dne předcházejícího podání žalobě, tj. od datum, do zaplacení; dále žalobkyně požadovala zaplacení smluvní pokuty ve výši 11 038,92 Kč jakožto pokuty dle bodu 6.5 smlouvy ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru denně od datum do data vyhotovení žaloby; konečně žalobkyně požadovala zaplatit též smluvní úrok ve výši ve výši 95,92 % ročně z částky 44 325,10 Kč od datum do zaplacení s tím, že smluvní úrok je požadován v nominální výši, jež odpovídá efektivní úrokové sazbě sjednané ve smlouvě. Protože úvěrovou smlouvou je úrok omezen na 120 % částky, kterou měla žalovaná zaplatit dle části A smlouvy, požadovala žalobkyně úhradu smluvního úroku do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 212 486 Kč.
2. Po podání žaloby rozhodl Krajský soud v Brně usnesením ze dne ze dne datum, č.j. insolvenční spisová značka o úpadku žalované jako dlužníka. Řízení o návrhu žalobkyně tak bylo ze zákona přerušeno. Usnesením insolvenčního soudu ze dne datum č.j. insolvenční spisová značka pak bylo insolvenční řízení zastaveno a současně zrušeno oddlužení žalované, když neplnila podstatné povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení.
3. Protože v průběhu insolvenčního řízení došlo k částečné úhradě předmětného dluhu, a to ve výši celkem 1 630,60 Kč, vzala v tomto rozsahu žalobkyně svůj návrh zpět.
4. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
5. Žalovaná se rovněž nedostavila k jednání, ani včas nepožádala z důležitého důvodu o odročení, ačkoliv byla řádně předvolána (předvolání k jednání bylo žalované doručeno dne datum, a to v souladu s § 49 odst. 4 o.s.ř. fikcí na adrese trvalého pobytu žalované, kam jí již dříve byla doručena žaloba i částečné zpětvzetí). Soud proto ve smyslu § 101 odst. 3 o.s.ř. věc projednal a rozhodnul v nepřítomnosti žalované.
6. Z hodnocení klienta k předmětné úvěrové smlouvě soud zjistil, že žalovaná v době, kdy úvěr u žalobkyně poptávala, měla čistý měsíční příjem 7 600 Kč, resp. při započtení sociálních dávek apod. činily tvrzené příjmy 15 883 Kč. Mezi výdaje klienta (žalované) bylo započítáno životní minimum 3 410 Kč a náklady na dítě ve výši 2 000 Kč, bydlení 2 200 Kč, 200 Kč ostatní výdaje. Celkem tak žalobkyně zhodnotila výdaje žalované na 7 810 Kč s tím, že má 1 000 Kč měsíčně rezervu a 7 073 Kč volných zdrojů. Doplňující údaje (část B) formuláře) jsou špatně čitelné, nedá se z nich vyčíst, zda byla žalovaná zaměstnána či nikoliv, zda byla ve výpovědní době apod. Patrné je, že vzdělání žalované je ukončeno maturitou a forma bydlení v družstevním bytě. Inkaso žalovaná nedoložila, závěr hodnocení zástupce žalobkyně nicméně je úvěr poskytnout.
7. Z předloženého výpisu záznamů z registru příjmení nejsou zřejmé žádné negativní informace o žalované, ale fakticky ani žádné jiné informace o jejích majetkových poměrech. Žalobou avizovaný výpis z registru NBRI (Nebankovní registr klientských informací) ani avizované výpisy z účtů žalované doloženy nebyly.
8. Z doloženého platebního rozpisu Úřadu práce soud zjistil a má za prokázané, že v době, kdy žalovaná úvěr poptávala, byla na rodičovské dovolené, přičemž od února 2018 měla navýšeno čerpání rodičovského příspěvku z 3 800 Kč měsíčně na 7 600 Kč měsíčně. Z platebního rozpisu je dále zřejmé, že žalovaná pobírala též přídavky na dítě ve výši 500 Kč; z oznámení o změně výše dávky státní sociální podpory pak soud zjistil, že žalovaná v předmětné době pobírala též příspěvek na bydlení ve výši 7 783 Kč.
9. Prohlášení klienta učiněné v souvislosti s předmětnou úvěrovou smlouvou dokládá, že žalovaná prohlásila, že se nenachází v úpadku ani ve stavu hrozícího úpadku, nemá žádné splatné dluhy, že souhlasí se sjednanou výši úroků, považuje ji za přiměřenou atd.
