Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
11 C 133/2022-32
Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Andrýskem v právní věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení
sídlem adresa
proti
žalované: osobní údaje žalované
trvale bytem ulice a číslo, PSČ obec
o zaplacení 34 915 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 17 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně, a to z částky 25 000 Kč od datum do datum, z částky 23 000 Kč od datum do datum, z částky 21 000 Kč od datum do datum, z částky 19 000 Kč od datum do datum a z částky 17 000 Kč od datum do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba, aby byl žalovaná povinna zaplatit žalobkyni částku 8 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení, a to z částky 25 000 Kč od datum do datum, kapitalizovaný úrok v částce 150 Kč, náklady spojené s uplatněním pohledávky v částce 690 Kč a smluvní pokutu v částce 9 075 Kč, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 17 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně, a to z částky 25 000 Kč od [datum] do [datum], z částky 23 000 Kč od [datum] do [datum], z částky 21 000 Kč od [datum] do [datum], z částky 19 000 Kč od [datum] do [datum] a z částky 17 000 Kč od [datum] do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba, aby byl žalovaná povinna zaplatit žalobkyni částku 8 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení, a to z částky 25 000 Kč od [datum] do [datum], kapitalizovaný úrok v částce 150 Kč, náklady spojené s uplatněním pohledávky v částce 690 Kč a smluvní pokutu v částce 9 075 Kč, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně příjmení jméno a právnická osoba se žalobou podanou u zdejšího soudu dne datum a upravenou v podání ze dne datum domáhala, aby soud zavázal žalovanou celé jméno žalované k zaplacení částky 25 000 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem (poplatky) v částce 150 Kč, kapitalizovaným úrokem z prodlení v částce 1 893,25 Kč, zákonným úrokem z prodlení z částky 25 000 Kč od datum do zaplacení, smluvní pokutou 11 075 Kč a náklady spojenými s uplatněním pohledávky v částce 690 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně společnost právnická osoba, IČO (dále jen„ společnost“), uzavřela s žalovanou v rámci svého podnikání po předchozím posouzení její úvěruschopnosti dne datum smlouvu o úvěru číslo dne datum dodatek ke smlouvě o úvěru téhož čísla (dále jen„ smlouva“), jejímž předmětem bylo (mimo jiné) poskytnutí úvěru v částce 25 000 Kč na dobu do datum, přičemž se žalovaná zavázala k úhradě úroku v částce 5 390 Kč spolu s vrácením částky úvěr v jediné splátce na stanovený účet. Ve smlouvě byla sjednána povinnost žalované zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % za každý započatý den prodlení ze splatné, avšak dosud nezaplacené částky. Ve smlouvě byla sjednána povinnost žalované zaplatit smluvní poplatky za odeslání upomínek v případě prodlení s úhradou jeho závazků v částce 150 Kč za každou upomínku. Jelikož žalovaná nevrátila společnosti poskytnutou částku 25 000 Kč ani po opakovaných výzvách k plnění závazku, vznikl jí rovněž nárok na smluvní pokutu v částce 11 075 Kč jako 0,1 % denně z částky 25 000 Kč za dobu od datum do datum, na poplatky za odeslání upomínek v částce celkem 150 Kč (3 x 50) a na účelně vynaložené náklady mimosoudního vymáhání pohledávky v částce 690 Kč. Žalovaná uhradila společnosti pouze částku 2 000 Kč platbou ze dne datum, jež byla započtena na úrok. Společnost postoupila svou pohledávku za žalovanou smlouvou ze dne datum žalobkyni, což bylo žalované písemně oznámeno, přičemž byla před podáním žaloby vyzvána k zaplacení dluhu. Žalovaná dosud svůj dluh nezaplatila, kdy po postoupení pohledávky uhradila žalobkyni pouze částku 4 000 Kč (platbami částky 2 000 Kč dne datum a dne datum), jež byla započtena na úrok a úrok z prodlení.
2. Podáním ze dne datum vzala žalobkyně žalobu zpět v části, ve které po žalované požadovala zaplacení částky 2 000 Kč na smluvní pokutu, neboť žalovaná tuto část pohledávky žalobkyně uhradila platbou ze dne datum. Řízení bylo v této části zastaveno usnesením Okresního soudu v Přerově ze dne 12. 10. 2022, č. j. 11 C 133/2022 -21, které nabylo právní moci dne datum. Žalobkyně nadále požadovala zaplacení smluvní pokuty v částce 9 075 Kč.
3. Žalovaná celé jméno žalované se k žalobě nevyjádřila a k jednání soudu ve věci se nedostavila.
