Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
22 C 303/2022-72
Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudkyní Mgr. Lucií Blahutovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o 50 982,72 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Řízení se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 16 347,72 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 6 970 Kč, zastavuje.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 34 635 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 34 635 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
III. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 34 635 Kč od datum do datum, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 4 478,83 Kč a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 651 Kč, zamítá.
IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 243 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Řízení se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 16 347,72 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 6 970 Kč, zastavuje. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 34 635 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 34 635 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 34 635 Kč od [datum] do [datum], kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 4 478,83 Kč a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 651 Kč, zamítá. IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 243 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se domáhala, aby jí byla žalovaná povinna zaplatit částku 35 000 Kč s příslušenstvím, což odůvodnila tím, že její právní předchůdkyně společnost právnická osoba uzavřela s žalovanou dne datum smlouvu o úvěru číslo na základě které poskytla žalované částku 35 000 Kč. Žalovaná se zavázala jistinu úvěru splatit i s kapitalizovaným úrokem ve výši 41 237,20 Kč, celkem 76 237,20 Kč v 36 měsíčních splátkách po 2 117,70 Kč. Dne datum byl ke smlouvě o úvěru číslo uzavřen dodatek, kterým se účastníci dohodli, že jistina úvěru nově činí 34 653,51 Kč a žalovaná se ji zavázala splatit spolu s kapitalizovaným úrokem 39 483,99 Kč ve 35 měsíčních splátkách po 2 117,70 Kč. Žalovaná sjednanou částku neuhradila řádně a včas a tím jí vznikla povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny za každý den prodlení. Žalobkyně po žalované požaduje dlužnou jistinu 34 635 Kč, úrok 6 820 Kč, náklady za upomínání 150 Kč, smluvní pokutu 16 347,72 Kč, náklady spojené s uplatněním pohledávky 651 Kč a úrok z prodlení ve výši 10 % z částky 34 635 Kč od datum do zaplacení. Pohledávka byla ke dni datum postoupena z původní věřitelky na žalobkyni. Žalobkyně nedisponuje důkazy k posouzení úvěruschopnosti žalované.
2. Žalobkyně následně vzala žalobu částečně zpět a to co do smluvní pokuty 16 347,72 Kč a kapitalizovaného úroku ve výši 6 970 Kč. Jelikož došlo k částečnému zpětvzetí žaloby před jednáním, soud řízení v souladu s § 96 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř. o.s.ř. “) v rozsahu zpětvzetí žaloby zastavil, aniž zjišťoval stanovisko žalované k tomuto procesnímu úkonu žalobkyně.
3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
4. Z žalobkyní předložených listinných důkazů učinil soud tato skutková zjištění:
5. Z listin y nazvané jako smlouva o úvěru číslo ze dne datum bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi žalovanou a předchůdkyní žalobkyně společností právnická osoba Podle této smlouvy byla žalované poskytnuta částka 35 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit spolu s úrokem 41 237,20 Kč v 36 měsíčních splátkách po 2 117,70 Kč, vždy k 14. dni v měsíci.
6. Z listin y nazvané jako smlouva o úvěru číslo ze dne datum bylo zjištěno, že se žalovaná a předchůdkyně žalobkyně společnost právnická osoba dohodli, že celková jistina úvěru bude 34 635,51 Kč, která bude spolu s úrokem 39 483,99 Kč splácena v 35 měsíčních splátkách po 2 117,70 Kč, vždy k 14. dni v měsíci.
7. Z výpisu z účtu číslo bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně dne datum zaslala na účet žalované částku 35 000 Kč.
8. Z dohody o postoupení pohledávek ze dne datum a z přílohy KIZAP číslo bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně postoupila na žalobkyni pohledávku za žalovanou.
9. Z předžalobní upomínky zástupce žalobkyně ze dne datum a podacího lístku ze dne datum bylo zjištěno, že zástupce žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení dlužné částky ze smlouvy číslo to do datum.
10. Z žalobkyní předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav věci: Žalovaná uzavřela se společností právnická osoba Smlouvu o úvěru číslo ze dne datum ve znění smlouvy téhož čísla ze dne datum, na základě které jí předchůdkyně žalobkyně poskytla 35 000 Kč, které se zavázala splatit spolu s úrokem v 36 měsíčních splátkách po 2 117,70 Kč. Následně si sjednali, že výše jistiny činí 34 635,51 Kč. Před podpisem smlouvy předchůdkyně žalobkyně nezkoumala schopnost žalované splácet úvěr. Žalovaná na svůj závazek ničeho neuhradila. Pohledávka byla od právnická osoba postoupena na žalobkyni. Zástupce žalobkyně zaslal žalované předžalobní výzvu s výzvou k úhradě dlužné částky do datum, dne datum.
11. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
12. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ ZoSÚ“) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
13. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Posouzením úvěruschopnosti spotřebitele je posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr (§ 3 písm. c) ZoSÚ).
14. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
15. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
16. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
17. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
18. Po zhodnocení důkazů dospěl soud k závěru, že mezi žalovanou a předchůdcem žalobkyně byla uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 o. z. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně byla oprávněna k podání žaloby, neboť jí byla pohledávka postoupena původním věřitelem smlouvou o postoupení pohledávek ve smyslu § 1879 o. z. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno doručením oznámení o postoupení pohledávky.
