Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (3)No categories available
14 C 256/2022-47
Okresní soud v Kolíně rozhodl samosoudkyní Mgr. Magdou Mocovou ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 67 609,37 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 58 809,37 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % p.a. z této částky od 31. 8. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se co do požadavku na zaplacení částky 8 800 Kč zamítá
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 17 911 Kč, a to k rukám právního zástupce žalobce titul jméno příjmení do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 58 809,37 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % p.a. z této částky od 31. 8. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se co do požadavku na zaplacení částky 8 800 Kč zamítá III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 17 911 Kč, a to k rukám právního zástupce žalobce [titul] [jméno] [příjmení] do tří dnů od právní moci rozsudku.
1. Žalobce se žalobou podanou dne 25. 5. 2022 domáhal zaplacení částky celkem 67 609,37 Kč s příslušenstvím s tím, že se jedná o dluh ze smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny uzavřené dne 4. 9. 2020.
2. Žalobce svou žalobu blíže odůvodnil tím, že se uvedenou smlouvou zavázal dodávat žalovanému elektřinu do odběrného místa ulice a číslo, PSČ obec a žalovaný se zavázal za odebranou elektřinu zaplatit sjednanou cenu. Smlouva byla uzavřena na dobu určitou na dobu 30 měsíců od data účinnosti smlouvy (25. 9. 2020) s možností automatické prolongace smlouvy. Poněvadž žalovaný neuhradil sjednané zálohy za měsíce prosinec 2020 – březen 2021, žalobce (po předchozím upozornění ze dne 1. 2. 2021 a 12. 4. 2021) od smlouvy dne 9. 6. 2021 odstoupil.
3. Žalobce tak požaduje zaplacení částky 58 809,37 Kč (vyúčtované fakturou číslo podle níž cena odebrané elektřiny v období 25. 9. 2020 – 20. 5. 2021 činí 65 509,37 Kč a smluvní pokuty za prodlení se zaplacením záloh činí celkem 400 Kč, přičemž žalovaný uhradil zálohy ve výši 7 100 Kč); z uvedené částky 58 809,37 Kč žalobce požaduje rovněž úrok z prodlení v zákonné výši za dobu od 31. 8. 2021 do zaplacení. Dále žalobce požaduje zaplacení částky
8 800 Kč coby smluvní pokuty za porušení povinnosti žalovaného odebírat elektřinu po dobu sjednanou ve smlouvě (vyúčtované fakturou číslo ze dne 20. 5. 2021 splatnou dne
31. 5. 2021).
4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
5. Po provedeném dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu:
Účastníci uzavřeli dne 4. 9. 2020 smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny do odběrného místa ulice a číslo, PSČ obec, na základě které žalobce dodával žalovanému do odběrného místa elektřinu a žalovaný se zavázal za něj zaplatit sjednanou cenu dle ceníku elektřiny v kategorii domácnost – elektřina Optimal (prokázáno uvedeným ceníkem). Měsíční zálohy byly předepsány ve výši 1 500 Kč (prokázáno plánem záloh na období 25. 9. 2020 24. 9. 2021).
Smlouva byla uzavřena na dobu určitou 30 měsíců s tím, že předmětem smlouvy byla dodávka produktové řady„ elektřina Optimal“ s termínem dodávky od 25. 9. 2020. Současně bylo sjednáno, že neprojeví-li žalovaný nesouhlas (neoznámí-li nejpozději 40 dnů před uplynutím sjednané doby trvání smlouvy, že nehodlá pokračovat v dalším období), je smlouva automaticky prodloužena o 24 měsíců (vše prokázáno smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny ze dne 4. 9. 2020).
