Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
229 C 137/2022-72
Okresní soud v Kladně rozhodl soudkyní Mgr. Veronikou Halbrštátovou Zachovou, LL.M., ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o 14 809,61 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalovanému zaplatit 14 809,61 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 14 809,61 Kč od 25. 7. 2022 do zaplacení, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Kladně nedoplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalovanému zaplatit 14 809,61 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 14 809,61 Kč od 25. 7. 2022 do zaplacení, se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Kladně nedoplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 14 809,61 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od 25. 7. 2022 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že dne 28. 1. 2019 uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru číslo na základě které poskytla žalovanému úvěr ve výši 47 000 Kč. Žalovaný však úvěr řádně a včas nesplácel, proto žalobkyně dle smluvních ujednání úvěr zesplatnila částkou 55 075,99 Kč sestávající z dlužné jistiny a úroků z úvěru ke dni zesplatnění (nová jistina). Podle smlouvy byl žalovaný mj. v případě prodlení se zaplacením nové jistiny povinen zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny až do jejího zaplacení s omezením smluvní pokuty do výše součinu čísla 0,5 a poskytnutých peněžních prostředků, maximálně 200 000 Kč. Uvedená smluvní pokuta počítaná do 29.10.2019 ve výši 7 692,39 Kč byla již žalobkyni přiznána rozsudkem zdejšího soudu ze dne 20.1.2020, č. j. číslo jednací. Žalobkyně se, s ohledem na přetrvávající prodlení žalovaného s uhrazením nové jistiny, domáhá touto žalobou uvedené smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky 47 483,95 Kč za období od 30.10.2019 do 8.7.2022, (za použití zákonného limitu stanoveného ust. § 122 odst. 3 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru), jelikož žalovaný ji neuhradil, přestože byl upomínán.
2. K výzvě soudu žalobkyně doplnila žalobu podáním ze dne 9.11.2022. Uvedla, že úvěruschopnost žalovaného byla ověřena skrze doklady o příjmech (potvrzení zaměstnavatele o příjmu, výplatní pásky), výpis z účtu, výpisy z databází NRKI a SOLUS, čestné prohlášení a formulář hodnocení klienta, v rámci nějž byly zjištěny údaje týkající se jeho osoby, zaměstnání, příjmů a výdajů. Takto byl zjištěn jeho čistý měsíční příjem 30 369 Kč, měsíční náklady 12 812 Kč a volné zdroje ke splácení 16 557 Kč. Dále žalobkyně zjistila, že žalovaný nebyl evidován v ISIR, doklad totožnosti nebyl evidován jako neplatný, zaměstnavatel nebyl evidován v ISIR a žalovaný neměl u žalobkyně předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání. Žalobkyně přihlédla ke stanovenému životnímu minimu, k tomu dále uvedla, že vychází také ze sdělení spotřebitele o výdajích a nemá možnost objektivně je ověřit, provedla tzv. scoring žalovaného. Poukazovala na odpovědnost žalovaného při sjednávání smlouvy a na základní soukromoprávní zásady.
3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, k jednání se i přes řádné předvolání bez omluvy nedostavil. Soud proto věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád (dále jen "o. s. ř. ). Žalobkyně byla soudem podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. o. s. ř. vyzvána k doplnění tvrzení a označení důkazů k prokázání posouzení schopnosti žalovaného splácet úvěr s odbornou péčí, zejména ve vztahu k jeho výdajům, a to nejen z informací získaných od žalovaného. K výzvě soudu žalobkyně prostřednictvím právního zástupce žádné další tvrzení neuvedla, důkazy nenavrhovala.
4. Soud dospěl po provedeném dokazování k následujícím skutkovým zjištěním.
5. Ze smlouvy o úvěru číslo včetně předsmluvního formuláře bylo zjištěno, že žalobkyně uzavřela dne 28.1.2019 s žalovaným dohodu, na základě které se zavázala poskytnout žalovanému úvěr 47 000 Kč, žalovaný se zavázal splatit jej 30 měsíčními splátkami ve výši 3 473 Kč spolu se smluvním úrokem ve výši 104,88 % ročně, RPSN činila 104,88 %, celkem se žalovaný zavázal uhradit žalobkyni 104 190 Kč. Splatnost měsíčních splátek byla určena k 14. dni každého kalendářního měsíce. Smlouvou byla sjednána povinnost žalovaného platit smluvní pokutu 499 Kč za každou splátku v prodlení o délce 30 dnů, náhradu nákladů účelně vynaložených v souvislosti s prodlením 200 Kč za každou splátku v prodlení o délce 15 dnů (čl. 6, 6.2 smlouvy), smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny úvěru (po zesplatnění) za dobu od následujícího dne po zesplatnění do úplného zaplacení. Podle čl. 6 smlouvy dojde k automatickému zesplatnění úvěru, pokud se spotřebitel ocitne v prodlení se splátkou či její částí o délce 65 dnů.