19. Podle § 86 ZoSÚ je povinností poskytovatele úvěru, právní předchůdkyně žalobkyně, před uzavřením smlouvy zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, žalované, tedy zkoumat, zda je v jeho schopnostech splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Toto zkoumání chrání nejen spotřebitele samotného, ale i poskytovatele tím, že předchází negativním důsledkům, ať už v podobě nevrácení zápůjčky či upadnutí do dluhové pasti. Úvěruschopnost dlužníka je věřitel povinen zkoumat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, pokud se spokojí s objektivně nedoloženým osobním prohlášením dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, jinými slovy, pokud si prohlášení učiněná dlužníkem, zaznamenaná např. do karty zákazníka, neověří listinami (doklady), které bude požadovat po dlužníku. V takovém případě nelze dospět k závěru, že zkoumání úvěruschopnosti bylo provedeno s odbornou péčí. Dostačujícím pak není ani to, že věřitel nahlédne do veřejně přístupných databází dlužníků, insolvenčního rejstříku apod., neboť tyto dokládají pouze to, že dlužník není v registrech veden, nikoliv bez dalšího, že je schopen úvěr splácet. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, pokud se jedná o příjmy. Věřitel je rovněž povinen využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými informacemi o jeho příjmech a výdajích. Poskytovatel musí ověřit alespoň zcela základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. K tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 , rozsudek Soudního dvora Evropské Unie ze dne datum ve věci C číslo (bod 46), rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019 , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018 .
20. S ohledem na uvedený výklad, soud uzavřel, že žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, nezkoumala úvěruschopnost žalované s odbornou péčí. Žalobkyně v tomto směru ničeho netvrdila ani nedoložila s tím, že žádné důkazy nemá, přičemž soud vychází ze zjištěného skutkového stavu, tedy že předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalované nijak nezkoumala. Pokud tedy žalobkyně dospěla k tomu, že je žalovaná schopna úvěr splácet, byl tento závěr chybný. Posouzení úvěruschopnosti žalované splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr proto nebylo dle závěru soudu dostatečně a správné, právní předchůdkyně žalobkyně nemohla dostát svým povinnostem, které pro ni vyplývaly ze zákona o spotřebitelském úvěru, neboť nepostupovala s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti žalované, zejména pokud se týká výdajové stránky. Proto soud dovodil absolutní neplatnost smlouvy o úvěru pro rozpor se zákonem (shora citované §§ 86 a 87 ZoSÚ § 580 odst. 1 o. z.), kdy k tomuto je soud povinen přihlížet i bez návrhu (§ 588 o. z.). V opačném případě by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. Skutečnost, že nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele způsobuje absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyplývá např. z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne datum ve věci C číslo. Pro poučení žalobkyně ze strany soudu ve smyslu § 118a o. s. ř. o. s. ř. přitom nebyly předpoklady, neboť žalobkyně tvrdila všechny skutečnosti a předložila všechny důkazy, kterými disponovala ohledně posouzení úvěruschopnosti žalované její právní předchůdkyní. Soud tedy nerozhodoval na základě neunesení břemene důkazního nebo břemene tvrzení, ale na podkladě zjištěného skutkového stavu, který ve vztahu k úvěruschopnosti, vyhodnotil jako nedostatečný.
21. Ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ stanoví povinnost spotřebitele vrátit jistinu úvěru, přičemž v takovém případě je zapotřebí na zaplacenou jistinu započítat plnění, které podle neplatné smlouvy spotřebitel již zaplatil. Vzhledem k tomu, že předchůdkyně žalobkyně žalované poskytla částku 35 000 Kč, následně si účastníci sjednali výši jistiny 34 635,51 Kč, žalovaná ničeho neuhradila, soud ji zavázal k úhradě částky ve výši 34 635 Kč. Splatnost uvedené částky nastala datum v souladu s § 1958 odst. 2 o. z., na základě výzvy žalobkyně obsažené v předžalobní výzvě ze dne datum, v níž byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky v souvislosti s uzavřenou smlouvou o úvěru, a to ve lhůtě do datum. K odeslání výzvy prokazatelně došlo datum na adresu žalované. Třetí pracovní den tak došlo dle zákonné fikce k doručení výzvy, tj. datum, do datum měla žalovaná plnit a od datum, tedy ode dne následujícího je v prodlení a vznikla jí v souladu s § 1970 o. z., povinnost zaplatit žalobkyni vedle závazku k vydání nezaplacené jistiny také zákonný úrok z prodlení ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbylé části byla žaloba zamítnuta s ohledem na shora uvedené, jelikož se jednalo o nároky vyplývající přímo z neplatně uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru.
22. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , (dále jen „o. s. ř. ”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 243 Kč, přičemž tato částka představuje 12 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 56 % a úspěchu žalované v rozsahu 44 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 040 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 50 982 Kč sestávající z částky 3 140 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně šesti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 13 760 Kč ve výši 2 889,60 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu v Karviné. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.