Ve smlouvě je dále (v části„ ostatní ujednání“) uvedeno, že žalovaný je povinen zaplatit smluvní pokutu 100 Kč za každý jednotlivý případ prodlení s platbou přesahující 10 dní. Tamtéž je sjednána smluvní pokuta ve výši 400 Kč pro kategorii domácnost a 2 000 Kč pro kategorii podnikatel za každý kalendářní měsíc i jeho část následující po dni ukončení nebo přerušení dodávky do konce doby trvání smlouvy (včetně případné prolongace), a to (mimo jiné) pro případ, že žalovaný učiní bez souhlasu žalobce jakýkoli právně relevantní projev vůle směřující k předčasnému ukončení smlouvy nebo opakovaně (dva a vícekrát) poruší kteroukoli platební povinnost ze smlouvy (prokázáno smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny ze dne 4. 9. 2020).
Žalobce mohl od smlouvy odstoupit v případech uvedených v čl. 8 obchodních podmínek, zejména podle písm. a) při prodlení žalovaného delším než 15 dnů se zaplacením zálohy nebo faktury (prokázáno uvedenými obchodními podmínkami).
Žalovaný byl upomínán o zaplacení dlužné zálohy z prosince 2020 upomínkou ze dne 20. 1. 2021 (prokázáno uvedenou upomínkou). Dále byl žalovaný upomínán o zaplacení vzniklého dluhu a současně upozorněn na možnost přerušení dodávky elektřiny listinami ze dne 1. 2. 2021 a 12. 4. 2021 (prokázáno uvedenými upomínkami).
Smluvní pokuta ve výši 8 800 Kč (označená jako„ pokuta za předčasné ukončení smlouvy“) byla žalovanému vyúčtována listinou ze dne 20. 5. 2021, číslo 2023, s datem splatnosti dne 31. 5. 2021 (prokázáno uvedeným vyúčtováním).
Dopisem ze dne 9. 6. 2021 oznámil žalobce žalovanému, že z důvodu opakovaného porušení platebních povinností odstupuje od smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny (prokázáno odstoupením od smlouvy ze dne 9. 6. 2021 včetně poštovního podacího archu).
Vyúčtováním ze dne 9. 6. 2021, číslo byl žalovaný vyzván k úhradě nedoplatku za spotřebovanou elektřinu včetně smluvních pokut ve výši 400 Kč, vše s datem splatnosti 29. 6. 2021 (prokázáno uvedeným vyúčtováním). Opravným vyúčtováním ze dne 9. 8. 2021, číslo k předchozímu vyúčtování byl žalovaný vyzván k úhradě nedoplatku v celkové výši 58 809,37 Kč s datem splatnosti 30. 8. 2021 (prokázáno uvedeným opravným vyúčtováním).
Předžalobní upomínkou ze dne 9. 9. 2021 byl žalovaný žalobcem vyzván, aby uhradil dlužnou částku celkem 67 709,37 Kč (prokázáno uvedenou upomínkou včetně poštovního podacího archu). Znovu byl žalovaný vyzván k úhradě listinou ze dne 7. 11. 2021 (prokázáno uvedenou výzvou k úhradě pohledávky včetně poštovního podacího archu).
6. Všechny výše uvedené listinné důkazy soud považuje za plně věrohodné, když další dokazování je nadbytečné, neboť skutkový stav je prokázán s dostatečnou mírou jistoty v rozsahu potřebném pro rozhodnutí.
7. Po právní stránce soud posoudil věc následovně.
8. Účastníci uzavřeli smlouvu o dodávkách elektřiny dle § 50 a násl. zákona č. 458/2000 Sb., energetického zákona, v platném znění, podpůrně se řídicí též ustanoveními zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.).
9. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda.
10. Podle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností strany v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo o ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.
