Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

9 C 163/2022-35

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní Mgr. Evou Hankovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

o zaplacení částky 92 455,56 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni:

částku 2 751,47 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 2 751,47 Kč od datum do zaplacení a

částku 75 575,85 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 75 575,85 Kč od datum do zaplacení,

a to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 14 128,24 Kč, úrok 12,9 % ročně z částky 89704,09 Kč od datum do zaplacení, kapitalizovaný úrok ve výši 16 662,59 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 832,84 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 89 704,09 Kč od datum do datum a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 14 128,24 Kč od datum do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 6 017 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni: částku 2 751,47 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 2 751,47 Kč od [datum] do zaplacení a částku 75 575,85 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 75 575,85 Kč od [datum] do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se v části, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 14 128,24 Kč, úrok 12,9 % ročně z částky 89704,09 Kč od [datum] do zaplacení, kapitalizovaný úrok ve výši 16 662,59 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 832,84 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 89 704,09 Kč od [datum] do [datum] a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 14 128,24 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 6 017 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 92 455,56 Kč s příslušenstvím s následujícím odůvodněním. Žalobkyně s žalovanou uzavřela dne datum smlouvu o bankovních službách, jejímž předmětem byl závazek žalobkyně zřídit a vést běžný účet č. bankovní účet pro žalovanou. Nedílnou součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky, Oznámení a Podmínky ke Smlouvě. Dne datum byl mezi žalobkyní a žalovanou uzavřen Dodatek ke smlouvě o povoleném debetu, kterým se žalobkyně zavázala žalované poskytnout možnost přečerpání peněžních prostředků do záporného zůstatku ve výši 2 196,57 Kč na běžném účtu č. bankovní účet. Vzhledem k tomu, že i po opakovaných urgencích ze strany žalobkyně byl na účtu žalované stále evidován nepovolený debet, zaslala žalobkyně žalované Výzvu k vyrovnání nepovoleného debetu ze dne datum, ve kterém žalovanou informovala o záporném zůstatku a zároveň ji vyzvala k úhradě minimální částky za účelem vyrovnání záporného zůstatku. Úroková sazba pro vzniklý nepovolený debet činila 25 % ročně, a to v souladu s Oznámením o úrokových sazbách. Žalovaná však povinnosti porušila, přečerpala prostředky do nepovoleného debetu, pročež žalobkyně v souladu se Všeobecnými obchodními podmínkami odstoupila od smlouvy o zřízení a vedené běžného účtu a dne datum zaslala žalované oznámení o zrušení účtu a zřízení zvláštního účtu pohledávek, ke dni datum. Konečný zůstatek na účtu - 2 751,47 Kč byl ke dni datum převeden na účet pohledávek z nepovoleného debetu. Touto žalobou se žalobkyně domáhá rovněž zaplacení částky 89 704,09 Kč s příslušenstvím na podkladě uzavřené smlouvy o úvěru ze dne datum, jejímž předmětem byl závazek žalobkyně poskytnout žalované úvěr ve výši 98 000 Kč, a závazek žalované tento úvěr čerpat jednorázově do datum a jistiny spolu s příslušenstvím splatit do datum. Mezi stranami byla ujednána splatnost v měsíčních splátkách po 1 652 Kč s tím, že úrokovou sazbu si ujednali na 12,90 % z jistiny ročně. Žalovaná úvěr načerpala dne datum, avšak svým povinnostem nedostála, když splátky řádně nesplácel. Z tohoto důvodu žalobkyně zaslala žalované dopis ze dne datum, ve kterém ho vyzvala k okamžitému splacení celého dluhu, a to do datum. Žalovaná ani této povinnosti nedostála a žalobkyně proto z tohoto nároku požaduje po žalované zaplacení částky 89 704,08 Kč. Žalované byla před podáním žaloby zaslána dne datum výzva k plnění, přesto dosud ničeho nezaplatila.