4. Při provedeném dokazování bylo smlouvou o úvěru číslo ze dne 22. 7. a datum (včetně formuláře standardní informace o spotřebitelském úvěru a obchodních podmínek) prokázáno, že společnost právnická osoba, IČO, jako úvěrující uzavřela s žalovanou jako úvěrovaným smlouvu o poskytnutí úvěru v rozsahu částky 25 000 Kč na dobu do datum, s tím že úvěrovaný uhradí poplatek spojený se zasláním výzvy k plnění jeho závazků a smluvní pokutu z částky, ohledně níž je v prodlení. Dle smlouvy činí výše nákladů souvisejících s opožděnou platbou (poplatek) za každou upomínku 150 Kč včetně DPH, smluvní pokuta z dlužné částky za každý den prodlení 0,1 % a úvěrující je oprávněn požadovat účelně vynaložené náklady vymáhání. Záznamem o transakci na účtu ze dne datum a datum bylo prokázáno, že žalovaná obdržela částku 25 000 Kč. Upomínkami ze dne 4. 9., 21. 9. a datum bylo prokázáno, že společnost opakovaně vyhotovila upomínku žalované k zaplacení dluhu, přičemž prokazatelně poprvé do datum Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum, včetně seznamu pohledávek, bylo prokázáno, že společnost postoupila svou pohledávku za žalovanou žalobkyni. Oznámením o postoupení pohledávky ze dne datum bylo prokázáno, že tato skutečnost byla oznámena žalované, který byla vyzvána k úhradě žalobkyni. Předžalobní upomínkou ze dne datum bylo prokázáno, že žalobkyně opět vyzvala žalovanou k úhradě závazku.
5. Podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen „občanský zákoník občanský zákoník “) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
6. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně plnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
7. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 o. z. nabývá postoupením pohledávky postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně zajištění.
8. Podle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.
9. Podle ust. § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
10. Soud dospěl k závěru, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou (právní předchůdce žalobkyně coby podnikatel a žalovaná coby spotřebitel; § 1810 o. z.) nebyla platně uzavřena spotřebitelská smlouva o úvěru podle ust. § 2395 o. z.
11. Podle ust. § 86 odst. 1 , odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni podpisu smlouvy mezi účastníky, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
12. Podle ust. § 87 odst. 1 věta první zák. č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
13. Věřiteli je zde uložena povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Toto je věřitel povinen učinit jak před vznikem závazku, tak před jeho jakoukoliv změnou, která by znamenala významné navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru. Věřitel je při tom povinen vynaložit odbornou péči. Zákon o spotřebitelském úvěru pojem odborné péče nedefinuje. Určité jeho vymezení však lze nalézt v jiných právních předpisech, zejména v zákoně o ochraně spotřebitele nebo v zákoně o podnikání na kapitálovém trhu. V § 2 odst. 1 zák. o ochraně spotřebitele je odborná péče definována jako "úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti". Odborná péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyžaduje speciální znalosti v příslušné oblasti a jejich aplikaci v konkrétním případě. Věřitel je povinen postupovat jako profesionál. Zákon nestaví přesný postup či hierarchii informací nutných k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V řadě případů mohou věřiteli dostačovat již informace, které má o spotřebiteli na základě předchozích či současných smluvních vztahů. Tyto informace mohou být dostatečným důvodem pro odmítnutí poskytnout spotřebitelský úvěr (opakované prodlení se splácením předchozích úvěrů apod.), nemohou však být samy o sobě dostačující pro kladné rozhodnutí o poskytnutí spotřebitelského úvěru (některé pohyby na platebním účtu spotřebitele mohou představovat peněžní toky např. příbuzného spotřebitele; stejně tak věřitel nemusí mít povědomí o všech dluzích spotřebitele u jiných věřitelů apod.).
14. Podle rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne datum ve věci C číslo články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne datum o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48/ES musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.
15. Posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním, případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. K tomu je nutné zejména podrobně analyzovat osobní, resp. domácí rozpočet spotřebitele - žadatele o spotřebitelský úvěr, a to obě jeho strany, tedy jak příjmy, tak výdaje. Analýza pouze jedné ze stran rozpočtu sama o sobě k posouzení schopnosti splácet spotřebitelský úvěr nepostačuje, neboť např. ze samotné informace o čistých měsíčních příjmech spotřebitele není možné říci, zda bude schopen platit splátky, pokud nejsou současně známy všechny jeho ostatní výdaje. Při posouzení úvěruschopnosti musí věřitel vždy zohlednit rodinné postavení spotřebitele, tedy zda vyživuje další osoby, anebo naopak zda se na financování provozu domácnosti podílí další osoba (rodiče, manžel, druh, děti) atp. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je ryze individuální záležitost v tom smyslu, že se týká jednotlivého spotřebitele ve vztahu ke konkrétnímu spotřebitelskému úvěru. Odborná péče věřitele mimo jiné zahrnuje i skutečnost, že při tom věřitel nevychází ze statisticky zprůměrovaných údajů (např. nájem v místě a čase obvyklý či jiné průměrné výdaje domácnosti), ale vždy bere v potaz konkrétní situaci spotřebitele žádajícího o spotřebitelský úvěr. Obecně dostupné statistické údaje však mohou posloužit k alespoň částečnému ověření realističnosti údajů tvrzených spotřebiteli a být základem pro podrobnější prověřování situace spotřebitele (např. pokud spotřebitel uvede, že průměrné výdaje na stravování či bydlení činí měsíčně částku, která je o řád nižší než výdaje v místě a čase obvyklé).
