Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
38 C 96/2022-36
Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Markétou Stochovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 174 544,31 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 33 511 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 33 511 Kč od 4. 9. 2022 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 141 033,31 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 40 785,36 Kč za dobu od 4. 9. 2022 do zaplacení a smluvního úroku z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 60 513 Kč
od 4. 9. 2022 do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 33 511 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 33 511 Kč od 4. 9. 2022 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 141 033,31 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 40 785,36 Kč za dobu od 4. 9. 2022 do zaplacení a smluvního úroku z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 60 513 Kč od 4. 9. 2022 do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 10. 9. 2022 domáhala, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 174 544,31 Kč s úroky z prodlení. Tvrdila, že dne 22. 2. 2022 uzavřela s žalovaným úvěrovou smlouvu číslo na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši 50 000 Kč Smlouva byla po dohodě stran uzavřena elektronicky. Žalovaný byl podle žaloby povinen zaplatit žalobkyni celkem 92 592 Kč v 72 měsíčních splátkách po 1 286 Kč splatných vždy k 15. dni v měsíci. Výše úrokové sazby činila 23 % ročně a RPSN 38,69 %. Žalobkyně dále tvrdila, že poskytla žalovanému na jeho výslovnou žádost doplňkovou službu„ PODPORA“
za cenu 877 Kč měsíčně. Žalovaný se dostal do prodlení se splácením počínaje splátkou splatnou 15. 6. 2022, proto mu žalobkyně zaslala ve dnech 20. 6. 2022 a 5. 7. 2022 upomínky s výzvou k zaplacení dlužné splátky. Protože žalovaný přes upomínky dlužné částky nezaplatil, žalobkyně úvěr zesplatnila dopisem ze dne 21. 7. 2022, přičemž zesplatněné částky požaduje po žalovaném v tomto řízení. Konkrétně žalobkyně v řízení uplatnila nároky na jistinu úvěru (nevrácenou část úvěru) ve výši 48 997,56 Kč, úroky ve výši 39 735,97 Kč, poplatky za doplňkovou službu„ PODPORA“ ve výši 60 513 Kč, dále žalobkyně požaduje náklady na upomínání ve výši 800 Kč a smluvní pokutu ve výši 24 498,78 Kč. Z jistiny úvěru, nákladů na upomínkování a smluvní pokuty požaduje žalobkyně úroky z prodlení v zákonné výši, z požadovaných poplatků
za doplňkovou službu„ PODPORA“ ve výši 60 513 Kč smluvní úroky z prodlení ve výši 0,1 % denně.
2. Žalovaný se ve věci žádným způsobem nevyjádřil.
3. K ústnímu jednání dne 16. 3. 2023 se žádný z účastníků nedostavil, ačkoliv oba byli řádně a včas předvoláni. Žalobkyně požádala, aby věc byla projednána a rozhodnuta v její nepřítomnosti. Soud proto jednal v souladu s ust. § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v účinném znění (dále jen„ o. s. ř.“), v nepřítomnosti účastníků.
4. Soud provedl žalobkyní navržené důkazy a učinil z nich následující skutková zjištění a závěry.
5. Soud vzal za prokázáno, že žalovaný dne 22. 2. 2022 v 15:3 2:08 hod. autorizoval návrh smlouvy nadepsané jako„ Smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru číslo“, ve kterém žalobkyně prohlašuje, že je oprávněna poskytovat spotřebitelské úvěry na základě platného oprávnění (článek 1.1). Žalobkyně se ve smlouvě zavazuje poskytnout žalovanému (žalovaný je v návrhu smlouvy označen jménem, příjmením, rodným číslem) peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč, a to faktickou výplatou částky 13 920 Kč na účet žalovaného, výplatou částky 26 080 Kč ve prospěch žalobkyně za účelem úplné úhrady předchozího závazku žalovaného a v částce 10 000 Kč započtením s nárokem žalobkyně na náklady poskytovatele úvěru. Žalovaný měl podle textu smlouvy zaplatit žalobkyni kromě samotného úvěru také úroky při úrokové sazbě 23 % p.a. a RPSN 38,69 % Tyto částky měly být podle textu smlouvy splatné v 72 pravidelných měsíčních splátkách. V čl. V. bodu 5.4. textu smlouvy bylo stanoveno, že v případě jakéhokoliv prodlení je věřitel oprávněn zaslat dlužníkovi zpoplatněnou upomínku ve výši 300 Kč a poté druhou upomínku ve výši 500 Kč. Pokud ani poté nebude dlužná částka zaplacena, je žalobkyně oprávněna zesplatnit jistinu úvěru. Text návrhu smlouvy obsahuje dále ustanovení o smluvní pokutě ve výši 0,1 % denně z dlužné částky za každý den prodlení (vše zjištěno z textu návrhu smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru číslo který byl dne 22. 2. 2022 autorizován žalovaným). Součástí zaslaných dokumentů žalovanému byl také v rámci přílohy číslo text„ Smlouvy o zřízení Doplňkové služby PODPORA“, podle které je tato doplňková služba nepovinnou službou a žalovaný se zavazuje platit žalobkyni částku 877 Kč měsíčně. Doplňkový balíček„ PODPORA“ zahrnuje možnost využití tří služeb: možnost odkladu tří splátek úvěru ročně vždy o jeden kalendářní měsíc po řádném termínu splatnosti, možnost přerušení splácení na dobu až devíti měsíců v případě úrazu, závažného onemocnění nebo hospitalizace a možnost přerušení splácení na dobu až devíti měsíců v případě nezaviněné ztráty zaměstnání.
