Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

16 C 272/2020-89

Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudkyní Mgr. Renátou Pešlovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

pro 132 559 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 80 174 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 10% ročně od 25. 8. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni:

- částku 31 075 Kč,

- úrok z prodlení z částky 111 249,00 Kč ve výši 10% ročně od 27. 2. 2020 do 24. 8. 2020,

- úrok z prodlení z částky 31 075 Kč ve výši 10% ročně od 25. 8. 2020 do zaplacení,

- částku ve výši 21 310,90 Kč,

- úrok ve výši 102,3 % ročně z částky 87 760,98 Kč od 27. 2. 2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 254 188 Kč.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 80 174 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 10% ročně od 25. 8. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se zamítá co do povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni:</b> <b>- částku 31 075 Kč,</b> <b>- úrok z prodlení z částky 111 249,00 Kč ve výši 10% ročně od 27. 2. 2020 do 24. 8. 2020,</b> <b>- úrok z prodlení z částky 31 075 Kč ve výši 10% ročně od 25. 8. 2020 do zaplacení,</b> <b>- částku ve výši 21 310,90 Kč,</b> <b>- úrok ve výši 102,3 % ročně z částky 87 760,98 Kč od 27. 2. 2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 254 188 Kč.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>

1. Žalobkyně se domáhala, aby žalovanému byla uložena povinnost uhradit částku 111 249 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 10% ročně od 27. 2. 2020 do zaplacení, částku ve výši 21 310,90 Kč, úrok ve výši 102,3 % p.a z částky 87 760,98 Kč od 27. 2. 2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 254 188,00 Kč. Uplatněný nárok odůvodnila tím, že mezi žalobkyní jako věřitelem, a žalovaným, jako klientem, byla dne 30. 10. 2019 uzavřena smlouva o úvěru číslo. Na základě smlouvy žalobkyně žalovanému poskytla na účet uvedený ve smlouvě úvěr ve výši 89 000,00 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši nominální úrokové sazby 102,3 % p.a. splácet ve 24 měsíčních splátkách ve výši 8 826,00 Kč splatných vždy k 22. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem listopad 2019, to vše dle splátkového kalendáře. Žalovaný neplnil řádně podmínky smlouvy a ocitl se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru. V důsledku prodlení žalovaného došlo automaticky k zesplatnění celého úvěru, a to v souladu s bodem 6.3. smlouvy, podle kterého platí, že pokud se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky či její části o délce 65 dnů, dochází tímto dnem bez dalšího k zesplatnění celého úvěru. Žalovaný se takto dostal do prodlení s úhradou splátky či její části o délce 65 dnů u splátky č. 2 splatné dne 22. 12. 2019. K datu 25. 2. 2020 tak došlo v souladu se smlouvou k zesplatnění celého úvěru. Podle bodu 6.4. smlouvy se pak ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru staly součástí nové jistiny úvěru, s tím, že tuto novou jistinu ve výši celkem 109 851,40 Kč byl žalovaný povinen uhradit žalobci nejpozději v den zesplatnění úvěru. Do data zesplatnění celého úvěru byla uhrazena částka ve výši 8 826,00 Kč dne 26. 11. 2019. Dále žalobkyně uplatnila nárok z titulu smluvní pokuty za každou splátku, u které se žalovaný ocitne v prodlení o délce 30 dnů, tedy splátek č. 2, 3 a dále nárok na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného dle bodu 6.2. smlouvy za každou splátku, u které se žalovaný ocitl v prodlení o délce 15 dnů. Žalovaný dluh nezaplatil ani po odeslání předžalobní výzvy.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, jednání se nezúčastnil, ačkoliv byl řádně a včas předvolán. Žalovaný se z účasti u jednání neomluvil, ani nepožádala o odročení jednání, soud proto v souladu s  , , (dále jen „“) ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované a současně v omluvené nepřítomnosti zástupce žalobkyně a žalobkyně, přičemž vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů.