11. Podle § 1815 o. z. se k nepřiměřenému ujednání nepřihlíží, leda že se jej spotřebitel dovolá.
12. Na základě shora uvedeného soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná ohledně částky 58 809,37 Kč (cena za odebranou elektřinu a smluvní pokuta ve výši 400 Kč). Smluvní pokuta (za prodlení) byla sjednána platně a přiměřeně. Žalobce má dále nárok na požadované příslušenství ve formě úroku z prodlení podle § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
13. Co do částky 8 800 Kč však soud žalobu zamítl. Uvedenou částku žalobce požaduje jako smluvní pokutu za porušení povinnosti žalovaného odebírat elektřinu po dobu sjednanou ve smlouvě. Jak vyplývá z textu smlouvy, smluvní pokuta je účtována po odstoupení žalobce od smlouvy z důvodu opakovaného porušení platebních povinností žalovaným. Žalobce smluvní pokutu požaduje ve výši 400 Kč za každý měsíc v období od května 2021 do března 2023, tedy za 22 měsíců.
14. Z povahy věci je zřejmé, že žalobce smlouvu uzavíral jako podnikatel a žalovaný jako spotřebitel, smlouva má tedy charakter smlouvy spotřebitelské. Soud dospěl k závěru, že požadavek na zaplacení uvedené částky není po právu, neboť k ujednání nelze přihlížet pro jeho nepřiměřenou povahu. Uvedená ustanovení na ochranu spotřebitele přitom soud aplikuje z úřední povinnosti, není třeba, aby se žalovaný takového postupu dovolával. Žalobce po určitou dobu omezuje právo volby spotřebitele na dodavatele elektřiny, aniž by spotřebitel obdržel adekvátní protiplnění. Prostřednictvím předpřipraveného ujednání o smluvní pokutě, která ekonomicky představuje„ odstupné“ za předčasné ukončení smlouvy, je na spotřebitele vyvíjen nepřiměřený tlak směřující k dodržení sjednané doby smlouvy. Sám žalobce ale podobně ve smlouvě omezován (sankcionován) není. Ve své podstatě zde tak jde o snahu žalobce přenést podnikatelské riziko dodavatele elektřiny na zákazníka – spotřebitele a nepřiměřeně omezovat po určitou dobu jeho právo volby dodavatele elektřiny, aniž by za to spotřebitel obdržel adekvátní protiplnění. Takové ujednání je nevyvážené v neprospěch spotřebitele a nelze k němu přihlížet. K obdobným závěrům již dospěl Krajský soud v Praze např. ve věci vedené pod sp. zn. 27 Co 99/2018, 103 Co 16/2018, 30 Co 80/2019, 22 Co 251/2019, 23 Co 336/2019, 103 Co 7/2020, 21 Co 219/2020, 22 Co 216/2021 nebo 22 Co 270/2021.
15. K návrhu žalobce na vydání rozsudku pro zmeškání soud uvádí, že rozsudek pro zmeškání je možno vydat jen při splnění veškerých zákonných podmínek, zejména ale je třeba, aby nárok žalobce byl důvodný (vyplýval z předestřených žalobních tvrzení). Nevydá-li soud rozsudek pro zmeškání, pak návrh žalobce na jeho vydání nezamítá (pokračuje v řízení) a nemusí se s tímto návrhem ani vypořádat v odůvodnění konečného rozsudku (viz DRÁPAL, Ljubomír. § 153b (Rozsudek pro zmeškání). In: DRÁPAL, Ljubomír, BUREŠ, Jaroslav a kol. Občanský soudní řád I, II. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 1053, marg. č. 3).
16. Žalobci je třeba přisvědčit, že v daném případě neměl být vydaný elektronický platební rozkaz (neboť nároku nelze zcela vyhovět). Případné legitimní očekávání žalobce ohledně důvodnosti žaloby jako celku však nemůže převážit skutečnost, že právní posouzení je potřeba po provedeném dokazování v rozhodnutí ve věci samé (rozsudku) učinit znovu; zrušeným elektronickým platebním rozkazem soud není vázán a nevytváří pochopitelně ani překážku věci rozsouzené (a nelze z jeho právního hodnocení vycházet již z toho důvodu, že jako rozhodnutí bez odůvodnění žádné výslovné právní hodnocení neobsahuje).