10. Z oznámení o schválení úvěru ke smlouvě o úvěru číslo předcházejícího návrhu této smlouvy soud zjistil, že dne datum byla mezi stranami uzavřena úvěrová smlouva, na základě které byly žalované poskytnuty finanční prostředky ve výši 45 000 Kč, jež se žalovaná zavázala vrátit spolu s úroky, a to 48 měsíčními splátkami po 3 689 Kč Celkem měla takto žalovaná zaplatit 177 072 Kč. Ze splátkového kalendáře ke smlouvě je zřejmé, jak měl být dluh umořován. Základní informace o smlouvě jsou seznatelné též z předsmluvního formuláře.
11. Dokladem o vyplacení úvěru bylo prokázáno, že částka ve výši 45 000 Kč byla žalované poskytnuta bezhotovostně na její bankovní účet.
12. Z karty klienta soud zjistil a má za prokázané, jak žalovaná úvěr splácela. Žalovaná zaslala celkem šest splátek (tj. celkem 22 134 Kč), a to většinou po termínu splatnosti. Naposledy zaplatila splátku splatnou datum – tu uhradila teprve datum, poté splácet přestala úplně.
13. Opakovanými výzvami k zaplacení s upozorněním na možnost zesplatnění celého úvěru ze dne datum, datum a datum bylo prokázáno, že žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, přičemž byla k úhradám opakovaně vyzývána a opakovaně jí bylo připomínáno, že může dojít k zesplatnění celého úvěru. Jak dokládá oznámení adresované žalované dne datum, k zesplatnění úvěru poté skutečně došlo, tak jak bylo popsáno v žalobě. Z předžalobní výzvy a souvisejícího podacího archu je pak zřejmé, že žalobkyně předtím, než se obrátila k soudu, žalovanou vyzývala k úhradě.
14. Vyjádřením znalce k problematice úročení pohledávek soud důkaz neprováděl, neboť pro posouzení důvodnosti žaloby jej provádět nebylo třeba, vyjádření znalce se navíc ani nevztahuje k předmětné úvěrové smlouvě, ale k úročení pohledávek obecně.
15. Z provedeného dokazování, resp. co do výše částečných úhrad žalované také z tvrzení žalobkyně (žalovaná je nerozporovala), soud zjistil a má za prokázaný následující skutkový stav.
16. V březnu 2018 žalovaná poptala u žalobkyně úvěr ve výši 45 000 Kč. Žalobkyně s uzavřením úvěrové smlouvy souhlasila, úvěr žalované poskytnula, nicméně žalovaná jej nesplácela řádně a včas, úvěr přestala splácet a žalobkyně tak dle smlouvy přikročila k jeho zesplatnění. Do zesplatnění úvěru žalovaná zaplatila celkem 22 134 Kč, po zesplatnění úvěru bylo v rámci insolvenčního řízení žalobkyni poskytnuto celkem 1 630,60 Kč, a to dne datum částka 1 246,51 Kč a dne datum částka 384,09 Kč. Potud byla plně prokázána tvrzení žalobkyně. Soud ovšem dospěl k závěru, že předložené doklady již před uzavřením smlouvy poukazovaly na špatnou finanční situaci žalované, která ještě před poptáním úvěru pobírala rodičovský příspěvek ve výši necelé 4 tis., teprve těsně před podáním žádosti o úvěr si měsíční částku rodičovského příspěvku nechala navýšit na částku 7 600 Kč, pobírala též sociální dávky včetně přídavku na dítě a příspěvku na bydlení. Výdaje žalované pak žalobkyně nezkoumala vůbec, žalovaná inkaso nedoložila (dle záznamů v dokumentu hodnocení klienta) a žalobkyně tak na jejích výdajích započetla pouze životní minimum ve výši 3 410 Kč. Tato částka dle názoru soudu jednoznačně nemohla (ani v roce 2018) pokrýt nutné výdaje matky na rodičovské dovolené s dítětem, přičemž rovněž částka výdajů na dítě ve výši 2 000 Kč měsíčně je dle soudu značně podhodnocená. jméno skutečnost, že žalovaná pobírala sociální dávky poukazuje na její špatnou finanční situaci, přitom žalobkyně (dle záznamů v dokumentu hodnocení klienta) zhodnotila, že žalovaná má měsíčně ještě volné zdroje ve výši 7 073 Kč. Soud má vzhledem k uvedenému za to, že otázka celkové výše pravidelných výdajů žalované zůstala před uzavřením smlouvy zjevně nevyjasněná.