3. Z jednotlivých dále uvedených listinných důkazů soud učinil následující dílčí zjištění. Dle úplného výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu České národní banky má žalobkyně od 11. 5. 2018 oprávnění k poskytování spotřebitelského úvěru jiného než na bydlení. Z návrhu na uzavření smlouvy/smlouvy o úvěru číslo ve spojení s oznámením o schválení úvěru (a dodejkou prokazující odeslání žalovanému) bylo zjištěno, že mezi žalobkyní jako poskytovatelem úvěru a žalovaným jako klientem byla uzavřena smlouva, ve které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku 89 000 Kč a žalovaný se zavázal žalobkyni vrátit peněžní prostředky odpovídající poskytnutému úvěru a zaplatit sjednané úroky za poskytnutí úvěru, v celkem 24 měsíčních splátkách ve výši 8 826 Kč, doba trvání úvěru byla sjednána v délce 24 měsíců, zápůjční úroková sazba činí 102,30 % ročně. Dle splátkového kalendáře byla první splátka splatná dne 22. 11. 2019 a poslední dne 22. 10. 2021. Dle dokladu o vyplacení právnická osoba byla dne 31. 10. 2019 provedena platba ve výši 89 000 Kč ve prospěch účtu, který je jako účet žalobce uveden ve smlouvě o úvěru jako účet pro vyplacení úvěru s uvedením variabilního symbolu číslo. Ze snímku obrazovky - detail běžného účtu, soud zjistil, že majitelem účtu uvedeného ve smlouvě o úvěru je žalovaný. Při uzavření smlouvy byla totožnost žalovaného ověřena dle občanského průkazu zprostředkovatelkou úvěru, což bylo zjištěno z fotografie občanského průkazu naě podepsané žalovaným a jméno příjmení, která je jako zprostředkovatel úvěru uvedena ve smlouvě o úvěru. Z výpisu ze záznamů registru SOLUS bylo zjištěno, že dne 30. 10. 2019 byly zjišťovány v tomto registru údaje o žalovaném, a v registru nebyly vedeny k žalovanému závazky po splatnosti, stejně tak z výpisu z nebankovního registru klientských informací (NRKI) bylo zjištěno, že žalovaný byl dne 30. 10. 2019 lustrován v tomto registru, hodnota přiděleného skóre činila 526, přičemž nejvyšší kategorie III. jako kategorie nejméně rizikových klientů počítá hodnotou skóre 416. Obsahem„ Hodnocení klienta ke smlouvě o úvěru číslo“ jsou údaje o příjmech a výdajích žalovaného, hodnocení je podepsáno žalovaným a zprostředkovatelkou úvěru dne 30. 10. 2019. V hodnocení je uvedena výše příjmu 19 191 Kč, jako zdroj příjmu zaměstnání, výdaje jsou strukturované na položky - klient (životní minimum): 3 410, druhá osoba v domácnosti (částka na partnera): 0, děti v domácnosti: 1; 2000, spoření (stavební spoření, penzijní pojištění, apod.): 0, splátky (úvěry, zápůjčky, leasing, výživné, hypotéky, apod.): 0, právnická osoba: 0, bydlení (nájemné, inkaso): 1 200, ostatní (doprava, kurzy záliby, apod.): 100, dále je uvedeno, že zaměstnání je na dobu neurčitou, žalovaný není ve výpovědní době, rodinný stav ženatý, vzdělání maturita, forma bydlení u rodičů. Žalobkyně dále k tomu, že byla ověřována úvěru schopnost žalovaného, předložila opis vybraných údajů z daňového přiznání daně z příjmů fyzických osob za rok 2018 žalovaného, tento opis je vyhotoven ke dni 31. 10. 2019, celkové příjmy činní 431 809, rozdíl mezi příjmy a výdaji 172 724 Kč, je uvedena sleva na manželku, a dále výpis z živnostenského rejstříku ze dne 30. 10. 2019, ve kterém je uvedeno, že žalovaný má živnostenské oprávněné od 9. 4. 2018. Z karty klienta bylo zjištěno, že žalobkyně eviduje jedinou platbu na závazek ze smlouvy, a to dne 26. 11. 2019 částku 8 826 Kč. Z výpisu ze statických dat České národní banky bylo zjištěno, že v období říjen 2019 až listopad 2019 se výše úrokové sazby úvěrů poskytnutých bankami domácnostem na úvěry na spotřebu pohybovala v rozmezí 8,34 – 8,35 % ročně, nejvyšší úroková sazby byla u typu úvěru kontokorent a kreditní karty, přičemž u kontokorentu byla v rozmezí 18,51 – 18,59 % ročně a pro kreditní karty 24,5 % ročně. Žalobkyně předložila dále k důkazu výzvy k zaplacení adresované žalovanému ze dne 22. 1. 2020, 24. 2. 2020, a oznámení o zesplatnění ze dne 25. 2. 2020, k nimž však nedoložila doklady o jejich odeslání žalovanému, a z předmětných dopisů doručení žalovanému nevyplývá. Žalobkyně vyzvala žalovaného předžalobní upomínkou ze dne 19. 8. 2020, odeslanou žalovanému dne 20. 8. 2020, k okamžitému uhrazení dluhu, jak bylo zjištěno z této upomínky a poštovního podacího archu.

