Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

15 C 39/2022-102

Okresní soud v Prostějově rozhodl samosoudcem Mgr. Františkem Jurtíkem ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 22.580 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Řízení o zaplacení částky 6.589 Kč se zastavuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 20.000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žaloba na zaplacení částky 992,85 Kč s úrokem z prodlení 8,25 % p. a. z částky 20.000 Kč od 7. 5. 2021 do zaplacení se zamítá.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 1.259 Kč, k rukám zástupce žalobkyně, do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění:

I. Řízení o zaplacení částky 6.589 Kč se zastavuje. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 20.000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. III. Žaloba na zaplacení částky 992,85 Kč s úrokem z prodlení 8,25 % p. a. z částky 20.000 Kč od 7. 5. 2021 do zaplacení se zamítá. IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 1.259 Kč, k rukám zástupce žalobkyně, do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným dne 4. 2. 2022 se žalobkyně domáhala proti žalovanému zaplacení částky 20.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 20.000 Kč od 7. 5. 2021 do zaplacení ve výši 8,25 %, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 736,85 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 4.009 Kč, náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 256 Kč a dále částky 2.580 Kč. Návrh byl odůvodněn tím, že dne 22. 10. 2020 uzavřel žalovaný s právním předchůdcem žalobkyně, společností právnická osoba, smlouvu o úvěru číslo ve znění smlouvy o úvěru ze dne 5. 11. 2020, jejíž nedílnou součástí byly obchodní podmínky smlouvy o úvěru. Na základě smlouvy poskytla právnická osoba žalovanému úvěr ve výši 20.000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal vrátit částku celkem 23.859 Kč spolu s příslušenstvím do 22. 11. 2020. Žalovaný však sjednanou částku neuhradil řádně a včas. Tímto mu rovněž vznikla povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny a paušální náhradu výdajů spojených s upomínáním, především za odeslání písemných upomínek. Dne 29. 3. 2021 byla mezi anonymizována dvě slova a žalobkyní uzavřena smlouva o postoupení pohledávek vč. Pohledávky za žalovaným v částce 26.589 Kč. Ta sestává z nesplacené jistiny 20.000 Kč, nesplaceného úroku 3.859 Kč, nesplacené smluvní pokuty ve výši 2.580 Kč a neuhrazené paušální náhrady nákladů na upomínání ve výši 150 Kč. Žalobkyně dále požaduje kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 736,85 za období od 1. dne prodlení po splatnosti závazku, tj. od 23. 11. 2020 do 5. 5. 2021, zákonný úrok z prodlení od 7. 5. 2021 z jistiny 20.000 Kč a náhradu za účelně vynaložené náklady mimosoudního vymáhání spojené s uplatněním pohledávky ve výši 256 Kč za odeslaný obyčejný dopis a cestu pověřeného terénního pracovníka věřitele na kontaktní adresu dlužníka z důvodu osobní návštěvy. Smluvní pokuta ve výši 2.580 Kč je požadována za období od 23. 11.2020 do 1. 4. 2021 Poslední upomínku před podáním žaloby byla ze dne 20. 7. 2021.

2. V průběhu řízení vzala žalobkyně podáním doručeným dne 16. 6. 2022 žalobu částečně zpět v částce 6.589 Kč (kapitalizovaný úrok a smluvní pokuta). Soud pak postupoval podle a řízení v uvedeném rozsahu zastavil. Předmětem řízení zůstala dlužná jistina 20.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení (vč. kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení) a náklady spojené s uplatněním pohledávky.

3. Žalovaný se v průběhu řízení ve věci nevyjádřil.

4. Předvolání k ústnímu jednání žalovaný nepřevzal, přitom předvolání bylo doručováno na adresu pro doručování prostřednictvím doručujícího orgánu podle Soud pak podle , příp. , považoval zásilku za doručenou. Protože se však žalovaný bez řádné a včasné omluvy nedostavil, soud věc projednal a rozhodl i v jeho nepřítomnosti ( ). Vycházel přitom z obsahu spisu a provedených listinných důkazů.

5. Ze smlouvy číslo ze dne 22. 10. 2020 soud zjistil, že žalovaný uzavřel s předchůdcem žalobkyně, společností právnická osoba, smlouvu o úvěru, na jejímž základě mu byl poskytnut spotřebitelský, neúčelový úvěr v částce 1.100 Kč. Dalšími smlouvami ze dne 28. 10. 2020 a 3. 11. 2020 došlo k navýšení částek jistiny úvěru na 3.600 Kč, a 8.000 Kč. Na základě smlouvy ze dne 5. 11. 2020 pak byla žalovanému poskytnuta částka úvěru 20.000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit částku celkem 23.859 Kč spolu s příslušenstvím ve lhůtě do 22. 11. 2020. Podle obsahu spisu žalovaný sjednanou částku neuhradil (žalovaný v průběhu řízení netvrdil, ani neprokázal nic jiného).

6. S ohledem na dobu uzavření předmětné smlouvy soud věc po právní stránce posuzoval podle , (dále jen„ o. z.“) a dále podle , o spotřebitelském úvěru. V posuzované věci se totiž jedná o spotřebitelský úvěr ve smyslu , podle něhož se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

7. Již na tomto místě je potřeba poukázat na ustanovení (dále také jen„ zákon“) o posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, kdy podle poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle věta první zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Podle zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s  větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

8. Soud v průběhu řízení vyzval žalobkyni k doplnění tvrzení a předložení dokladů k prokázání posouzení úvěruschopnosti žalovaného, na což žalobkyně reagovala podáním doručeným dne 16. 6. 2022 ve formě částečného zpětvzetí žaloby (viz výše). Důkazy k posouzení úvěruschopnosti žalovaného tedy žalobkyně v průběhu řízení nenabídla. Soud potom nemohl vzít za prokázané, že předchůdce žalobkyně potřebné údaje od žalovaného zjišťoval a ověřoval. Na tomto základě proto soud uzavřel, že předchůdce žalobkyně nepostupoval s odbornou péčí při posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr a i přesto úvěr žalovanému poskytl.