17. Při posuzování úvěruschopnosti žadatele je mj. třeba důsledně zohledňovat i životní náklady spotřebitele. U příjmové i výdajové stránky spotřebitele je navíc potřeba nejen zjišťovat relevantní informace, ale tyto též ověřovat. To se u výdajů mnohdy dělá těžko, a proto je možné použít různé scoringové modely; nelze ovšem bez dalšího vycházet z částky odpovídající životnímu či dokonce existenčnímu minimu. Jak přitom vyplynulo z provedeného dokazování, celková výše pravidelných výdajů žalované zůstala značně nevyjasněná, žalobkyně vycházela z životního minima, soudu nepředložila ani výpisy z účtu, chybí též doklad o tom, že by si prověřovala neexistenci jiných finančních závazků (dluhů) žalované; avizovaný výpis z NRKI žalobkyně nepředložila. Přitom už z doložených dokumentů vyplývají značné pochybnosti o tom, zda žalovaná v době, kdy úvěr poptávala, měla měsíčně vůbec nějakou finanční rezervu, natož dostatek prostředků k plnění závazku z předmětné úvěrové smlouvy. Posouzení úvěruschopnosti žalované soud shledal nedostatečným.
18. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
Zvláštní úprava spotřebitelských úvěrů je obsažena v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZSÚ“) – náležitosti smlouvy o spotřebitelském úvěru upravuje část sedmá (§ 104 a násl.), pravidla jednání se spotřebiteli, vč. povinného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele ad. upravuje část šestá (§ 75 a násl. ZSÚ).
Podle § 2991 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
Podle § 2993 věty první o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.
19. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu má soud ve světle shora uvedených ustanovení za to, že žaloba je důvodná pouze z části.
20. Sjednanou úvěrovou smlouvu číslo totiž soud shledal v plném rozsahu absolutně neplatnou, neboť žalobkyně před uzavřením smlouvy neprověřila řádně úvěruschopnost žalované, když dostatečně nezkoumala její pravidelné výdaje a tyto tedy řádně neporovnala s jejími příjmy (viz výše). Jelikož provedené posouzení úvěruschopnosti žalované soud považuje za rozporné s § 86 odst. 1 ZSÚ, shledal předmětnou smlouvu o úvěru absolutně neplatnou ve smyslu § 87 odst. 1 ZSÚ. K této neplatnosti přitom soud přihlíží z úřední povinnosti (srov. nález Ústavního soudu ČR sp. zn. Pl. ÚS 3/20 ze dne datum a rozsudek Soudního dvora EU ze dne datum ve věci C číslo či rozsudek Nejvyššího soudu sp.zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25.7.2018).
21. S ohledem na neplatnost předmětné smlouvy soud finanční prostředky poskytnuté žalované posoudil jako bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 o. z. Jakkoliv je totiž smlouva o úvěru číslo neplatná, bylo prokázáno, že žalobkyně žalované poskytla finanční prostředky ve výši celkem 45 000 Kč. Současně bylo prokázáno, že žalovaná žalobkyni dosud vrátila celkem 23 764,6 0 Kč (z toho do podání žaloby 22 134 Kč, v rámci insolvenčního řízení 1 630,60 Kč), zbývá tedy vrátit částku 21 235,40 Kč. Právě tuto částku tedy soud žalované uložil zaplatit. Protože žalovaná tyto prostředky nevrátila, přestože k tomu byla opakovaně upomínána, dostala se do prodlení s plněním svého peněžitého dluhu ve smyslu § 1960 o.z. a je tak povinna žalobkyni zaplatit též zákonný úrok z prodlení z dlužné částky, a to ve výši stanovené podle § 1968 a § 1970 o.z. ve spojení s § 2 nařízení č. 351/2013 Sb. (výrok II.).
22. V rozsahu částečného zpětvzetí žaloby co do částky 1 630,60 Kč soud řízení zastavil podle § 96 odst. 1, 2 a 4 o.s.ř. (výrok I.), ve zbývajícím rozsahu, v němž soud shledal žalobu nedůvodnou, pak byl návrh zamítnut (výrok III.).
23. O nákladech řízení (výrok IV.) bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobkyně byla ve věci z větší části neúspěšná, náhrada nákladů - v poměrné části, by tak měla připadnout žalované. Žalovaná byla ovšem po celou dobu řízení pasivní, žádné náklady jí nevznikly, a soud tak rozhodl, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.