Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 C 142/2022-82

Okresní soud v Pardubicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Ditou Prokšovou ve věci

žalobkyně: ; právnická osoba, IČO

sídlem adresa žalobkyně

proti

žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum

trvale bytem adresa

nyní neznámého pobytu

zastoupený opatrovníkem advokátem anonymizováno jméno příjmení

sídlem adresa

o zaplacení částky 20 164,20 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 20 000 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,5 % ročně od 11. 12. 2021 do zaplacení a částku 164,20 Kč, a to vše do 15 dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.

II. Co do úroku ve výši 18,9 % ročně z částky 20 000 Kč od 1. 12. 2021 do 30. 12. 2021, co do úroku ve výši 8,5 % ročně z částky 20 000 Kč od 31. 12. 2021 do zaplacení a co do úroku v kapitalizované výši 833,49 Kč, se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 807 Kč do 15 dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.

IV. Opatrovníkovi žalovaného příjmení jméno příjmení se přiznává za zastupování žalovaného odměna ve výši 7 990 Kč.

V. České republice se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 20 000 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,5 % ročně od 11. 12. 2021 do zaplacení a částku 164,20 Kč, a to vše do 15 dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.</b> <b>II. Co do úroku ve výši 18,9 % ročně z částky 20 000 Kč od 1. 12. 2021 do 30. 12. 2021, co do úroku ve výši 8,5 % ročně z částky 20 000 Kč od 31. 12. 2021 do zaplacení a co do úroku v kapitalizované výši 833,49 Kč, se žaloba zamítá.</b> <b>III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 807 Kč do 15 dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.</b> <b>IV. Opatrovníkovi žalovaného [příjmení] [jméno] [příjmení] se přiznává za zastupování žalovaného odměna ve výši 7 990 Kč.</b> <b>V. České republice se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení.</b>

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení částky 20 164,20 Kč s příslušenstvím žalobou doručenou soudu dne 22. 1. 2022. Tvrdila, že účastníci uzavřeli dne 21. 6. 2015 rámcovou smlouvu číslo podle níž byl žalovanému aktivován běžný účet č. bankovní účet a žalovaný jej mohl začít plně využívat. Dne 10. 9. 2021 uzavřeli účastníci dodatek číslo k rámcové smlouvě, jehož podpisem žalovaný požádal o poskytnutí kontokorentu ve výši 20 000 Kč, který byl žalobkyní schválen, a bylo mu umožněno jeho čerpání na výše uvedeném účtu. Ke dni zesplatnění byla dlužná pohledávka tvořena nesplacenou jistinou 20 000 Kč a nesplaceným smluvním úrokem do zesplatnění ve výši 833,49 Kč. Celkový dluh žalovaného činil ke dni podání žaloby 20 000 Kč se smluvním úrokem 18,9 % ročně z této částky od 1. 12. 2021 do 30. 12. 2021 a smluvním úrokem 8,5 % ročně z téže částky od 31. 12. 2021 do zaplacení, zákonný úrokem z prodlení z téže částky od 11. 12. 2021 do zaplacení. Dále byl požadován smluvní úrok v kapitalizované výši 833,49 Kč za dobu od 13. 9. 2021 do dne předcházejícímu zesplatnění, tj. do 30. 11. 2021. Dlužná částka 104,20 Kč odpovídala zápornému zůstatku na běžném účtu žalovaného. Dlužná částka 35 Kč odpovídala nezaplaceného poplatku za výběr hotovosti z bankomatu, dlužná částka 25 Kč představuje poplatek za neomezené zasílání informačních sms a byl žalovanému naúčtován dne 30. 9. 2021. Žalovaný na vyčerpanou jistinu kontokorentu neuhradil ničeho. Úvěruschopnost žalovaného žalobkyně vyhodnotila pomocí informací z interních a externích databází, vycházela ze sdělení žalovaného o výši průměrného čistého měsíčního příjmu 34 700 Kč poskytovaného mu právnická osoba, anonymizována tři slova, IČO.

2. Z důvodu neznámého pobytu žalovaného, po kterém je vyhlášeno pátrání, byl žalovanému usnesením zdejšího soudu ze dne 3. 6. 2022, č. j. -26 ustanoven opatrovník z řad advokátů. Usnesení nabylo právní moci dne 8. 7. 2022.

3. Opatrovník žalovaného navrhoval zamítnutí žaloby. Zpochybňoval pasivní legitimaci žalovaného a namítal neplatnost podpisů uvedených na rámcové smlouvě a dodatku. Dále tvrdil, že není zřejmé, na základě čeho – z jakého důvodu došlo k zesplatnění kontokorentu, požadavek žalobkyně na úroky není v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru a nejsou řádně doloženy ani požadované poplatky.