6. Z listiny označené jako detail transakcí ze dne 22. 2. 2022 vzal soud za prokázáno, že toho dne byla z účtu bankovní účet vedeného na jméno žalovaného poukázána na účet žalobkyně částka 1 Kč s poznámkou souhlas se smlouvou číslo.
7. Z oznámení o založení souhlasu s inkasem vzal soud za prokázáno, že žalovaný založil souhlas s inkasem ze svého účtu bankovní účet ve prospěch účtu žalobkyně s limitem 5 326 Kč.
8. Z listin označených jako detail pohybu – bezhotovostní platba ze dne 30. 6. 2022 a detail pohybu – platba převodem uvnitř banky ze dne 23. 2. 2022 vzal soud za prokázáno, že žalobkyně poukázala na svůj účet částku 13 920 Kč za účelem úplné úhrady předchozího závazku žalovaného a pak na účet žalovaného částku 26 080 Kč.
9. Z potvrzení o vyplacení úvěru vzal soud za prokázáno, že žalobkyně potvrdila žalovanému vyplacení úvěru podle smlouvy. Z této listiny dále vyplývají platební instrukce pro žalovaného, konkrétně výše splátek 2 163 Kč, jejichž splatnost je vždy k 15. dni v měsíci od 15. 3. 2022 do 15. 2. 2028.
10. Z výpisu z Centrální evidence exekucí soud zjistil, že ke dni 21. 2. 2022 nebyla vedena proti žalovanému exekuce. Z výpisu z insolvenčního rejstříku se podává, že ke dni 21. 2. 2022 neprobíhalo proti žalovanému insolvenční řízení. Z lustrace rejstříku SOLUS bylo zjištěno, že
ke dni 21. 20. 2022 má žalovaný 2 záznamy.
11. Z výplatních listin soud zjistil, že žalovaný u zaměstnavatele právnická osoba dosahoval v březnu 2022 čistého příjmu 46 211 Kč, v lednu 2022 dosahoval čistého příjmu 32 895 Kč.
12. Z dalších důkazů již soud považuje za právně významný pro věc pouze dopis zástupce žalobkyně příjmení jméno příjmení datovaný dne 21. 7. 2022 nadepsaný jako Zesplatnění úvěru, poslední předžalobní upomínka s oznámením o převzetí právního zastoupení, ve kterém zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k předčasnému splacení pohledávek z úvěrové smlouvy číslo jejichž výši vyčíslil na 174 635,12 Kč, a to ve lhůtě do 3. 9. 2022.
13. Z podacího lístku vzal soud za prokázané, že zástupce žalobkyně odeslal uvedený dopis dne 21. 7. 2022 žalovanému na doručovací adresu adresa žalovaného.
14. Uvedená zjištění a závěry soud považuje za dostačující k závěru o skutkovém stavu v rozsahu potřebném pro rozhodnutí ve věci. Za podstatné soud považuje skutkové závěry o vzájemné elektronické komunikaci mezi účastníky dne 22. 2. 2022, o poskytnutí částky 26 080 Kč žalobkyní na účet žalovaného a použití částky 13 920 Kč z úvěru na úhradu předchozího závazku žalovaného u žalobkyně a o doručení dopisu zástupce žalobkyně ze dne 21. 7. 2022 žalovanému. V podrobnostech soud odkazuje na skutkové závěry uvedené u jednotlivých důkazů.
15. S ohledem na právní názor vysvětlený níže nebyly pro soud významné další navržené a provedené důkazy, a to zejména upomínky a doklady o jejich odeslání, ani žalobkyní připojené certifikáty, které soud pro nadbytečnost v tomto písemném vyhotovení rozsudku nehodnotil.
16. Zjištěný závazkový vztah mezi žalobkyní a žalovaným soud právně kvalifikuje podle ust. § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále také jen o. z.), upravujících smlouvu o úvěru, protože zjištěná smlouva obsahuje podstatné náležitosti tohoto smluvního typu. Dále je třeba zdůraznit, že zatímco žalobkyně podniká mimo jiné v oblasti poskytování úvěrů a smlouvu nepochybně uzavírala v rámci své podnikatelské činnosti, tak žalovaný na rozdíl od žalobkyně smlouvu v postavení podnikatele neuzavíral, a proto je třeba na smluvní vztah aplikovat také ustanovení spotřebitelského práva, zejména zákon číslo 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále také jen ZoSÚ).
