Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
19 C 104/2022-45
Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní JUDr. Zuzanou Benešovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení částky 44 578,52 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 327 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 5 327 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Ve zbývajícím rozsahu se žaloba zamítá.
III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu ve Frýdku-Místku číslo variabilní symbol, doplatek soudního poplatku ve výši 446 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 327 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 5 327 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Ve zbývajícím rozsahu se žaloba zamítá. III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu ve Frýdku-Místku [číslo] [variabilní symbol], doplatek soudního poplatku ve výši 446 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala proti žalovanému zaplacení částky 44 578,52 Kč, úroku ve výši 49 % ročně z částky 19 027,37 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši
11,75 % ročně z částky 19 027,37 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně, společností právnická osoba se sídlem v obec, dne datum smlouvu s produktovým označením C2 S0 HC měsíční POJ 10ú 2019, jejíž součástí jsou smluvní podmínky, na základě které poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 26 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto půjčku vrátit včetně sjednaného úroku (úroková sazba 49 % ročně) a poplatků ve výši 28 742 Kč. Celkovou částku 54 742 Kč se žalovaný zavázal uhradit v 24 pravidelných měsíčních splátkách po 2 281 Kč, přičemž poslední splátka činila 2 279 Kč. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, uhradil pouze 20 673 Kč a dluží částku 44 578,52 Kč, která sestává z dlužné jistiny ve výši 19 027 Kč a dlužné částky poplatků 14 009,63 Kč, smluvní pokuty 11 241,52 Kč a sankčních poplatků 300 Kč. Úvěruschopnost žalovaného zkoumal právní předchůdce žalobkyně dotazem na rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry, informace byly ověřeny doklady vyžádanými u žalovaného a zapsány do zákaznické karty žalovaného, a nahlédnutím do veřejně přístupných registrů. Právní předchůdce žalobkyně postoupil tuto svoji pohledávku za žalovaným žalobkyni, což bylo žalovanému písemně oznámeno. Oznámení o postoupení pohledávky spolu s výzvou k okamžité úhradě dluhu ze dne 1. 2. 2022 bylo žalovanému odesláno doporučeně dne 10. 2. 2022 s tím, že žalovaný má svůj dluh zaplatit nejpozději do 17. 3. 2022. Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani přes upomínku učiněnou před podáním žaloby.
2. Žalovaný se k žalobě ani k výzvě soudu nevyjádřil.
3. Soud ve věci provedl dokazování a z listin předložených žalobkyní, označených jako smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne datum včetně VOP, standardní informace o spotřebitelském úvěru ze dne datum, předžalobní výzva k úhradě dluhu ze dne 20. 5. 2022 včetně podacího archu ze dne datum, výzva ze dne 10. 2. 2022 včetně podacího archu, zákaznická karta, žádost o spotřebitelský úvěr ze dne datum, oznámení o postoupení pohledávek ze dne 1. 2. 2022, vzal za prokázaná tvrzení žalobkyně o tom, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne datum smlouvu o spotřebitelském úvěru, dle které právnická osoba poskytl v hotovosti žalovanému peněžní prostředky ve výši 26 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit tuto jistinu, navýšenou o úrok ve výši 15 276 Kč a administrativní poplatky v celkové výši 10 370 Kč, v 24 měsíčních splátkách po 2 281 Kč, počínaje dnem uzavření smlouvy. Úvěruschopnost žalovaného byla zkoumána dotazem na jeho příjmy a výdaje, z nichž bylo zjištěno, že žalovaný byl v roce 2019 zaměstnance, a měl dosahovat čistého příjmu 23 794 Kč (prokazováno pracovní smlouvou a výplatními páskami za měsíce 8/ 2019 a 9/ 2019, které měly být předloženy zprostředkovateli úvěru) a také dalších„ příjmů domácnosti“ ve výši 18 000 Kč (ničím neprokazovaných ani zprostředkovateli úvěru). Celkové odhadované měsíční výdaje žalovaného měly činit v roce 2019 celkem 4 000 Kč za běžné měsíční výdaje a 2 930 Kč na interní splátky u právního předchůdce žalobkyně (ničím nedokladováno ani u zprostředkovatele úvěru). Další výdaje žalovaného nebyly zkoumány, když je zřejmé, že částka 4 000 Kč deklarovaná žalovaným, nemůže jakkoli postačovat k úhradám za běžné životní náklady (jídlo, hygiena, oblečení, obuv, telefon, internet, doprava do zaměstnání, zájmy, atd.) a náklady na bydlení žalovaného. Částka výdajů ve výši 4 000 Kč je zcela mimo realitu běžného života v r. 2019. Dopisem ze dne 10. 2. 2022 bylo žalovanému oznámeno postoupení pohledávky žalobkyni s tím, že dlužná částka má byt uhrazena do 17. 3. 2022. Předžalobní upomínka byla vyhotovena 20. 5. 2022. Soud pak tato skutková zjištění přejímá takto do zjištěného skutkového stavu, který (na rozdíl od žalobkyně) nevychází z toho, že by žalobkyně prokázala to, že její právní předchůdce řádně zkoumal tzv. úvěruschopnost žalovaného, když neověřil ani tzv. další příjmy žalovaného a ani výdajovou stránku žalovaného.
4. Soud provedl výše uvedené důkazy navrhované žalobkyní (když žalovaný zůstal procesně nečinným), provedení dalších důkazů v řízení nevyšla najevo, neboť označené důkazní návrhy nemohly sloužit k objasnění projednávané věci, a to i navrhovaný výslech svědkyně jméno příjmení, jako zprostředkovatele úvěru právního předchůdce žalobkyně, ke skutečnostem týkající se vyplnění zákaznické karty, když tyto údaje nebyly v řízení nikým rozporovány (k tomu blíže rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 9. 2005, sp. zn. 30 Cdo 749/2005 ). Tento důkazní návrh proto soud zamítl.
5. Skutkový stav, jak byl shora zjištěn, odpovídá tomu, že žalovanému jako spotřebiteli byla právním předchůdcem žalobkyně jako poskytovatelem předána peněžní částka ve výši 26 000 Kč ve formě úvěru, vyplacená mu v hotovosti dne datum, což znamená, že se jedná o spotřebitelský úvěr podle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Na předmětnou smlouvu o spotřebitelském úvěru, kterou upravuje ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku , se aplikuje právní úprava zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, a to zejména ustanovení § 86 a 87 tohoto zákona.
6. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále také i jen ZoSU), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
7. Podle odst. 2 citovaného ustanovení, věta první, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
8. Podle § 87 odst. 1 věta první, zákona č. 257/2016 Sb. , poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.
9. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
10. Podle § 588 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
11. Soud právně posoudil shora uvedenou věc podle ustanovení § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, a dospěl k závěru, že v dané věci bylo povinností poskytovatele úvěru zkoumat tzv. úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, jejíž součástí je taková obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také musí prověřit. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím, o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, k čemuž se také vyslovil Nejvyšší soud České republiky ve svém rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 . V konkrétním případě nestačí pouhý pasivní sběr informací, ale právní předchůdce žalobkyně si měl rozhodné informace aktivně ověřit (nejen na stránce příjmové, ale i na té výdajové). Dle tvrzení žalobkyně, zkoumal její právní předchůdce před uzavřením smlouvy schopnost žalovaného úvěr splácet, a to dotazem na rodinné, majetkové a pracovní poměry, což bylo zaznamenáno do jeho zákaznické karty. Dokazováním bylo zjištěno, že žalovaný dle zákaznické karty byl v roce 2019 zaměstnancem s průměrnou měsíční čistou mzdou 23 794 Kč. Nebyly