17. Poukazuje-li žalobce na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 1192/2019 (R 55/2020), tak soud na rozdíl od právního názoru předběžně vyjeveného u jednání dospívá k tomu, že takto konstruovaná smluvní pokuta je obecně možná i ve smlouvách spotřebitelských. To však neznamená, že soud může rezignovat na věcný přezkum obsahu takového smluvního ujednání. Soud nijak nepopírá obecný závěr, že smluvní pokuta může být platně sjednána v návaznosti na odstoupení od smlouvy pro porušení smluvních povinností protistranou; v daném případě je ale nutné zkoumat spotřebitelský prvek (který se v předkládaném rozsudku Nejvyššího soudu nevyskytoval).
18. Žalobce dále argumentoval rozhodnutím Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2151/2021, které dále odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 530/2012 a podle něhož soud, který zjistí, že smluvní klauzule ve spotřebitelské smlouvě má zneužívající charakter, má o tom informovat (z úřední povinnosti) účastníky řízení a umožnit jim, aby se k tomu vyjádřili.
19. V daném případě jde ale o typovou žalobu, jíž se žalobce coby významný dodavatel elektřiny a plynu domáhá na různých dlužnících typově stejně sjednané smluvní pokuty, takže právní názor soudu a argumentace v těchto obdobných sporech směřující k závěru, že jde o nepřiměřené ujednání v neprospěch spotřebitele, nejsou pro žalobce nové či překvapující.
20. Vzhledem k obšírné argumentaci žalobce v typově obdobných sporech, tedy považuje soud za potřebné uvést následující. Nelze přijmout, že smluvní pokuta kompenzuje škodu (potenciálně) vzniklou žalobci tím, že musel pro žalovaného s předstihem zajistit na trhu příslušnou komoditu, neboť smluvní pokuta není vázána na povinnost žalovaného odebrat určité (minimální) množství elektřiny. Smluvní pokuta tak utvrzuje skutečně jen„ povinnost“ žalovaného setrvat ve smluvním vztahu po předem danou dobu. Nepřiměřeně tak působí na to, aby si spotřebitel„ rozmyslel“ změnu dodavatele elektřiny, i kdyby nabídka jiného dodavatele pro něj byla výhodnější. Tím je kýžené právo na svobodnou volbu dodavatele podle § 28 odst. 1 písm. a) a § 62 odst. 1 písm. b) energetického zákona natolik oslabeno, až se může stát iluzorním.
21. Soud se neztotožňuje ani s tím, že sjednaná smluvní pokuta je ve spotřebitelském smluvním vztahu„ vyvážena“ tím, že žalovanému je poskytnuta fixní (neměnná) cena po dobu trvání smlouvy. Žalobce komoditu nakupuje na energetické burze a nákupní cena je vysoce volatilní (kolísavá). Již z definice tak plyne, že může kolísat na obě strany a samotná fixace ceny na počátku smluvního vztahu nemusí být pro spotřebitele nutně výhodná, stejně jako nucený následný prodej komodity zajištěné s předstihem„ pro žalovaného“ nemusí být pro žalobce nutně ztrátový (takže k uvažované škodě nemusí dojít nehledě k tomu, že taková„ škoda“ by – jak zmíněno výše – žalobci vznikla i za řádného trvání smluvního vztahu, pokud by žalovaný fakticky žádnou elektřinu neodebral).