4. Po provedeném řízení soud žalobě vyhověl na základě následujících skutkových zjištění:

5. Rámcovou smlouvou číslo ze dne 21. 6. 2015 bylo prokázáno, že žalovanému byl mj. aktivován běžný účet č. bankovní účet Smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou. Dodatkem číslo k této rámcové smlouvě z 10. 9. 2021, formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, obchodními podmínkami, ceníkem, podmínkami pro používání kontokorentu bylo prokázáno, že žalovanému byl dne poskytnut kontokorent (úvěr) přečerpáním uvedeného účtu ve výši 20 000 Kč na dobu neurčitou, který se žalovaný zavázal splácet průběžně a alespoň jednou za rok od data prvního čerpání se dostal do plusu. Úroková sazba byla ujednána účastníky ve výši 18,9 % ročně. Celkem měl žalovaný uhradit 23 780 Kč v případě vyčerpání celé částky kontokorentu najednou. Žalovaný podpisem dodatku z 10. 9. 2021 prohlásil, že ví, jak je na tom s penězi a že bude schopen tento úvěr splácet. Adresa žalovaného byla v dokumentech výše uvedena obec a číslo, PSČ. Poplatek za výběr peněz v bankomatu byl nejprve stanoven v případě malého tarifu na 25 Kč, od 3. 11. 2020 byl zvýšen na 35 Kč, poplatek za neomezená zasílání informačních SMS o pohybech na účtu činil 25 Kč.

6. Totožnost žalovaného si žalobkyně ověřila z jeho občanského průkazu, jehož kopii si pořídila.

7. Výpisem z běžného účtu žalovaného výše uvedeného za období 12. 9. 2021 – 18. 1. 2022 bylo prokázáno, že počáteční zůstatek na účtu byl 18,14 Kč, konečný zůstatek na účtu k 18. 1. 2022 činil záporných 164,20 Kč, že 1. 12. 2021 došlo k převedení kontokorentu 20 000 Kč, bylo mu z účtu sraženo 25 Kč na poplatku za neomezené zasílání informačních sms mj. dne 30. 9. 2021 a za výběr hotovosti 35 Kč dne 15. 9. 2021, a to dokonce 3x.

8. Z přehledu označeného jako„ aplikační data“ a úvěrové zprávy soud zjistil, že žalovaný dne 10. 9. 2021 požádal nejprve o úvěr (kontokorent) ve výši 10 000 Kč a následně ver výši 20 000 Kč, v obou případech byla jeho žádost schválena. Žalobkyně vycházela z toho, že žalovaný bydlí v nájmu, má maturitu, ač u žádostí o půjčky v r. 2015 a 2018 byl ještě pouze vyučen a byl svobodný, že žije v nájemním bytě, výdaje na bydlení činí 5 000 Kč, dalších 5 000 Kč vynaloží na léky, jídlo, dopravu, ničeho dalšího nesplácí. Zaměstnán byl u firmy právnická osoba, IČO, na dobu neurčitou s příjmem 34 700 Kč.

9. Dopisem ze dne 1. 12. 2021 vč. podacího archu bylo prokázáno, že žalobkyně odeslala dne 6. 12. 2021 žalovanému výzvu k úhradě dlužné částky ve výši 20 997,69 Kč do 10. 12. 2021, z čehož kontokorentu se týkala částka 20 833,49 Kč a běžného účtu číslo se týkalo 164,20 Kč. Žalovaný byl současně upozorněn na možné soudní řízení. Výzva byla žalovanému zaslána na adresu uvedenou ve smlouvě, tj. obec a číslo, což je od 3. 6. 2019 adresa trvalého bydliště žalovaného, jak zjistil soud z centrální evidence obyvatel, do té doby byla adresa jeho trvalého bydliště obec a číslo.

10. Podle , (dále jen„ Obč.Z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

11. Podle § 1968 Obč.Z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

12. Podle § 1969 Obč.Z. po dlužníkovi, který je v prodlení, může věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem.

13. Podle § 1970 Obč.Z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

14. Podle a 2 , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

15. Podle , o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s  větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

16. Dle § 588 věta první Obč.Z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

17. Dle § 2993 věty prvé Obč.Z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

18. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázané, že žalobkyně žalovanému poskytla podle rámcové smlouvy, ve znění dodatku č. 8, peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč. Účastníci si sjednali úrokovou sazbu ve výši 18,90 % ročně a žalovaný se zavázal poskytnuté prostředky včetně navýšení splácet, ale neuhradil ničeho, ač poskytnutý úvěr vyčerpal. Dále bylo prokázáno, že žalovaný měl na běžném účtu ke dni 18. 1. 2022 záporný zůstatek 164,20 Kč skládající se z částek výše uvedených.

19. Soud se zabýval tím, zda mezi účastníky došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Jelikož jednou ze smluvních stran (úvěrovaný žalovaný) byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle i výše citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí, ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet, a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. -39 ze dne 1. dubna 2015). Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná.