4. Uvedená dílčí zjištění jsou závěrem o skutkovém stavu.

5. Z dalších provedených důkazů – listiny„ Prohlášení klientů, informace pro klienty poskytované zprostředkovatelem úvěru“ a listiny„ Předsmluvní formulář“ nezjistil soud žádné relevantní skutečnosti.

6. S ohledem na shora uvedená skutková zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o spotřebitelské zápůjčce ve smyslu ust. a násl. , (dále jen o. z.), podle kterého přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce, při peněžité zápůjčce lze sjednat úroky. Na tuto smlouvu v plném rozsahu dopadá regulace stanovená , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 1. 4. 2019 do 23. 4. 2020 (dále jen„ ZoSÚ“), neboť žalovaný uzavíral tuto smlouvu v postavení spotřebitele ( o. z.), když jednal mimo rámec své podnikatelské činnosti, a žalobkyně v postavení podnikatele ( o. z.) a smlouva naplňuje znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu ZoSÚ. Na žalobkyni jako poskytovatele spotřebitelského úvěru se tak vztahovala povinnost podle ust. a 2 věty první ZoSÚ, posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů a poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2).

7. Podle § 87 odst. 1 věta prvá a třetí ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

8. Posouzení úvěruschopnosti, tj. závěr, že spotřebitel bude schopen splácet poskytnutý úvěr, s odbornou péčí, musí zahrnovat posouzení příjmů a výdajů, zahrnující výdaje zejména na bydlení a výši splátek případných dalších závazků žadatele o úvěr, a není dostačující se ohledně těchto zásadních údajů spolehnout pouze na prohlášení žadatele o úvěr, poskytovatel úvěru je musí ověřit z jiných zdrojů. Soud má za to, že předloženými listinnými důkazy žalobkyně neprokázala, že by došlo ke skutečnému prověření úvěruschopnosti žalovaného, předložené„ Hodnocení“ plní (navíc jen částečně) tuto povinnost neúplně a toliko formálně, nepostačuje k naplnění účelu zákona, jak jí vyložil Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015 sp.zn. (dostupné na www.nssoud.cz) a návazně taktéž Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. (dostupné na www.usoud.cz), podle nichž se má odbornou péčí na mysli vysoce kvalifikovaná činnost profesionála v příslušném oboru, při níž plní všechny povinnosti stanovené zákonem a současně jedná čestně, spravedlivě, v souladu se zásadami dobré víry a v nejlepším zájmu dlužníka. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru je tak možno považovat jen takovou obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr (žalovaným), nýbrž tyto také s odbornou péčí prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat.