22. Za spotřebitelsky nepříliš přívětivou argumentaci soud považuje názor, že smlouva na dobu neurčitou spotřebiteli garantuje možnost snáze ukončit smluvní vztah (klasickou výpovědí s běžnou výpovědní dobou). Takové chápání je zřetelně protiintuitivní, neboť při volbě mezi uzavřením smlouvy na dobu určitou a na dobu neurčitou si běžný spotřebitel těžko uvědomí paradoxní situaci, že smlouva na dobu neurčitou pro něj znamená flexibilnější možnost ukončení smlouvy. Soud má za to, že velká část spotřebitelů, kteří volí uzavření smlouvy na dobu neurčitou, tak činí nikoli s představou, že se z takové smlouvy mohou snadněji vyvázat, ale právě se skutečným záměrem v místě svého bydliště odebírat elektřinu dlouhodobě (trvale): segment konzervativnějších nebo starších spotřebitelů, kteří před porovnáváním jednotlivých nabídek a jejich pečlivým zkoumáním upřednostňují jistotu a dlouhodobost smluvního vztahu jistě nebude malý. Pokud žalobce v různých vyjádřeních uvádí, že na rozdíl od smluv na dobu určitou nemohou tito spotřebitelé využít (podle žalobce zpravidla výhodnější) nabídky fixované ceny, pak to lze z jistého úhlu pohledu vnímat i jako„ trest“ za loajalitu těchto spotřebitelů. Tím je obhajováno paradoxní zacházení se zákazníky, kdy se loajálním spotřebitelům nabízí benefit ukončení smlouvy (o který nestojí), zatímco nové zákazníky se žalobce coby dodavatel snaží přilákat nabídkou krátkodobé smlouvy za výhodnější cenu, přičemž takové smlouvy jsou fakticky rovněž smlouvy trvalé (jen krátkou dobu může spotřebitel volně využít své svobodné volby dodavatele bez hrozby smluvní pokuty, jinak je smlouva automaticky prolonogována). Z uvedeného důvodu soud nepovažuje na nutné doplňovat dokazování podrobnými ceníky jednotlivých produktů žalobce.
23. Uvádí-li žalobce v jiných typových věcech na svou podporu (viz např. řízení před zdejším soudem sp. zn. 14 C 233/2020), že takový je standard zacházení se spotřebiteli na daném trhu s médii, pak soud musí podotknout, že uvedený argument nemá náležitou právní relevanci: v době nikoliv zcela nedávné bylo ve spotřebitelských smlouvách standardem využívání zajišťovacích směnek a (netransparentních) rozhodčích doložek. Právě tlak soudní praxe vedl k tomu, že dnes se jedná o praktiku legislativně výslovně zakázanou. Z uvedeného důvodu soud nepovažuje za nutné doplňovat dokazování ani k otázce, nakolik jsou uvedené praktiky smluvních pokut na dodavatelském trhu rozšířené (smluvními podmínkami jiných dodavatelů, články v časopisech a na webových stránkách na ochranu spotřebitele).
24. Argumentuje-li žalobce v typově obdobných sporech, že smluvní pokuta má pokrývat též„ zcela či zčásti“ marně vynaložené zprostředkovatelské náklady na obstarání zákazníka a uzavření smlouvy, pak se stejně jako u argumentace volatilitou ceny komodity jedná o přenášení podnikatelského rizika na koncového zákazníka (spotřebitele). Soud nepopírá, že tyto jednorázové náklady žalobci vznikají, ale jejich vyčíslení je jednak velmi složité a individuální a jednak tyto provozní náklady musí žalobce jako profesionál kalkulovat do svých nákladů a tomu přizpůsobit cenu produktu; z pohledu„ připoutání“ spotřebitele ke konkrétnímu dodavateli (v němž se při dlouhodobém smluvním vztahu jednorázový výdaj na uzavření smlouvy jeví jako podružný) lze jistě dosáhnout i jinými (opačnými) prostředky než smluvní pokutou, jako je naopak motivační odměna za dlouhodobě trvající smluvní vztah apod. Obdobně soud nahlíží na další případně uplatňované náklady (na vývoj a správu IT systémů, personální a administrativní náklady).
25. Poukazuje-li žalobce na rozhodnutí různých odvolacích soudů, která jeho požadovanému nároku na smluvní pokutu vyhovují, a dovolává-li se použití § 13 o. z., nelze mu v tomto přisvědčit. Soudní praxe evidentně jednotná není (soud shora uvedl jiná rozhodnutí Krajského soudu v Praze jako soudu odvolacího, jež nárok žalobce hodnotí jinak a zamítají jej) a k jejímu sjednocení není povolán soud prvního stupně, nýbrž Nejvyšší soud podle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 zákona o soudech a soudcích. Do doby, než se tak stane, je třeba vycházet z toho, že podle § 13 o. z. nemá žalobce právo na„ stejné rozhodnutí“ jako v předkládaných rozhodnutích, ale na právo, aby soud přesvědčivě vysvětlil důvod odchylného rozhodnutí právního případu, což se soud v tomto odůvodnění snažil učinit.