2. Žalobkyně doplnila, že úvěruschopnost žalované ve vztahu ke smlouvě o úvěru zkoumala tak, že vyhodnotila především informace získané z bankovních registrů (BRKI, kde žalovaná neměla negativní záznam), nebankovních registrů (zejména NRKI a SOLUS, kde žalovaná neměla negativní záznam), ostatních registrů a databází (interní databáze, insolvenční rejstřík, neplatné doklady a evidence adres obecních úřadů, kde rovněž nebyly zjištěny negativní poznatky k žalované), příjmu žalované, výdajů žalované a výdajů žalované na splátky úvěrů. Příjmy žalované byly ověřeny na základě jejího čestného prohlášení, ve kterém uvedla, že má příjem 17 600 Kč měsíčně a ostatní příjmy 2 600 Kč měsíčně, které jsou dle žalobkyně dostatečné pro splácení splátky 1 652 Kč. Příjmy si navíc žalobkyně ověřila z běžného účtu žalované. Žalovaná do žádosti uvedla pouze výdaje na bydlení ve výši 2 000Kč, proto žalobkyně zohledňovala ostatní výdaje, výdaje na bydlení, životní minimum a výdaje na splátky jiných úvěrů jak u žalobce, tak u jiných poskytovatelů úvěrů, zohlednila rovněž statistická data. Na základě uvedeného žalobkyně vyčíslila výdaje žalované na částku celkem 13 730 Kč, která se skládá z výdajů na bydlení ve výši 2788 Kč a částky představující životní minimum ve výši 7730 Kč a z výdajů žalované na závazky u žalobkyně ve výši 3212 Kč. Z uvedených dat tedy žalobkyně dospěla k závěru o úvěruschopnosti žalované. Žalované byla před podáním žaloby zaslána dne datum výzva k plnění, přesto dosud ničeho nezaplatila.

3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Soud ve věci usnesením ze dne datum vyzval žalovanou, aby se vyjádřila, zda souhlasí s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a přitom žalovanou poučil, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud její souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalované řádně doručeno dne datum. Žalovaná se k této výzvě nijak nevyjádřila a soud proto vycházel z toho, že s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí stejně jako žalobkyně, která s tímto postupem vyslovila souhlas již v žalobě.

4. Soud vycházel z listin, které předložila žalobkyně a ze kterých zjistil následující skutečnosti.

5. Ze Smlouvy o úvěru z datum bylo zjištěno, že žalobkyně a žalovaná se dohodly, že žalobkyně poskytne k čerpání úvěr ve výši 89 000 Kč a žalovaná jej splatí spolu s úrokem 12,90 %, a to v 96 měsíčních splátkách po 1 652 Kč.

6. Z historického výpisu soud zjistil, že částka 98 000 Kč byla čerpána na účet č. bankovní účet dne datum. Žalovaná celkem na tento dluh uhradila 22 424,15 Kč (položka s kódem TC11).

7. Z výzvy k okamžitému splacení dluhu ze dne datum bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovanou naposledy vyzvala k úhradě dlužné částky po splatnosti a zároveň ji poučila, že pokud částku neuhradí, stane se celá pohledávka splatnou dne datum. Dle připojené dodejky byla tato zásilka žalované doručena dne datum. Dopisem stejného data žalobkyně vyzvala žalovanou také k okamžitému splacení dlužných částek u úvěru, který čerpala ve výši 200 000 Kč na podkladě smlouvy ze dne datum.

8. Z návrhu na rozhodnutí o poskytnutí úvěru soud zjistil, že žalovaná má 2 děti a na bydlení dává 2 000 Kč měsíčně. Žalovaná má střední vzdělání s maturitou bydlí ve vlastním a její průměrný měsíční příjem činí 17 600 Kč. Žalovaná neměla záznam v bankovních a nebankovních registrech.

9. Z dodatku ke smlouvě o povoleném debetu na účtu č. bankovní účet soud zjistil, že žalobkyně a žalovaná si dne datum odsouhlasily dodatek smlouvy, a to z důvodu přechodu žalované na změnu typu účtu, na což navazovala změna zápůjční úrokové sazby na 19,99 % a zvýšení splatné částky na 2 196,57 Kč.

10. Ze Smlouvy o bankovních službách ze dne datum je zřejmé, že žalobkyně a žalovaná se dohodly, že žalobkyně poskytne žalované bankovní služby související s vedením běžného účtu č. bankovní účet. Tato smlouvy nabyla účinnosti dne datum.