16. Podle ust. § 101 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. jsou účastníci povinni tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti a podle § 120 odst. 1 , 3 o. s. ř. o. s. ř. jsou povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení. Soud rozhoduje, který z navrhovaných důkazů provede. Neoznačí-li účastníci důkazy potřebné k prokázání svých tvrzení, vychází soud při zjišťování skutkového stavu z důkazů, které byly provedeny. Důkazní povinnost je tedy vymezena jako procesní odpovědnost účastníka za výsledek řízení. Pokud nebudou potřebná tvrzení prokázána, stihne účastníka, který má důkazní povinnost, újma spočívající v pro něho nepříznivém soudním rozhodnutí.
17. V daném případě žalobkyně v řízení tvrdila, že společnost posoudila schopnost žalované (jakožto spotřebitele) splácet spotřebitelský úvěr ve smyslu ust. § 86 zák. č. 257/2016 Sb. , v platném znění. K prokázání této skutečnosti však soudu předložila pouze důkaz smlouvou o úvěru, jež obsahují jen údaje poskytnuté společnosti žalovanou bez dalšího ověření jejich správnosti. O této povinnosti tvrdit a prokázat však soud však žalobkyni nemohl poučit podle § 118a odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. s ohledem na její omluvenou absenci u jednání. Proto soud dospěl k závěru, že v tomto ohledu žalobkyně neunesla břemeno důkazní ve smyslu § 120 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. Na základě skutkového stavu, jak byl v řízení prokázán, nemohl soud dospět k závěru, že byla při uzavření smlouvy ověřena úvěruschopnost žalované (tj. že by věřitel splnil zákonem mu uloženou povinnost posoudit úvěruschopnost žalované s odbornou péčí, a tedy poskytl úvěr, aniž by bylo zřejmé, zda bude žalovaná schopna úvěr splatit).
18. Proto soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru a její dodatek uzavřené dne datum a datum jsou podle § 87 odst. 1 věta první zákona o spotřebitelském úvěru neplatné (§ 580 a 588 o. z.). Jedná se přitom o absolutní neplatnost právního úkonu, tedy o neplatnost, která nastává přímo ze zákona a soudy se jí musí zabývat z úřední povinnosti, je-li z neplatného právního úkonu patrna, anebo jestliže se o důvodu neplatnosti procesně korektním způsobem dozví (srov. rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne datum ve věci C číslo). Absolutní neplatnost znamená neplatnost právního úkonu od samého počátku a na právní úkon se hledí jakoby nikdy nevznikl a účastníkům z tohoto právního vztahu nevznikají žádná práva ani povinnosti (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 10. 2013, sp. zn. 28 Cdo 2221/2013 ).
19. Plnění, které si smluvní strany mezi sebou poskytly, představuje s ohledem na absolutní neplatnost prví a druhé smlouvy o zápůjčce plnění z neplatného právního úkonu, přičemž takové plnění je bezdůvodným obohacením ve smyslu ust. § 2991 a násl. o. z., které jsou si smluvní strany povinny vzájemně vydat. Pokud tedy právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované na základě absolutně neplatné smlouvy částku 25 000 Kč, je žalovaná povinna takové plnění vrátit. Žalovaná dosud uhradila žalobkyně a jejímu právnímu předchůdci částku celkem 8 000 Kč platbami ze dne datum (2 000 Kč), datum (2 000 Kč), datum (2 000 Kč) a datum (2 000 Kč) a nadále je povinna vrátit částku 17 000 Kč. Žalobkyně má nárok na zákonný úrok z prodlení podle ust. § 1970 o. z. a ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. z dlužné částky od datum, neboť žalobkyně prokázala, že vyzvala žalovanou k vydání této částky výzvou ze dne datum. Zbývající nároky uplatněné žalobkyní ze smlouvy (smluvní úrok, smluvní pokuta, úrok z prodlení do datum, poplatky a náklady vymáhání), jsou nedůvodné, neboť vycházejí z absolutně neplatné smlouvy. Soud proto žalobě výrokem I. tohoto rozsudku v části vyhověl a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 17 000 Kč s úrokem z prodlení od datum do zaplacení (s přihlédnutím k částečným úhradám žalované od datum do datum), ale výrokem II. tohoto rozsudku zamítl zbývající část nároku žalobkyně.
20. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. za situace, kdy v řízení převážně úspěšné žalované dosud prokazatelné náklady nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení prostřednictvím podepsaného soudu ke Krajskému soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost uloženou mu tímto rozhodnutím, může ji oprávněný vymáhat návrhem na soudní výkon rozhodnutí.