26. Na základě všeho doposud uvedeného tak soud žalobě vyhověl pouze částečně a ohledně požadované smluvní pokuty ve výši 8 800 Kč ji zamítl.
27. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř., když žalobce byl v řízení úspěšný, avšak jen částečně (58 809,37 Kč z 67 609,37 Kč, tedy cca 87 %) a náleží mu tak poměrná náhrada (74 %) účelně vynaložených nákladů řízení.
28. Advokát žalobce v řízení učinil celkem čtyři účelné úkony právní služby:
-) příprava a převzetí zastoupení ve věci (§ 11 odst. 1 písm. a/ adv. tarifu),
-) předžalobní výzva (§ 11 odst. 1 písm. d/ adv. tarifu),
-) podání žaloby (§ 11 odst. 1 písm. d/ adv. tarifu),
-) účast u soudního jednání dne 2. 2. 2023 (§ 11 odst. 1 písm. g/ adv. tarifu).
Tarifní hodnotou je ve smyslu § 8 odst. 1 adv. tarifu částka 67 609,37 Kč, sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby je podle § 7 bod 5. adv. tarifu částka 3 820 Kč.
Účelně vynaložené náklady žalobce tak sestávají z:
-) zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 705 Kč,
-) odměny advokáta za 4 úkony právní služby ve výši 4 x 3 820 Kč, celkem 15 280 Kč,
-) paušální náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 4 x 300 Kč (§ 13 odst. 3 adv. tarifu), celkem 1 200 Kč,
-) cestovních náhrad, které se za jízdu k jednání konanému 2. 2. 2023, skládají:
o) ze základní náhrady za použití vlastního motorového vozidla, která podle § 157 odst. 3 a 4 písm. b) zákoníku práce a § 1 písm. b) vyhlášky Ministerstva práce a sociálních věcí č. 467/2022 Sb., o změně sazby základní náhrady za používání silničních motorových vozidel a stravného a o stanovení průměrné ceny pohonných hmot pro účely poskytování cestovních náhrad pro rok 2023, činí při délce cesty ze sídla advokáta k soudu a zpět 130 km částku 676 Kč (5,20 Kč x 130),
o) z náhrady za spotřebovanou pohonnou hmotu, která podle § 157 odst. 3, § 158 odst. 2, 3 a 4 zákoníku práce a § 4 písm. c) vyhlášky o cestovních náhradách činí částku 212 Kč (44,10 Kč x (130 km x 3,7) /100)),
o) celkem 888 Kč,
-) z náhrady za promeškaný čas advokáta v souvislosti s poskytnutím právní služby při úkonu prováděném v místě, které není sídlem nebo bydlištěm advokáta, za čas strávený cestou do tohoto místa a zpět, která podle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 advokátního tarifu činí částku 400 Kč (4 započaté půlhodiny x 100 Kč),
-) náhrady za 21% daň z přidané hodnoty z odměny a náhrady hotových a cestovních výdajů advokáta a náhrady jeho promeškaného času ve výši 3 731 Kč (číslo x (15 280 + 1 200 + 888 + 400)),
celkem 24 204 Kč.
29. Nahrazované náklady řízení tak činí 17 911 Kč (0,74 x 24 204). Obecná třídenní lhůta k plnění s počátkem běhu od právní moci rozsudku a místo plnění k rukám zástupce žalobce byly určeny v souladu s § 149 odst. 1, § 160 odst. 1 o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím soudu zdejšího.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené tímto rozsudkem v uvedené lhůtě, může se žalobce domáhat nuceného splnění povinností návrhem na soudní výkon rozhodnutí nebo exekučním návrhem.