11. Výzvou k vyrovnání nepovoleného debetu ze dne datum bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě jisté minimální částky, a pokud ani do 30 dnů tuto minimální částku nezaplatí, mlže žalobkyně požadovat okamžité splacení celkové vyčerpané částky.

12. Z periodického výpisu z účtu žalované č. bankovní účet soud zjistil, že ke dni datum byl na účtu zůstatek 2 699,19 Kč.

13. Z Odstoupení od smlouvy o zřízení a vedení běžného účtu ze dne datum soud zjistil, že žalobkyně od citované smlouvy pro účet č. bankovní účet odstoupila s odůvodněním, že došlo k přečerpání prostředků do nepovoleného debetu.

14. Oznámením o zrušení účtu a zřízení zvláštního účtu pohledávek ze dne datum bylo prokázáno, že žalobkyně oznámila žalované, že ke dni datum byl zrušen její účet č. bankovní účet. Na účtu byl zůstatek mínus 2 751,47 Kč.

15. Předžalobní upomínkou vyzval zástupce žalobkyně žalovanou k úhradě dluhu z titulu smlouvy o zřízení a vedení běžného účtu č. bankovní účet a dále o pohledávku z titulu smlouvy o úvěru ze dne datum. Žalovaná byla upozorněna na možnost soudního vymáhání pohledávky, pokud částku neuhradí do datum. Podle připojeného poštovního podacího archu byla zásilka odeslána žalované dne datum.

16. Z otisků z běžného účtu žalované (č. l. 14v) soud zjistil, že se jedná o výpisy příchozích částek za měsíce září rok až březen rok, že žalované na účet přicházela pravidelně platba ve výši v průměru 19 274 Kč, platba 2 600 Kč jako výživné pro děti. Na účet v měsíci listopadu rok přišla částka 15 000 Kč od právnická osoba, o níž je soudu známo, že skrze její služby jsou poskytovány spotřebitelské úvěry od různých společností.

17. Všechny shora uvedené důkazy soud následně hodnotil podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu věci.

18. Žalobkyně se nejprve v roce rok písemně dohodla s žalovanou, že jí bude poskytovat bankovní služby v podobě vedení běžného účtu č. bankovní účet. K uvedenému běžnému účtu byl poskytnut i povolený debet, který mohla žalovaná čerpat, jehož výše byla dodatkem ze dne datum změněna na 2 196,57 Kč. Žalovaná nicméně prostředky přečerpala nad povolený záporný limit v důsledku čehož ji žalobkyně dne datum vyzvala k vyrovnání nepovoleného do 30 kalendářních dnů, jinak může dojít k okamžitému zesplatnění celé částky. Žalovaná toto neučinila a z tohoto důvodu žalobkyně dne datum odstoupila od smlouvy o zřízení a vedení běžného účtu č. bankovní účet a dopisem ze dne datum oznámila žalované, že uvedený účet byl dne datum zrušen a k tomuto dni byl na něm záporný zůstatek - 2 751,47 Kč.

19. Mimo to se dne datum žalobkyně dohodla písemně s žalovanou, že žalobkyně poskytne žalované k čerpání úvěr ve výši 98 000 Kč a žalovaná tuto částku spolu s úrokem 12,90 %, a to v 96 měsíčních splátkách po 1 652 Kč. Před uzavřením dohody žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované tak, že vyhodnotila především informace získané z bankovních registrů (BRKI, kde žalovaná neměla negativní záznam), nebankovních registrů (zejména NRKI a SOLUS, kde žalovaná neměla negativní záznam), ostatních registrů a databází (interní databáze, insolvenční rejstřík, neplatné doklady a evidence adres obecních úřadů, kde rovněž nebyly zjištěny negativní poznatky k žalované), příjmu žalované, výdajů žalované a výdajů žalované na splátky úvěrů. Žalovaná o sobě uvedla, že má dvě děti, na bydlení ve vlastním vynakládá 2 000 Kč měsíčně a že její příjem dosahuje průměrně částky 17 600 Kč. Příjmy žalobkyně ověřila z běžného účtu žalované za období od září rok do března rok. Žalovaná neměla záznam v bankovních a nebankovních registrech. Žalovaná do žádosti uvedla pouze výdaje na bydlení ve výši 2 000Kč, proto žalobkyně zohledňovala ostatní výdaje, výdaje na bydlení, životní minimum a výdaje na splátky jiných úvěrů jak u žalobce, tak u jiných poskytovatelů úvěrů, zohlednila rovněž statistická data. Žalobkyně proto vycházela z částky 13 730 Kč, která se skládá z výdajů na bydlení ve výši 2788 Kč a částky představující životní minimum ve výši 7730 Kč a z výdajů žalované na závazky u žalobkyně ve výši 3212 Kč Žalobkyně vyhodnotila, že žalovaná je schopná splácet dohodnuté splátky a dohodu s ní uzavřela. Žalobkyně svůj závazek splnila dne datum, avšak žalovaná následně nehradila splátky řádně a včas, přičemž za celou dobu uhradila celkem 22 424,15 Kč. Z tohoto důvodu žalobkyně dne datum naposledy vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky po splatnosti a zároveň ji poučila, že pokud částku neuhradí, stane se celá pohledávka splatnou dne datum. Žalovaná přesto žádnou další částku neuhradila. Dopisem stejného data žalobkyně rovněž vyzvala žalovanou naposledy k úhradě dlužných částek na podkladě úvěrové smlouvy ze dne datum, na základě které čerpala žalovaná úvěr ve výši 200 000 Kč. Žalovaná přesto nic dalšího nezaplatila. Před podáním žaloby vyzval zástupce žalovanou k úhradě dlužných částek, a to dopisem, který byl k poštovní přepravě předán dne datum, ve které žalované poskytl lhůtu k zaplacení do datum.

20. Podle , obchodního zákoníku, (dále jen „obch. zák.“) smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

21. Podle , o spotřebitelském úvěru, (dále jen„ ZSU“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

22. Podle § 86 odst. 1 ZSU poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

23. Podle § 86 odst. 2 ZSU poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

24. Podle § 87 odst. 1 ZSU Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

25. Po právní stránce soud posoudil nárok žalobkyně ve smyslu shora citovaných zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná jen částečně.

26. Pokud se jedná o nepovolený debet soud dospěl k závěru, že žaloba je v plném rozsahu důvodná. Mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru, na základě které žalobkyně poskytla žalované možnost debetního čerpání peněžních prostředků na jejím běžném účtu až do výše sjednaného limitu 2 196,57 Kč. Žalovaná překročila povolený debetní zůstatek a přečerpaný debet nevyrovnala ani přes výzvu žalobkyně, pročež žalobkyně využila svého práva a odstoupila od smlouvy o zřízení a vedení běžného účtu, přičemž účinností odstoupení, tj. datum, zanikl celý závazek založený smlouvou a nesplacený závazek žalované se stal ihned splatným a současně došlo ke zřízení zvláštního účtu pohledávek z nepovoleného debet se zůstatkem - 2 751,47 Kč. S ohledem na uvedené soud zavázal žalovanou, aby žalobkyni uhradila částku 2 751,47 Kč, jak žalobkyně požadovala v žalobě, spolu s požadovaným úrokem z prodlení, jehož výše odpovídá zákonu.

27. Další část žaloby soud posoudil tak, že žalobkyně a žalovaná uzavřely dne datum smlouvu o zápůjčce ve smyslu § 2390 o. z., na základě které byly žalované poskytnuty finanční prostředky ve výši 98 000 Kč. Jelikož žalobkyně je podnikatelem a finanční prostředky zapůjčila žalované při výkonu své podnikatelské činnosti, v rámci, které poskytuje spotřebitelské úvěry, bylo nutné na právní vztahy mezi účastníky aplikovat kromě o. z. i ZSU, jelikož i zápůjčka je spotřebitelským úvěrem (§ 2 ZSU).