9. V projednávané věci dospěl soud k závěru, že žalobkyně jakožto profesionál v oblasti poskytování spotřebitelských zápůjček a úvěrů nedostála své povinnosti s odbornou péčí prověřit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele, když byly ověřeny pouze příjmy žalovaného. Pokud jde o výdaje žalovaného, tyto byly v hodnocení klienta uvedeny v takové výši a struktuře, že vyvolávaly pochybnosti o jejich správnosti a úplnosti. Zejména tvrzená výše nákladů na bydlení v částce 1 200 Kč je zcela neodpovídající ekonomické realitě, a to ve spojení s tím, že žalovaný byl v době uzavření smlouvy ženatý a měl jedno dítě (což bylo žalobkyni známo), tyto okolnosti vzbuzují pochybnosti o pravdivosti tvrzení, že žalovaný bydlel u rodičů a potažmo tedy i o výši uvedených výdajů na bydlení. Žalobkyně tedy měla vyžadovat doložení alespoň skutečnosti, že žalovaný bytovou potřebu realizuje tak, jak je uvedeno, např. výpisem z katastru nemovitostí, pokud by získání podkladů k ověření tvrzené výše nákladů na bydlení bylo spojeno se značnými obtížemi. Dále pak není uvěřitelná ani výše ostatních životních nákladů v částce 100 Kč, když tato částka zcela jistě nepostačuje k pokrytí ani nejzákladnějších nákladů mimo nákladů na nezbytné živobytí, které jsou obsaženy v kalkulované částce životního minima ve výši 3 410 Kč, přičemž soud má za to, že z této částky formálně určené dle , nelze vycházet, neboť nikdy nebude zohledňovat skutečné výdaje žadatele o spotřebitelský úvěr, resp. uvedení této částky při posouzení úvěru schopnosti nezbavuje poskytovatele úvěru povinnosti zjišťovat skutečné, reálné, výdaje žadatele o spotřebitelský úvěr. Soud tedy má za to, že žalobkyně nezjišťovala, jaké náklady žalovanému vznikají v souvislosti s náklady na obstarání základních životních potřeb. V dané věci je taktéž relevantní výše měsíční splátky, která se přibližovala jedné polovině deklarovaného měsíčního příjmu, tedy po odečtení splátky žalovanému zbývala k pokrytí jeho životních potřeb částka 10 365 Kč, jestliže žalovaný uvedl, že s ním v domácnosti žije dítě, uvedl, že nemá další příjem domácnosti, a dle výpisu z daňového přiznání čerpal slevu na manželku, je tedy zjevné, že manželka je bez zdanitelného příjmu, pak uvedená částka po odečtení splátek musí stačit na úhradu potřeb tříčlenné rodiny. Po takovémto hodnocení se předmětná částka, která měla zůstat žalovanému k dispozici po uhrazení splátky jeví jako zcela nedostačují, i pokud by bylo pravdivé tvrzení o tom, že náklady na bydlení činí toliko 1 200 Kč.

10. Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně neposoudila úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí, tedy poskytla žalovanému jako spotřebiteli úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou prvou, což je dle ust. § 87 odst. 1 věty prvé ZoSÚ stíháno sankcí neplatnosti smlouvy. Soud si je vědom že, zákon o spotřebitelském úvěru ve znění účinném ke dni uzavření předmětné smlouvy stanovoval ve větě druhé předmětného ustanovení, že námitku neplatnosti může spotřebitel uplatnit v tříleté promlčecí lhůtě, což vyvolávalo interpretační potíže, zda soud může k neplatnosti přihlédnout i v případech, že námitka není spotřebitelem vznesena. Tato otázka však již byla judikatorně vyřešena, a to i v návaznosti na rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. března 2020, OPR- Finance s.r.o. v. GK., ve věci C -679/18, tak, že soud musí z úřední povinnosti posoudit, zda došlo k řádnému posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatelem úvěru. Soud proto dospěl k závěru, že porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet úvěr, je možno považovat za jednání, které odporuje zákonu (neboť povinnost je stanovena § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru), způsobující neplatnost právního jednání dle § 580 o.z. Soud tak vyšel z toho, že postup poskytovatele úvěru v rozporu s § 86 ZoSÚ je jednáním, které je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání a podle § 588 o. z. se k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží i bez návrhu, jinak by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak v úrovni informovanosti, pozitivním zásahem ze strany soudu.