17. Podle § 2 zákona ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
18. Podle § 3 písm. c) ZoSÚ je posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.
19. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
20. Dle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
21. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
22. Úvodem soud uvádí, že by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči podnikateli pozitivním zásahem ze strany soudu (nerovné postavení spočívá jak v ekonomické síle spotřebitele vůči poskytovateli úvěru, tak v úrovni jeho informovanosti), pokud by takový zásah ze strany soudu závisel
na námitce spotřebitele. Závěr o absolutní neplatnosti smluv, které jsou v rozporu s právem
na ochranu spotřebitele, odpovídá ustálené judikatuře Soudního dvora Evropské unie, jehož závěry mají při výkladu norem spotřebitelského práva implementovaných do našeho právního řádu z unijního práva nezastupitelný význam. Je tedy zřejmé, že česká právní úprava stanovující pro případ porušení povinnosti zkoumání úvěruschopnosti pouze relativní neplatnost, je v přímém rozporu s požadavky směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 (dále jen„ směrnice 2008/48/ES“) a zakotvuje tak nižší standard ochrany, než který uvedená směrnice zamýšlela. Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. eurokonformního výkladu v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 tak, aby dosáhl jí zamýšleného výsledku, a to i v horizontálních sporech (viz rozsudky Marleasing SA C -106/89, EU:C: 1990, Océano Grupo SA C -240–244/98, EU:C: 2000, Konstantinos Adeneler C -212/04, EU:C: 2006). Ačkoliv taková interpretace způsobí praktickou obsolentnost § 87 odst. 1 věty druhé ZosÚ, je v tomto případě možná (MELZER, Filip. Metodologie nalézání práva. Úvod do právní argumentace. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 146 – 167 a s. 174 - 178) nebo rozsudek Simmenthal SpA, C -106/77, ECLI:EU:C: 1978).
23. Soud má po provedeném dokazování za to, že žalobkyně před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru musela mít důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného spotřebitelský úvěr splácet. Pro soud bylo podstatné, že v době uzavření smlouvy
o spotřebitelském úvěru měl žalovaný záznam v registru SOLUS. Žalobkyni muselo být zřejmé, že v nejbližší době žalovaný přestane být schopen své závazky řádně plnit, k čemuž nakonec také došlo. Navíc část poskytnutého úvěru byla určena k doplacení úvěru předcházejícího u téže společnosti. Nad rámec uvedeného lze dále uvést, že žalobkyně vůbec nezkoumala výdajovou stránku poměrů žalovaného, neboť soudu byly předloženy pouze výplatní listiny žalovaného. Žalobkyně nemohla objektivně posoudit úvěruschopnost žalovaného, jestliže neměla k dispozici ověřené údaje o jeho výdajích, pokud jde zejména o výši skutečných nákladů žalovaného
na bydlení. Žalobkyně věděla, že žalovaný v době uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru má záznam v registru SOLUS. O to pečlivěji měla žalobkyně zkoumat výdajové poměry žalovaného. Jelikož žalobkyně musela mít důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného spotřebitelský úvěr splácet, soud dospěl k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy úvěru ze dne 22. 2. 2022 pro rozpor se zákonem (shora citované ust. § 86 a § 87 odst. 1 ZoSÚ, § 580 odst. 1 o. z.), když k tomuto je soud povinen přihlížet i bez návrhu (§ 588 o. z.).
24. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu soud uzavírá, že žalobkyně poskytla žalovanému z neplatného právního jednání částku 40 000 Kč. Žalovaný se přijetím této částky bezdůvodně obohatil ve smyslu ust. § 2991 o. z., a proto je povinen žalobkyni toto obohacení vrátit. Jelikož žalovaný dosud uhradil žalobkyni na splátkách úvěru částku 6 489 Kč, soud žalobě vyhověl ohledně částky 33 511 Kč představující nevrácené peněžní prostředky. Soud vzal
za prokázáno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k plnění výzvou ze dne 21. 7. 2022, která mu byla odeslána téhož dne na adresu uvedenou ve smlouvě. Jelikož byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu do 3. 9. 2022, přiznal soud žalobkyni podle § 1970 o. z. úroky z prodlení z dlužné částky
od 4. 9. 2022, tj. ode dne, kdy se žalovaný dostal do prodlení (výrok I.). S ohledem na vše výše uvedené pak soud žalobu co do částky 141 033,31 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 40 785,36 Kč za dobu od 4. 9. 2022 do zaplacení a smluvního úroku z prodlení
ve výši 0,1 % denně z částky 60 513 Kč od 4. 9. 2022 do zaplacení zamítl, jak uvedeno ve výroku II. tohoto rozhodnutí.
25. Výrokem III. pak soud rozhodl v souladu s ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť procesně úspěšnějšímu žalovanému podle obsahu spisu žádné náklady v souvislosti s tímto řízením nevznikly.
26. Dlužnou částku včetně příslušenství byl žalovaný zavázán zaplatit žalobkyni ve lhůtě dle § 160 odst. 1 o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu v Ostravě. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.