28. Podle § 86 ZSU je povinností poskytovatele úvěru, v tomto případě žalobkyně, před uzavřením smlouvy zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, žalované, tedy zkoumat, zda je v jejích schopnostech splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Toto zkoumání chrání nejen spotřebitele samotného, ale i poskytovatele tím, že předchází negativním důsledkům, ať už v podobě nevrácení zápůjčky či upadnutí do dluhové pasti. Úvěruschopnost dlužníka je věřitel povinen zkoumat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, pokud se spokojí s objektivně nedoloženým osobním prohlášením dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, jinými slovy, pokud si prohlášení učiněná dlužníkem, zaznamenaná např. do karty zákazníka, neověří listinami (doklady), které bude požadovat po dlužníku. V takovém případě nelze dospět k závěru, že zkoumání úvěruschopnosti bylo provedeno s odbornou péčí. Dostačujícím pak není ani to, že věřitel nahlédne do veřejně přístupných databází dlužníků, insolvenčního rejstříku apod., neboť tyto dokládají pouze to, že dlužník není v registrech veden, nikoliv bez dalšího, že je schopen úvěr splácet. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, pokud se jedná o příjmy. Klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými informacemi o jeho příjmech a výdajích. Pokud si věřitel neověří ničím, nebo zcela nedostatečně, pravdivost uváděných výdajů implikuje to možnou snahu uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta. Poskytovatel musí ověřit alespoň zcela základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. K tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , rozsudek Soudního dvora Evropské Unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13 (bod 46), rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. .

29. S ohledem na uvedený výklad, soud uzavřel, že žalobkyně nezkoumala úvěruschopnost žalované s odbornou péčí. Pokud se jedná o příjmy, žalobkyně tyto ověřovala z běžného účtu žalované, jejichž otisky soudu předložila. Z těchto výpisů je zřejmé, že příjmy žalované si žalobkyně ověřila s náležitou pečlivostí, dokonce z výpisů vyplývá, že průměrný výdělek žalované dosahuje částky 19 274 Kč, tedy více než bylo uvedeno v žádosti o poskytnutí úvěru. V tomto směru tedy soud nemá žádné výhrady. Pokud však jde o výdaje, na jejich ověření žalobkyně zcela rezignovala, resp. ani nezjišťovala skutečné výdaje žalované a spokojila se pouze s částkami životního minima stanovených dle jiného právního předpisu a dále vyšla ze srovnání se statistickými údaji uveřejněnými ČSÚ. Jediným zjištěným údajem je splátkové zatížení žalované u žalobkyně, které má soud za to, že žalobkyně taktéž nereflektovala, když dne datum žalovaná čerpala od žalobkyně částku 200 000 Kč a následně o měsíc později předmětnou částku 98 000 Kč. V takovém případě měla být žalobkyně o to pečlivější, když bylo zřejmé, že žalovaná zjevně nedisponuje prostředky, jelikož si musí opakovaně v krátké době půjčovat. Soud nerozporuje tvrzení žalobkyně, že nelze zjistit všechny výdaje žadatele o úvěr, nicméně není nemožné, aby žadatelé k žádosti doložili např. výdaje na bydlení a ve zbytku následně např. výpis z účtu, a to ještě za situace, kdy žalovaná měla u žalobkyně vedený běžný účet. Statistická data nemohou být hlavním zdrojem ověření výdajů žadatele, když je zřejmé, že každá osoba má jiné výdaje, navíc nelze předpokládat, že žadatel nemá nestandartní výdaje, které se ve statistikách nemohou projevit. Posouzení úvěruschopnosti žalované splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr proto nebylo dle závěru soudu dostatečně a správné, proto žalobkyně nemohla dostát svým povinnostem, které pro ni vyplývaly ze zákona o spotřebitelském úvěru, neboť nepostupovala s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti žalované, zejména pokud se týká výdajové stránky.

30. Proto soudu nezbylo nic jiného než prohlásit smlouvu o zápůjčce za absolutně neplatnou v souladu se zněním § 87 odst. 1 ZSU, protože je povinen i bez návrhu k absolutní neplatnosti přihlížet. V opačném případě by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. Skutečnost, že nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele způsobuje absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyplývalo již např. z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18. Dnes je tato skutečnost již výslovně zakotvena v  ZSU. Pro poučení žalobkyně ze strany soudu ve smyslu přitom nebyly předpoklady, neboť žalobkyně tvrdila všechny skutečnosti a předložila všechny důkazy, kterými disponovala ohledně posouzení úvěruschopnosti žalované. Soud tedy nerozhodoval na základě neunesení břemene důkazního nebo břemene tvrzení, ale na podkladě zjištěného skutkového stavu, který ve vztahu k úvěruschopnosti, vyhodnotil jako nedostatečný.