6. Ke zjišťování úvěruschopnosti žalobkyně předložila kopii občanského průkazu žalovaného, z níž byla ověřena jeho totožnost, potvrzení zaměstnavatele o výši pracovního příjmu zaměstnance ze za měsíce listopad a prosinec 2018, z nějž byla ověřena výše průměrného čistého měsíčního příjmu v měsíci listopadu 2018 ve výši 45 283 Kč a v měsíci prosince ve výši 17 552 Kč. Z dohody o změně pracovní smlouvy ze dne 14.7.2017 bylo zjištěno, že s žalovaným byl uzavřen pracovní poměr na dobu neurčitou. Z výpisu z registru SOLUS bylo zjištěno, že není evidována za žalovaným dlužná částka po splatnosti, z výpisu z NRKI (nebankovní registr) bylo zjištěno, že je u osoby žalovaného zaznamenán skóre příznaku 386 (střední riziko, úvěr bývá limitován výší vyplacené částky) (– obě lustrace byly provedeny dne 28.1.2019).
7. Z rozsudku zdejšího soudu ze dne 5.9.2019, č. j. číslo jednací, který nabyl právní moci dne 10.3.2020 ve výroku I a III, vykonatelnosti 14.3.2020, a ve výroku II vykonatelnosti dne 14.5.2020, bylo zjištěno, že žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 56 174,34 Kč spolu s úrokem ve výši 9,75 % ročně z částky 48 481,95 Kč od 29.10.2019 do zaplacení a úrokem z prodlení ve výši 8,48 % z částky 46 557,36 Kč od 21.5.2019 do zaplacení; výrokem II byla žaloba zamítnuta co do částky 9 222,62 Kč s 9,75% úrokem z prodlení z částky 7 991,05 Kč od 29. 10. 2019 do zaplacení a 65,43% úroku z částky 47 000 Kč od 21. 5. 2019 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 125 028 Kč a výrokem III. bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení. Soud po provedení dokazování uzavřel, že mezi stranami byla uzavřena smlouva o úvěru, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému částku 47 000 Kč, žalovaný však úvěr řádně a včas nesplácel, proto byl úvěr zesplatněn. Soud však shledal nepřiměřeným smluvní úrok ve výši 104,88 % ročně, tento posoudil jako neplatný pro rozpor s dobrými mravy a žalobkyni tak přiznal úrok pouze ve výši 8,48 % ročně. Smluvní pokuta byla žalobkyni přiznána ve výši 7 692,39 Kč.
8. Z oznámení ze dne 19.5.2019 bylo zjištěno, že došlo k zesplatnění úvěru k tomuto dni, jelikož byly naplněny podmínky pro automatické zesplatnění dle smlouvy, a žalovaný byl vyzván k zaplacení částky 56 473 Kč do 10 dnů od odeslání.
9. Z předžalobní výzvy ze dne 8.7.2022 a podacího archu bylo zjištěno, že žalobkyně žalovaného vyzvala k zaplacení dlužné částky 14 809,61 Kč do 15 dnů od doručení. Výzva byla žalovanému odeslána dne 8.7. 2022 na adresu ulice a číslo obec.
10. Z prohlášení klientů, předsmluvního formuláře nečitelného výpisu z účtu žalovaného soud neučinil žádná skutková zjištění významná pro rozhodnutí ve věci samé.
11. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu skutkovému závěru. Žalobkyně dne 28.1.2019 uzavřela s žalovaným dohodu, podle níž mu poskytla úvěr ve výši 47 000 Kč, žalovaný se zavázal úvěr splácet měsíčními splátkami ve výši 3 473 Kč spolu s dalšími sjednanými nároky vždy k 14. dni v kalendářním měsíci, což neučinil, proto došlo k zesplatnění úvěru a žalovaný byl vyzván k zaplacení. Žalobkyni byly nároky ze smlouvy přiznány rozsudkem zdejšího soudu citovaným shora a v uvedeném rozsahu byla žaloba zamítnuta. V tomto řízení se žalobkyně domáhá smluvní pokuty za další období, kdy žalovaný neuhradil dlužnou novou jistinu úvěru.
12. Po právní stránce postupoval osud následovně.
13. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen "o. z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
14. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
15. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
16. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
17. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
18. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
19. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
20. Podle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením (č. 351/2013 Sb. ); neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
21. V případě porušení povinnosti úvěrujícího dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru je smlouva o úvěru uzavřená v režimu zákona o spotřebitelském úvěru absolutně neplatná (k danému aktuálně rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, OPR-Finance, shodně rovněž rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 18. 7. 2019, č. j. 27 Co 143/2019 -113, přičemž s argumentací uvedenou v daných rozhodnutích se soud ztotožňuje a považuje ji za správnou).