Je-li smlouva o zápůjčce uzavřená mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným absolutně neplatná ve smyslu ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ, a to pro porušení povinnosti zapůjčitele řádně před uzavřením spotřebitelské smlouvy posoudit úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele, avšak současně bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla podle neplatné smlouvy žalovanému 89 000 Kč, vznikla žalovanému povinnost vrátit žalobkyni jistinu dle § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ, jiné povinnosti mu z neplatné smlouvy nevznikly. Na tuto jistinu je pak nutno započíst to, co žalovaný již podle smlouvy žalobkyni zaplatil, což byla podle tvrzení žalobkyně, které žalovaný nerozporoval, částka 8 826 Kč, a to i bez námitky žalovaného, když ust. § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ představuje speciální úpravu povinností spotřebitele z neplatné smlouvy o spotřebitelské zápůjčce či úvěru. Soud musel současně určit i počátek splatnosti povinnosti vrátit poskytnutou jistinu, když vyšel z toho, že žalovaný byl předžalobní upomínkou ze dne 19. 8. 2020, odeslanou dne 20. 8. 2020, když odeslání dřívějších výzev k zaplacení nebylo prokázáno, vyzván k okamžité úhradě dluhu z (neplatné) smlouvy, proti tomu žalovaný nikterak nebrojil, v řízení netvrdil natož aby prokázal skutečnosti rozhodné pro určení jiné splatnosti dluhu. Při aplikaci domněnky obsažené v § 573 o. z. je pak nutno dojít k závěru, že výzva k plnění byla žalovanému doručena nejpozději dne 24. 8. 2020, ode dne následujícího je tak žalovaný v prodlení, proto soud přiznal žalobkyni podle o. z. rovněž nárok na úrok z prodlení z přiznané částky, úroky byly žalobkyni přiznány ve výši stanovené Za dobu předchozí byly úroky z prodlení zamítnuty. Rovněž byla jako nedůvodná zamítnuta žaloba co do nároků, které mají původ v absolutně neplatné smlouvě (smluvené úroky, smluvní pokuta, náhrada nákladů).

11. Nad rámec uvedeného soud podotýká, že i pokud by žalobkyně prokázala, že splnila při uzavření smlouvy povinnost s odbornou péči posoudit úvěruschopnost žalovaného, na závěru soudu o výši přiznaného nároku by to ničeho nezměnilo. Ve smlouvě sjednanou výši úroků soud shledal rozpornou s dobrými mravy. Dle judikatury Nejvyššího soudu je v rozporu s dobrými mravy zpravidla taková výše úroků z půjčky, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo zápůjček (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 12. 2015, sp. zn. , všechna rozhodnutí jsou dostupná na www.nsoud.cz). V řízení bylo prokázáno, že nejvyšší úroková sazba bank činila 24,5 % ročně, průměrná sazba činila 8,35 %. Tuto sazbu lze pak považovat za sazbu obvyklou. V daném případě sjednaná sazba úroků představuje téměř pětinásobek zjištěné nejvyšší sazby úroků u bankovních úvěrů. Takto sjednanou výši úroků je třeba považovat za rozpornou s dobrými mravy a tento rozpor je natolik zjevný, že se jedná o neplatnost absolutní, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu. Soud má za to, že neplatnost ujednání o úroku způsobuje neplatnost celé smlouvy ve smyslu § 576 o. z. Při tom soud vyšel zejména z úvahy, že úroky dohodnuté při poskytnutí peněžité zápůjčky představují cenu poskytnutého kapitálu nebo též cenu za užívání půjčených peněžních prostředků, tato úplata je materiálním zdrojem generování zisku poskytovatele zápůjčky, žalobkyně, a neplatnost ujednání o úroku tak způsobuje neplatnost celého právního jednání, neboť je nerozporné, že žalobkyně jako věřitelka, by neměla zájem uzavřít s žalovaným smlouvu o bezúročné zápůjčce, což plyne jednak z toho, že poskytování zápůjček je předmětem podnikatelské činnosti právní předchůdkyně žalobkyně a jednak z toho, že smlouva je smlouvou adhezní a ujednání o poplatku v ní není stanoveno jako alternativní, ale jako pevně dané ujednání, které se upravuje pouze doplněním výše samotného poplatku. Žalobkyně by tak bez sjednání úroku předmětnou smlouvu zcela jistě neuzavřela. Z takto konstatovaného úmyslu stran pak vyplývá neoddělitelnost ujednání o úroku od zbytku smlouvy.

12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle tak, že žádnému z účastníků řízení nepřiznal náhradu nákladů řízení, neboť žalobkyně nebyla úspěšná (se zohledněním výše příslušenství ke dni rozhodnutí soudu) co do více než poloviny požadovaného nároku a žalovanému dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení prostřednictvím Okresního soudu v Karviné soudu ke Krajskému soudu v Ostravě.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu nebo nařízení exekuce.