20. Pouze jazykový výklad § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru by (zejména vzhledem k druhé větě § 87 odst. 1) mohl nasvědčovat, že touto změnou došlo ke změně zákonného důsledku porušení kontinuálně stanovené povinnosti poskytovatele úvěru v tom směru, že nově jím bude nikoli absolutní, ale pouhá relativní neplatnost dotčené smlouvy, kterou, jako takovou, by měl soud zkoumat pouze k námitce spotřebitele. Tento závěr je však vyvrácen rozsudkem Evropského soudního dvora sp. zn. C -679/18 ze dne 5. března 2020, který jednoznačně uzavřel, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48/ES musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

21. S ohledem na citované rozhodnutí má soud za to, že neplatnost smlouvy stanovenou v  jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití Obč.Z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně narušuje veřejný pořádek. Soud je povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.

22. Povinnost soudu přihlédnout i bez návrhu k neplatnosti smlouvy o úvěru v daném případě plyne také z judikatury Nejvyššího soudu i Ústavního soudu Nejvyšší soud ve svém rozsudku sp. zn. dovodil, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Tento přesah do právního postavení širokého okruhu osob, potažmo společnosti jako celku, způsobuje, že chování věřitele, který řádně neprověří úvěruschopnost spotřebitele a úvěr poskytne, je zjevným narušením veřejného pořádku. Tyto závěry aproboval i Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. , v němž poukázal i na další veřejnoprávní souvislosti povinnosti prověřit úvěruschopnost spotřebitele.

23. Na základě provedených důkazů dospěl soud k závěru, že banka poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 20 000 Kč. Pro účely posouzení úvěruschopnosti banka nedostatečně ověřila měsíční výdaje žalovaného, v podstatě žádné nezjišťovala a vycházela pouze z tvrzených příjmů 34 700 Kč a výdajů na bydlení a ostatní 5 000 Kč + 5 000 Kč. Při zjišťování jeho úvěruschopnosti bylo nutné zjišťovat nejen faktické příjmy, ale i skutečné výdaje spotřebitele. Dle soudu žalobkyně neověřila úvěruschopnost žalovaného řádně ve smyslu , o spotřebitelském úvěru. Příjmy ani výdaje žalovaného nebyly ničím podloženy.

24. Soud má s ohledem na popsaný zjištěný skutkový stav věci za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobkyně uloženou jí zákonem, jakožto poskytovateli spotřebitelského úvěru, řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Posouzení úvěruschopnosti proběhlo formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů. Žalobkyně žádným způsobem nejen neověřovala, ale ani nezjišťovala výdaje žalovaného. Důsledkem tohoto postupu je absolutní neplatnost úvěrové smlouvy v souladu s § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Za této situace má žalobkyně vůči žalované toliko právo na vrácení zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru, jakožto bezdůvodného obohacení (§ 2993 Obč.Z.). Žalovaný vyčerpal částku 20 000 Kč a soud tak žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni tuto částku, a to i s úroky z prodlení dle žalobního žádání ode dne následujícího po dni, do kterého měl žalovaný plnit dle předžalobní výzvy. Výše úroku z prodlení vyplývá z Dále žalobkyni vznikl nárok na 164,20 Kč v souvislosti s účtem (záporný zůstatek vč. poplatku za zasílání sms a výběru hotovosti), na který byl žalovanému kontokorent poskytnut.

25. Ve zbývajícím rozsahu, tedy co do úroku ve výši 18,9 % ročně z částky 20 000 Kč od 1. 12. 2021 do 30. 12. 2021, co do úroku ve výši 8,5 % ročně z částky 20 000 Kč od 31. 12. 2021 do zaplacení a co do úroku v kapitalizované výši 833,49 Kč soud žalobu zamítl.

26. O nákladech řízení příslušelo rozhodnout dle , když neúspěch žalobkyně byl jen v poměrně nepatrné části. Její náklady řízení činí soudní poplatek ve výši 807 Kč.

27. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s  věta za středníkem s ohledem na žádání žalobkyně.

28. V souladu s  platí odměnu za zastupování ustanoveného opatrovníka a jeho hotové výdaje, popřípadě též náhradu za daň z přidané hodnoty, stát.

29. Ustanovenému opatrovníkovi žalovaného náleží za jeho zastupování v tomto řízení částka 7 990 Kč skládající se z převzetí zastoupení vč. přípravy a nahlížení do spisu, vyjádření k žalobě, účasti na jednání soudu dne 25. 11. 2022 a na vyhlášení rozsudku dne 29. 11. 2022, tj. 3,5 x 1 940 Kč dle . ve spojení s  , 2 vyhl. č. a za uvedené úkony pak 4 x 300 Kč dle téže vyhlášky.

30. Jelikož žalovaný nebyl ve věci úspěšný, resp. byl pouze v nepatrné části, pak Česká republika nemá právo na náhradu nákladů řízení spočívající v nákladech na zastupování žalovaného ve smyslu (výrok V.).

Poučení:

Proti tomuto rozsudku, lze podat odvolání do patnácti dnů od doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Hradci Králové - pobočce v Pardubicích prostřednictvím podepsaného soudu.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.