ověřovány ani jím tvrzené další příjmy (ve výši 18 000 Lč), ale zejména ani výdaje úvěrovaného (tvrzené ve výši 4 000 Kč měsíčně !!!) a úvěrující se spokojil s tvrzením, že náklady žalovaného činí pouze 4 000 Kč měsíčně za běžné životní náklady (a to včetně nákladů za bydlení a spotřebované energie!) a 2 930 Kč měsíčně za splátky jiných úvěrů. Žalobkyně tedy neprokázala, že její právní předchůdce před uzavřením smlouvy zkoumal úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, která řádné prověření schopnosti spotřebitele úvěr splácet a vyvození důsledků z něj vyžaduje jako jednu ze základních povinností poskytovatele úvěru. Protože právní předchůdce žalobkyně neposuzoval řádně úvěruschopnost žalované jako spotřebitele, porušil tím ustanovení § 86 odst. 1 ZoSU, a proto je podle § 87 odst. 1 věta první téhož zákona smlouva o úvěru uzavřená dne datum neplatná. Ze všech těchto důvodů má tudíž soud za to, že posouzení úvěruschopnosti žalovaného splácet poskytnutý úvěr nebylo dostatečné a správné, právní předchůdce žalobkyně nemohl dostát svým povinnostem daným zákonem a nepostupoval s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti. Za tohoto stavu tedy soud u předmětné smlouvy dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobkyně dostatečně nezkoumal úvěruschopnost úvěrovaného spotřebitele před uzavřením smlouvy a tento nedostatek má za následek neplatnost předmětné spotřebitelské smlouvy. Podle § 588 o. z., je soud k této neplatnosti povinen přihlédnout i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání. Jinak by totiž byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. Výše popsaným jednáním právní předchůdce žalobkyně porušil svou povinnost posoudit schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí dle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, a proto je smlouva o úvěru neplatná. Závěr o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy pak jednoznačně vyplývá také z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18.
12. S ohledem na tuto neplatnost smlouvy o úvěru je žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem dle § 87 odst. 1 věty třetí ZoSU. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně poskytl dle smlouvy žalované jistinu ve výši 26 000 Kč, žalovaný dosud vrátila částku 20 673 Kč, a proto je povinen žalobkyni zaplatit částku 5 327 Kč. Žalovaný byl vyzván k vrácení poskytnuté částky doporučeným dopisem ze dne 10. 2. 2022 s tím, že mu bylo oznámeno postoupení pohledávky na žalobkyni a dlužnou částku nechť uhradí do 17. 3. 2022. Předžalobní upomínka byla vyhotovena 20. 5. 2022. Žalovaný se proto dostal do prodlení s vrácením dlužné částky dne 18. 3. 2022 a dle § 1970 občanského zákoníku je povinrn zaplatit žalobkyni i úroky z prodlení z dlužné částky ve výši 11,75 % ročně od 18. 3. 2022 do zaplacení. S ohledem na výše uvedené, soud žalobě v tomto rozsahu vyhověl (výrok I.) a ve zbývající části byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta (výrok II.).
13. Výrok o nákladech řízení má oporu v ust. § 142 odst. 2 o. s. ř, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Protože žalovanému, který byl ve sporu úspěšnější, dle obsahu spisu prokazatelně nevznikly žádné náklady spojené s tímto řízením, bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
14. Žalobkyně se svým návrhem na zaplacení částky ve výši 44 578,52 Kč s příslušenstvím domáhala vydání elektronického platebního rozkazu a zaplatila soudní poplatek ve výši 1 784 Kč. Elektronický platební rozkaz však nebyl ve věci vydán a soud pokračoval v řízení. Za tohoto stavu soud doměřil žalobkyni poplatek do výše podle položky 1 bod 1. písm. b), tj. do částky 2 230 Kč, ve spojení s položkou 2 bod 2. Sazebníku poplatků, tedy doplatek ve výši 446 Kč Soudní poplatek je splatný do tří dnů od právní moci rozhodnutí (§ 7 odst. 1 zákona o soudních poplatcích).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Frýdku-Místku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.