22. Právně soud věc hodnotil tak, že žalobkyně uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru. Žalovaný uzavřel smlouvu jako spotřebitel, což prokazuje zejména identifikace žalovaného osobními údaji nepodnikajícího subjektu, přičemž smlouvu neuzavřel v rámci své podnikatelské činnosti ani v rámci samostatného výkonu svého povolání, je tedy nutno na smlouvu o úvěru pohlížet jako na smlouvu o spotřebitelském úvěru podřízenou právní úpravě zákona o spotřebitelském úvěru.
23. Žalobkyně stran posuzování úvěruschopnosti žalovaného, jak již uvedeno výše, si od žalovaného vyžádala údaje, které ověřila skrze předložené listin y.
24. I přes výše uvedené dospěl soud k závěru, že žalobkyně nedostála své povinnosti uložené jí zákonem o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalovaného. Jisté kroky v tomto směru činila, nicméně se omezila pouze na zjištění a doložení příjmů žalovaného, naopak žádným způsobem neověřila výdaje žalovaného. K obezřetnějšímu a důkladnějšímu postupu ji mělo přimět několik okolností. Jednou z nich je i skutečnost, že žalovaný byl dle výpisu z NRKI ohodnocen střední riziko, avšak žalovaný netvrdil žádný závazky po splatnosti při uzavírání úvěrové smlouvy. Hlavním faktorem je absolutně nereálná výše nákladů žalovaného, jelikož tato pravděpodobně neodpovídá ani výši poplatků za energie. Žalobkyně měla minimálně zjišťovat, o jaké platby a za jaké služby se jedná, aby byla následně schopná posoudit, zda se jedná o realistický údaj. Takto nezjišťovala ani skladbu dalších uváděných, není tedy zřejmé, z čeho usoudila, že se jedná o realitě odpovídající údaj, když neřešila detailněji ani další obvyklé životní náklady osob, jako jsou platby za internet, telefon a další výdaje spojené s živobytím. K celkové finanční situaci žalovaného si mohla nechat předložit výpisy z účtu za delší časové období, nikoliv jen nečitelný výpis z účtu vedeného na jméno žalovaného, mohla požadovat faktury či smlouvy, kterými by svůj závěr o schopnosti splácet mohla podložit. Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně sice určité úkony v rámci posouzení úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy činila, ale za situace, kdy nezkoumá řádně také výdaje, postrádá tento postup na významu, přičemž i osoba, která dosahuje vyšších příjmů, může být zadlužena či její výdaje mohou příjmy převyšovat, a úvěruschopná tedy není. Je na úvěrujících, aby úvěruschopnost spotřebitelů zkoumali komplexně a zodpovědně tak, aby následně mohli učinit relevantní závěr o tom, zda osoba schopná splácet je či není. Nejedná se přitom pouze o ochranu žadatelů o úvěr, ale také o poskytovatele úvěru a jejich majetku, který může takto předcházet vzniku škod, kdy se svých nároků nedomůže případně ani ve vykonávacím řízení.
25. Přestože soud poskytl žalobkyni při jednání poučení ve smyslu § 118a o. s. ř. o. s. ř. a zároveň ji upozornil na případné následky nevyhovění výzvě, žalobkyně žádné další tvrzení neuvedla, důkazy neoznačila ani nepředložila.
26. Jelikož ze strany žalobkyně, jak uvedeno výše, došlo k porušení povinnosti úvěrujícího dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru, posoudil soud smlouvu o úvěru, jež byla uzavřená v režimu zákona o spotřebitelském úvěru, jako absolutně neplatnou. Soud si je vědom skutečnosti, že v daném případě soud dospěl k odlišným závěrům, nežli tomu bylo v řízení vedeném po shora citovanou spisovou značkou. V mezidobí se však vyvinul právní názor stran problematiky zkoumání úvěruschopnosti, kdy dle Soudního dvora EU musí soud k neplatnosti smlouvy z důvodu porušení povinnosti řádně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele přihlížet z úřední povinnosti, přičemž soud se s tímto názorem ztotožňuje a s argumentací Soudního dvora EU souhlasí.
27. Neplatnost právního jednání, ke které soud přihlédl z úřední povinnosti, pak postihuje všechna ujednání svou povahou neoddělitelná od smlouvy o úvěru, tedy postihuje také ujednání o úroku, smluvních pokutách, poplatcích a dalších plněních.
28. Jelikož soud dospěl v řízení k závěru, že uzavřená smlouva o úvěru je absolutně neplatná, nemohl žalobkyni přiznat ani smluvní pokutu v požadovaném rozsahu, jelikož se jedná o od smlouvy neoddělitelné ujednání, které je taktéž postiženo absolutní neplatností. Proto soud žalobu v celém rozsahu, včetně příslušenství, zamítl.
29. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu za situace, kdy ve věci zcela úspěšnému žalovanému žádné náklady řízení dle obsahu spisu nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Kladně. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.