31. Jelikož byla úvěrová smlouva mezi účastníky posouzena jako absolutně neplatná, bylo potřeba vztah mezi nimi posoudit jako bezdůvodné obohacení ve smyslu § 87 ZSU a uložit žalované vrácení poskytnuté jistiny. Žalobkyně v řízení prokázala, že poskytla žalované částku 98 000 Kč a žalovaná jí vrátila pouze částku 22 424,15 Kč, pročež jí stále dluží 75 575,85 Kč. Proto soud vyhověl žalobě co do zaplacení uvedené částky a zavázal žalovanou k jejímu zaplacení. Žalobkyně v řízení prokázala, že žalovaná byla poprvé vyzvána k uhrazení dlužné částky z úvěrové smlouvy dopisem ze dne datum, kterým zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k úhradě dlužných částek. Tato výzva byla dána k poštovní přepravě dne datum. K doručení zásilky došlo třetí pracovní den (srov. např. rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 7. 2019, č. j. -109), tj. dne datum. Žalobkyně poskytla žalované k úhradě lhůtu do datum, která se vzhledem k výši dlužné částky jeví jako nepřiměřeně krátká. Soud proto vycházel z ustanovení § 1958 odst. 2 o. z., podle kterého má dlužník plnit bez zbytečného odkladu. V tomto případě se jako přiměřená jeví lhůta 7 dnů, která je dostatečná k tomu, aby si žalovaná finanční prostředky opatřila a předala je žalobkyni. (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. ). Žalovaná tedy měla dlužnou částku možnost uhradit do datum. Ode dne následujícího se žalovaná dostala do prodlení. Podle § 1970 o. z. má žalobkyně právo na úrok z prodlení z částky 75 575,85 Kč, a to ode dne datum. Z tohoto důvodu byla žalovaná rovněž zavázána k úhradě zákonného úroku z prodlení v žalobou požadované výši 8,5 % ročně, když soud je návrhem žalobkyně v žalobě vázán ( ), jakkoliv byla zákonná úroková sazba k danému okamžiku vyšší.

32. Lhůtu k plnění 3 dny od právní moci rozsudku soud stanovil v souladu s  větou před středníkem , když v daném případě neshledal pro jiný postup podmínky. Ve zbytku pak byla žaloba jako nedůvodná pro výše uvedený právní závěr soudu zamítnuta.

33. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V projednávané věci soud ve smyslu usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. , přistoupil ke kapitalizaci veškerého příslušenství ke dni vyhlášení rozsudku, a to tak, že ke dni datum činil celý předmět řízení částku 133 168,44 Kč, přičemž žalobě bylo vyhověno co do částky 84 556,67 (63,50 %) a žaloba byla zamítnuta, co do částky 48 611,77 Kč (36,50 %) Po odečtení neúspěchu od úspěchu činí procesní úspěch žalobkyně 27 %.

34. Náklady řízení žalobkyni vznikly v celkové výši 22 285 Kč, představující zaplacený soudní poplatek 3 699 Kč, odměnu advokáta dle za 3 úkony právní služby učiněné zástupcem žalobkyně za přípravu a převzetí zastoupení, sepis kvalifikované výzvy k plnění, sepis žaloby). Za tyto 3 úkony mu náleží odměna ve výši 14 460 Kč (3krát 4 820 Kč de citované vyhlášky). Dále jí byla přiznána náhrada hotových výdajů 3 x 300 Kč a 21% DPH (počítáno ze základu 15 360 Kč) ve výši 3 226 Kč, když zástupce žalobkyně jako advokát prokázal, že je registrovaným plátcem DPH. Právo na náhradu nákladů řízení má žalobkyně však pouze v rozsahu 27 % z celku, tj. ve výši 6 017 Kč.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Frýdku-Místku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.