9. Následkem nesplnění uvedené povinnosti je potom podle citovaného ustanovení § 87 odst. 1 zákona neplatnost uzavřené smlouvy. Tento důsledek je potom podle přesvědčení soudu nutné vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele. K tomu soud odkazuje např. na podrobné odůvodnění rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. . Soud dále poukazuje na rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. března 2020 ve věci C -679/18 OPR-Finance, podle něhož„ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a  Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ Toto rozhodnutí tedy jednoznačně deklaruje povinnost soudu zabývat se ex offo, i bez námitky dlužníka, otázkou, zda věřitel (poskytovatel) posoudil náležitě (slovy zákona„ na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“) úvěruschopnost spotřebitele, a pokud této povinnosti nedostál, povinnost soudu dovodit z tohoto porušení (z úřední povinnosti) následek stanovený vnitrostátním právem, tj. (absolutní) neplatnost smlouvy.

10. Důsledkem závěru o neplatnosti smlouvy je pak podle § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru omezenost nároku žalobkyně vůči žalované na vrácení pouhého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru. Toto ustanovení představuje soukromoprávní sankci v podobě speciální úpravy vydání bezdůvodného obohacení z neplatné smlouvy (viz též § 2993 o. z.). Poskytovatel naopak nemůže požadovat jiná plnění ve formě např. smluvního úroku či jiných poplatků za půjčení peněz, smluvní pokuty, apod.

11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru se mění se i doba plnění, kdy spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru„ v době přiměřené jeho možnostem“. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

12. K tomu soud s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, č. j. -262, dodává, že již z textu (tj. gramatického výkladu) ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že toto ustanovení upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, resp. ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první. Vzhledem k tomu, že plnění z neplatné smlouvy bývá obecně vypořádáváno podle obecných zásad bezdůvodného obohacení (§ číslo věta první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z.), představuje toto ustanovení speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy (systematický výklad).

13. Spotřebitel je tak povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách v jakých je schopen splácet. Pokud pak spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad). Pokud je o vrácení jistiny spor, rozhodne o jejím splácení soud. Často dojde k tomu, že splátky jistiny budou zcela minimální a nelze a priori vyloučit ani to, že soud uzná, že v možnostech spotřebitele není v daném okamžiku vracet jistinu vůbec.

14. Nejvyšší soud uzavřel, že ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů„ lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru.

15. V posuzované věci tedy splatnost dlužné jistiny ještě nenastala (není zde ani dohody stran, ani rozhodnutí soudu o lhůtě k plnění podle možností spotřebitele) a zatím nemohl vzniknout nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení. Soud proto ze všech uvedených důvodů žalobě vyhověl pouze v dlužné jistině úvěru v částce 20.000 Kč a co do požadovaného příslušenství (úroku z prodlení, kapitalizovaného úroku z prodlení) a nákladů na uplatnění pohledávky byla potom žaloba zamítnuta.

16. Jak již bylo uvedeno, podle citované právní úpravy určí dobu plnění soud podle možností spotřebitele (dohoda stran o době plnění tvrzena nebyla). Vzhledem k tomu, že žalovaný netvrdil spor podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, a v průběhu řízení zůstal zcela pasivní, soud neměl možnost náležitě zjistit a posoudit schopnosti a možnosti žalovaného vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru a proto vycházel z obecné třídenní lhůty k zaplacení přiznané částky stanovené v ustanovení

17. S ohledem na uvedená zjištění a závěry nejsou pro rozhodnutí soudu relevantní některé další skutečnosti zjištěné z provedených listinných důkazů a soud je proto pro stručnost neuvádí.

18. K aktivní věcné legitimaci žalobkyně v řízení je však třeba doplnit, že byla doložena zejména oznámením o postoupení pohledávky ze dne 12. 5. 2021 odeslaným žalovanému podle podacího archu dne 14. 5. 2021. Podle ustanovení § 1879 o. z. může věřitel svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit smlouvou jinému a byl-li žalovaný o postoupení vyrozuměn, nebo byli-li postoupení pohledávky prokázáno (§ 1882 o. z.), došlo k účinné změně v osobě věřitele a žalovaný je povinen plnit žalobkyni.

19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení a za situace, kdy částečně bylo řízení zastaveno z důvodů na straně žalobkyně (v rozsahu 21,70 % předmětu řízení) a ve zbytku předmětu řízení (51,82 %) bylo návrhu vyhověno v rozsahu 84,13 %, tedy žalobkyně byla v řízení úspěšnější (požadované příslušenství bylo přitom kapitalizováno do vyhlášení tohoto rozsudku; vyhověno bylo takto žalobě co do částky 20.000 Kč a zamítnuta byla žaloba v částce 3.772,99 Kč). Žalovaný je tak povinen zaplatit žalobkyni 53,45 % nákladů řízení (68,26 % z 78,30 %). Náklady řízení žalobkyně v částce 2.356 Kč sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 904 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle a , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 22.580 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1.200 Kč ve výši 252 Kč. Z toho bylo žalobkyni přiznáno uvedených 53,45 % tedy částka 1.259 Kč.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od doručení písemného vyhotovení, ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Prostějově.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí.